Maršner

Z tureckého medu se zrodila hvězda Orion

Na začátku nebyla čokoláda ani slavná čtyřcípá hvězda. Nebyla tu Kofila, Kaštany ani jméno Orion. Byla tu malá vinohradská dílna, dva kotle a turecký med. Příběh jednoho z nejslavnějších českých výrobců čokolády přitom nezačíná pouze u Františka Maršnera. Stejně důležitou postavou byla jeho žena Albína Maršnerová – a právě její iniciála „A.“ zůstala dlouhá léta součástí názvu firmy. Z malé rodinné výroby se během necelých dvou desetiletí stal podnik zaměstnávající stovky lidí, vyvážející cukrovinky daleko za hranice monarchie a zpracovávající významnou část kakaa dováženého do celého Rakouska-Uherska.

Začalo to Albínou

František Maršner se narodil roku 1857 v Buštěhradě. Než se stal továrníkem, prošel obchodní školou a věnoval se obchodu. Roku 1882 si v Kladně zřídil živnost – obchod s cukrářským zbožím. Zkoušel dokonce vydavatelskou činnost: v letech 1884–1885 vydával Obchodní listy, časopis věnovaný českému obchodu. Později vydával i odborný Cukerní list. Nebyl tedy pouze cukrářem či obchodníkem, ale typickým podnikatelem konce 19. století, který hledal nové příležitosti prakticky všude. Rozhodující nápad však podle dochovaných pramenů přišel od jeho ženy.

Albína Maršnerová začala patrně už kolem roku 1886 experimentovat s výrobou orientálních cukrovinek. V roce 1890 získala vlastní živnostenské oprávnění k jejich výrobě. Archivní výzkum dokonce dokládá její živnostenský list z roku 1897 uložený v Národním archivu. To je důležitý detail. Albína nebyla jen „manželkou továrníka“. V podnikání vystupovala jako skutečná spolumajitelka a podnikatelka. Některé prameny uvádějí, že právě její věno poskytlo rodině část kapitálu potřebného k rozjezdu výroby. Proto také ono A. Maršner.

Dva kotle a turecký med

První výroba probíhala ve velmi skromných podmínkách v Balbínově ulici na Královských Vinohradech. Dílnu tvořily podle historie čokoládovny v podstatě dva kotle a hlavním výrobkem byl turecký med. Úspěch přišel překvapivě rychle. Kolem roku 1891 se Maršnerovi přestěhovali do větších prostor v tehdejší Čelakovského ulici, dnešní ulici Jana Masaryka. Šlo o dům čp. 312 známý jako Na Plzence. Ve dvou přízemních objektech vznikly výrobní dílny, sklad surovin a sklad hotového zboží.

A nabídka začala být na tehdejší české poměry mimořádně exotická. Maršnerovi vyráběli turecký med, sultánský chléb, chalvu, sučuk, rahat, mannu a šumivé bonbony. Orient byl na konci 19. století v módě a názvy těchto cukrovinek samy o sobě působily jako reklama – slibovaly něco vzdáleného, luxusního a neobvyklého.

Firma přitom tradiční receptury upravovala pro domácí trh. Úspěšný byl například turecký med porcovaný do úhledných kostek a později potahovaný skutečnou čokoládou. Ještě pozoruhodnější byly šumivé limonádové bonbony. Nabízely se například s malinovou, citronovou, jahodovou či třešňovou chutí a získaly ocenění na výstavách v Chebu roku 1892 a Bruselu roku 1893. Dobové údaje citované Encyklopedií Prahy 2 hovoří dokonce o produkci kolem 20 milionů kusů ročně. Z malé dílny už začínala být továrna.

Z Vinohrad do celé monarchie

Koncem 19. století zaměstnával provoz Na Plzence kolem 170 pracovníků. Ani to ale nebyla celá pracovní síla. Balení cukrovinek se zadávalo rodinám dělníků domů – typický systém tehdejšího lehkého průmyslu. Výrobky se prodávaly po Rakousku-Uhersku, výraznou roli přitom hrály poutě a jarmarky. Prodej rostl natolik, že původní provoz jednoduše přestal stačit. V roce 1896 proto začal František Maršner jednat o stavbě skutečné průmyslové továrny na Korunní třídě za vinohradským měšťanským pivovarem. Dne 27. července 1896 byla zároveň podnikatelská činnost zaprotokolována jako veřejná obchodní společnost. Veřejnými společníky byli oba manželé. Právě tady začíná historie pozdější slavné Orionky.

Přichází čokoláda

Maršnerovi velmi dobře pochopili, že budoucnost neleží jen v bonbonech a orientálních cukrovinkách. Tou budoucností byla čokoláda. V roce 1897 začala firma vyrábět čokoládu na zařízení německé firmy Lehmann. Současně se rozběhla výroba čokoládového vánočního zboží, především figurek.

Vzniklo také Maršnerovo kakao. Firma dokázala spojovat průmyslovou výrobu s velmi moderním marketingem. V červnu 1900 byla podle odborné práce věnované reklamě registrována ochranná známka Maršnerova kakaa s motivem dítěte v kolébce a šálku kakaa. Komunikace současně zdůrazňovala český původ výrobku. V roce 1902 následovala ochranná známka Maršnerova reformní čokoláda.

A její reklama je nádherným příkladem toho, jak se na počátku 20. století prodávaly potraviny. Čokoláda nebyla prezentována jen jako pochoutka, ale téměř jako výživový prostředek. Reklama zdůrazňovala obsah vápníku, železa, theobrominu a energetickou hodnotu. Firma dokonce srovnávala výživnost 85 gramů čokolády se 100–250 gramy masa nebo čtyřmi vejci a dovolávala se dobrozdání lékařů z Prahy a Vídně. Marketing roku 1902. Dnes by z něj měl evropský regulátor patrně lehčí infarkt.

Z rodinné firmy průmyslový gigant

Další růst už vyžadoval kapitál, který rodinný podnik nemohl jednoduše získat z vlastních prostředků. Proto byla firma přeměněna na akciovou společnost. Dne 4. února 1901 byla zaregistrována společnost s impozantním názvem: První česká akciová společnost továren na orientálské cukrovinky a čokoládu na Královských Vinohradech.

Základní kapitál činil 800 000 korun. To je přesně společnost, jejíž hlavičku máš na svém dokumentu z roku 1913. Na něm už je doplněno:

„dříve A. Maršner“

a dominantní součástí hlavičky není pouze název, ale také kresba rozsáhlého továrního areálu s kouřícím komínem. To nebyla náhoda. Na přelomu století byl obraz továrny jedním z nejsilnějších symbolů důvěryhodnosti firmy: komín, několikapatrové výrobní budovy a rozlehlý areál zákazníkovi říkaly, že nenakupuje od malého cukráře, ale od moderního průmyslového podniku.

Deset procent kakaa celé monarchie

Rozměr Maršnerova úspěchu nejlépe ukazuje jeden údaj. V roce 1903 zpracovávala firma přibližně deset procent veškerých kakaových bobů dovezených do Rakousko-Uherska. To už nebyla významná vinohradská továrna. To byl velký středoevropský čokoládový podnik.

Počet zaměstnanců postupně vystoupal přibližně na 800, některé prameny uvádějí kolem 850. Výrobky se navíc vyvážely na překvapivě vzdálené trhy – vedle evropských zemí například do Turecka, Řecka, Egypta nebo Japonska. A tím se dostáváme přesně k tvému dokumentu. 17. ledna 1913 Hlavičkový obchodní dokument, který máš ve sbírce, vznikl 17. ledna 1913. A je fantastický právě tím, kolik informací o tehdejší firmě obsahuje. V horní části vidíme rozsáhlý vinohradský závod, firemní znak a obrovské červené jméno A. MARŠNER. Firma se přitom oficiálně prezentuje jako První česká akciová společnost továren na orientálské cukrovinky a čokoládu na Král. Vinohradech.

Na formuláři je uveden také hlavní účetní a konsignační sklad ve Vídni, což krásně dokládá obchodní dosah společnosti ještě v rámci habsburské monarchie. A dole je něco možná ještě zajímavějšího – skutečná objednávka. Mezi objednaným zbožím lze přečíst například orientálky, dessert, neapolitánky, banánový chléb, batónky, mandlovou čokoládu, vánočky a ledovky.

Není to tedy reklamní rekonstrukce vytvořená o sto let později. Je to okamžik každodenního fungování továrny: někdo v lednu 1913 objednal bednu cukrovinek a dokument putoval obchodním systémem firmy. A datum je téměř symbolické. Protože Orion ještě oficiálně neexistoval.

Krize před hvězdou

Rok před vystavením tohoto dokumentu se přitom firma dostala do problémů. V roce 1912 prudce vzrostla cena kakaových bobů – podle podnikové historie asi o 40 procent – a současně byl drahý cukr. Finanční situace společnosti se zhoršila. František Maršner odstoupil z jejího vedení. Řízení převzal teprve sedmadvacetiletý Dr. Milan Čapek. A ten udělal něco velmi moderního: místo šetření za každou cenu vyrazil studovat konkurenci. Navštívil Londýn, Bristol, Paříž, Halle a Drážďany, aby poznal nejmodernější evropské technologie výroby čokolády. Následovala modernizace výroby. Právě v této situaci vznikl tvůj dokument. Firma se jmenuje Maršner. Ale už stojí na prahu další kapitoly.

Roku 1914 se na obloze objevil Orion

V roce 1914 bylo registrováno nové jméno:

ORION.

Zpočátku šlo o značku používanou pro výrobky společnosti, nikoli o název celé továrny. František Maršner se však už plného rozmachu značky nedožil. Zemřel 28. července 1917. Po první světové válce se firma znovu nadechla. V roce 1921 zvýšila výrobu čokolády ze 46 na 80 vagonů a poptávka byla údajně tak vysoká, že podnik nestačil vyrábět. A tehdy do příběhu vstoupil člověk, který z dobré továrny vytvořil jednu z nejpozoruhodnějších českých značek 20. století.

Zdenek Rykr.

Bylo mu pouhých 21 let, když jej firma v lednu 1921 zkusmo přijala pro práci na reklamě. Postupně vytvořil vizuální svět Orionu – charakteristické písmo, obaly, plakáty a především slavnou čtyřcípou hvězdu. Hvězda se na obalech začala výrazně uplatňovat od roku 1924. A nakonec hvězda porazila i jméno zakladatele. V roce 1928 se společnost přejmenovala na:

Orion, továrny na čokoládu, a. s. Jméno Maršner z názvu firmy zmizelo.

Orion zůstal.

Proč je tento dokument zajímavý

Tato  faktura z roku 1913 tak není jen starou fakturou či objednávkou na cukrovinky. Zachycuje jednu z nejslavnějších českých značek rok před narozením jména Orion.

Za obrovským červeným nápisem A. MARŠNER se skrývá příběh Albíny a Františka Maršnerových – manželského páru, který začal v malé vinohradské dílně s tureckým medem a během jediné generace vybudoval továrnu zaměstnávající stovky lidí a vyvážející své výrobky do světa.

A právě proto je ta hlavička tak pěkná.

Orion už na ní vlastně je. Jen se ještě nejmenuje Orion.

Zdroje

Muzeum čokolády a marcipánu – historie čokoládovny Orion — velmi podrobná historie firmy, Maršnerových, výrobků, akciové společnosti i vzniku značky Orion.

Encyklopedie Prahy 2 – Tajemství staré krabičky — výborný zdroj k počátkům Maršnerových na Vinohradech, domu Na Plzence, výrobě a zaměstnancům.

Muzea a galerie na Vysočině – František Maršner — chronologie podnikání, vznik společnosti, výrobní sortiment a počátky výroby čokolády.

Forbes – podnikatelka Albína Maršnerová — zajímavý zdroj především k roli Albíny jako podnikatelky a spolumajitelky.

Univerzita Karlova – archivně podložená práce — mimořádně cenná tím, že odkazuje přímo na živnostenský list Albíny Maršnerové v Národním archivu a zápis společnosti v obchodním rejstříku uložený v Archivu hl. m. Prahy.

Encyklopedie Prahy 2 – Vinohrady podnikatelské — širší kontext vinohradského průmyslu a čokoládovny.