Bosch

Malá dílna ve Stuttgartu

Když Robert Bosch 15. listopadu 1886 otevřel ve Stuttgartu svoji „Dílnu pro jemnou mechaniku a elektrotechniku“, nic nenasvědčovalo tomu, že právě vzniká jedna z nejslavnějších průmyslových značek světa. Bosch měl zpočátku jen několik spolupracovníků a přijímal prakticky každou práci, která souvisela s tehdy ještě mladým světem elektrotechniky. Instaloval telefonní zařízení a elektrické zvonky, zabýval se signalizačními přístroji a vyráběl nejrůznější přesné mechanické součásti.

Nebyla to ještě továrna a Bosch nebyl výrobcem automobilových součástek. Automobil ostatně v roce 1886 teprve začínal svou cestu z technické kuriozity ke skutečnému dopravnímu prostředku.

Rozhodující výrobek přišel nenápadně. Roku 1887 požádal zákazník Bosche, aby podle existujícího vzoru vyrobil magnetoelektrické zapalovací zařízení pro stacionární spalovací motor. Bosch přístroj nejen zhotovil, ale také upravil a zdokonalil. Právě v této práci se poprvé objevila zásada, která bude firmu provázet další desetiletí: nevyrábět věc pouze tak, jak už existuje, ale hledat způsob, jak ji udělat spolehlivější.

Magneto se postupně stalo nejdůležitějším výrobkem malé dílny. V první polovině devadesátých let dokázalo tvořit až polovinu jejího obratu. Skutečná revoluce však měla přijít teprve ve chvíli, kdy se magnetické zapalování setkalo s automobilem.

Jiskra pro automobil

První automobily měly jeden zásadní problém: spolehlivé zapalování směsi ve válci. Motory pracovaly ve vyšších otáčkách než stacionární stroje a zařízení určená pro pomalé průmyslové motory jim nestačila.

V roce 1897 dostal Bosch zakázku upravit magnetické zapalování pro tříkolový automobil De Dion-Bouton. Řešením pověřil svého dílovedoucího Arnolda Zähringera, který konstrukci zásadně upravil tak, aby dokázala pracovat i při mnohem vyšších otáčkách automobilového motoru.

Byl to jeden z okamžiků, kdy relativně malá technická součástka pomohla změnit celé průmyslové odvětví.

Bosch začal dodávat spolehlivé magnetické zapalování automobilkám a výroba rychle rostla. Zatímco během prvních deseti let vzniklo přibližně tisíc zapalovacích zařízení pro stacionární motory, po úspěchu automobilového zapalování začaly počty růst násobně. Malá stuttgartská dílna se měnila v průmyslový podnik.

Definitivní průlom následoval roku 1902. Boschův konstruktér Gottlob Honold vyvinul vysokonapěťové magnetické zapalování se zapalovací svíčkou. Nová konstrukce dokázala vytvořit elektrickou jiskru přímo mezi elektrodami svíčky ve spalovacím prostoru a ukázala se jako mimořádně spolehlivá.

Právě spojení magneto – zapalovací svíčka – Bosch se stalo základem světového úspěchu firmy.

Z dílny vzniká továrna

Úspěch zapalování změnil také samotný podnik. Bosch se několikrát stěhoval do větších pronajatých prostor, až na přelomu století pochopil, že další rozvoj už bez vlastní továrny není možný.

Roku 1900 proto začal ve Stuttgartu budovat vlastní závod a 1. dubna 1901 se do nové Elektrotechnische Fabrik Robert Bosch nastěhovalo 45 zaměstnanců. Na svou dobu šlo o mimořádně moderní průmyslovou stavbu využívající železobetonovou konstrukci. Ani ta však dlouho nestačila a areál se začal rychle rozrůstat.

Ještě důležitější bylo, že Bosch velmi brzy přestal uvažovat pouze v hranicích Německa. Už roku 1898 vznikla společně s Frederickem Simmsem první zahraniční společnost v Londýně, následovala Paříž a další evropská města. Od roku 1905 se magnetické zapalování Bosch vyrábělo také ve Francii.

Automobil se stával světovým výrobkem a Bosch chtěl být všude tam, kde se automobily vyráběly.

Z magnetu vzniklo jedno z nejslavnějších průmyslových log

Pro sběratele staré reklamy začíná být příběh Bosche obzvlášť zajímavý na přelomu století. Robert Bosch totiž pochopil, že pokud se jeho výrobky prodávají po světě, musí být také okamžitě rozpoznatelné.

První ochrannou známku firma registrovala 3. března 1899. Jejím základem byl takzvaný hořící magnet, tedy stylizované magnetické zapalování doplněné elektrickými výboji.

Později vznikl znak, který známe dodnes: kotva magnetického zapalování uzavřená v kruhu.

Je to nádherný příklad průmyslového loga, které nevzniklo jako abstraktní grafický symbol. Uvnitř kruhu je ve skutečnosti nakreslena součást výrobku, na němž Bosch vybudoval svůj první velký úspěch.

Když tedy na staré smaltované ceduli vidíme nápis BOSCH a vedle něj kruhový znak připomínající písmeno H, díváme se vlastně na stylizovaný kus více než sto let starého automobilového zapalování.

Červený ďábel

Bosch zpočátku reklamě příliš nevěřil. Robert Bosch byl přesvědčený, že nejlepším argumentem pro jeho výrobky musí být především jejich kvalita. Přesto už v únoru 1887, pouhé tři měsíce po otevření dílny, zveřejnil první inzeráty ve stuttgartském denním tisku.

S růstem firmy však začalo být zřejmé, že světový podnik potřebuje také světovou reklamu.

Na počátku 20. století proto Bosch začal spolupracovat s významnými výtvarníky. K nejslavnějším reklamním motivům patřil „červený ďábel“, kterého kolem roku 1909 vytvořil grafik Julius Klinger. Inspirací mu byl belgický automobilový závodník Camille Jenatzy, proslulý rudým plnovousem a mimořádně odvážnou jízdou. Jenatzy vyhrál roku 1903 Gordon Bennett Cup s vozem používajícím zapalování Bosch.

Klinger z něj vytvořil výraznou červenou postavu držící zapalovací zařízení Bosch.

Technický výrobek dostal maskota.

A Bosch získal jednu z nejslavnějších automobilových reklam své doby.

Lucian Bernhard a reklama zbavená všeho zbytečného

Ještě důležitější pro vizuální historii firmy byla spolupráce s německým grafikem Lucianem Bernhardem, jedním z průkopníků moderního reklamního plakátu.

Bernhard byl představitelem takzvaného Sachplakatu – věcného plakátu. Jeho princip byl radikálně jednoduchý: žádné složité alegorie, žádné dlouhé reklamní texty, žádné přeplněné scény.

Výrobek. Značka. Barva.

Nic víc.

Bosch jej oslovil roku 1912 a Bernhard postupně vytvořil jednotnější vizuální styl značky. Na jeho plakátech se objevovala například jediná zapalovací svíčka, elektrická jiskra a výrazné červené jméno BOSCH.

Taková reklama měla ještě jednu obrovskou výhodu. Fungovala v Berlíně stejně dobře jako v Praze, Paříži nebo Buenos Aires. Nebylo potřeba překládat dlouhé slogany. Stačil výrobek a jméno.

Po první světové válce Bernhard pracoval také s novým znakem kotvy magnetu v kruhu a v roce 1924 vytvořilo jeho studio nový plakát magnetického zapalování. Bosch tak získal vizuální jazyk, který se dokonale hodil k technické značce: přesný, jednoduchý a okamžitě čitelný.

Bosch a Laurin & Klement

Česká kapitola historie Bosche začala překvapivě brzy.

Ještě na konci 19. století existovala korespondence mezi Robertem Boschem a Václavem Klementem z Mladé Boleslavi. Laurin & Klement tehdy přecházeli od jízdních kol k motocyklům a řešili stejné technické problémy jako ostatní průkopníci motorismu – včetně zapalování.

Bosch už měl řešení.

Jenže bylo drahé.

Dochovaná korespondence ukazuje, že cena zapalování představovala pro mladoboleslavské podnikatele značnou částku a Laurin s Klementem se nakonec pustili také do vývoje vlastní konstrukce. Přesto tím začal vztah dvou firem, jejichž jména se později stanou součástí evropských automobilových dějin.

A Bosch byl v českých zemích vidět velmi brzy také reklamně. Pravděpodobně nejstarší známý český inzerát na zapalování Bosch vyšel v září 1906 v týdeníku Sport a hry.

To je pro starou českou reklamu krásné datum. Automobil byl u nás stále výsadou několika málo bohatých nadšenců – a Bosch už jim nabízel svou techniku.

Bosch přichází do Československa

Po vzniku Československé republiky už byl domácí automobilový průmysl dostatečně významný na to, aby Bosch otevřel vlastní zastoupení.

Stalo se tak v roce 1920.

Ve dnech 31. července až 8. srpna se v Praze konal první poválečný československý autosalon a Bosch na něm měl velký vlastní stánek. 1. srpna 1920 pak společnost otevřela samostatné obchodní zastoupení pro Československo v Letohardské ulici 10 na pražské Letné.

Robert Bosch tehdy přijel osobně do Prahy a setkal se také s Václavem Klementem. Dva muži, kteří si před lety dopisovali kvůli ceně zapalování, už proti sobě nestáli jako majitelé malých začínajících dílen. Oba mezitím vybudovali významné průmyslové podniky.

O pět let později už provizorní zázemí nestačilo. Roku 1925 se československý Bosch přestěhoval do vlastní budovy na třídě maršála Foche 8 na pražských Vinohradech.

Bosch se tak stal pevnou součástí prvorepublikového motoristického světa.

Bosch Service – značka přichází přímo do ulic

Automobilové součástky měly jeden problém: zákazník je většinou neviděl. Zapalovací svíčka nebo magneto byly ukryté uvnitř automobilu.

Bosch proto začal budovat něco, co dostalo jeho značku přímo do městských ulic – síť servisních dílen.

Od roku 1921 vznikala mezinárodní síť nezávislých licencovaných opraven a od roku 1926 používaly oficiální označení Bosch Service a vlastní jednotné logo.

Právě sem patří velká část starých smaltovaných cedulí Bosch, které dnes patří k vyhledávaným automobilovým reklamám. Nebyly určeny jen na tovární bránu. Označovaly prodejce, opravny a servisy a zákazníkovi už z dálky sdělovaly, že zde dostane svíčky, zapalování nebo servis odpovídající standardům Bosch.

Červená, bílá a černá barva spolu s výrazným logem fungovaly dokonale.

Od zapalování ke světlům, houkačkám a nářadí

Bosch však dobře věděl, že závislost na jediném výrobku může být nebezpečná. Postupně proto rozšiřoval sortiment.

Vedle zapalování přišly zapalovací svíčky, automobilové osvětlení, startéry, generátory, houkačky, stěrače a další elektrotechnické součásti. Velkou část tohoto technického rozvoje ovlivnil Gottlob Honold, který vedle vysokonapěťového zapalování pracoval také na světlech, startérech a houkačkách.

Ve dvacátých letech se firma začala ještě výrazněji diverzifikovat. Bosch postupně vstupoval do dalších oblastí elektrotechniky a později také do výroby elektrického nářadí, domácích spotřebičů, rozhlasové a komunikační techniky, průmyslových zařízení a celé řady dalších oborů.

Z výrobce jedné geniálně zvládnuté automobilové součástky vznikal elektrotechnický koncern.

Válka a temná kapitola německého průmyslu

Historii Bosche nelze vyprávět pouze jako sled technických úspěchů. Stejně jako další velké německé průmyslové podniky byla společnost během nacistického období a druhé světové války zapojena do německého válečného hospodářství. Ve výrobě se během války objevovala také nucená práce.

Samotný Robert Bosch měl přitom komplikovaný vztah k nacistickému režimu. Někteří lidé z jeho okolí byli zapojeni do odporu proti Hitlerovi a Bosch podporoval také pomoc pronásledovaným Židům. Robert Bosch zemřel v roce 1942, tedy ještě během války.

Tato dvojznačnost patří k historii společnosti stejně jako její technické úspěchy: podnik fungoval uvnitř nacistického válečného hospodářství, zatímco jeho zakladatel a část jeho nejbližšího okruhu zastávali postoje, které byly s režimem v konfliktu.

Po válce znovu od začátku

Rok 1945 znamenal pro německý průmysl obrovský zlom. Bosch měl zničené nebo poškozené závody, přišel o část zahraničních struktur a musel znovu vybudovat výrobu i obchodní síť.

V Československu byla jeho samostatná předválečná přítomnost rovněž přerušena. Následující desetiletí studené války znamenala, že Bosch zde nemohl fungovat tak jako za první republiky.

Značka však ze světa nezmizela.

Naopak. V poválečných desetiletích se Bosch stal jedním z největších technologických dodavatelů automobilového průmyslu a jeho jméno se postupně dostalo také na elektrické nářadí, domácí techniku, průmyslová zařízení a nespočet dalších výrobků.

Návrat do Československa

Na skutečný návrat si Bosch musel počkat až do pádu komunistického režimu.

Po 44leté nucené přestávce obnovila společnost svou činnost v Československu v prosinci 1991. Následoval rychlý rozvoj a Bosch se postupně stal významným průmyslovým zaměstnavatelem a investorem. Dnes má v České republice výrobní i obchodní společnosti a závody například v Jihlavě, Českých Budějovicích, Brně a Krnově.

Kruh se tak symbolicky uzavřel. Značka, která se na českém území objevovala už v době prvních automobilů Laurin & Klement, se po desetiletích vrátila.

Kruh, kotva a pět písmen

Na staré smaltované ceduli BOSCH je proto ukryto mnohem víc než reklama na zapalovací svíčky.

Je v ní malá stuttgartská dílna Roberta Bosche z roku 1886. První magneto. Tříkolka De Dion-Bouton. Honoldova jiskra z roku 1902. Závodní jezdec Camille Jenatzy proměněný Juliem Klingerem v červeného ďábla. Minimalistické plakáty Luciana Bernharda. Laurin a Klement v Mladé Boleslavi. První český inzerát z roku 1906 i pražská pobočka otevřená roku 1920.

A především je v ní jedno mimořádně silné spojení výrobku a značky.

Bosch nevložil do svého loga lva, orla ani korunu. Vložil do něj součástku.

Kotvu magnetického zapalování.

Technickou věc, která obyčejnému člověku možná nic neříkala, ale bez níž by motor nenaskočil.

Právě proto staré logo Bosch funguje tak dobře i po více než století. Připomíná dobu, kdy automobil ještě nebyl samozřejmostí a kdy jediná spolehlivá elektrická jiskra mohla rozhodnout o tom, zda nový vynález zůstane kuriozitou pro bohaté nadšence, nebo se jednou stane dopravním prostředkem pro miliony lidí.

ZDROJE: Bosch – oficiální historie společnosti, založení Robertem Boschem roku 1886, magnetické zapalování, Gottlob Honold a vývoj automobilové techniky.
ZDROJE: Bosch Historical Communications – Bosch Product History a Bosch History at a Glance, firemní historický archiv.
ZDROJE: Bosch – Advertising at Bosch: From the “red devil” to advertising packages, Julius Klinger, Camille Jenatzy, Lucian Bernhard, Sachplakat a historie Bosch Service.
ZDROJE: Bosch – Creation of the Bosch logo, historie ochranných známek a znaku kotvy magnetického zapalování.
ZDROJE: Bosch Česká republika – 100 let Bosch v Česku, vztahy s Laurin & Klement, česká reklama od roku 1906, založení československého zastoupení v Praze roku 1920 a další vývoj společnosti.