Požár a synové

F. Požár a synové – zapomenutá továrna koberců z České Bělé

Koberec, který měl ukázat, co továrna dokáže

Na firemní dopisnici z roku 1930 stojí proti fotoaparátu dva muži. Mezi nimi je rozvinut monumentální kruhový koberec, jehož průměr několikanásobně převyšuje výšku lidské postavy. Tmavé pole pokrývá drobný ornament, střed uzavírá výrazná květinová rozeta a široký obvodový pás vyplňuje bohatý rostlinný dekor. Uprostřed je nenápadná, ale důležitá cedulka: „RUČNĚ VÁZANÝ“.

Nad fotografií není dlouhý reklamní slogan. Stačilo jméno podniku: F. Požár a synové, továrna koberců, Česká Bělá.

Právě rozměr koberce a dvojice mužů stojících po jeho stranách byly nejlepší reklamou. Fotografie neměla představovat běžné zboží ze skladu, ale schopnost firmy zvládnout mimořádnou zakázku. Koberec o průměru několika metrů musel představovat značné množství ruční práce, materiálu i zkušeností. Požárova továrna se jím zjevně chtěla prezentovat jako podnik schopný vyrábět nejen běžné podlahové textilie, ale také náročné reprezentativní kusy.

Česká Bělá a svět textilních vláken

Dnešní Česká Bělá působí především jako malé město na Havlíčkobrodsku. Na počátku 20. století však byla součástí oblasti, kde mělo zpracování lnu a dalších textilních surovin dlouhou tradici. V místních historických záznamech se opakovaně objevují tírny lnu, pazderny a barevny.

Roku 1908 je doložena Pantůčkova barevna, roku 1910 suška Absolonovy tírny a v následujících desetiletích se v záznamech objevují další provozy spojené se zpracováním lnu. Kantorova tírna fungovala ve dvacátých letech, Kopeckova pazderna je zachycena na počátku třicátých let a Absolonova tírna se připomíná ještě za druhé světové války.

Továrna koberců tedy nevznikla v místě bez vztahu k textilní výrobě. Česká Bělá ležela uprostřed prostředí, v němž se rostlinná vlákna zpracovávala, třídila a dále využívala. A právě zde se objevuje člověk, jehož jméno s továrnou Požárů téměř jistě souvisí.

František A. Požár – továrník, který také vynalézal

Ve dvacátých letech nacházíme v mezinárodních patentových pramenech Františka A. Požára z České Bělé. Nešlo přitom o drobnou technickou úpravu některého hotového stroje. Požár se zabýval samotným zpracováním textilních surovin.

V roce 1922 přihlásil způsob a zařízení určené k lámání a potírání stonků vláknitých rostlin. Smyslem bylo efektivnější oddělení využitelného vlákna od dřevnatých částí rostliny. Konstrukce pracovala s válci, proudem vzduchu a mechanickými prvky, které vláknitou surovinu postupně zpracovávaly.

Požár nezůstal pouze u domácí ochrany svého řešení. Jeho vynález se dostal do zahraničních patentových systémů, mimo jiné do Velké Británie a Polska. Polský patentový rejstřík jej výslovně uvádí jako Františka A. Požára z České Bělé v Československu.

To je pro historii továrny důležité. Ukazuje to člověka, který nebyl pouze obchodníkem s hotovým zbožím. Pohyboval se přímo v textilní technologii a snažil se vlastními konstrukcemi výrobní proces zdokonalovat.

Patent z roku 1930 míří přímo ke kobercům

Ještě přesvědčivější doklad přichází roku 1930.

V britské odborné patentové literatuře se objevuje F. A. Pozar jako autor řešení týkajícího se žinylkové textilie. Přihláška byla podána 13. května 1930 a technologie byla určena mimo jiné k výrobě koberců se vzorem vytvořeným tak, aby působil z obou stran textilie.

Tady se kruh téměř uzavírá.

Na jedné straně stojí firma F. Požár a synové, továrna koberců v České Bělé. Na druhé straně František A. Požár z téhož města, který nejprve patentuje zařízení pro zpracování textilních vláken a roku 1930 už také technologii bezprostředně související s výrobou koberců.

Přímý dokument, který by jednou větou prohlásil „František A. Požár je majitelem firmy F. Požár a synové“, zatím nemáme. Souhra jména, místa, oboru a přesně stejného období je však natolik silná, že můžeme Františka A. Požára považovat s velmi vysokou pravděpodobností za hlavní osobnost této kobercárny.

Tradice na jedné straně, technické novinky na druhé

Zajímavé je, že koberec na dochované pohlednici není výrobkem moderní žinylkové technologie. Cedulka na něm výslovně uvádí, že je ručně vázaný.

To vypovídá o charakteru firmy možná ještě víc než samotný patent.

Požárova továrna zřejmě dokázala spojovat dva světy. Jeden představovalo tradiční řemeslo, pracné ruční vázání koberců a výroba reprezentativních kusů na zakázku. Druhý představoval technický vývoj, hledání efektivnějších způsobů zpracování vláken a experimentování s novými konstrukcemi kobercových textilií.

Požár tedy nepůsobil jako podnikatel, který by pouze nakupoval stroje a vyráběl podle cizích postupů. Dochované patenty ukazují vlastní technické ambice.

Právě tento rozdíl je důležitý. Obrovský ručně vázaný koberec z fotografie nelze spojovat s patentovaným žinylkovým postupem. Oba doklady ale společně ukazují šíři výroby firmy: od tradiční ruční práce až k hledání modernějších průmyslových technologií.

Firemní dopisnice místo obyčejné reklamy

Dochovaná karta je zajímavá také tím, jak byla používána. Nešlo jen o obrázkovou reklamu rozdávanou zákazníkům. Na druhé polovině dopisnice se nachází běžná korespondence adresovaná společnosti Legie, akciová pojišťovna v Praze.

Karta tedy fungovala jako firemní korespondenční prostředek. Namísto obyčejného hlavičkového papíru firma ukazovala jeden ze svých nejpůsobivějších výrobků.

Je to velmi chytrá reklama své doby. Adresát nemusel číst odstavec o kvalitě práce. Stačilo se podívat na fotografii. Dva dospělí muži vedle obrovského koberce vytvořili měřítko, které bylo srozumitelné okamžitě.

Právě proto fotografie působí dodnes.

Požárové v České Bělé

Příjmení Požár se v České Bělé objevuje už dávno před vznikem republiky. Mezi zakladateli místního dobrovolného hasičského sboru byl roku 1881 Vojtěch Požár, c. k. pošmistr. Později se stal také předsedou sboru a tuto funkci zastával v osmdesátých letech 19. století.

Při velkém požáru České Bělé v květnu 1900 se mezi postiženými nemovitostmi uvádí také dům čp. 131 Anny Požárové.

Bylo by lákavé obě osoby zařadit do rodokmenu pozdějšího továrníka Františka Požára. Bez matričního nebo jiného přímého dokladu to však nelze udělat poctivě. Jisté je pouze to, že příjmení Požár mělo v České Bělé kořeny už v 19. století.

Synové, jejichž jména zatím chybějí

Samotný název F. Požár a synové naznačuje klasický rodinný podnik, v němž již vedle zakladatele pracovala další generace.

Právě jejich totožnost však zůstává otevřená.

Ve veřejně dostupných pramenech se zatím nepodařilo spolehlivě doložit jména synů, přesné datum založení továrny ani číslo domu nebo továrního areálu. Chybí také jistý údaj o velikosti závodu, počtu zaměstnanců a době, kdy podnik ukončil činnost.

Tyto údaje pravděpodobně existují v pramenech, které nebyly dosud kompletně zpřístupněny nebo fulltextově zpracovány. Zvlášť důležitá může být pamětní kniha České Bělé založená roku 1922 a dobové sčítací operáty. Právě tam by mohlo být zachyceno nejen zaměstnání Františka Požára, ale také jeho rodina a adresa.

Do té doby je lepší nechat několik bílých míst prázdných než je zaplnit domněnkami.

Malá továrna s překvapivě velkým příběhem

Z jediné firemní pohlednice se postupně vynořuje podnik, který byl mnohem zajímavější, než by strohý nápis „továrna koberců“ napovídal.

V České Bělé působila kolem roku 1930 rodinná firma F. Požár a synové, schopná vyrábět mimořádně rozměrné ručně vázané koberce. Její hlavní osobností byl s velmi vysokou pravděpodobností František A. Požár, technicky vzdělaný podnikatel, který již od počátku dvacátých let přihlašoval vlastní vynálezy v oblasti zpracování textilních vláken a nakonec také technologie přímo určené pro kobercovou výrobu.

Dochovaná pohlednice tak není jen reklamním obrázkem jednoho velkého koberce. Je svědectvím o dnes téměř zapomenuté české textilní firmě, která v malém městě na Vysočině spojovala tradiční ruční řemeslo s technickým vývojem a vlastními patenty.

A možná právě proto si Požárovi vybrali jako svou vizitku ten největší koberec, který dokázali postavit před fotoaparát.

Zdroje

• Firemní dopisnice F. Požár a synové, továrna koberců, Česká Bělá, 1930, sbírka Reclamare.
• Britské patentové záznamy k Františku A. Požárovi, patent GB199287A, 1923.
• Polský patentový věstník, patent č. 1855, František A. Požár, Česká Bělá, 1925.
• Journal of the Textile Institute, patentový přehled k řešení F. A. Pozara, přihláška z 13. května 1930.
• Historické záznamy Sboru dobrovolných hasičů Česká Bělá.
• Pamětní kniha České Bělé, založená roku 1922.
• Sčítací operáty okresu Havlíčkův Brod – Česká Bělá a Cibotín.