Bratří Alexander a Hermann May–u v Olomouci

Bratři A. & H. May v Hejčíně

Od lihovaru k jednomu z velkých potravinářských podniků Olomoucka

Na první pohled by člověk mohl tento dokument považovat za reklamní tisk. Jeho bohatě zdobená hlavička s továrním areálem, medailemi a výrazným názvem společnosti skutečně připomíná reklamu.

Ve skutečnosti jde o fakturu firmy Bratři A. & H. May, provozovatele hejčínské továrny na cukr, líh a lisované droždí.

A právě faktura je možná ještě zajímavější než reklamní pohlednice. Nebyla určena k tomu, aby visela ve výloze. Byla součástí každodenního obchodního styku firmy. Putovala k zákazníkům spolu s dodávkami zboží a zároveň měla každému obchodnímu partnerovi připomenout, s jak významným podnikem má tu čest.

Dominantou hlavičky je panoramatické vyobrazení rozsáhlého továrního komplexu s několika vysokými komíny. Pod ním stojí:

HEJČÍNSKÁ TOVÁRNA
NA CUKR, LÍH A LISOVANÉ DROŽDÍ
BRATŘÍ A. & H. MAY
V OLOMOUCI

Je to malý kus papíru, za kterým se skrývá více než století moravské průmyslové historie.

Abraham a Hermann May

Písmena A. & H. v názvu firmy nebyla anonymní obchodní značka.

Patřila bratrům Abrahamu a Hermannu Mayovým, kteří pocházeli z Břeclavi. Abraham se narodil roku 1815, Hermann roku 1818. Podnikatelské zkušenosti získávali mimo jiné v Pozořicích a v polovině 19. století spojili svoji další podnikatelskou dráhu s Hejčínem u Olomouce.

Právě tady začal růst podnik, jehož jméno později zdobilo i tuto fakturu.

Základem byl lihovar založený roku 1851. V roce 1853 následovala výroba lisovaného droždí a v šedesátých letech se podnik rozšířil také o výrobu cukru.

Dobové prameny zmiňují vybudování cukrovaru s rafinerií kolem roku 1862, přičemž další výstavba a rozšiřování areálu pokračovaly v následujících letech.

Z původního lihovaru se tak během několika desetiletí stal rozsáhlý potravinářský komplex.

Proč právě Hejčín

Volba místa nebyla špatná. Olomoucko leželo uprostřed mimořádně úrodné zemědělské oblasti. Haná poskytovala dostatek obilí i cukrové řepy a rozvíjející se železniční síť umožňovala dovážet suroviny a hotové výrobky rozvážet na vzdálené trhy.

Hejčín přitom tehdy ještě nebyl dnešní součástí souvislé olomoucké zástavby.

Průmyslový areál Mayových se proto mohl postupně rozrůstat do rozměrů, které dobře ukazuje právě vyobrazení na faktuře. Nejde přitom jen o dekorativní tovární fantazii. Z dalších dobových pramenů víme, že závod byl skutečně mimořádně rozsáhlý.

Cukr, líh i droždí pod jednou střechou

Mayové vytvořili podnik založený na několika navzájem propojených výrobách. Vyráběl cukr, rafinovaný cukr, líh a lisované droždí. Součástí hospodářského zázemí byla rovněž sladovna a rozsáhlé zemědělské hospodářství.

Výhodou takového uspořádání bylo propojení jednotlivých výrobních procesů. Produkty a vedlejší produkty jedné části provozu mohly nacházet využití v další. Byl to model typický pro velké potravinářské podniky druhé poloviny 19. století – maximálně využít surovinu, energii i dopravu.

A Mayové ho dovedli do opravdu velkého měřítka.

Tisíc tun řepy za jediný den

O skutečné velikosti závodu máme výborné svědectví z roku 1924. Dobová publikace Velký Olomouc věnovala podniku samostatnou část a uvedla řadu konkrétních provozních údajů.

Cukrovar měl být schopen zpracovat přibližně 10 000 metrických centů řepy denně. Jeden metrický cent představuje 100 kilogramů. Denní kapacita tedy odpovídala přibližně 1 000 tunám cukrové řepy. To je číslo, které dovoluje pochopit měřítko továrny lépe než jakákoli fotografie. V době kampaně sem musel nepřetržitě proudit obrovský objem suroviny. A také odtud muselo obrovské množství výrobků odcházet.

Až 200 tun cukru denně

Podle stejného pramene činila možná denní produkce rafinovaného cukru kolem 2 000 metrických centů, tedy přibližně 200 tun.

Vyráběly se různé podoby cukru – dobový text uvádí mimo jiné homole, kostky, moučku a krystalový cukr. Roční výroba bílého cukru se mohla pohybovat kolem 150 000 metrických centů, tedy přibližně 15 000 tun. V předchozím roce zpracoval závod přibližně 600 000 metrických centů řepy – asi 60 000 tun.

Ještě působivější je informace o období před první světovou válkou. V některých kampaních množství zpracované řepy podle dobového pramene přesahovalo jeden milion metrických centů.

Přepočteno na dnešní jednotky: více než 100 000 tun cukrové řepy za kampaň. To už bezpečně ukazuje, že bratři Mayové neprovozovali pouze významný místní podnik. Jejich závod patřil k velkým průmyslovým provozům regionu.

Droždí nebylo žádným vedlejším výrobkem

Zvláštní pozornost si zaslouží druhý výrobek, který firma výrazně uváděla přímo na své faktuře:

lisované droždí.

Jeho výroba začala v Hejčíně už v padesátých letech 19. století. To je důležité, protože průmyslově vyráběné lisované droždí tehdy představovalo moderní produkt. Pekařství se postupně měnilo z řemeslné výroby v průmyslovější obor a spolehlivé droždí se stávalo obchodním artiklem samo o sobě.

Ve dvacátých letech 20. století měla hejčínská drožďárna podle dobových údajů výrobní kapacitu kolem 100 metrických centů denně, tedy přibližně deset tun. Roční produkce se měla pohybovat mezi 1 200 a 1 500 tunami.

Přibližně 90 procent produkce nacházelo odbyt na domácím trhu, zbytek směřoval především do Polska. Takže ono drobné sousloví „lisované droždí“ na faktuře ve skutečnosti označuje produkt vyráběný v průmyslovém množství.

Lihovar

Třetí část názvu společnosti připomíná místo, kde celý příběh začal.

Líh.

Lihovar používal ve dvacátých letech moderní destilační zařízení a produkoval velmi čistý líh. Roční výroba se podle dobového popisu pohybovala přibližně mezi 5 000 a 8 000 hektolitry. Odbyt nacházel mimo jiné u výrobců jemných likérů. Propojení cukrovaru, lihovaru a drožďárny tak nebylo jen efektním výčtem výrobků v hlavičce faktury. Popisovalo skutečnou strukturu podniku.

Továrna si vyráběla vlastní elektřinu

Mayův areál byl do značné míry samostatným průmyslovým organismem. Dobový popis uvádí strojní výkon samotného cukrovaru přibližně 690 koňských sil. Elektrická energie vyráběná v závodě sloužila nejen cukrovaru, ale rovněž lihovaru a drožďárně. Součástí komplexu byla také sladovna. Ta běžně zpracovávala množství ječmene odpovídající asi 120 až 150 železničním vagonům. Tovární panorama na faktuře proto není náhodné. Firma zákazníkovi vlastně říkala:

Podívejte se, odkud vaše zboží pochází.

V sezoně až kolem 1 800 lidí

Ještě přesvědčivější představu o významu Mayova podniku poskytuje počet zaměstnanců. Dobový pramen z roku 1924 uvádí přibližně 50 úředníků a 250 stálých pracovníků. Během cukrovarnické kampaně ale bylo zapotřebí obrovské množství dalších pracovních sil. Přibývat mělo kolem 1 500 sezonních dělníků. V nejintenzivnější části roku tak mohl podnik zaměstnávat řádově 1 800 lidí. Pro tehdejší Hejčín a jeho okolí to muselo mít zásadní hospodářský i sociální význam.

A k tomu 1 200 hektarů půdy

Mayové nebyli odkázáni pouze na suroviny nakupované od okolních zemědělců. S podnikem bylo spojeno rozsáhlé zemědělské hospodářství o výměře přibližně 1 200 hektarů. To umožňovalo alespoň část potřebných plodin produkovat ve vlastní režii a současně lépe kontrolovat jejich kvalitu. Je to další rozměr firmy, který z dochované faktury samozřejmě nepoznáme. Za několika slovy vytištěnými v její hlavičce se skrýval výrobní řetězec sahající od polí až po hotový cukr, líh a droždí.

Mayové expandovali i mimo Olomouc

Podnikatelské aktivity rodiny navíc nezůstaly omezeny pouze na Hejčín. Mayové se angažovali také v cukrovarnickém průmyslu na dalších místech Moravy, mimo jiné v Uherském Ostrohu a Starém Městě u Uherského Hradiště. Rodina se tak během druhé poloviny 19. století zařadila mezi významné moravské průmyslnické rodiny.

A podnik postupně přebírala další generace. V roce 1887 vstoupili do firmy synové obou zakladatelů. Rodinný podnik tak nebyl závislý pouze na Abrahamovi a Hermannovi, ale získal pokračovatele. Oba zakladatelé zemřeli v roce 1893. Firma však žila dál.

Bedřich May

Jednou z klíčových postav druhé generace byl Abrahamův syn Friedrich, česky Bedřich May, narozený roku 1846. Právě s ním je spojena další dlouhá etapa rozvoje rodinného podnikání.

Rodina už dávno nepatřila pouze mezi majitele továrny. Mayové se stali součástí hospodářské a společenské elity Olomoucka.

Jejich postavení dodnes připomíná také Mayova vila v Hejčíně, vybudovaná na konci 19. století podle projektu vídeňského architekta Jakoba Gartnera.

Vila a továrna vytvářely dva světy jedné rodiny – reprezentativní sídlo a průmyslový podnik, z něhož její bohatství pocházelo.

Československá republika

Rozpad Rakouska-Uherska podnik přežil.

Po vzniku Československa se v českém prostředí používalo označení odpovídající tomu, které vidíme přímo na dochované faktuře:

Hejčínská továrna na cukr, líh a lisované droždí Bratří A. & H. May v Olomouci.

A právě faktura krásně dokumentuje jednu zajímavou věc. Firma s německy mluvícími a židovskými rodinnými kořeny fungovala v novém Československu a pro české obchodní prostředí používala českou firemní hlavičku. To je drobný, ale velmi výmluvný doklad proměny moravského podnikatelského prostředí po roce 1918.

Proč je faktura tak zdobená

A teď zpátky k samotnému předmětu.

Na dnešní faktuře očekáváme logo, adresu, IČO a číslo účtu. Maximálně barevný proužek, když se grafik utrhne ze řetězu. Na přelomu 19. a 20. století mohla faktura velkého průmyslového podniku vypadat úplně jinak.

Byla současně obchodním dokumentem a reklamním médiem.

Proto na ní Mayové zobrazili celý tovární komplex. Proto je název podniku proveden výrazným dekorativním písmem. A proto se v levé části hlavičky objevují také vyobrazení medailí a ocenění. Jejich smysl byl jednoduchý: zákazník měl okamžitě vidět velikost, tradici a prestiž dodavatele.

U konkrétních vyobrazených medailí bych byl ale opatrný. Dokud se nepodaří přiřadit jednotlivé medaile ke konkrétním výstavám nebo soutěžím pomocí katalogu či jiného primárního pramene, není správné automaticky tvrdit, kde a kdy je firma získala.

Faktura dokládá, že se jimi Mayové prezentovali. Přesný původ jednotlivých medailí je samostatná otázka.

Z rodinného podniku akciová společnost

Ve dvacátých letech došlo také k právní proměně společnosti. Rodinný podnik byl přeměněn na akciovou společnost, přičemž vazba na rodinu Mayů zůstávala velmi silná.

Byla to ostatně doba, kdy závod stále vykazoval působivé výrobní parametry. Jenže období prosperity nemělo trvat věčně. Třicátá léta přinesla hospodářskou krizi a mimořádně složité podmínky také pro evropské cukrovarnictví. Hejčínský podnik se dostával do ekonomických problémů. Pak ovšem přišla událost, která nebyla hospodářským cyklem.

Nacistická okupace

Rodina Mayů byla židovského původu. Po okupaci českých zemí v březnu 1939 proto na podnik dopadla nacistická protižidovská opatření a proces tzv. arizace. Rodinný majetek, budovaný od poloviny 19. století, se dostal pod nucenou správu. Pro rodinu měla nacistická perzekuce tragické následky.

Bedřich May a jeho manželka Tereza byli v roce 1942 deportováni do Terezína. Bedřichovi bylo už 95 let. Krátce po příjezdu do Terezína zemřel. Tereza Mayová byla následně deportována dále na východ a zahynula. Příběh rodiny, která stála u industrializace Hejčína a byla s místem spojena několik generací, tak skončil způsobem, který byl osudem mnoha židovských podnikatelských rodin střední Evropy.

Výroba přežila své zakladatele

Samotná výroba ale pokračovala i po druhé světové válce. Po válce přišla národní správa a následné začlenění provozů do zestátněného potravinářského průmyslu. Původní jméno May z názvu podniku zmizelo. Výroba droždí však pokračovala ještě desetiletí.

A v tom je jeden z nejsilnějších detailů celého příběhu.

Když Abraham a Hermann Mayové v polovině 19. století začínali v Hejčíně s výrobou droždí, nemohli tušit, že obor, který zde založili, přežije monarchii, první světovou válku, vznik Československa, nacistickou okupaci, znárodnění i komunistické Československo. Starý hejčínský areál postupně ztrácel svůj původní význam a výroba byla později přesouvána do modernějších provozů.

Průmyslový svět Mayů pomalu mizel.

Faktura jako svědek zmizelého světa A právě proto je dochovaná faktura Bratří A. & H. May tak krásným historickým předmětem. Není to jen účetní papír. Je to dokument z doby, kdy firma považovala za důležité ukázat zákazníkovi svou továrnu. V její hlavičce vidíme dlouhé výrobní haly a řady komínů. Pod nimi stojí tři jednoduchá slova:

cukr – líh – lisované droždí.

Za nimi se ale skrývá podnik, který v době svého rozmachu dokázal denně zpracovat přibližně tisíc tun cukrové řepy, vyrábět až kolem dvou set tun cukru denně, produkovat průmyslové množství lihu a droždí a během kampaně dávat práci až zhruba 1 800 lidem.

A také příběh dvou bratrů.

Abrahama a Hermanna Mayových.

V roce 1851 začali v Hejčíně s lihovarem. Z jejich podniku během následujících desetiletí vyrostl rozsáhlý průmyslový komplex a jméno Bratří A. & H. May se stalo součástí hospodářských dějin Olomouce. Dnes zůstávají archivní záznamy, několik staveb, staré fotografie – a podobné obchodní dokumenty.

Jedna faktura se tak po více než století změnila z obyčejného účetního dokladu v malé svědectví o době, kdy Hejčín voněl cukrem, lihem a čerstvým droždím a nad jeho střechami se kouřilo z továrních komínů.

A přesně proto stojí za to tyhle zdánlivě obyčejné papíry schovávat.