Rýžák

Rýžák J. H. – od obyčejného kartáče k pelhřimovskému průmyslovému podniku

Na začátku byl obyčejný rejžák

Některé velké průmyslové příběhy nezačínají u převratného vynálezu, parního stroje nebo velkého kapitálu, ale u docela obyčejné věci každodenní potřeby. V případě pelhřimovského kartáčnického průmyslu to byl rýžový kartáč, lidově rejžák – jednoduchý, tvrdý kartáč určený především k drhnutí podlah. Právě jeho výrobou začal roku 1882 v Pelhřimově obchodník s koloniálním zbožím Josef Hrdina. Ve sklepních místnostech svého domu rozjel podnik, z něhož během několika desetiletí vyrostla významná továrna a z něhož vede přímá historická cesta až k pozdějším Spojeným kartáčovnám a dnešnímu SPOKARu. Současná společnost SPOKAR dodnes považuje rok 1882 za počátek své výrobní tradice a Josefa Hrdinu za jejího zakladatele.

Rýžák byl pro podobné podnikání téměř ideálním výrobkem. Na konci 19. století nebyla údržba domácnosti drobnou záležitostí, kterou obstará chemický prostředek a elektrický vysavač. Podlahy, chodby, kuchyně, dílny či hospodářská stavení se pravidelně drhly ručně a tvrdý kartáč patřil k základnímu vybavení domácnosti. Spotřebovával se, opotřebovával a bylo nutné jej nahrazovat. Hrdina tedy vstoupil na trh s výrobkem jednoduchým, ale potřebným prakticky všude.

Josef Hrdina a jeho pelhřimovský podnik

Josef Hrdina nebyl původně velkým průmyslníkem. Prameny jej označují jako obchodníka s koloniálním zbožím, tedy člověka pohybujícího se v prostředí obchodu a dobře obeznámeného s tím, co domácnosti kupovaly a potřebovaly. Když roku 1882 zahájil výrobu rýžových kartáčů, zřejmě ještě nikdo netušil, jak rychle se podnik rozroste. Z malé výroby ve sklepě se postupně stal závod, jehož zboží se prodávalo daleko za hranicemi Pelhřimova.

Poptávka byla tak velká, že dosavadní prostory přestaly dostačovat. Roku 1900 nechal Hrdina postavit novou moderní továrnu, aby mohl uspokojovat objednávky přicházející z různých částí Rakouska-Uherska. Dochované údaje z historie podniku ukazují, že nešlo o lokální kartáčnickou dílnu, ale o podnik schopný zásobovat rozsáhlý trh monarchie. Výroba se postupně rozšiřovala a vedle původních rýžových kartáčů zahrnovala další druhy kartáčnického zboží, štětky a štětce.

Rozmach však měl svou cenu. Modernizace, rozšiřování výroby a stále silnější konkurence vyžadovaly kapitál. Roku 1909 proto došlo k zásadní proměně podniku. Byla založena společnost nesoucí charakteristický název „První Pelhřimovská akciová továrna na kartáčnické zboží a štětky, dříve J. Hrdina“. Už samotný název je důležitý: jméno zakladatele bylo natolik spojeno s výrobou, že zůstalo součástí firemní identity i po přechodu na akciovou společnost. Oficiální historie SPOKARu uvádí jako důvod této změny právě sílící konkurenci a potřebu zvýšit provozní kapitál.

J. H. na starém rýžáku

Právě tady začíná být zajímavý dochovaný kartáč označený iniciálami J. H. Spojení s Josefem Hrdinou se nabízí velmi silně. Shodují se nejen iniciály výrobce, ale především druh předmětu: rýžový kartáč byl přesně tím výrobkem, na němž Hrdinův podnik roku 1882 vznikl.

Je však dobré zachovat historickou přesnost. Samotné iniciály J. H. ještě nejsou definitivním důkazem výrobce. Dokud nebude nalezen dobový katalog, ceník, ochranná známka nebo jiný autentický materiál, na němž je stejné označení jednoznačně spojeno s pelhřimovskou firmou, je správnější formulovat atribuci jako velmi pravděpodobnou, nikoli stoprocentně prokázanou. Souvislosti jsou však mimořádně přesvědčivé: Josef Hrdina, Pelhřimov, výroba rýžových kartáčů a iniciály J. H. tvoří dohromady logickou a historicky dobře doložitelnou stopu.

Pokud by se podařilo potvrdit, že značka skutečně patří Hrdinovi, mohl by být takový rýžák dokonce ukázkou produkce z nejstaršího období firmy, případně z doby, kdy ještě výrobky nesly jméno původního majitele. Přesnější datování by záviselo na provedení značky, konstrukci kartáče, způsobu uchycení vláken i porovnání s dochovanými firemními katalogy a reklamami.

Proč se mu říká rýžový, když s rýží nemá nic společného

Jméno výrobku je samo o sobě malou jazykovou záhadou. Rýžový kartáč totiž nebyl vyráběn z rýže. Starší kvalitní kartáče používaly velmi tvrdý rostlinný materiál; podle historie pelhřimovské výroby připomenuté Českým rozhlasem šlo o kořínky jihoamerické trávy. Označení „rýžový kartáč“ se však v češtině pevně usadilo a spolu s ním i lidové výrazy rejžák či rýžák.

Je to pěkný příklad toho, jak se obchodní a lidové názvosloví někdy vydá vlastní cestou. Generace lidí používaly rejžák při úklidu, aniž by řešily, z jaké rostliny jeho vlákna skutečně pocházejí. Podstatné bylo jediné – musel být tvrdý, odolný a musel vydržet důkladné drhnutí.

Od Hrdinova sklepa ke Spojeným kartáčovnám

Příběh firmy pokračoval dlouho po Josefu Hrdinovi. Po druhé světové válce přišlo znárodnění. V roce 1948 byla První Pelhřimovská akciová továrna na kartáčnické zboží a štětky, dříve J. Hrdina, znárodněna a začleněna do národního podniku Zadrev se sídlem v Olomouci. Znárodnění podniku je doloženo i dobovou právní vyhláškou, v níž je firma uvedena ještě pod svým historickým názvem.

Už roku 1950 byly kartáčnické podniky ze Zadrevu vyčleněny a vznikl národní podnik Spojené kartáčovny Pelhřimov. V té době pod něj spadalo čtrnáct provozoven rozmístěných po republice. Název Spojené kartáčovny se potom stal na několik desetiletí téměř synonymem československé výroby kartáčů, košťat, štětců a později také zubních kartáčků. Po roce 1989 následovaly další organizační změny a privatizace a historická výrobní tradice dnes pokračuje ve společnosti SPOKAR.

Je pozoruhodné, že firma, která dnes pracuje s moderními výrobními technologiemi a získává mezinárodní designová ocenění, stále počítá svůj rodokmen od roku 1882 – tedy od okamžiku, kdy Josef Hrdina začal ve sklepě svého pelhřimovského domu vyrábět obyčejné kartáče na drhnutí podlah.

Předmět, který vypráví mnohem větší příběh

Starý rýžák s iniciálami J. H. může na první pohled působit téměř bezvýznamně. Je to pracovní nástroj bez luxusu, bez komplikovaného obalu a bez okázalé reklamy. Právě v tom však spočívá jeho kouzlo. Takové předměty ukazují dějiny spotřebního zboží možná přesněji než slavné reklamní plakáty. Byly skutečně používány, ničily se prací a po dosloužení se většinou vyhazovaly. Dochované exempláře jsou proto svědectvím každodenního života, který se do muzeí dostává mnohem obtížněji než slavnostní či drahé předměty.

A pokud značka J. H. skutečně patří Josefu Hrdinovi z Pelhřimova, představuje tento nenápadný kartáč ještě něco navíc. Je materiální připomínkou samého začátku podniku, jehož historie přes akciovou továrnu a Spojené kartáčovny pokračuje více než 140 let. Z kartáče určeného k drhnutí podlah se tak stává malý dokument české průmyslové historie.

Někdy totiž opravdu stačí vzít do ruky obyčejný starý rejžák – a zjistit, že na jeho dřevěném těle leží celý příběh jedné továrny.

Zdroje:
SPOKAR a.s. – historie společnosti a kartáčnické výroby v Pelhřimově.
Český rozhlas Vysočina – Rýžový kartáč nikdy nebyl z rýže, 9. 12. 2012.
MF DNES – Na začátku byl rejžák. Dnes česká rodinná firma Spokar zaměstnává 300 lidí, 6. 7. 2022.
Vyhláška o znárodnění podniků podle zákona č. 114/1948 Sb. – První Pelhřimovská akciová továrna na kartáčnické zboží a štětky, dříve J. Hrdina.