Radimský syn

Továrna na cikorku v Novém Bydžově

V druhé polovině 19. století patřila cikorie k běžné výbavě českých domácností. Pravá káva byla drahá, a tak se do ní přidával pražený a mletý kořen čekanky, případně se z něj připravoval samostatný nápoj. Z nenápadné zemědělské plodiny se stal žádaný výrobek a kolem jeho zpracování postupně vzniklo celé průmyslové odvětví.

Jedním z míst, kde se výrobě cikorie dařilo, byl Nový Bydžov a jeho zemědělské okolí. Nejprve zde pracovaly menší sušárny čekanky, později je vystřídaly specializované továrny. Historické prameny mezi místními výrobci výslovně uvádějí podniky Radimského, Hynka a Balounka.

Mezi nejstarší patřila Továrna na cikorie Antonína Radimského. Podle údaje, který podnik později uváděl přímo na svých obchodních tiskovinách, sahala jeho historie až do roku 1864. V té době byl Nový Bydžov stále především městem obklopeným zemědělskou krajinou a zdejší průmysl se teprve začínal výrazněji rozvíjet.

Princip výroby byl jednoduchý, samotné zpracování však vyžadovalo zkušenost. Kořeny čekanky se po sklizni očistily, nakrájely a usušily. Následovalo pražení, při kterém získávaly tmavou barvu a charakteristickou vůni, a nakonec mletí. Výsledná cikorie se používala jako přísada do kávy i jako levnější kávová náhražka.

Pro regionální podnik představovala zásadní výhodu dostupnost suroviny. Čekanku bylo možné pěstovat v okolí, zpracovat přímo v Novém Bydžově a hotový výrobek potom prostřednictvím obchodníků rozesílat dál.

Z Antonína Radimského se stala značka

Na konci 19. století už podnik vystupoval pod názvem „Ant. Radimský syn“. Samotné označení naznačuje pokračování rodinné firmy v další generaci, přesnou totožnost syna však dostupné prameny zatím neumožňují bezpečně určit.

Jméno Radimský už tehdy nebylo na obchodních dokumentech uvedeno nenápadně někde vedle adresy. Stalo se hlavní součástí značky.

Dochovaný účet z roku 1897 má bohatě zdobenou hlavičku, které dominuje nápis „Továrna na cikorie – Ant. Radimský syn – Nový Bydžov“. Doprovází jej firemní monogram, ornamentální výzdoba a především připomínky získaných ocenění. Firma na tiskopisu uváděla 16 medailí.

Výstavní ocenění měla v 19. století značnou reklamní hodnotu. Výrobci je umisťovali na obaly, etikety, plakáty, ceníky i faktury. Medaile zákazníkovi sdělovala, že výrobek obstál ve srovnání s konkurencí, a současně dodávala značce prestiž. Radimský proto své úspěchy rozhodně neskrýval.

Úspěch na Jubilejní zemské výstavě

Zvláštní místo na firemním tiskopisu dostalo ocenění spojené s Jubilejní zemskou výstavou v Praze roku 1891.

Výstava patřila k nejvýznamnějším hospodářským a společenským událostem své doby. Praha během několika měsíců představovala průmyslové výrobky, stroje, zemědělství, potravinářství i technické novinky českých zemí. Pro výrobce znamenala účast možnost ukázat své zboží obrovskému množství návštěvníků a obchodníků.

Pro továrnu z Nového Bydžova proto bylo ocenění v Praze cenným obchodním argumentem. Firma jej následně používala jako součást vlastní prezentace – každý odběratel, který dostal Radimského účet nebo fakturu, se o úspěchu okamžitě dozvěděl.

Nový Bydžov jako město cikorie

Radimský nebyl jediným výrobcem. V Novém Bydžově a jeho okolí vzniklo několik podniků zaměřených na zpracování čekanky. Vedle Radimského připomínají prameny také Hynkovu a Balounkovu továrnu.

Zvlášť zajímavá byla konkurence Josefa Balounka z nedalekých Humburk. Dochovaná historická reklama na „Balounkovu Cikorii“ ukazuje, že místní výrobci už nesoupeřili pouze kvalitou nebo cenou. Stále důležitější byla značka, obal a reklama.

Na přelomu 19. a 20. století tak mohl zákazník vybírat mezi řadou výrobců kávových náhražek. Vedle velkých podniků existovaly regionální značky, jejichž jména byla v okolí dobře známá, přestože dnes téměř upadla v zapomnění.

Káva pro bohatší, cikorie pro každodenní stůl

Důvod úspěchu těchto továren byl především ekonomický. Rozdíl mezi cenou skutečné kávy a cikorie byl značný. Ještě kronika nedalekého Starého Bydžova zaznamenává pro rok 1926 cenu jednoho kilogramu kávy 48 korun, zatímco kilogram cikorie stál pouze 7 korun.

Cikorie proto nebyla žádnou okrajovou zvláštností. Pro mnoho rodin představovala každodenní součást jídelníčku. Míchala se s kávou, používala se v různých směsích a v chudších domácnostech pravou kávu nahrazovala úplně. Právě tento masový trh umožnil vznik továren, jako byla Radimského.

Účet z roku 1897

Dochovaný obchodní dokument vystavený 23. června 1897 zachycuje podnik více než třicet let po datu jeho deklarovaného založení.

Nejde už o malou řemeslnou provozovnu. Dokument obsahuje obchodní podmínky, ceny, údaje o placení i možnost skonta při včasné úhradě. Firma obchodovala s odběrateli prostřednictvím standardizovaných tiskopisů a budovala kolem svého jména profesionální obraz zavedeného výrobce.

Nejvýraznější částí dokumentu přitom není účetní tabulka, ale samotná značka.

ANT. RADIMSKÝ SYN.

Kolem ní šestnáct medailí, připomínka pražské výstavy, ozdobný monogram a velký nápis Továrna na cikorie. Účetní tiskopis tak současně fungoval jako reklama.Další osud podniku zatím není dostatečně doložen. Přesné datum ukončení výroby ani okolnosti zániku továrny nelze z dostupných pramenů bezpečně určit. Radimského značka postupně zmizela stejně jako řada dalších regionálních výrobců cikorie, které později zastínily velké potravinářské podniky.

Dochovaný dokument však připomíná dobu, kdy měl Nový Bydžov vlastní továrny na cikorku a jméno Radimský představovalo značku natolik zavedenou, že se mohla chlubit šestnácti medailemi a úspěchem na jedné z nejvýznamnějších českých výstav 19. století.

Prameny: historický přehled města Nový Bydžov; Národní zemědělské muzeum – materiály k Jubilejní zemské výstavě 1891 a historické reklamě na cikorku; kronika Starého Bydžova; dobový obchodní tiskopis Továrna na cikorie Ant. Radimský syn, Nový Bydžov, 1897.