Hanousek sportovní závod
Hanousek – lehký, pevný, elegantní
Žižkovský sportovní závod, kde se kola také vyráběla
Barevná reklama firmy Hanousek patří k těm prvorepublikovým tiskům, které dokážou během několika vteřin vyvolat atmosféru své doby. Dominantní nápis HANOUSEK, usměvavý muž držící před sebou jízdní kolo a jednoduché heslo „Lehký – pevný – elegantní“ nepotřebují dlouhé vysvětlování. Pod obrázkem už následuje čistě praktická nabídka: velocipedy, jejich výroba a prodej včetně závodních strojů, pneumatiky, veškeré součásti, odborné opravy, baterie, elektrické kapesní svítilny, karbidové hořáčky a fotbalové míče. Adresa zní Praha-Žižkov, Poděbradova třída 24, proti Sokolovně.
Za reklamou se skrývá skutečný pražský cyklistický podnik Josefa Hanouska. Nešlo přitom jen o obchod, který nakupoval hotová kola a prodával je dál. Hanousek patřil mezi menší výrobce a mechaniky, u nichž se jízdní kola sestavovala, opravovala a připravovala zákazníkům podle jejich potřeb. Právě nenápadná formulace „velocipedy – výroba a prodej“ je pro pochopení celé reklamy zásadní.
Sportovní závod nebyl závodiště
Označení „sportovní závod“ dnes může znít trochu zvláštně. Ve své době však slovo závod znamenalo především podnik nebo provozovnu. Hanouskův sportovní závod byl tedy kombinací cyklistické dílny, prodejny kol a obchodu se sportovními potřebami. Sortiment na reklamě ukazuje, jak přirozeně se tehdy jednotlivé oblasti prolínaly. Kdo přišel pro jízdní kolo, mohl zároveň koupit pneumatiku, náhradní součástku, baterii do svítilny nebo fotbalový míč.
Nejdůležitější částí nabídky však zůstávala vlastní práce. Hanouskovi se cyklistice věnovali již před první světovou válkou a rodinné vzpomínky potvrzují, že Josef Hanousek pokračoval ve výrobě jízdních kol také v samostatném Československu. Menší výrobce tehdy samozřejmě nemusel zhotovovat každý náboj, ráfek nebo převod od základního materiálu. Nakupovaly se trubky a jednotlivé komponenty, z nichž v dílně vznikal rám a následně celý stroj. Výsledné kolo však neslo odpovědnost a často také jméno místního výrobce.
Poděbradova třída proti Sokolovně
Hanouskův podnik stál na tehdejší Poděbradově třídě, jedné z hlavních komunikací Žižkova. Dnešní Pražan ji zná jako Hartigovu ulici, dlouhá desetiletí však nesla právě jméno Poděbradova. Reklama zákazníka neodkazovala jen na číslo domu, ale přidávala mnohem praktičtější orientační bod: „proti Sokolovně“.
Žižkovská sokolovna byla výraznou a dobře známou stavbou. Původní budova vznikla na konci 19. století a ve třicátých letech se její areál dále rozšiřoval. Pro místní obyvatele tedy údaj „proti Sokolovně“ fungoval podobně jako dnešní odkaz na známé náměstí, obchodní centrum nebo stanici metra. Adresa zároveň ukazuje, jak vhodně byl Hanouskův podnik umístěn. Nacházel se přímo v prostředí spojeném se sportem, tělovýchovou a aktivním trávením volného času.
Stačí si představit Žižkov počátku třicátých let: rušnou ulici plnou obchodů a dílen, sokolovnu, mladé lidi mířící za sportem a cyklisty vyrážející za hranice města. Hanouskův obchod do takového prostředí zapadal dokonale.
Hanousek a svět trampů
Velmi cenné svědectví o fungování firmy přináší dobový časopis Tramp. V ročníku 1931 se objevuje inzerce Hanouskova podniku nabízející vybavení pro „velo-tramping“, opravy, torny, míče a baterie. Podnik je přitom označen jednoduše jako Hanousek, Žižkov, proti Sokolovně.
Shoda s dochovanou reklamou je nápadná. Znovu se objevují jízdní kola, opravy, baterie, míče i poloha proti žižkovské Sokolovně. Právě tento dobový inzerát umožňuje barevnou reklamu poměrně přesvědčivě zařadit na počátek třicátých let, pravděpodobně do období kolem roku 1931.
Spojení cyklistiky a trampingu nebylo náhodné. Jízdní kolo představovalo pro mladého městského člověka jeden z nejjednodušších způsobů, jak se o víkendu dostat za Prahu, do lesů, k řece nebo k trampské osadě. Nebyl potřeba automobil ani jízdní řád. Kolo znamenalo svobodu pohybu, a právě tuto novou kulturu volného času dokázal Hanousek obchodně zachytit.
V dílnách vznikala skutečná jízdní kola
Rodinná historie Hanousků zachycuje také další rozvoj podniku. Josef Hanousek později vybudoval zázemí v pražských Hrdlořezích, kde se nacházely dílny a podle rodinných vzpomínek zde pracovalo několik zaměstnanců. V zimních měsících, kdy se nová kola prodávala méně, se připravovala výroba pro další sezonu. Ze zahraničí přicházely sady trubek, z nichž se v dílně pájely rámy a následně se lakovaly a kompletovaly.
Právě tento detail potvrzuje, že slovo „výroba“ na reklamě nebylo reklamním přeháněním. Hanousek skutečně patřil mezi malé československé výrobce a montéry jízdních kol. Takových podniků existovala za první republiky řada. Vedle velkých továren fungovala síť místních mechaniků a výrobců, jejichž jméno mělo pro zákazníka podobnou hodnotu jako značka. Člověk věděl, kdo mu kolo postavil, kdo jej seřídil a kam se vrátit, když se něco pokazilo.
Kolo jako velká investice
Dnes je snadné zapomenout, že kvalitní jízdní kolo představovalo ve třicátých letech poměrně významnou investici. V rodinných vzpomínkách Hanousků se objevuje cena kolem 1 150 korun za kolo, zatímco týdenní mzda kvalifikovaného pracovníka se pohybovala jen ve zlomku této částky. Kolo tedy nebylo věcí, kterou by člověk po několika sezonách jednoduše vyhodil.
Proto Hanouskova reklama věnuje tolik prostoru opravám a náhradním dílům. Výrazné sdělení „opravy odborně a levně“ nebylo pouze doplňkem prodeje. Servis byl jednou z hlavních součástí celého podnikání. Pneumatiky, součástky a opravy zajišťovaly, že zákazník mohl své kolo používat mnoho let.
Tento svět byl v něčem odlišný od dnešního. Výrobce, prodejce a servis často sídlili pod jednou střechou. Zákazník nekupoval jen anonymní výrobek, ale do určité míry také vztah s konkrétním řemeslníkem.
Hospodářská krize a konec bezstarostných let
Rozvoj firmy však nemohl uniknout hospodářské situaci třicátých let. Hospodářská krize zasáhla řadu menších živnostníků a výrobců a Hanouskův podnik nebyl výjimkou. Podle rodinných vzpomínek začal po roce 1933 pociťovat úbytek zakázek a postupně se musel zmenšovat počet zaměstnanců.
Barevná reklama s veselým cyklistou proto zachycuje vlastně poslední část optimistického období, kdy rychle rostla popularita sportu, trampingu i cyklistiky a malé specializované firmy měly před sebou zajímavý trh. Jen o několik let později se hospodářské i politické poměry radikálně změnily.
Právě v tomto kontextu funguje slogan „Lehký – pevný – elegantní“ velmi dobře. Je krátký, sebevědomý a moderní. Nezabývá se technickými detaily. Nabízí zákazníkovi tři vlastnosti, které měl od dobrého kola očekávat, a zároveň vytváří obraz značky, která se nechce prezentovat jen jako opravárenská dílna.
Hanouskové a více než jedno století cyklistiky
Cyklistická tradice rodiny přitom přežila samotný prvorepublikový podnik. Na Josefa Hanouska navázala další generace stejného jména. Jeho syn se vyučil jemným mechanikem a cyklistice zůstal věrný i v období, kdy soukromému podnikání politické poměry příliš nepřály. V padesátých letech působil například jako mechanik při významných cyklistických závodech.
Na konci osmdesátých let se rodina mohla k soukromému cykloservisu postupně vracet a po roce 1989 pokračovala další generace v Radotíně. V rodinné dílně se podle vzpomínkového článku zachovalo i staré nářadí pocházející z předválečné éry, mimo jiné centrovací vidlice z roku 1924.
U samotného zakladatele zůstává jedna drobná nejasnost. Dostupné rodinné a sekundární prameny se rozcházejí v jeho roce narození – objevují se údaje 1881 i 1888. Dokud nebude údaj ověřen přímo v matrice nebo jiném úředním prameni, není rozumné jeden z nich vydávat za definitivní. Na historii firmy a identifikaci žižkovského Hanouskova podniku však tento rozpor nic nemění.
Lehký, pevný a elegantní – reklama, která přežila svůj obchod
Dochovaný reklamní tisk je pozoruhodný tím, kolik informací se podařilo vtěsnat do jednoduché kompozice. Nahoře jméno firmy, uprostřed člověk s kolem, tři výrazné vlastnosti výrobku a dole vše, co mohl zákazník v obchodě získat. Žádné dlouhé slogany ani reklamní příběhy. Stačilo říci, co Hanousek vyrábí, kde jej zákazník najde a proč by jeho kolo mělo stát za pozornost.
Dnes je tato reklama zároveň dokumentem proměny každodenního života. Jízdní kolo už nebylo technickou novinkou pro několik nadšenců. Stalo se dopravním prostředkem, sportovním náčiním i symbolem víkendové svobody. Kolem cyklistiky vznikala celá infrastruktura obchodů, dílen, výrobců, klubů a časopisů.
A na Žižkově k nim patřil Josef Hanousek. Výrobce a opravář jízdních kol, jehož zákazníci nepotřebovali složité instrukce. Stačila jediná věta, která dnes působí téměř jako malá fotografie zmizelého města:
Praha-Žižkov, Poděbradova třída 24 – proti Sokolovně.
Zdroje
Tramp, ročník 1931 – dobová inzerce firmy Hanousek, Žižkov, „proti Sokolovně“, nabídka potřeb pro velo-tramping, oprav, míčů a baterií. Digitalizovaný archiv Scriptum.
Noviny Prahy 16, červen 2019, Petr Buček – článek věnovaný historii rodiny Hanousků a jejich vícegeneračnímu cyklistickému řemeslu; údaje o výrobě kol, hrdlořezských dílnách, zaměstnancích a pokračování rodinného servisu.
Městská část Praha 3 – historie Hartigovy ulice, někdejší Poděbradovy třídy, a vývoj názvů této hlavní žižkovské komunikace.
Městská část Praha 3 – materiály k historii žižkovské sokolovny a sportovního života na někdejší Poděbradově třídě.
VeloCzechoslovakia – materiály k československým jízdním kolům a rodině Hanousků, včetně dochovaných předválečných stop značky.
Reklamní tisk „Hanousek – sportovní závod, Praha-Žižkov, Poděbradova tř. 24“, sbírka Reclamare.
