Šolín

ŠOLÍN – KDYŽ SE V HRADCI KRÁLOVÉ OBCHODOVALO S KŮŽEMI

OD KOŽKY K HOTOVÉ KŮŽI

Cedule oznamující výkup kožek Šolín v Hradci Králové připomíná dnes už téměř zmizelý svět obchodu, v němž měla zvířecí kůže svou jasnou cenu a dlouhou cestu od hospodářského dvora až k obuvníkovi, sedláři, brašnáři nebo kožešníkovi. Kožky domácích i lovených zvířat se vykupovaly prostřednictvím místních obchodníků, třídily se a pokračovaly ke zpracování do koželužen. Nebyl to okrajový obchod. Kůže byla důležitou průmyslovou surovinou, bez níž se neobešla výroba bot, řemenů, postrojů, kufrů, aktovek ani celé řady dalších předmětů každodenní potřeby. Právě do tohoto prostředí patřil také hradecký podnik nesoucí jméno Šolín.

Pátrání po něm vede ke dvěma mužům stejného příjmení – Janovi a Františku Šolínovým. Oba jsou v Hradci Králové spojeni s obchodem s kůžemi, jejich působení na sebe časově navazuje a odehrává se ve stejném městském prostředí. Zatím však nemáme dokument, který by bezpečně potvrzoval, zda šlo například o otce a syna nebo jiný příbuzenský vztah. Jisté je něco jiného: jméno Šolín mělo v první polovině 20. století v Hradci Králové s kožedělným obchodem velmi konkrétní spojení.

JAN ŠOLÍN – OBCHODNÍK, VÝROBCE A NA ČAS I MAJITEL KOŽELUŽNY

Nejstarší nalezená stopa směřuje k Janu Šolínovi. Zajímavé svědectví uchovalo muzeum v Týništi nad Orlicí v textu věnovaném legendárnímu východočeskému pytlákovi Václavu Šolínovi. Podle vzpomínek Václava Kubce měl Václavův bratr Jan Šolín již za první světové války obchod v Hradci Králové, přičemž pamětník dodává, že šlo pravděpodobně o obchod s kůžemi. Samotná pamětnická vzpomínka by ještě byla příliš slabým podkladem, jenže z několika následujících let už máme doklady podstatně přesnější.

Dochovaný doporučený firemní lístek z 3. září 1921 nese velmi výmluvné označení: „Jan Šolín, obchod kožemi, výroba svršků, Hradec Králové II.“ Tady už není o předmětu podnikání pochyb. Šolín tedy nejen obchodoval s kůžemi, ale zabýval se také výrobou obuvnických svršků, tedy horních kožených částí bot, které následně zpracovávali výrobci obuvi. Šlo proto o podnik zasahující podstatně hlouběji do kožedělného řetězce než pouhý maloobchod s hotovým materiálem.

A právě rok 1921 přináší nejzajímavější část příběhu. V nedalekých Předměřicích nad Labem stál průmyslový areál, který během předchozích desetiletí několikrát změnil využití. Původně zde fungovala mechanická tkalcovna, později objekt koupil jaroměřský drogista Jaroslav Škoula a využíval jej ke zpracování ovoce a zeleniny. Roku 1921 však továrna vyhořela. Vyhořelý podnik následně koupil právě Jan Šolín z Hradce Králové a přebudoval jej na koželužnu. Z obchodníka s kůžemi a výrobce obuvnických svršků se tedy alespoň na určitou dobu stal také provozovatel vlastního průmyslového zpracování kůže.

Šolín ovšem předměřickou továrnu dlouho nevlastnil. V roce 1923 ji prodal firmě L. Beckmann a spol. Tento údaj zachycuje také místní kronikářský materiál publikovaný v Předměřickém zpravodaji, kde se přímo uvádí, že Jan Šolín „prodal továrnu na kůže“ společnosti Beckmann. Šolínova předměřická epizoda tak trvala patrně jen přibližně dva roky, je však mimořádně důležitá pro pochopení rozsahu jeho podnikání. Nebyl pouze prostředníkem mezi venkovským dodavatelem a koželužnou – sám se pokusil vstoupit také do vlastního zpracování surových kůží.

ŠOLÍNOVI A KOŽELUŽNICKÁ TRADICE

Zajímavé je, že koželužnictví se objevuje také v širší rodině Šolínových. Janův bratr Václav, později známý především jako proslulý pytlák východočeských lesů, se podle materiálů týnišťského muzea vyučil koželužníkem. Spojení Jana Šolína právě s obchodem s kůžemi tedy nemuselo být náhodnou podnikatelskou volbou, ale mohlo vyrůstat z rodinného prostředí, v němž bylo zpracování kůže známým řemeslem. Z dochovaných pramenů zatím nelze přesně rekonstruovat, kdo z rodiny se oborem zabýval jako první a nakolik spolu jednotliví příbuzní pracovně spolupracovali, ale souvislost je přinejmenším pozoruhodná.

Při představě tehdejšího provozu je také snazší pochopit, proč se na reklamní ceduli objevuje právě výkup kožek. Obchodník s kůžemi musel svůj materiál někde získávat a vedle velkých dodavatelů představoval místní výkup tradiční způsob, jak soustředit menší množství surových kožek od jednotlivých chovatelů, řezníků či dalších dodavatelů. U podniku, který obchodoval kůžemi, vyráběl obuvnické svršky a po určitou dobu provozoval dokonce vlastní koželužnu, je tak výkup surové kůže logickou součástí celého hospodářského řetězce.

FRANTIŠEK ŠOLÍN – OBCHOD NAPROTI NÁDRAŽÍ

V dalším období se v Hradci Králové objevuje František Šolín. Tady už máme velmi přesný pramen. Studie Muzea východních Čech věnovaná obchodům a službám meziválečného Hradce uvádí Františka Šolína mezi místními obchodníky s kůžemi. Jeho podnik sídlil na Riegrově náměstí čp. 282, přímo naproti vlakovému nádraží. V přehledové tabulce je provozovna označena jako „F. Šolín – obchod kožemi“, sortiment je popsán jako „prodej a úprava kůží a kožešin“. Údaje vycházejí z dobového živnostenského adresáře Pražského Předměstí a ze sbírek Muzea východních Čech.

Umístění obchodu nebylo náhodné. Okolí hradeckého nádraží představovalo jednu z obchodně nejživějších částí rozrůstajícího se města a pro podnik závislý na přísunu i expedici zboží bylo spojení s železnicí mimořádně výhodné. V době, kdy nákladní automobily ještě zdaleka nevytlačily železniční přepravu, bylo několik desítek metrů mezi skladem a nádražím velmi konkrétní ekonomickou výhodou. Kůže a kožešiny navíc nebyly lehkým luxusním artiklem prodávaným po kusech; jejich obchod znamenal pytle, balíky a zásilky, které bylo třeba převážet mezi obchodníkem, koželužnou a odběrateli.

František Šolín přitom nebyl v Hradci jediným obchodníkem v tomto oboru. Meziválečné město mělo několik kožešníků a obchodníků s kůžemi – Rudolf Malec prodával kůže a kožešiny, Václav Nygrýn provozoval vlastní výrobu kožešin a čepic, působili zde také Jaroslav Stoklasa nebo Vojtěch Ziegler. Šolínův podnik tak patřil do skutečného místního odvětví, nikoli k nějaké exotické živnosti na jeho okraji.

JAN A FRANTIŠEK – JEDNA RODINA, NEBO JEN STEJNÉ JMÉNO?

Tady příběh zatím naráží na hranici pramenů. Jan Šolín je roku 1921 bezpečně doložen jako obchodník s kůžemi a výrobce svršků v Hradci Králové a současně jako majitel koželužny v Předměřicích. František Šolín je později bezpečně doložen jako majitel obchodu s kůžemi na Riegrově náměstí. Shoda města, příjmení i velmi specifického oboru přirozeně vyvolává domněnku, že František pokračoval v Janově podniku nebo že šlo o členy jedné podnikatelské rodiny.

Doklad, který by to jednoznačně potvrzoval – například zápis v obchodním rejstříku, pobytová přihláška, matrika nebo dobová reklama označující Františka jako Janova nástupce – se však zatím najít nepodařilo. Proto by bylo lákavé, ale nesprávné napsat, že František byl Janovým synem. Rodinná a podnikatelská návaznost je velmi pravděpodobná hypotéza, nikoli zatím prokázaný fakt.

CEDULE Z DOBY, KDY ANI KRÁLIČÍ KOŽKA NEPŘIŠLA NAZMAR

Reklamní cedule na výkup kožek Šolín je tak drobným svědkem mnohem většího hospodářského světa. Dnes slovo „kožka“ vyvolává nejspíš představu kožešiny, tehdy však představovala regulérní obchodní surovinu. Prakticky všechno mělo hodnotu a existoval systém, který dokázal materiál od drobného dodavatele dostat přes výkupce a koželužnu až k výrobci hotového zboží. Z králičí, telecí, kozí či jiné kůže se mohl stát materiál pro obuv, rukavice, řemení, brašnářské výrobky nebo kožešnické zboží.

Za jednoduchým jménem Šolín se navíc objevuje překvapivě rozsáhlý příběh: obchod s kůžemi doložený už na počátku republiky, výroba obuvnických svršků, krátká epizoda vlastní koželužny v Předměřicích nad Labem a následně dobře doložený obchod Františka Šolína naproti hradeckému nádraží. Cedule s výkupem kožek proto není reklamou na nějakou bezvýznamnou vedlejší živnost. Patří k podniku a k rodině, jejichž jméno bylo s obchodem a zpracováním kůže v Hradci Králové spojeno přinejmenším po značnou část první poloviny 20. století.

Zdroje:
Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Královéhradecko 14/2023 – obchodní a živnostenský přehled meziválečného Hradce, F. Šolín, Riegrovo náměstí čp. 282.
Městské muzeum Týniště nad Orlicí, Šolín, legendární pytlák našeho kraje – vzpomínky na rodinu Šolínových a Jana Šolína v Hradci Králové.
Philashop, aukční záznam firemní celistvosti – „Jan Šolín, obchod kožemi, výroba svršků, Hradec Králové II“, 3. 9. 1921.
Obec Předměřice nad Labem, Předměřický zpravodaj – prodej Šolínovy továrny na kůže firmě L. Beckmann a spol. roku 1923.
Boris Jelínek, Osudy koželužny v Předměřicích nad Labem – dějiny areálu a převzetí Janem Šolínem roku 1921.