Kalla
A. Kalla – rybí impérium z Krušných hor
Od malého obchodu k továrně na rybí konzervy
Nápis A. KALLA – Šmídeberk, Čechy dnes působí skoro nenápadně. Ve skutečnosti se za ním skrýá jeden z pozoruhodnějších podnikatelských příběhů českých zemí přelomu 19. a 20. století. Firma Antonína Kally dokázala vybudovat rozsáhlý průmyslový podnik na zpracování mořských ryb na místě, kde by jej člověk hledal asi jako poslední – vysoko v Krušných horách, stovky kilometrů od nejbližšího moře. Německý Schmiedeberg, česky užívaný jako Šmídeberk, je dnešní Kovářská na Chomutovsku. Právě zde vznikl podnik, který časem zaměstnával stovky lidí, vyráběl vlastní konzervové plechovky a obaly, provozoval udírny, octárnu, truhlárnu i další pomocné provozy a své výrobky posílal daleko za hranice regionu.
Zakladatel Anton Kalla se narodil roku 1848. Podle firemního jubilejního spisu z roku 1917 prošel před příchodem do Krušných hor několika zaměstnáními a působil mimo jiné u železnice a finanční stráže. Ve Schmiedebergu se usadil a roku 1877 zde založil vlastní obchod. Toto datum se později stalo oficiálním rokem založení firmy a objevovalo se i v její reklamě. Zpočátku však Kalla ještě žádné rybí konzervy nevyráběl. Obchodoval s běžným potravinářským zbožím, vejci, máslem, sýrem, zvěřinou či drůbeží a postupně rozšiřoval své obchodní kontakty i za hranice Čech.
Právě při cestách do Německa narazil na perspektivní obchod s mořskými rybami. Pro vnitrozemskou rakousko-uherskou monarchii představovaly sledě a další mořské ryby atraktivní zboží, jehož spotřeba rostla spolu s rozvojem železnice. Kalla je nejprve jednoduše dovážel a prodával. Jak obchod narůstal, začaly do Krušných hor místo jednotlivých beden přijíždět celé železniční zásilky. Doprava po železnici byla vůbec jedním ze základních předpokladů úspěchu celého podniku. Zdánlivá nevýhoda horského městečka vzdáleného od pobřeží přestávala být rozhodující ve chvíli, kdy bylo možné surovinu dopravit vlakem z velkých severoněmeckých přístavů.
Zlom přišel roku 1888, kdy se Kalla pustil do vlastní výroby rybích konzerv. Dovoz hotového zboží zatěžovala cla a další náklady a bylo hospodárnější dovézt samotnou rybu a zpracovat ji až v Čechách. První výroba byla ještě poměrně skromná a na rozvoji podniku se podle dobových firemních vzpomínek výrazně podílela také Kallova manželka Emilie. Z jednoduchého zpracování ryb se ale během následujících dvou desetiletí stal skutečný průmysl. Kolem roku 1900 vznikla samostatná výrobna s udírnou a roku 1910 byl uveden do provozu velký moderní tovární komplex nedaleko místního nádraží.
Továrna na mořské ryby uprostřed hor
Firma se prezentovala sebevědomým názvem „Erste Erzgebirgische Fischkonserven-Großindustrie A. Kalla“, v českém prostředí jako „První rudohorský velkoprůmysl rybích konserv A. Kalla, Šmídeberk v Čechách“. Nebylo to jen reklamní přehánění. Z původního obchodu skutečně vyrostl rozsáhlý průmyslový areál, jehož provoz už dávno nespočíval pouze v tom, že se dovezené ryby naložily do octa a uzavřely do plechovky.
Zpracovávaly se především sledě, z nichž vznikala řada tehdy oblíbených výrobků: marinované ryby, pečenáče, uzenáče, Bismarckovy sledě, rolmopsy, ryby v rosolu či aspiku a různé rybí saláty. Nabídka byla postupně doplňována i dalšími lahůdkami. Důležitou surovinou nebyly jen samotné ryby, ale také obrovské množství cibule, okurek, soli, koření a octa. Podnik proto vybudoval vlastní octárnu a sklady surovin a měl desítky udicích komor.
Ještě zajímavější byl stupeň soběstačnosti továrny. Kalla si postupně začal vyrábět značnou část toho, co závod potřeboval. Součástí areálu byla výrobna konzervových plechovek, truhlárna, bednárna, pila, kovárna, lakovna i provozy spojené s tiskem a výrobou etiket. Firma tedy neprodávala pouze potravinu; ve vlastním areálu vznikal do značné míry celý výrobek včetně obalu a jeho grafické úpravy.
V nejlepších letech před první světovou válkou zde pracovalo okolo šesti set lidí, některé firemní údaje hovoří v období nejvyššího vytížení až o několika stovkách dalších pracovníků. Na poměry horského městečka šlo o podnik mimořádného rozsahu, který zásadně ovlivnil zaměstnanost i každodenní život celé obce.
Továrna se zároveň snažila zužitkovat prakticky všechno. Zbytky ryb byly sušeny a zpracovávány na rybí moučku, zachycoval se rybí tuk a odpady z plechu nacházely další využití v drobné kovovýrobě. Z odstřižků plechu se vyráběly nejrůznější malé předměty – od krabiček přes dětské formičky až po drobné domácí potřeby. Nešlo samozřejmě o ekologii v dnešním slova smyslu. Ve světě drahých surovin a náročné dopravy bylo jednoduše ekonomicky rozumné nevyhazovat nic, co bylo možné ještě nějak použít.
Rozsah společnosti dobře vystihuje i skutečnost, že v roce 1916 získal tovární komplex vlastní poštovní úřad. S podnikem jsou dnes spojovány také známky s firemním perfinem A.K., tedy s iniciálami Antonína Kally. Filatelistické prameny uvádějí vedle rybích konzerv také vlastní výrobu plechových a dřevěných obalů a výrobků z papíroviny označovaných názvem SOLID. Zpracování ryb tak bylo sice srdcem podniku, kolem něj ale postupně vznikl celý malý průmyslový svět.
Anton Kalla jako značka
Kalla navíc velmi dobře pochopil význam reklamy. Jeho jméno se postupně změnilo z podpisu majitele ve skutečnou obchodní značku. Firma vystupovala na výstavách, propagovala získaná ocenění, používala výrazné etikety, reklamní tiskoviny, účtenky, firemní korespondenci i plakáty. Roku 1911 je Anton Kalla uváděn jako císařský a královský dvorní dodavatel, což bylo v tehdejším obchodním světě nejen otázkou prestiže, ale také velmi cenným reklamním argumentem.
Anton Kalla však vrcholné období svého podniku dlouho nezažil. Zemřel 13. listopadu 1912. Firma tím ovšem neskončila a ani nezměnila své známé jméno. Vedení převzala další generace rodiny, především syn Julius Kalla, zatímco označení A. Kalla zůstalo obchodní značkou. Proto nelze každý dokument nesoucí jméno Antonína Kally automaticky datovat do doby jeho života. Stejná firemní hlavička se používala ještě mnoho let poté.
Podnik přežil první světovou válku, zánik Rakouska-Uherska i vytvoření Československa. Nové hranice a cla však rozbily původní jednotný trh monarchie, a firma proto hledala nové způsoby, jak si své zákazníky udržet. Ve dvacátých letech rozšiřovala působnost a zakládala nebo provozovala další závody a pobočky. Dobře doložená je například stopa v Bohumíně, tehdejším Oderbergu, kde působila Kallova továrna na rybí konzervy a rybí udírna. Podnik měl vazby také na Rumunsko a na provozy v Temešváru a Konstanci, což dokládá, jak daleko firma z malého krušnohorského města mezitím vyrostla.
Význam značky dobře ukazuje reklamní tvorba meziválečného období. K padesátému výročí firmy v roce 1927 vznikla výrazná jubilejní reklama připomínající letopočty 1877–1927. Na dochovaných tiscích se objevuje motiv rybáře či námořníka s velkou konzervou Kalla – jednoduchá, okamžitě čitelná reklama, která pracovala s exotikou moře, přestože samotná továrna stála uprostřed Krušných hor. U některých těchto tisků se objevuje označení Endler, Weipert, tedy Vejprty. Bez dalšího dokladu je však bezpečnější chápat Endlera především jako tiskárnu či výrobce reklamního materiálu, nikoli automaticky jako autora grafického návrhu.
Šmídeberk, Kalla a svět před rokem 1945
Ve třicátých letech a během druhé světové války zůstávala Kallova továrna jedním z hlavních průmyslových podniků oblasti. Regionální prameny uvádějí, že ještě roku 1943 zaměstnávala kolem čtyř set lidí a ročně zpracovávala tisíce tun surovin. Uvádí se přibližně 2 500 tun ryb, stovky tun cibule a okurek a statisíce litrů octa. Vlastní kovovýroba měla produkovat až kolem milionu konzervových obalů ročně. Přesná čísla pocházející z válečných pramenů je třeba chápat s určitou opatrností, jejich řád však dobře ukazuje, že Kalla zůstával velkým průmyslovým závodem i desítky let po smrti svého zakladatele.
Život továrny měl pochopitelně také méně romantickou stránku. Zpracování ryb bylo fyzicky náročné, pracovalo se v chladu, vlhku a silném zápachu a významnou část pracovní síly tvořily ženy. Již před první světovou válkou se v tisku objevovala kritika pracovních podmínek, proti které se vedení společnosti bránilo. Zachované prameny tak ukazují dvě podoby Kallova podniku: na jedné straně mimořádně úspěšnou moderní továrnu, která dávala práci velké části obce, na druhé straně tvrdý potravinářský provoz typický pro průmyslovou výrobu své doby.
A právě tato dvojí perspektiva dává příběhu větší hloubku. Anton Kalla nebyl pohádkovým podnikatelem, který z ničeho vybudoval idylickou továrnu. Byl představitelem generace průmyslníků, kteří dokázali využít železnice, nových technologií, rostoucí spotřeby a moderní reklamy. Jeho skutečným úspěchem nebylo jen vyrábět rybí konzervy, ale vytvořit celý systém od nákupu surovin přes jejich zpracování a výrobu obalů až po distribuci a propagaci hotového výrobku.
Po válce přišel konec
Rok 1945 znamenal pro firmu zásadní předěl. Německy mluvící obyvatelstvo oblasti bylo po válce z velké části vysídleno a podnik přešel pod československou národní správu. Výroba však neskončila okamžitě. Ještě poválečné úřední dokumenty používají označení „A. Kalla, První rudohorský velkoprůmysl rybích konserv ve Šmídeberku“, což je mimořádně zajímavý doklad kontinuity značky.
Samotné jméno Šmídeberk je dnes poněkud matoucí. Pochází z německého názvu Schmiedeberg a v českém prostředí se používalo ještě několik let po skončení války. Teprve při poválečných změnách místních názvů dostala obec dnešní jméno Kovářská. Proto je nápis „Šmídeberk, Čechy“ na starých reklamních dokladech zcela autentický a není důvod jej opravovat či považovat za chybný přepis.
Po znárodnění byla továrna začleněna do státního potravinářského průmyslu, mimo jiné do struktury národního podniku Rybena. Tradice zpracování mořských ryb v Kovářské ale dlouho nepřežila. V roce 1952 byla výroba rybích konzerv ukončena. Část rozsáhlého areálu následně dostala jiné průmyslové využití a od konce padesátých let zde působily elektrotechnické provozy.
Tím po více než šedesáti letech skončil příběh, který začal několika bednami dovezených ryb a vyrostl v podnik zaměstnávající stovky lidí. Zmizela výroba, ale nezmizely její stopy. Dochovaly se části továrního areálu, Kallova vila, rodinná hrobka, fotografie, pohlednice, plechovky, etikety, reklamní plakáty, korespondence, známky s perfinem A.K. a drobné obchodní tiskoviny.
Kousek rybího impéria na jedné účtence
Právě k těmto nenápadným svědkům patří i účtenky a firemní doklady s nápisem A. KALLA – Šmídeberk, Čechy. Za několika vytištěnými slovy se ukrývá překvapivě velký svět: severoněmecké přístavy, železniční vagony plné sleďů, krušnohorské udírny, stovky zaměstnanců, vlastní plechovkárna, tisk etiket i obchodní síť přesahující hranice Československa.
Je to zároveň jeden z příběhů, které dobře ukazují proměnu evropského obchodu na konci 19. století. Železnice dokázala odstranit vzdálenosti, které by byly ještě o několik desetiletí dříve nepřekonatelné. Továrna na mořské ryby už nemusela stát u přístavu. Mohla vzniknout v horském městečku více než osm set metrů nad mořem, pokud měla dobré dopravní spojení, dostatek pracovních sil a podnikatele schopného využít nové možnosti.
Anton Kalla tak nevytvořil jen továrnu na rybí konzervy. Vybudoval značku, která přežila svého zakladatele o několik desetiletí a jejíž jméno znali zákazníci daleko za hranicemi Krušných hor. A. Kalla je krásným příkladem toho, jak se z místního obchodu mohl na přelomu století stát moderní průmyslový podnik – a jak může obyčejná stará účtenka dodnes vyprávět příběh celé továrny, města i jedné dávno zaniklé značky.
Zdroje
Kateřina Mertová: Firma KALLA v Kovářské, Památky, příroda, život, roč. 34, 2002, č. 3.
Jubilejní firemní materiály A. Kalla k historii podniku, 1917; reprodukované v regionálních historických materiálech Kovářské.
Národní zemědělské muzeum: historické materiály k českému rybímu konzervárenství a továrně Kalla v Kovářské.
Státní a regionální archivní záznamy k firmě A. Kalla, Schmiedeberg / Šmídeberk a pobočce Neu Oderberg.
Československé úřední seznamy a poválečné dokumenty k podniku A. Kalla – První rudohorský velkoprůmysl rybích konserv.
Katalog československých perfinů – záznam A.K., Anton Kalla, Schmiedeberg / Šmídeberk.
Regionální historické prameny Kovářské a Chomutovska k areálu bývalé Kallovy továrny.
