Frigomat IV.

FRIGOMAT – prostějovský příběh chladu

Na počátku příběhu Frigomatu nestála velká továrna, zahraniční koncern ani anonymní kapitál. Stála tam rodina, dílna a jedno prostějovské číslo domu. Žeranovská 1. Právě zde působil už před první světovou válkou Josef Doležel, stavební klempíř, instalatér a odborník na technická zařízení. Dobový inzerát z roku 1913 jej představuje velmi věcně: „stavební klempířství, instalatérství a zařizování hromosvodů“. Na první pohled obyčejná řemeslnická živnost. Jenže právě z takových dílen tehdy vyrůstala moderní technika. Klempíř nebyl pouze člověk s nůžkami na plech. Musel rozumět potrubí, vodě, spojům, armaturám, izolacím, kovovým skříním i montáži složitějších zařízení. A právě tento technický svět se o dvě desetiletí později proměnil v něco podstatně ambicióznějšího.

Od klempířské dílny k modernímu chlazení

Vedle Josefa Doležela se již v dokumentech z počátku 20. století objevují jména Bohuslav a Leopold Doleželovi. Přímý genealogický doklad jejich vztahu k Josefovi ještě chybí, ale spojení je mimořádně silné: stejné město, stejné rodinné seskupení a především stejná adresa. Zatímco Josefův podnik sídlil na Žeranovské 1, pozdější Frigomat uváděl Žeranovskou 1–3. Tady už nejspíš nešlo o náhodnou shodu, ale o kontinuitu rodinného technického podniku, který se během jedné generace posunul od stavebního klempířství a instalatérství k vývoji chladicích zařízení.

Ve třicátých letech už před námi stojí Ing. Bohuslav Doležel, v dobovém tisku označovaný přímo jako „Frigomat-továrník“ a vynálezce, a jeho bratr Leopold Doležel, popisovaný jako technický vůdce výroby Frigomat. Jejich role se tak patrně přirozeně doplňovaly. Bohuslav představoval konstrukční a vývojovou část podniku, Leopold organizaci technické výroby. Frigomat proto nebyl jen líbivý obchodní název nalepený na cizí výrobek. Za značkou stál skutečný technický vývoj.

Bohuslav Doležel se zabýval problémy, které byly pro tehdejší elektrické chlazení zásadní. Roku 1934 patentoval kombinovaný chladicí stroj chlazený vodou i vzduchem a také zařízení, které podle dobového tisku dokázalo snížit spotřebu elektrické energie až o 30 procent. Dnes to může znít jako technická drobnost, ale ve třicátých letech šlo o jednu z hlavních podmínek, aby se mechanické chlazení mohlo rozšířit z průmyslových provozů do obchodů, restaurací, řeznictví a dalších menších podniků. Chladicí stroj musel být nejen funkční, ale také hospodárný, spolehlivý a servisovatelný. A právě na tom Doleželovi stavěli.

„Jsem Frigomatka, pravá Prostějovačka“

Značka Frigomat se v inzertním prostoru objevuje nejpozději roku 1932. A už tehdy je zřejmé, že ambice firmy přesahovaly Prostějov. V Moravské Ostravě působilo na adrese Poštovní 13 „oddělení Frigomat“ vedené pod jménem S. Rotter, později přibývají prodejní místa v Olomouci a v Praze. Frigomat tak velice rychle přestal být lokálním prostějovským výrobkem a začal si budovat obchodní síť napříč republikou.

Přitom se ale původ nikdy neskrýval. Naopak. Reklama z 3. července 1934 pracovala s regionální identitou velmi sebevědomě: „Jsem FRIGOMATKA, pravá Prostějovačka… Moje adresa zní: FRIGOMATKA, Prostějov, Žeranovská 1–3.“ Je to půvabný kus prvorepublikové reklamy. Technický výrobek dostává ženskou personifikaci, působí přátelsky a domácím dojmem, ale zároveň nese jasné sdělení: tohle není anonymní dovoz. Tohle se vyrábí tady.

Právě v letech 1933–1935 dosahuje propagace Frigomatu vrcholu. V odborném tisku se objevují desítky a desítky inzerátů, podle dochovaných stop více než sto padesát. Firma nabízela elektroautomatické chlazení a snažila se zákazníkům vysvětlit výhody nového způsobu uchovávání potravin. V době, kdy ledové skříně a tradiční chlazení ještě zdaleka nezmizely, musela zákazníky přesvědčovat, že budoucnost patří automatickému elektrickému chlazení.

Frigomat na kolech

Velmi důležitou součástí úspěchu nebyl jen samotný výrobek, ale také servis. Krásně to dokládá fotografie z motoristického časopisu AUTO z roku 1938. Na snímku stojí vedle sebe několik vozů Škoda a popisek je označuje jako „motorisovanou prodejní a montážní organisaci elektroautomatického chlazení Frigomat v Moravské Ostravě“.

Tohle už není malá kancelář s jedním obchodním cestujícím. Vidíme skutečnou terénní síť. Automobily vozily techniky, nářadí, materiál a zřejmě také menší části chladicích zařízení přímo k zákazníkům. Frigomat tedy prodával nejen stroj, ale celý systém: návrh, dodávku, montáž a následný servis. V meziválečném Československu to představovalo velmi moderní obchodní model.

Také zpětně lépe chápeme roli moravskoostravského S. Rottera. Nebyl výrobcem Frigomatu, jak se mohlo podle některých reklam zdát. Byl článkem obchodní a servisní sítě. Je docela možné, že právě jeho původní „oddělení Frigomat“ vytvořilo základ organizace, která později vyrostla v motorisované servisní zázemí zachycené roku 1938.

Když o Frigomat projevil zájem velký průmysl

Úspěch značky měl ale ještě jeden následek. Přibližně v letech 1935–1936 přechází Frigomat pod mnohem větší průmyslový podnik – Akciovou společnost dříve Coburg horní a hutní závody. Přesné podmínky převodu zatím neznáme. Není ještě jisté, zda Coburg koupil celou firmu Doleželových, samotnou značku, patentová práva, výrobní dokumentaci nebo kompletní výrobní program. Ale reklamní a adresářové prameny dokazují, že od druhé poloviny třicátých let vystupuje Frigomat přímo jako součást Coburgu.

Dobový oborový adresář uvádí zcela jasně: „Frigomat (‘Coburg’) akc. spol., Praha II., Lazarská 7.“ Frigomat tedy nezanikl. Naopak, pokračoval jako silná samostatně rozpoznatelná značka uvnitř většího koncernu.

Tím se zároveň vysvětluje jedna dlouho matoucí stopa. V některých zmínkách se Frigomat spojoval se slovenským průmyslem a „oceláři“. To nebyla úplná chyba, jen se informace vztahovala až k druhé etapě života značky. Původ Frigomatu byl prostějovský a doleželovský. Teprve později se značka dostala pod velký hutní a kovozpracující podnik se silným slovenským zázemím.

A právě pro Coburg dávalo převzetí Frigomatu technicky velký smysl. Koncern měl vlastní kovovýrobu, slévárny, aparáty, plechové výrobky a také výrobu automatických ledniček. Frigomat tedy nebyl exotickým přívěskem, ale logickým rozšířením portfolia.

Frigomat-Linde

Za války se objevuje další kapitola. V letech přibližně 1941–1943 se v reklamách objevuje označení FRIGOMAT-LINDE. Samotný název je mimořádně zajímavý, protože Linde patřila mezi nejslavnější evropská jména v oboru chladicí techniky. Přesný charakter spojení ale zatím zůstává otevřený. Mohlo jít o licenční spolupráci, použití zařízení či kompresorů Linde, společný výrobní program nebo jiné technické a obchodní propojení.

Jisté je alespoň to, že Frigomat přežil nejen původní Doleželovu éru, ale i převzetí Coburgem a vstoupil do další technologické fáze. Značka tedy měla hodnotu sama o sobě a nový vlastník ji nepovažoval za něco, co je třeba odstranit.

Prostějov nezmizel

Zvlášť působivý je poválečný návrat Frigomatu do prostějovských pramenů. Roku 1947 se objevuje „Montážní stanice chladícího zařízení Frigomat, Prostějov, proti Národnímu domu“, nabízející prodej, informace a opravy.

To znamená, že navzdory změnám vlastníků a průmyslovým přesunům zůstal Prostějov s Frigomatem spojen ještě patnáct let po prvních reklamách. Město, kde značka vznikla, zůstávalo součástí její servisní a obchodní infrastruktury.

A v tom je možná nejhezčí symbol celého příběhu. Frigomat začal na Žeranovské ulici v prostředí staré klempířské a instalační živnosti. Vyrostl v moderní technický výrobek, pronikl do Moravské Ostravy, Olomouce a Prahy, získal silnou servisní síť, zaujal velký hutní koncern a přežil několik politických i hospodářských režimů. Přesto se nakonec znovu objevuje právě tam, odkud vzešel.

Cedule, která vypráví celý příběh

A právě proto je smaltovaná cedule s nápisem „Továrna na chladicí stroje Prostějov“ a se zastoupením S. Rotter, Moravská Ostrava, Poštovní 13 mimořádně cenná. Podle všeho pochází přibližně z let 1932–1935, tedy z původní Doleželovské fáze, ještě před převzetím Coburgem.

Je to památka na okamžik, kdy Frigomat ještě nebyl oddělením velkého průmyslového koncernu. Kdy byl především prostějovským výrobkem dvou technicky nadaných bratrů a jejich malého, ale rychle rostoucího podniku.

Za slovem Frigomat tak už dnes nevidíme anonymní starou lednici. Vidíme Josefa Doležela a jeho klempířskou dílnu na Žeranovské. Vidíme Bohuslava, který přemýšlí, jak snížit spotřebu elektrického chlazení. Leopolda, který vede výrobu. Ostravské montéry vyrážející škodovkami za zákazníky. Reklamní „Frigomatku“, která se hrdě označuje za pravou Prostějovačku. A nakonec velký Coburg, který pochopil, že tahle malá moravská značka má dostatečný potenciál na to, aby ji převzal a rozvíjel dál.

Frigomat je krásným příkladem toho, jak se z obyčejné řemeslnické dílny mohla během jedné generace narodit moderní československá technická značka.

Zdroje:
Hlas lidu, Prostějov, 1. 5. 1913 – inzerát Josefa Doležela, Žeranovská 1.
Moravsko-slezské a slovenské řeznicko-uzenářské listy, 1932–1937, digitální knihovna VKOL.
Medailonek bratří Doleželových, 10. 8. 1934, VKOL.
Zpráva o patentu Ing. Bohuslava Doležela, 21. 12. 1934, VKOL.
Inzerát „Jsem FRIGOMATKA, pravá Prostějovačka“, 3. 7. 1934, VKOL.
Inzerce Akciové společnosti dříve Coburg horní a hutní závody – oddělení FRIGOMAT, 5. 2. 1937, VKOL.
AUTO, roč. XX, 1938 – fotografie motorisované prodejní a montážní organizace Frigomat v Moravské Ostravě.
Protektorátní oborový adresář – „Frigomat (‘Coburg’) akc. spol., Praha II., Lazarská 7.“
Osvobozený Našinec, 25. 5. 1947 – montážní stanice chladicího zařízení Frigomat v Prostějově.