ZON

Když limonáda ještě nebyla samozřejmostí

Dnes působí láhev limonády jako jedna z nejobyčejnějších věcí na světě. V létě ji vytáhneme z lednice, otevřeme a sotva přemýšlíme nad tím, že výroba sycených nealkoholických nápojů bývala kdysi technickou novinkou. Když však třebíčský obchodník Ferdinand Kubeš začal roku 1879 vyrábět sodovou vodu a ovocné limonády, vstupoval do oboru, který se v českých zemích teprve rodil.

Kubeš pocházel z významné třebíčské rodiny a původně převzal obchod s koloniálním zbožím na Stařečce. Sortiment tehdejšího obchodníka byl na dnešní poměry neuvěřitelně široký – podle třebíčských pramenů se u Kubešů prodávala káva, kamna, střelivo a dokonce i rakve. Ferdinand však začal vidět budoucnost v něčem úplně jiném: v nápoji, jehož hlavním účelem nebude léčit, posilovat ani opíjet, ale jednoduše uhasit žízeň.

V květnu 1879 proto založil podnik s krásně popisným názvem „Továrna na vodu sodovou, šumící limonády a šťávy ovocné, Ferdinand Kubeš, Třebíč“. Začátky byly skromné. Výroba probíhala ručně v jediné místnosti, přesto během prvního roku vzniklo přibližně dvacet tisíc lahví sodové vody a limonád ochucovaných ovocnými sirupy vlastní výroby. V době, kdy se většina lidí setkávala s podobnými nápoji především v lékárnách, cukrárnách či lepších hostincích, to byl na Moravě velmi moderní podnikatelský nápad.

Ferdinand Kubeš začal budovat značku

Kubeš však nechtěl pouze vyrábět sodovku. Velmi brzy pochopil něco, co bude později základem moderní reklamy: výrobek musí mít vlastní poznávací znamení.

Roku 1901 si firma nechala registrovat ochrannou známku ve tvaru hvězdice s iniciálami FK a letopočtem 1879. Pozoruhodné je, že tento znak přežil celé následující století a firma jej používá dodnes. V témže roce získaly Kubešovy výrobky podle firemního archivu zlatou medaili na mezinárodní výstavě nealkoholických nápojů v Paříži. Z lokální třebíčské výrobny se postupně stával podnik, který mohl svou kvalitu prezentovat daleko za hranicemi města.

Další prestižní ocenění přišlo roku 1909, kdy Ferdinand Kubeš získal titul c. k. dvorního dodavatele. Neznamenalo to nutně, že povozy s Kubešovou sodovkou pravidelně mířily přímo na stůl císaře Františka Josefa I. Současný majitel Ferdinand Kubeš výslovně vysvětluje, že titul byl především oceněním úrovně firmy, její výroby a kvality. Podniku však umožňoval používat na firemních tiskovinách císařského orla – a z hlediska reklamy šlo samozřejmě o mimořádně cennou známku důvěryhodnosti.

Z Ferdinanda na Bohumila

Po první světové válce přišla druhá rodinná generace. Roku 1919 předal Ferdinand Kubeš podnik synovi Bohumilu Kubešovi. Právě meziválečná léta se stala jedním z nejdůležitějších období historie firmy. Výroba se modernizovala, přibylo umělé chlazení, zařízení na sterilizaci a úpravu vody, modernější myčky a plnicí stroje a také vlastní lisovna ovoce. Z někdejší ruční výrobny sodovky se stával moderní potravinářský podnik.

A právě za Bohumila Kubeše vzniklo jméno, které nakonec zastínilo i jméno samotného zakladatele.

ZON.

Tři písmena, která budou jednou na Vysočině téměř synonymem pro limonádu.

ZON – Zdravotní Osvěžující Nápoje

Roku 1927 si firma zaregistrovala slovní ochrannou známku ZON. Nebyla to náhodně sestavená trojice písmen. Zkratka znamenala Zdravotní Osvěžující Nápoje.

Z dnešního pohledu působí slovo „zdravotní“ u sladké limonády možná trochu překvapivě, ale ve dvacátých letech mělo označení jiný kontext. Nealkoholický osvěžující nápoj byl prezentován jako moderní alternativa alkoholu a čistota vody, hygienická výroba a kvalita použitých surovin byly důležitými argumenty. Značka ZON proto už svým názvem říkala zákazníkovi, co chce představovat.

A rok 1927 přinesl ještě něco možná důležitějšího.

Láhev.

Firma začala používat charakteristickou skleněnou láhev o objemu přibližně 0,33 litru, známou jako láhev typu ZON. Měla vlastní tvar a značka byla pevně spojena se samotným obalem. Vzniklo něco podobného, co dokázaly nejsilnější světové nápojové značky: zákazník dokázal výrobek poznat podle siluety láhve ještě dříve, než přečetl etiketu.

A nejkrásnější na tom je, že tento základní typ vratné skleněné láhve firma používá dodnes.

Limonáda patřila do hospody

Prvorepubliková ZONka ale nežila v supermarketu. Jejím přirozeným prostředím byly restaurace a hostince. Firma proto musela řešit nejen výrobu, ale také to, v jakém stavu dostane zákazník nápoj na stůl.

Limonáda měla být studená.

Dnes banální požadavek, tehdy poměrně zásadní logistický problém. Elektrické lednice nebyly samozřejmostí, a ZON proto přišla s pozoruhodnou službou: v letních měsících dodávala hostinským na každých 100 odebraných lahví deset kilogramů umělého ledu zdarma.

Je to krásný detail historie firmy, protože ukazuje, že Kubešovi neprodávali pouze láhev. Starali se také o způsob, jakým bude výrobek podáván. Studená ZONka chutnala lépe, zákazník si objednal další a spokojený hostinský zůstal zákazníkem firmy.

To, čemu bychom dnes říkali péče o distribuční síť a podporu prodeje, fungovalo v Třebíči už před sto lety – jen místo marketingového oddělení přijel vůz s bednami limonády a kusem ledu.

Voda z Heraltic

Pro limonádu je nejdůležitější surovinou něco, co na reklamním plakátu obvykle skoro není vidět – voda.

Ve třicátých letech získala ZON další výhodu. Třebíč byla napojena na nový vodovod přivádějící vodu z podzemních pramenišť u Heraltic. Firemní historie uvádí napojení závodu v roce 1937; městské materiály někdy uvádějí používání heraltické vody od roku 1938. Jisté je, že právě tato podzemní voda se stala dlouhodobým základem výroby.

Má nízký obsah minerálních látek a firma ji používá dodnes. Značka, receptury a technologie se během desetiletí měnily, ale voda zůstala jedním z nejstálejších prvků ZONky.

Válka skončila, rodinný podnik také

Firma přežila Rakousko-Uhersko, první světovou válku, vznik Československa, hospodářskou krizi i německou okupaci. Osudný zásah přišel až po válce.

V roce 1949 byla továrna znárodněna.

Majitelem byl tehdy Bohumil Kubeš. Rodina přišla o podnik, který Ferdinand založil před sedmdesáti lety. ZON ale potkal trochu jiný osud než řadu dalších prvorepublikových značek. Nezmizela.

Výroba pokračovala v rámci různých státních podniků a nakonec byla začleněna do Pivovarů a sodovkáren Brno. Dokonce i potomci zakladatele zůstali s továrnou spojeni. Otec dnešního majitele v podniku pracoval a rodina bydlela ve znárodněných nemovitostech bezprostředně souvisejících s původní firmou.

Byla to zvláštní situace: rodina se každý den dívala na továrnu, která nesla dál značku jejích předků, ale už jí nepatřila.

ZONka přežila socialismus

Právě tady je příběh ZON neobvyklý. Mnoho starých československých značek po roce 1948 zmizelo. Jejich výrobky dostaly nové názvy, původní ochranné známky se přestaly používat a během jediné generace zmizela i paměť na jejich zakladatele.

ZON přežila.

Lidé dál chodili na „zonku“. Skleněná třetinková láhev zůstala součástí hostinců, restaurací, bufetů i výletních hospod. Název byl tak silně zakořeněný, že se zejména na Třebíčsku a Vysočině začal používat téměř jako obecné označení limonády.

A právě v tom spočívá možná největší vítězství každé značky: její jméno se dostane do běžné řeči.

ZON už nebyla jen výrobce. Byla zonka.

Návrat Kubešů

Po listopadu 1989 se otevřela možnost napravit alespoň část toho, co přineslo znárodnění. Pro rodinu Kubešů to nebyl návrat k něčemu, co znala pouze z vyprávění. S továrnou byla stále bezprostředně spojena.

K 1. březnu 1993 byl podnik privatizován a vznikla společnost s ručením omezeným, která přímo navázala na historickou výrobu. Do ZON se vrátili potomci Ferdinanda Kubeše.

To je na české průmyslové historii po roce 1948 poměrně vzácný oblouk. Zakladatel vybuduje firmu, jeho potomkům ji stát vezme, značka několik desetiletí přežívá uvnitř socialistického podniku – a po více než čtyřiceti letech se její vedení znovu vrací k rodině zakladatele.

Nebyl to však návrat do roku 1938. Trh devadesátých let byl úplně jiný. Do Československa a později České republiky vstoupily velké zahraniční nápojové koncerny, změnila se distribuce, vznikaly supermarkety a skleněnou vratnou láhev začal rychle vytlačovat plast.

ZON se musela přizpůsobit.

Koncem devadesátých let proto zavedla PET láhve, později začala stáčet nápoje pro gastronomii do nerezových KEG sudů a rozšiřovala sortiment. Jedné věci se ale nevzdala – své tradiční vratné skleněné třetinky.

Láhev, která odmítla zestárnout

Právě stará láhev je možná nejhezčím symbolem celého příběhu ZON.

Narodila se v roce 1927. Přežila první republiku, okupaci, znárodnění, socialismus, privatizaci, příchod PET lahví i moderních plechovek. Změnily se výrobní linky, automobily rozvážející nápoje i grafický design etiket, ale charakteristická třetinková skleněná láhev zůstala.

Pro sběratele staré reklamy je na ZONce zajímavé právě tohle. Když vedle sebe položíme starou láhev, ceduli, účtenku nebo reklamní tiskovinu z první republiky a současnou ZONku, není mezi nimi propast. Značka stále používá své historické jméno, tradiční symboliku i obal, který má kořeny téměř sto let hluboko.

To už není retro vytvořené marketingovým oddělením.

To je skutečná kontinuita.

Z malé sodovkárny značka pěti generací

Dnes stojí v čele firmy další generace potomků Ferdinanda Kubeše a ZON zůstává rodinným podnikem. Firma vyrábí desítky druhů nealkoholických nápojů a sirupů, používá vodu z heraltických podzemních pramenišť a vedle moderních obalů stále plní limonády do vratného skla. V Třebíči navíc v roce 2025 otevřela návštěvnické centrum, které připomíná historii výroby, staré etikety, láhve a více než stoletý příběh rodiny Kubešů.

Od první várky v roce 1879 přitom uplynulo už téměř století a půl.

Za tu dobu se změnily hranice země, měny, režimy i způsob života. Zaniklo Rakousko-Uhersko, vzniklo a zaniklo Československo, přišly dvě světové války, komunismus, znárodnění, listopad 1989 i návrat soukromého podnikání.

A v Třebíči se pořád vyrábí limonáda.

Tři písmena, která se stala součástí Třebíče

Na staré reklamní ceduli ZON proto nejsou jen tři písmena.

Je v nich obchod Ferdinanda Kubeše na třebíčské Stařečce, první ručně plněné láhve roku 1879, hvězdice s iniciálami FK, pařížská medaile, císařský orel na firemních tiskovinách, prvorepublikové hostince, deset kilogramů ledu zdarma, heraltická voda i charakteristická třetinková láhev.

Je v nich také rok 1949, kdy rodina o továrnu přišla, čtyřicet let státního podniku a rok 1993, kdy se potomci zakladatele mohli k rodinné tradici vrátit. A především je v nich něco, co se nedá koupit reklamní kampaní ani vytvořit povedeným redesignem: čas. Značky často hledají způsob, jak vyprávět příběh. ZON ho hledat nemusí. Začal v květnu 1879, kdy Ferdinand Kubeš naplnil první láhve sodové vody a ovocné limonády. A v Třebíči pokračuje dodnes.

ZDROJE: ZON Třebíč – oficiální historie společnosti, Ferdinand Kubeš, ochranná známka FK 1879, ZON, láhev 0,33 l, modernizace výroby, heraltická voda, privatizace a současnost. Historie ZON Třebíč
ZDROJE: Visit Třebíč – Ferdinand Kubeš, historie zakladatele, rodina Kubešů a počátky výroby limonád. Ferdinand Kubeš – Visit Třebíč
ZDROJE: iDNES, 14. 8. 2021 – rozhovor s Ferdinandem Kubešem, historie rodiny, titul c. k. dvorního dodavatele, znárodnění a návrat rodiny po roce 1989.
ZDROJE: Horácké noviny, 18. 6. 2025 – historie ZON a otevření návštěvnického centra v Třebíči.