Souček v Turnově

Alois Souček v Turnově – První severočeská továrna éterických olejů, trestí a likérových specialit

První severočeská továrna

Na staré reklamní tabuli stojí sebevědomý nápis: „Alois Souček v Turnově – První severočeská továrna éter. olejů a trestí – likérových specialit – velkoobchod vínem a koňakem.“ Několik řádků textu otevírá pozoruhodný příběh rodiny, která patřila k průkopníkům českého likérnictví a výroby potravinářských esencí. Turnovský Alois Souček totiž nebyl osamělým živnostníkem, jenž se jednoho dne rozhodl začít míchat likéry. Pocházel z rodiny, v níž se výroba lihovin stala téměř rodinným programem. Jeho otec, rovněž Alois Souček, začal v sedmdesátých letech 19. století vyrábět a prodávat kořalku v Mochově a postupně pomohl založit likérnické podniky čtyřem svým synům. Jeden z nich dostal Mochov, další zamířil do Pardubic, třetí do Karlína – a Alois Souček mladší vybudoval vlastní podnik v Turnově. (mochov.cz)

Právě tento rodinný původ vysvětluje, proč se na turnovské reklamě neobjevuje jen obecné označení likérník nebo obchodník s vínem. Souček svůj závod nazýval První severočeskou továrnou éterických olejů a trestí. Šlo o podnik postavený na technologii a zkušenostech, které si rodina osvojovala už několik desetiletí. Likéry byly jen jednou částí výroby. Druhou představovaly esence, aromatické oleje a tresti – koncentrované chuťové a vonné látky, bez nichž se tehdejší likérnický a potravinářský průmysl neobešel.

Příběh začíná v Mochově

Kořeny turnovského podniku vedou do středočeského Mochova. Podle materiálů Městského muzea v Čelákovicích začal starší Alois Souček v roce 1875 v Mochově provozovat obchod. Byl vyučeným kolářem, ale spolu s manželkou prodával smíšené zboží a především kořalku, kterou si vyráběl sám doma. Zboží rozváželi párem koní a s rostoucím obchodem museli pořídit ještě další potah. Roku 1887 už Souček odváděl poplatek z vyráběných lihovin, takže výroba dávno překročila rámec příležitostného domácího pálení. (mochov.cz)

Rodinný podnik se rozvíjel natolik dobře, že mohl otec svým synům pomoci založit samostatné likérky. Dochovaná historie mochovské firmy výslovně uvádí čtyři syny z prvního manželství: Václava v Mochově, Aloise v Turnově, Bohumila v Pardubicích a Josefa v Karlíně. To je pro identifikaci turnovského Aloise Součka zásadní. V dobových pramenech se totiž stejné jméno objevuje u více osob a bez znalosti rodinných vztahů by bylo velmi snadné zaměnit zakladatele mochovské výroby s jeho synem působícím v Turnově. (mochov.cz)

Starší Alois Souček předal roku 1898 dobře vybavenou mochovskou likérnickou výrobnu synu Václavovi. Václav ji později rozvinul v rozsáhlý závod na éterické oleje, ovocné étery, tresti, jemné likéry a slivovici. Rodinné know-how však už mezitím žilo také v dalších městech – včetně Turnova.

Alois Souček mladší přichází do Turnova

Přesný rok založení turnovské firmy zatím není z veřejně dostupných pramenů bezpečně doložen. Víme však, že vznikla jako součást expanze rodiny Součků a že její zakladatel byl synem mochovského Aloise Součka. To ji časově klade na přelom 19. a 20. století, tedy do období prudkého rozvoje českého potravinářského, lihovarnického a chemického průmyslu.

Turnov byl pro takový podnik zajímavým místem. Byl významným regionálním centrem s dobrým železničním spojením a obchodními vazbami do severních a severovýchodních Čech. Vedle tradičních řemesel zde působily průmyslové podniky a město bylo obchodně propojeno s Libercem, Jabloncem, Prahou i oblastí Českého ráje. Pro výrobce likérových trestí, aromatických přísad, lihovin a vína nebyl tedy Turnov žádnou zapadlou adresou.

Alois Souček navíc svůj podnik nepředstavoval jako lokální likérku. Použití názvu „První severočeská továrna“ jasně ukazuje ambici oslovovat mnohem širší trh.

Co byly éterické oleje a tresti

Dnes může text na reklamě působit trochu záhadně. „Éterické oleje a tresti“ nezní jako typický sortiment výrobce alkoholu. Na začátku 20. století však šlo o velmi důležitou část likérnického průmyslu.

Éterické oleje jsou koncentrované aromatické látky získávané například z citrusových slupek, koření, bylin nebo dalších rostlin. Používaly se v parfumerii, farmacii, potravinářství i při výrobě nápojů.

Trest znamenala koncentrovanou chuťovou a vonnou esenci. Likérník tak nemusel pro každou várku znovu zpracovávat velké množství čerstvého ovoce, koření nebo bylin. Mohl využít standardizovaný koncentrát, který dodával výrobku požadované aroma.

Výrobce trestí proto stál v zajímavém článku výrobního řetězce. Neprodával pouze hotovou láhev spotřebiteli. Dodával také suroviny jiným výrobcům likérů, cukrářům, sodovkárnám nebo potravinářským provozům. Právě to dávalo podobné továrně mnohem větší obchodní dosah než běžné lokální palírně.

Rodinný závod Václava Součka v Mochově používal velmi podobné označení. Dochovaný firemní materiál jej popisuje jako „Továrnu na výrobu éterických olejů, ovocných éterů, trestí, destillerii jemných likérů a rosolků, rafinerii slivovice“. Roku 1906 byla mochovská firma registrována jako „Parostrojní továrna éterických olejů, éterů, trestí, chemických výrobků a slivovice“. Turnovský Alois tedy očividně vycházel ze stejného rodinného výrobního oboru. (mochov.cz)

Likérové speciality

Vedle surovin pro další výrobce nabízel Alois Souček také „likérové speciality“. Právě slovo speciality bylo v tehdejší reklamě velmi oblíbené. Označovalo výrobky, kterými se měl producent odlišit od běžného rumu, kořalky nebo obyčejného likéru.

Likérnictví kolem roku 1900 bylo mimořádně pestré. Vyráběly se bylinné hořké likéry, žaludeční likéry, kmínky, anýzovky, višňovky, griotky, punče, pomerančové a citronové likéry, rosolky, ořechovky i nápoje napodobující zahraniční speciality. Receptury jednotlivých výrobců byly obchodním tajemstvím a právě výrobce vlastních esencí a trestí měl značnou výhodu: mohl si chuť svých likérů vytvářet sám a zároveň stejnou aromatickou surovinu prodávat jiným podnikům.

Databáze historických českých výrobců rumu a likérů skutečně eviduje samostatně „Alois Souček, Turnov“, vedle známějšího V. Součka z Mochova. Tím je existence turnovské likérnické firmy potvrzena i nezávisle na dochované reklamní ceduli. (rum.cz)

Velkoobchod vínem a koňakem

Poslední část nápisu rozšiřuje obraz firmy ještě víc: „Velkoobchod vínem a koňakem.“

Souček tedy nebyl pouze výrobcem. Fungoval také jako velkoobchodník. Nakupoval vína a destiláty ve větším množství a distribuoval je obchodníkům, hostincům, restauracím a dalším odběratelům.

Slovo koňak je zde třeba číst dobově. Před dnešní přísnou ochranou zeměpisných označení se výraz cognac či koňak používal v českých zemích mnohem volněji pro vinné destiláty vůbec. Československé firmy běžně nabízely „koňak“ i tehdy, když nebyl vyroben ve francouzské oblasti Cognac. Teprve postupný vývoj mezinárodní ochrany názvů vedl k důslednému rozlišování mezi Cognacem a ostatními brandy.

Reklamní cedule tak vlastně ve čtyřech řádcích shrnovala kompletní obchodní model podniku: výroba aromatických surovin, vlastní likéry a velkoobchod s vínem a destiláty.

Rodina, která postavila několik likérek

Na historii Aloise Součka v Turnově je mimořádné především to, že ji nelze chápat izolovaně. Rodina Součků vytvořila na přelomu století malou síť samostatných lihovarnických podniků.

Zakladatel rodinné tradice Alois Souček starší začal v Mochově výrobou kořalky. Syn Václav převzal mochovský závod a rozvinul jej v průmyslový podnik. Alois mladší založil likérku v Turnově, Bohumil podnikal v Pardubicích a Josef v pražském Karlíně. (mochov.cz)

Nebylo to tedy náhodné rozptýlení několika příbuzných po republice. Otec očividně předával synům kapitál, zkušenosti a znalost výroby a pomáhal jim vytvářet vlastní podniky.

To vysvětluje také nápadnou podobnost výrobních programů. Éterické oleje, tresti, likéry, slivovice a obchod s vínem se objevují v různých větvích rodinného podnikání. Nešlo jen o převzetí rodinného jména. Přenášela se především technologie výroby a obchodní zkušenost.

Mochovský vzor

Nejlépe zdokumentovanou částí rodinné historie je závod Václava Součka v Mochově. Jeho příběh pomáhá pochopit, jak mohl fungovat také turnovský podnik.

Mochovská továrna se postupně specializovala na výrobu éterických olejů, ovocných éterů, trestí, chemických výrobků, jemných likérů a rafinované slivovice. Václav Souček se dokonce stal císařským a královským dvorním dodavatelem. Na firemních materiálech se objevují produkty jako Amarol, Chinol nebo Besperol a podnik měl vlastní telefonní a telegrafní spojení. (mochov.cz)

Roku 1911 byl mochovský závod prodán bratrům Karlovi a Robertovi Davidovým, kteří pokračovali ve výrobě pod zavedenou tradicí. Ve dvacátých letech firma dál vyráběla éterické oleje, tresti, ovocné šťávy, jemné likéry, slivovici a brandy a provozovala velkoobchod vínem. (rum.cz)

Právě podobnost s textem turnovské cedule je nápadná. Éterické oleje – tresti – jemné likéry – víno – koňak či brandy.Je velmi pravděpodobné, že obě firmy vyrůstaly ze stejného technologického a obchodního základu vytvořeného starším Aloisem Součkem.

Reklamní cedule jako jediný dochovaný katalog

U mnoha zaniklých firem přežívá účetní kniha nebo zápis v obchodním rejstříku, ale nevíme přesně, jak se podnik představoval zákazníkům. U Aloise Součka máme naopak mimořádně výmluvný reklamní předmět.

Dochovaná plechová reklamní cedule má podle současného sběratelského záznamu rozměry přibližně 36 × 25 centimetrůa nese přímo jméno Alois Souček v Turnově. Její existence zároveň potvrzuje, že podnik používal vlastní profesionálně vyrobenou obchodní reklamu. (sbazar.cz)

Taková tabulka mohla viset v obchodě, hostinci, skladu nebo u zákazníka firmy. Nebyla určena jen k označení továrny. Fungovala jako trvalá reklama: každý návštěvník se z ní okamžitě dozvěděl jméno dodavatele a rozsah nabídky.

A její text je překvapivě moderní. Nejprve autorita – První severočeská továrna. Potom technická specializace – éterické oleje a tresti. Následuje lákavější nabídka pro spotřebitele – likérové speciality. A nakonec obchodní síla firmy – velkoobchod vínem a koňakem.

Čtyři krátké řádky. Celý podnikatelský program.

Proč „První severočeská“

Označení „První severočeská továrna“ je možná nejzajímavější částí celé reklamy. Taková formulace měla na přelomu 19. a 20. století velkou reklamní hodnotu. Slovo „první“ mohlo znamenat nejstarší, první svého druhu nebo prostě zdůrazňovat průkopnický charakter podniku.

Zatím však nebyl nalezen nezávislý úřední pramen, který by dokazoval, že Součkova továrna byla skutečně chronologicky první továrnou na éterické oleje a tresti v celých severních Čechách. Proto je správné chápat formulaci především jako dobové vlastní obchodní označení firmy, nikoli jako definitivně ověřené prvenství.

I tak je významná. Souček se zjevně nesnažil prezentovat jen jako „Alois Souček, výrobce likérů“. Budoval značku s regionální ambicí.

Turnovská větev, která téměř zmizela

Na rozdíl od mochovské továrny je historie Aloise Součka v Turnově zatím zachycena pouze útržkovitě. Známe jeho rodinný původ, víme, že mu otec pomohl založit turnovskou likérku, máme jeho jméno v databázi historických výrobců lihovin a dochovala se reklamní tabule s přesným výrobním programem. Co zatím chybí, je úplná chronologie: přesný rok založení, adresa továrny, počet zaměstnanců, katalog výrobků a datum ukončení firmy.

Právě tím je však reklamní tabule historicky tak cenná. U společnosti, po níž se nedochoval rozsáhlý archiv, se reklamní předmět mění ve skutečný historický dokument.

Text, který měl kdysi především prodávat, dnes poskytuje informace, jež jiné prameny neuchovaly.

Od domácí kořalky k průmyslovým esencím

Historie rodiny Součků je pozoruhodným příběhem sociálního a průmyslového vzestupu. Starší Alois Souček začínal jako vyučený kolář a hokynář. Spolu s manželkou rozvážel zboží koňským povozem a doma vyráběl kořalku. O jednu generaci později jeho synové provozovali továrny a likérky na několika místech Čech.

Turnovský Alois už neinzeroval domácí pálenku. Nabízel éterické oleje, tresti, likérové speciality, víno a koňak a svůj závod nazýval první severočeskou továrnou svého druhu.

Právě v této jediné generační proměně lze vidět kus hospodářských dějin českých zemí konce 19. století. Malé rodinné živnosti začaly využívat železnici, moderní chemii, průmyslové výrobní metody, ochranné známky a reklamu. Z řemeslníka mohl během několika desetiletí vyrůst majitel továrny – a z receptu na kořalku technologická znalost, kterou otec předal čtyřem synům.

Alois Souček v Turnově

Plechová tabulka Aloise Součka je tedy mnohem více než reklama na zapomenutou likérku. Je posledním viditelným článkem příběhu rodiny, která vyrostla z malé mochovské výrobny a rozeslala své syny s recepturami a podnikatelskými zkušenostmi do několika českých měst.

V Turnově vznikla jedna z těchto větví.

Alois Souček – První severočeská továrna éterických olejů a trestí, likérových specialit, velkoobchod vínem a koňakem.

Nápis, který měl kdysi přesvědčit hostinského nebo obchodníka, aby objednal právě Součkovo zboží, dnes připomíná podnik, který téměř zmizel z paměti města.

A zároveň připomíná dobu, kdy slovo trest neznamenalo trest, ale vůni a chuť uzavřenou v malé láhvi – základ likéru, který mohl nést jméno místního výrobce daleko za hranice Turnova.

Zdroje

Mochovský zpravodaj, roč. 10, č. 4, prosinec 2016 – historie likérnické rodiny Součků; Alois Souček starší, jeho synové Václav v Mochově, Alois v Turnově, Bohumil v Pardubicích a Josef v Karlíně; podklady Městského muzea v Čelákovicích a vzpomínky B. Fereše uložené v Podlipanském muzeu.

Mochovský zpravodaj, 2016 – výrobní program firmy Václava Součka: éterické oleje, ovocné étery, tresti, jemné likéry, rosolky a rafinovaná slivovice.

Petrovy rumové etikety – databáze historických výrobců lihovin v českých zemích; samostatně evidován „Alois Souček, Turnov“ a V. Souček, Mochov.

Petrovy rumové etikety – Václav Souček, Mochov; dobové hlavičkové papíry a faktury s výrobním programem továrny éterických olejů, trestí, jemných likérů, slivovice, brandy a velkoobchodu vínem.

Historia Postalis – Zaniklé a zapomenuté: Václav Souček Mochov, chronologie rodinného podniku od roku 1873, registrace továrny roku 1906 a další vývoj firmy.

Sbazar – dochovaná plechová reklamní cedule „Alois Souček v Turnově“, rozměr přibližně 36 × 25 cm; sběratelský doklad existence firemní reklamy.