Beneš a Lakomý Brno
Beneš a Lakomý: z krému na boty až k fotografickému papíru
Příběh jedné pozoruhodné brněnské chemické továrny začal u leštidel, vazelíny a inkoustu. Během několika let však její zakladatelé zamířili k mnohem náročnější výrobě fotografických materiálů a stáli u zrodu značky Neobrom. Účet z října 1913 tak není jen krásnou ukázkou firemní grafiky. Pochází právě z roku, kdy se v Husovicích rodil podnik, který se měl zapsat do dějin československé fotografie.
Na první pohled je to obyčejný obchodní doklad. Účet vystavený 28. října 1913 firmou První česká továrna lučebnin Beneš & Lakomý, Brno zákazníkovi J. Přichystalovi ve Velké Senici u Olomouce.
Jenže stačí se podívat na jeho hlavičku.
Dominantou není jméno obchodníka ani seznam výrobků, ale velká kresba moderního průmyslového závodu. Komíny kouří, kolem továrních budov vede upravená komunikace, před areálem jsou stromy a nad celou scénou se skví medaile získané na výstavách. Firma se chtěla představit jako velký, sebevědomý a moderní český průmyslový podnik.
A právě rok 1913, vytištěný a dopsaný na tomto účtu, je pro její historii mimořádný. V Husovicích totiž právě tehdy začínal další příběh – Neobrom.
Česká chemická továrna v Husovicích
Za firmou stáli Josef Lakomý a Alois Emil Beneš.
Josef Lakomý se narodil 4. září 1859 ve Zdislavicích na Kroměřížsku. Alois Emil Beneš byl o sedmnáct let mladší, narodil se 28. července 1876 v Cotkytli. Beneš působil původně jako obchodník a právě spojení obchodního talentu s chemickou výrobou se ukázalo jako velmi životaschopné.
V roce 1909 společně založili v Husovicích firmu Beneš a Lakomý. Šlo o veřejnou obchodní společnost a její výrobní program byl na dnešní poměry neuvěřitelně pestrý.
Vyráběla leštidla a krémy na obuv, inkousty, francovky, pleťové krémy, konzervační prostředky, přípravky na ochranu rostlin, technická mazadla, vazelíny, laky a další chemicko-technické preparáty.
Nebyla to tedy chemická továrna v dnešním smyslu obřího provozu vyrábějícího jednu surovinu. Podnikala především ve světě drobné každodenní chemie. A právě takový svět krásně zachycuje dochovaný účet.
Co se skutečně prodávalo v říjnu 1913
Doklad ze sbírky je v tomto směru mimořádně zajímavý, protože nám dovoluje opustit obecné firemní dějiny a podívat se přímo na jeden konkrétní obchod.
V říjnu 1913 putovala z Brna do Velké Senice u Olomouce zásilka obsahující mimo jiné leštidla, knůtky a lešticí vazelínu. Celková částka po započtení dovozného činila podle účtu 20,05 koruny.
To je vlastně nejhezčí vlastnost podobných dokumentů. Historie průmyslu najednou přestane být abstraktní. Má datum, zákazníka, konkrétní výrobky a cenu. Na hlavičce účtu firma sama vyjmenovává svůj sortiment ještě podrobněji:
krémy ve všech barvách a leštidla na obuv, technické a lékařské vazelíny, laky, apretury a černidla na kůže, vosky na parkety, nožní knůtky, inkousty a indigokarmín.
Je to vlastně malý katalog chemického zboží domácnosti počátku 20. století.
Beneš & Lakomý nebyli žádní provinční výrobci
Velmi zajímavý je i seznam míst vytištěný pod kresbou továrny:
Osnabrück, Praha, Vídeň, Terst, Lublaň, Záhřeb, Sarajevo, Sofie, Krakov, Lvov, Oradea, Kyjev, Cařihrad, Smyrna.
U tohoto seznamu bych byl opatrný s tvrzením, že ve všech těchto městech měla firma vlastní pobočky. Samotný účet to nedokazuje. Mnohem bezpečnější je chápat jej jako prezentaci obchodního dosahu či zastoupení firmy.
I tak je to působivé. Brněnská továrna se evidentně nechtěla omezit na Moravu. Její obchodní horizont sahal přes značnou část Rakouska-Uherska a Balkánu až k tehdejší Konstantinopoli a Smyrně.
Také medaile vyobrazené na hlavičce nebyly jen ozdobou. Pro výrobce spotřebního zboží představovala ocenění z hospodářských a průmyslových výstav důležitý marketingový nástroj. Zákazníkovi měla říkat jednoduchou věc:
tomuto výrobci můžete věřit.
Ještě před vznikem moderního brandingu fungovala přesně stejná psychologie značky jako dnes. Rok 1913: z krému na boty do temné komory A tady se příběh stává opravdu zajímavým.
Beneš s Lakomým se totiž nespokojili s výrobou vazelíny, leštidel a inkoustů. Rozhodli se vstoupit do technicky nesrovnatelně náročnější oblasti – výroby fotografického papíru.
Právě roku 1913 byla v Husovicích zahájena stavba továrny na fotografické papíry. Podle Encyklopedie dějin Brna byla spojena s firmou Beneš a Lakomý a z tohoto projektu vznikl Neobrom.
Byl to odvážný krok.
Fotografický papír nebyl něco, co se dalo jednoduše namíchat, nalít do plechovky a opatřit etiketou. Výroba světlocitlivých materiálů vyžadovala přesnou chemickou technologii, kontrolované prostředí a know-how.
A navíc bylo třeba přesvědčit fotografy, že domácí výrobek může konkurovat zavedeným zahraničním značkám.
Neobrom se rodil těžce
Brněnské prameny připomínají zajímavý detail: na nový český fotografický materiál se zákazníci zpočátku dívali s nedůvěrou.
Výroba se rozbíhala na jaře 1914 pod vedením Augusta Němečka, profesora kreslení na II. státní reálce v Brně. Jen několik měsíců poté však vypukla první světová válka. Nedostatek surovin a pracovních sil mladý podnik těžce zasáhl a provoz byl výrazně omezen.
Podle jiného záznamu brněnské encyklopedie zahájil závod výrobu chlorobromostříbrných fotografických papírů Neogaz, určených mimo jiné pro portrétní fotografii; později následovaly bromostříbrné zvětšovací papíry. Byl to obrovský skok. Firma, která ještě několik let předtím vyráběla krém na boty, se dostala k citlivým fotografickým emulzím.
Beneš odchází, Lakomý pokračuje
Společná cesta obou zakladatelů však netrvala dlouho. V roce 1916 Alois Emil Beneš ze společných podniků vystoupil. Po vyplacení svého podílu pokračoval samostatně a později rozvíjel vlastní chemické podnikání. Zemřel poměrně mladý, 10. dubna 1925 v Brně. Hlavní postavou dalšího vývoje se tak stal Josef Lakomý.
Po vzniku Československa se podnik přizpůsobil novým poměrům. Roku 1919 byla firma reorganizována na společnost s ručením omezeným s kapitálem 520 000 korun, rozděleným na 104 podílů. O rok později byl kapitál zvýšen na 900 000 korun. Dochoval se například podílový list J. Lakomého na 5 000 korun vystavený 1. srpna 1919.
A mění se samozřejmě i jazyk značky.
Z někdejší rakousko-uherské firmy se stává J. Lakomý, československá továrna chemická.
Lada, Zlatá voda a Čechoslovák
Sortiment zůstal pestrý a firma uměla své výrobky opatřit dobře zapamatovatelnými názvy.
Mezi doložené značky patřila například Lada, pasta určená k cídění kovů, Zlatá voda, tekutý přípravek na čištění či cídění skla, nebo krém na jemnou obuv Čechoslovák.
Poslední název je typickým dítětem své doby.
Po roce 1918 se československý původ výrobku stal sám o sobě marketingovou hodnotou. České podniky se vůči tradičně silnému německému a rakouskému průmyslu vymezovaly nejen cenou a kvalitou, ale také původem.
Značka Čechoslovák nemusela nic složitě vysvětlovat.
Jméno bylo reklamním sdělením samo o sobě.
A pak přišel Neobrom
Z dlouhodobého hlediska ale nebyly nejvýznamnějším dědictvím Beneše a Lakomého krémy na boty.
Byl jím právě Neobrom.
Po první světové válce se výroba fotografických materiálů znovu rozběhla a podnik navazoval obchodní styky ve Francii, Belgii, Nizozemsku a Velké Británii. Velkou část potřebných surovin přitom stále nakupoval v Německu.
Sortiment se postupně rozšiřoval. Brněnské prameny uvádějí fotografické papíry NEODUR, NEOBROM či SAMETIN.
V roce 1918 navíc podnik získal pražskou firmu Aktinia, zabývající se výrobou rentgenového papíru. To už ukazuje, jak daleko se technologicky posunul od původních obuvnických krémů.
Muž, který dal Neobromu vědu Pro další vývoj firmy bylo mimořádně důležité datum 8. června 1925. Do Neobromu tehdy nastoupil mladý chemik Jan Lauschmann. A to nebyl obyčejný tovární chemik.
Lauschmann se stal jednou z významných osobností české fotografie 20. století. Byl zároveň chemikem, fotografem, teoretikem a později vysokoškolským pedagogem. V Neobromu prošel funkcemi šéfchemika, vedoucího provozu a nakonec technického ředitele. Právě propojení vědce a fotografa bylo pro továrnu mimořádně cenné. Lauschmann nejen věděl, jak fotografický papír chemicky vyrobit, ale zároveň dokonale rozuměl tomu, co od něj fotograf potřebuje.
V roce 1927 vydal příručku o zpracování výrobků Neobrom a o rok později následoval také německý Neobrom Handbuch. Roku 1939 publikoval odbornou práci věnovanou výrobě fotografických papírů.
Továrna tak už neprodávala jen materiál. Budovala kolem něj odborné know-how, vzdělávání fotografů a vlastní technologickou autoritu. Z dnešního pohledu bychom tomu bez rozpaků říkali content marketing. Jen se psal rok 1927.
Z Brna do Evropy
Neobrom postupně překonal počáteční nedůvěru zákazníků. Dobové fotografie zachycují rozsáhlý tovární areál, firemní expozice na veletrzích, strojovnu, zařízení na polévání fotografických papírů, sušení emulsovaného materiálu i navíjení hotových papírů. Dochované fotografie z roku 1938 ukazují skutečný průmyslový provoz, nikoliv malou manufakturu.
Roku 1928 se Neobrom opět osamostatnil jako společnost s ručením omezeným. Společníky byli Josef Lakomý a rodinná chemická firma J. Lakomý.
A expanze pokračovala.
Roku 1930 firma registrovala své označení také v němčině, francouzštině, polštině a srbochorvatštině a zřídila pobočný závod v Ružomberku na Slovensku. Z husovického chemického podniku se stala značka s mezinárodními ambicemi. Lakomého rodinný podnik Josef Lakomý zemřel 15. října 1933 v Brně. Podnik ale jeho smrtí neskončil. Pokračovala v něm rodina. Ve vedení a majetkové struktuře se objevovali Lakomého synové a další příbuzní.
Zajímavým dokladem rodinného charakteru firmy je osud Josefa Fabiána Lakomého, vystudovaného farmaceuta. Od roku 1924 byl společníkem firmy J. Lakomý a od roku 1928 rovněž jednatelem Neobromu. Po smrti otce se stal jedním z hlavních podílníků rodinného podniku.
Do vlastnických vztahů později vstupovala také Marie Lakomá, manželka Jaroslava Augustýna Lakomého. Její příběh už zasahuje do dramatických poválečných let.
Válka, národní správa a konec soukromé firmy
Druhá světová válka a zejména její konec přinesly firmě úplně jiné problémy než konkurence na trhu.
Po osvobození byla na majetkový podíl Marie Lakomé zavedena národní správa, stejně jako na Neobrom. Následné šetření však zjistilo, že získala osvědčení o národní a státní spolehlivosti, takže byla národní správa koncem roku 1947 zrušena. Marie Lakomá se toho už nedožila – zemřela v srpnu 1947.
Definitivní zlom přišel po únoru 1948.
Do firmy J. Lakomý i Neobrom byla znovu zavedena národní správa a koncem června 1948 byly podniky znárodněny. Jejich majetek byl začleněn do státního chemického průmyslu.
Od 1. ledna 1950 byl Neobrom začleněn do národního podniku Fotochema Hradec Králové. Tím skončil podnikatelský příběh firmy, který začal téměř o čtyřicet let dříve krémy na boty a vazelínou v Husovicích. Technologický příběh ale pokračoval dál. Jeden účet, celý průmyslový příběh
A právě proto je účet z 28. října 1913 mnohem zajímavější, než se na první pohled zdá. Vznikl v přesném okamžiku zlomu. Nahoře je ještě hrdě vytištěno:
„První česká továrna lučebnin Beneš & Lakomý – Brno.“
Pod tím následují krémy, vazelíny, laky, vosky, inkousty a další výrobky každodenní chemie. Na samotném účtu jsou leštidla a vazelína.
Jenže někde nedaleko od kanceláře, ve které byl tento formulář vložen do psacího stroje a adresován obchodníkovi do Velké Senice, už Beneš s Lakomým rozjížděli projekt, který firmu přivede do úplně jiného světa.
Do světa fotografie.
V témže roce 1913 vznikal Neobrom.
O dvanáct let později do jeho laboratoře nastoupí Jan Lauschmann. Z brněnského podniku se stane respektovaný výrobce fotografických materiálů, jeho výrobky se dostanou za hranice Československa a samotný Lauschmann se zařadí mezi významné osobnosti české fotografické kultury.
A pak přijde rok 1948 a soukromý podnik zmizí.
Co po Benešovi a Lakomém zůstalo
Naštěstí překvapivě mnoho. Dochovaly se fotografie továrny, reklamy, firemní tiskoviny, podílové listy, výrobky a rozsáhlé archivní fondy.
Archiv města Brna eviduje fond Josef Lakomý, chemická továrna, zahrnující majetkoprávní agendu, obchodní korespondenci, zaměstnanecké písemnosti a účetní bilance. Samostatný fond Továrna na fotografické papíry Neobromobsahuje mimo jiné zápisy z valných hromad, bilance, evidenci výroby a propagační materiály.
To je mimochodem dobrá zpráva: historie této firmy zdaleka není vytěžená a v archivech bude ještě co objevovat.
A potom jsou tu zdánlivě obyčejné věci.
Třeba právě jeden účet za dvacet korun a pět haléřů.
Více než sto let přežil kus papíru, který původně neměl mít žádnou historickou hodnotu. Byl to provozní dokument, který měl zákazník zaplatit, účetní zaúčtovat a nakonec nejspíš vyhodit.
Nestalo se.
A dnes díky němu vidíme nejen to, co jedna moravská firma roku 1913 prodávala.
Vidíme na něm sebevědomí českého průmyslu před první světovou válkou. Vidíme dobu, kdy se značka budovala kresbou továrny, medailemi a seznamem vzdálených měst. A především můžeme sledovat neobyčejnou cestu podniku, který začal krémem na boty a vazelínou a skončil u světlocitlivého materiálu, na němž vznikaly fotografie.
To už není špatný životopis jedné staré účtenky.
Prameny a zdroje
Základním pramenem k samotnému předmětu je originální účet První české továrny lučebnin Beneš & Lakomý z 28. 10. 1913 ze sbírky Stará-reklama. Pro historii podniku jsou mimořádně cenné databáze Encyklopedie dějin města Brna: Alois Emil Beneš, založení továrny Neobrom, stavba továrny na fotografické papíry v Husovicích, Jan Lauschmann a Josef Fabián Lakomý. Archivní fondy firmy J. Lakomý a Neobrom eviduje Archiv města Brna. Doplňkovým pramenem pro kapitálové poměry, výrobkové značky a dochovaný podílový list z roku 1919 je popis historického cenného papíru firmy J. Lakomý.
