Edvard Schotz

Eduard Schotz – vůně citronů, likérů a starého Králova Pole

Na starém firemním účtu dominují tři obrovské žluté citrony. Zabírají téměř celou jeho horní polovinu a na první pohled působí spíš jako reklamní plakát než jako obyčejný účetní doklad. Právě v tom ale spočívá jeho kouzlo. Před více než sto lety totiž nebyla hlavička faktury jen administrativní nutností. Byla reklamní plochou, vizitkou firmy a často i malým grafickým manifestem jejího sebevědomí.

V tomto případě patřila Eduardu Schotzovi z Králova Pole u Brna, podnikateli spojenému s výrobou likérů, ovocných šťáv, aromatických esencí a dalších nápojových produktů. A citrony zde rozhodně nejsou náhodou. Schotzův podnik patřil k pozoruhodným firmám průmyslově se rozvíjejícího Králova Pole na přelomu 19. a 20. století. Tehdejší Královo Pole ještě nebylo běžnou brněnskou čtvrtí, jak jej známe dnes. Bylo samostatným městem, které rychle měnily nové továrny, železnice a průmyslové podnikání. Právě v tomto prostředí vyrostl také Schotzův závod. A nebyl to podnik, který by se spokojil pouze s místní klientelou.

Z Králova Pole až do Paříže

Jedním z nejzajímavějších dokladů významu firmy je její účast na Světové výstavě v Paříži roku 1900. Byla to jedna z největších událostí své doby. Paříž tehdy představovala světu techniku, architekturu, umění i průmyslové výrobky nastupujícího 20. století. Výstavu navštívily desítky milionů lidí a pro výrobce znamenala účast mimořádnou příležitost představit své zboží mezinárodnímu publiku. A mezi rakouskými vystavovateli najdeme také firmu z Králova Pole. V oficiálních materiálech je uvedena jako „Eduard Schotz, Brünn-Königsfeld“, tedy Eduard Schotz, Brno-Královo Pole, a charakterizována jako výrobce alkoholických, aromatických a éterických produktů. Nešlo přitom jen o obecné označení výrobce lihovin. Francouzský katalog výstavy zachycuje mnohem pestřejší svět vůní a chutí. Se Schotzovou výrobou jsou spojovány například produkty z kmínu, anýzu, fenyklu, máty peprné a citronu. Právě tady dostávají obrovské citrony na firemních tiskovinách svůj skutečný význam. Nebyly jen líbivou ilustrací. Citron a citrusové silice byly součástí světa, na němž Schotzovo podnikání stálo.

Firma tedy pracovala s ingrediencemi, které se používaly při výrobě likérů, destilátů, esencí, sirupů i nealkoholických nápojů. Účast v Paříži zároveň ukazuje něco dalšího: Schotz už kolem roku 1900 uvažoval o své firmě mnohem šířeji než jako o malé moravské výrobně. Dokázal svůj podnik prezentovat vedle výrobců z celé monarchie na nejprestižnější světové přehlídce své doby. 

Podnikatel, který znal recepty svého řemesla

Eduard Schotz nebyl pouze majitelem továrny. Podle dochovaných stop se velmi dobře orientoval také v samotné technologii výroby. Roku 1906 je jeho jméno spojeno s odbornou receptářovou publikací věnovanou výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů. A její obsah je fascinujícím oknem do tehdejšího nápojového průmyslu. Objevovaly se zde receptury a technologické postupy pro výrobu likérů, kořalek, punčů, rumových směsí, koňakových výrobků, ovocných limonád, sirupů a dalších nápojů. Dnes si pod slovem likérka snadno představíme několik lahví hotového alkoholu. Tehdejší výroba však byla mnohem širším chemickým a potravinářským řemeslem. Pracovalo se s alkoholem, cukrem, ovocem, kořením, bylinami, silicemi a aromatickými extrakty. Základem výsledného produktu mohla být jediná výrazná vůně – anýz, kmín, máta nebo citron – ale také složitá směs mnoha ingrediencí. Schotz se tedy pohyboval někde na hranici likérnictví, potravinářství a tehdejší užité chemie. A právě proto je zavádějící označit jeho podnik jednoduše jako „likérku“. Byl to podstatně pestřejší výrobní svět.

Alkohol i „lihu prosté“ výrobky

To ostatně nádherně dokládá účet dochovaný ve sbírce Stará reklama. Byl vystaven 21. října 1922, tedy už v době první Československé republiky. V jeho záhlaví stojí: Tovární a velkoobchodní závod Eduard Schotz, Královo Pole, Morava Ještě zajímavější je však další část textu:

Oddělení lihuprostých výrobků. Dnes bychom jednoduše řekli nealkoholické nápoje. Tehdejší výraz „lihu prosté“ ovšem krásně připomíná jazyk první republiky.

Zároveň je to důležitý důkaz šíře Schotzova sortimentu. Podnik se zjevně nesoustředil pouze na alkohol. Vyráběl či distribuoval také nealkoholické produkty a ovocné nápoje. To odpovídá i starším zprávám, které Schotzův závod označují jako továrnu na likéry a ovocné šťávy.  Firma tak dokázala oslovovat hostince, restaurace, obchodníky s alkoholem i prodejce běžných nápojů. A právě to vysvětluje označení tovární a velkoobchodní závod. Schotz nebyl pouze výrobcem. Budoval také vlastní distribuční síť.

Účet, který měl prodávat

Samotný dochovaný účet stojí za pozornost i jako ukázka tehdejší reklamy. Dnes dostaneme fakturu jako PDF s logem v levém horním rohu. Schotzův zákazník dostal malý reklamní artefakt. Dominantní citrony byly okamžitě rozpoznatelné. Kolem nich se nacházely informace o firmě, obchodním spojení, bankovních účtech a sortimentu. Dokument současně fungoval jako účet, obchodní dopis i reklama. A nebyl to jednorázový nápad. Dochovaly se další firemní účty E. Schotz – Královo Pole z let 1904–1916, které aukční archiv popisuje jako barevné účty s ozdobným záhlavím. To potvrzuje, že Schotz používal výrazně graficky pojaté obchodní tiskoviny dlouhodobě.  ro historii reklamy je to možná stejně zajímavé jako samotný obsah účtu. Firma pochopila něco, co dnes nazýváme jednotnou vizuální komunikací: každý kontakt se zákazníkem může nést značku. Dokonce i účet.

Když továrna hořela

Do historie Schotzova podniku zasáhla také první světová válka. Velmi cennou stopu zachovala Hasičská kronika okresu Brno-město, která popisuje historii dobrovolných hasičů v Králově Poli. Po vypuknutí války roku 1914 odešla řada místních hasičů na frontu a sbor fungoval v omezeném počtu. Přesto musel zasahovat u několika velkých požárů.A kronika mezi nimi výslovně uvádí požár: „místní továrny likérů a ovocných šťáv Ed. Schotze“. To je mimořádně důležitý údaj.

Potvrzuje nejen existenci skutečného výrobního závodu, ale také charakter jeho produkce. Nešlo tedy pouze o obchodní kancelář či velkoobchod s nakupovaným zbožím. V Králově Poli stála továrna spojená přímo s výrobou likérů a ovocných šťáv. Požár musel být významný, protože jej kronika řadí mezi největší zásahy královopolského sboru během čtyř válečných let. 

A právě v této zprávě se objevuje ještě jedna mimořádně zajímavá poznámka. Autor kroniky doplňuje, že Schotzův někdejší provoz byl později znám jako provoz brněnské Destily.  Tím se příběh jedné zapomenuté královopolské firmy propojuje s průmyslovou historií Brna, která pokračovala hluboko do 20. století.

Přežil monarchii, válku i vznik republiky

První světová válka znamenala pro podobné podniky obrovský problém. Nedostatek surovin, omezený dovoz, mobilizace zaměstnanců i rozpad tradičních obchodních vazeb zasáhly prakticky celé hospodářství monarchie. Schotzův podnik však válku přežil. Po roce 1918 se najednou ocitl v úplně jiné zemi. Rakousko-Uhersko zmizelo a Královo Pole se stalo součástí nového Československa. Změnily se hranice, měna i obchodní prostředí. Firmy, které dříve fungovaly uvnitř obrovského trhu monarchie, se musely přizpůsobit nové realitě. Schotz pokračoval. Právě účet z roku 1922 je krásným fyzickým důkazem této kontinuity.

Firma, která se před dvaadvaceti lety prezentovala na světové výstavě jako podnik z Brünn-Königsfeld, nyní obchodovala z československého Králova Pole na Moravě.

Změnil se stát. Značka přežila. Vrchol první republiky A Schotz nezmizel ani během dvacátých let. Naopak. Roku 1928 se v Brně konala jedna z nejvýznamnějších událostí první republiky – Výstava soudobé kultury v Československu. Byla oslavou desátého výročí vzniku republiky a současně demonstrací její průmyslové, kulturní a architektonické modernosti. Právě pro tuto výstavu vznikl nový brněnský výstavní areál, dnešní brněnské výstaviště. Schotzova firma se výstavy účastnila vlastním pavilonem. A to už je úplně jiná liga než obyčejný stánek s několika lahvemi. Pavilon pro firmu navrhl architekt Bohumil Babánek, představitel moderní československé architektury.

V pramenech spojených s Babánkovou tvorbou se objekt objevuje jako pavilon firmy Eduard Schotz – Mandara, případně v souvislosti s označeními Mandara a Écadé. To naznačuje, že Schotz už v této době pracoval také s konkrétními obchodními značkami. Přesnou povahu značek Mandara a Écadé ale zatím nemáme natolik spolehlivě doloženou, abychom jim bez dalšího pátrání přiřadili konkrétní výrobky. A právě tady je lepší nechat v historii malé bílé místo než ho zaplnit pěkně znějící pohádkou.

Od citronu k modernímu marketingu

Na Schotzově příběhu je fascinující ještě jedna věc. Jeho firma existovala v době, kdy se rodila moderní spotřební reklama. Na konci 19. století často stačilo zákazníkovi sdělit jméno výrobce a druh zboží. Během následujících desetiletí se ale evropský trh dramaticky změnil. Výrobků přibývalo a firmy mezi sebou začaly soupeřit nejen cenou a kvalitou, ale také značkou, obalem a obrazem. Schotz tento vývoj zjevně chápal. Barevné firemní tiskoviny používal už před první světovou válkou.  Na dokumentu z roku 1922 nepřehlédnutelné citrony téměř vytlačují samotné obchodní údaje. A roku 1928 už firma investovala do vlastního architektonicky navrženého výstavního pavilonu. Je na tom krásně vidět proměna reklamy během jediné generace: od jména výrobce přes obraz produktu až k promyšlené prezentaci celé značky.

Tři citrony jako svědek zmizelého Brna Když dnes držíme Schotzův účet v ruce, můžeme jej samozřejmě vnímat jen jako pěknou starou tiskovinu. Jenže za těmi třemi citrony se skrývá mnohem větší příběh.

Příběh Králova Pole v době, kdy kolem něj vyrůstaly továrny. Podnikatele, který dokázal svůj výrobek dostat až na Světovou výstavu v Paříži. Továrny, kde se mísila vůně ovoce, koření, alkoholu a aromatických esencí. Velkého požáru během první světové války. Rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československa. A nakonec i sebevědomé první republiky, kdy se Schotzova firma představila návštěvníkům brněnské výstavy ve vlastním moderním pavilonu. Proto je ten účet zajímavější než na první pohled vypadá. Je to malý kus papíru z firmy, která už zmizela, ale svého času dokázala spojit výrobu, obchod a reklamu způsobem, který působí překvapivě moderně i po více než sto letech.

A ty tři obrovské citrony? Ty udělaly přesně to, co po nich Eduard Schotz chtěl. Po více než století si jich pořád všimneme jako prvních.