Wenke a syn

A. Wenke a syn – obchodní dům, který předběhl svou dobu

Od mušlí k rodinnému podniku

Příběh firmy A. Wenke a syn v Jaroměři začíná překvapivě daleko od světa velkých obchodních domů, architektury a moderní reklamy. Jeho počátky jsou spojeny s Albertem Wenkem, který se v sedmdesátých letech 19. století usadil v Jaroměři a začal se věnovat výrobě ozdobných předmětů z mořských mušlí a drobné galanterie. Rodinná tradice klade počátek podnikání do roku 1872, zatímco úřední povolení k samostatné živnosti získal Albert Wenke v roce 1882.

Vyráběly se rámečky, krabičky, zrcadla, svícny, stojánky, ozdobné předměty a další zboží zdobené mušlemi. Materiál přicházel především ze Středomoří a Jadranu, přičemž část mušlí byla objednávána prostřednictvím obchodníků v Hamburku. Výroba byla zpočátku téměř domácí záležitostí. Významnou roli měla Albertova manželka Anna, která hotové zboží nabízela obchodníkům a podle dochovaných pramenů se věnovala také podomnímu prodeji.

Z malého řemeslného provozu však postupně rostl skutečný podnik. Wenkeovi kupovali další nemovitosti, rozšiřovali dílny, sklady i obchod a k vlastní výrobě začali přidávat zboží jiných výrobců. Vedle mušlových předmětů nabízeli galanterii, hřebeny, kartáče, zrcátka, kuřácké potřeby, plechové výrobky a hračky. Jaroměřský podnik se během několika desetiletí proměnil z malé rodinné dílny ve významný regionální velkoobchod.

Josef Wenke a vznik firmy A. Wenke a syn

Rozhodující osobností dalšího rozvoje se stal Albertův syn Josef Wenke. Vystudoval obchodní akademii v Trutnově a do rodinného podniku přinesl mnohem širší pohled na obchod. Roku 1893 vstoupil do firmy jako společník a podnik začal používat označení A. Wenke a syn – továrna a velkoobchod galanterní.

Josef Wenke pochopil velmi brzy význam zásilkového obchodu. Firma začala vydávat obrázkové katalogy, z nichž si zákazníci mohli vybírat zboží bez nutnosti osobní návštěvy Jaroměře. Katalogy nevycházely pouze v češtině, ale také v němčině a některé dokonce v chorvatštině. Už tento detail ukazuje, že zákaznická síť Wenkeových dávno přesahovala hranice východních Čech.

Rozsah zásilkového obchodu byl na svou dobu mimořádný. Roku 1905 podnik vyexpedoval přes patnáct tisíc zásilek a v následujícím roce už téměř dvacet tisíc. Firma tak fungovala jako předchůdce pozdějších katalogových obchodních domů. Zákazník dostal do ruky obrazový katalog, vybral si zboží, objednal je a balík putoval železnicí přes monarchii k jeho cíli.

Když Albert Wenke v roce 1905 zemřel, převzal Josef vedení podniku. Pokračoval v modernizaci, zavedl telefon, nové osvětlení, elektrifikaci výrobních provozů a rozšířil sklady a kanceláře. Největší změnou však měl být vznik úplně nového obchodního domu.

Dům, který se měl stát reklamou

Josef Wenke nebyl investorem, který by pouze zadal architektovi stavbu a čekal na výsledek. Naopak velmi přesně věděl, jak má moderní obchod fungovat. Při cestách po Evropě navštěvoval velké obchodní domy v Praze, Vídni, Drážďanech a dalších městech a studoval jejich uspořádání, osvětlení, výlohy i pohyb zákazníků.

Pro svůj nový dům sestavil několik základních požadavků. Prodejní prostory měly tvořit jeden přehledný celek, měly být dobře osvětlené denním světlem a v budově neměly být soukromé byty. Schodiště ani výtah nesměly překážet provozu a dům měl být co nejlépe zabezpečen proti požáru. Zcela zásadní byl požadavek na průčelí ze železa a skla.

Po několika předchozích návrzích se k projektu dostal mladý architekt Josef Gočár, tehdy teprve kolem třiceti let starý. Gočár proměnil původní koncept v mimořádně moderní stavbu, která svým řešením výrazně předběhla dobu.

Stavba začala roku 1910 a nový obchodní dům byl slavnostně otevřen v květnu 1911. Nejčastěji uváděným datem slavnostního otevření je 16. květen 1911. Podle dobových údajů přišlo nový dům během slavnostního dne navštívit několik tisíc lidí.

Gočárův skleněný palác v Jaroměři

Nový Wenkeův obchodní dům byl na poměry malého českého města skutečnou senzací. Stavba využívala železobetonovou konstrukci a její průčelí bylo z velké části tvořeno sklem zavěšeným na nosném systému budovy. Toto řešení bývá považováno za jednu z prvních skutečných zavěšených skleněných fasád na evropském kontinentu.

Velkou pozornost Gočár věnoval také interiéru. Prodejní prostory byly otevřené a propojené, centrální hala byla obklopena galerií a celý prostor doplňovalo výrazné schodiště, elektrický výtah, luxfery a velké množství přirozeného světla. Gočár navrhl rovněž část nábytku a svítidel. Nejvýraznějším prvkem interiéru se stal monumentální mnohoramenný lustr zavěšený v centrálním prostoru.

Dům nebyl jen místem prodeje. Stal se součástí identity firmy. Jeho moderní fasáda se objevovala na pohlednicích, firemních tiskovinách a propagačních materiálech. Wenke tak vlastně vytvořil něco, čemu bychom dnes říkali firemní architektura nebo vizuální identita. Stavba zákazníkovi ještě před vstupem říkala, že firma je moderní, sebevědomá a technologicky vyspělá.

Katalogy, výlohy a reklama

Právě v oblasti propagace patřila firma A. Wenke a syn mezi velmi moderně uvažující podniky. Základem byly obrazové katalogy, které zákazníkům umožňovaly nakupovat na dálku. Firma ale používala i další formy reklamy – pohlednice, reklamní tiskoviny, výstavní prezentace a plakáty.

Samotná výloha obchodního domu se stala jedním z nejdůležitějších reklamních prostředků. Díky velkým skleněným plochám bylo možné vystavovat množství zboží a zároveň nechat kolemjdoucí nahlédnout hluboko do prodejních prostor. Dům tak působil téměř jako neustále otevřená výstava.

Wenkeovi chápali, že zákazník nenakupuje pouze předmět, ale také určitý dojem. Proto investovali do katalogů, balení, prostředí prodejny i architektury. V tomto směru představoval jejich podnik jeden z prvních příkladů skutečně komplexně budované obchodní značky v českých zemích.

Od galanterie po kuchyňské potřeby

Sortiment firmy byl během její existence mimořádně široký. Původní mušlové a kartonážní výrobky nezmizely, postupně je však doplnilo velké množství dalšího zboží. Prodávala se galanterie, kuchyňské vybavení, plechové a smaltované výrobky, hračky, papírnické potřeby, kočárky, sportovní potřeby, železářské zboží a další artikly.

Jedním z reklamních hesel firmy bylo jednoduché „Vše pro kuchyň“, které dobře vystihovalo proměnu původního výrobce dekorativních předmětů ve velký obchodní podnik orientovaný na každodenní potřeby domácností.

Zajímavá byla také schopnost Wenkeových neustále měnit sortiment podle situace na trhu. Během první světové války se nabídka přizpůsobila válečným poměrům a ve výlohách se objevovaly také vojenské a praktické potřeby. Po válce zase firma hledala nové obchodní segmenty, které by nahradily ztracené odbytiště bývalého Rakouska-Uherska.

Wenke a Baťa

V roce 1917 uzavřela firma A. Wenke a syn obchodní dohodu s podnikem T. & A. Baťa ve Zlíně. Baťova obuv se poté prodávala prostřednictvím Wenkeho obchodní sítě a roku 1919 byla otevřena také filiální prodejna obuvi v Trutnově.

Podle pozdějších vzpomínek rodiny Wenkeových byl prodej Baťovy obuvi přes jaroměřskou a trutnovskou prodejnu velmi významný. Některé rodinné prameny dokonce uvádějí mimořádně vysoký podíl na Baťově tehdejším českém odbytu. Tento údaj je však znám především z rodinných vzpomínek, a proto je vhodnější jej chápat jako svědectví o významu obchodního vztahu než jako přesně doloženou statistiku.

Spolupráce s Baťou nicméně ukazuje, jakou pozici si Wenkeovi v českém obchodě vybudovali. Nebyli pouze lokálním obchodem v Jaroměři, ale fungovali jako distribuční partner velkých výrobců.

Konec starého světa

Rozpad Rakouska-Uherska v roce 1918 představoval pro firmu obrovský zásah. Desítky let budovaná síť zákazníků se náhle ocitla v několika různých státech, vznikly nové hranice, celní bariéry a změnily se obchodní podmínky. Podle rodinných pramenů přišla firma až o 85 procent původních odbytišť.

Josef Wenke se pokusil reagovat zvýšenou orientací na československý trh. Firma zaměstnávala obchodní cestující, účastnila se veletrhů a výstav a hledala nové výrobky i nové zákazníky. Přes všechny problémy se jí podařilo přežít celé dvacáté roky.

Josef Wenke zemřel roku 1929. Vedení podniku převzali jeho synové Karel a Oldřich, přičemž do dalších aktivit rodiny zasahoval také jejich bratr Vladimír. Jenže právě v této době zasáhla Československo světová hospodářská krize.

Od obchodního domu k automobilům

Ještě na počátku třicátých let zaměstnávala firma desítky lidí a dosahovala milionových obratů. Hospodářská krize však její výkon rychle srazila. Výroba i prodej prudce klesaly a Wenkeovi hledali cestu, jak podnik zachránit.

Jednou z cest se stal motorismus. Rodina měla k automobilům a motocyklům blízko a nejmladší Vladimír Wenke působil už ve dvacátých letech jako obchodní zástupce amerických motocyklů Indian. Postupně se objevily automobily Aero, později vozy Z brněnské Zbrojovky a další motocykly československých výrobců.

Firma otevřela automobilové oddělení, provozovala servis a věnovala se rovněž autoškole. Automobil se stal nejen obchodním artiklem, ale také reklamním prostředkem. Dochované prameny například připomínají speciálně karosované Aero využívané jako reklamní poutač.

Byla to pozoruhodná proměna. Podnik, který začínal výrobou ozdobných mušlových rámečků, se během šedesáti let dostal až k prodeji automobilů a motocyklů.

Dražba a konec firmy

Ani orientace na motorismus však hospodářské problémy nevyřešila. Dluhy rostly a finanční situace se stávala neudržitelnou. 4. listopadu 1938 byly nemovitosti firmy vydraženy a podnik prakticky ztratil své hlavní zázemí.

Během druhé světové války obchodní dům několikrát změnil uživatele. Roku 1941 jej získala firma Polický–Rieker a za okupace zde působila také německá společnost Mix & Genest, která se zabývala elektrotechnickou a telekomunikační výrobou.

Po válce přešel objekt na město Jaroměř a od roku 1947 začal sloužit jako muzeum. Samotná firma A. Wenke a syn byla z obchodního rejstříku definitivně vymazána až roku 1950.

Obchodní dům, který přežil vlastní firmu

Paradoxem příběhu Wenkeových je skutečnost, že firma zanikla, ale její největší reklamní prostředek zůstal. Gočárův obchodní dům přežil války, změny režimů i několik generací obchodníků a stal se jednou z nejcennějších staveb české moderní architektury.

Od roku 1964 je památkově chráněn a od roku 2017 má status národní kulturní památky. Po rekonstrukcích opět slouží Městskému muzeu v Jaroměři a dochovala se zde řada původních prvků – skleněné průčelí, prostor galerie, historický výtah, podlahy i Gočárův charakteristický lustr.

Příběh A. Wenke a syn proto není jen historií jednoho obchodního domu. Je to příběh proměny českého obchodu na přelomu 19. a 20. století. Od podomního prodeje přes katalogový obchod až po moderní výlohy a reklamní architekturu. Wenkeovi velmi brzy pochopili, že zákazníka neoslovuje pouze výrobek a cena. Stejně důležitý je katalog, obal, výloha, prostředí obchodu a obraz firmy, který si člověk odnáší v hlavě.

A právě proto má jméno A. Wenke a syn své pevné místo nejen v historii české architektury, ale také v dějinách obchodu a reklamy.

Zdroje

Národní památkový ústav – materiály k Wenkeovu obchodnímu domu v Jaroměři.
Městské muzeum v Jaroměři – historie rodiny a firmy Wenke.
Martina Vítková – Jaroměřská rodina Wenke / Stopy v písku.
Historické a muzejní materiály k obchodnímu domu A. Wenke a syn a jeho reklamní činnosti.
Jaroměřský a josefovský zpravodaj – texty k historii firmy a rodiny Wenkeových.