HASAG

HASAG – od lihového vařiče k jednomu z největších průmyslových podniků Lipska

Od petrolejové lampy k moderní domácnosti

Jméno HASAG dnes většina lidí nezná. Na starém lihovém vařiči, lampě nebo reklamní ceduli však představovalo značku jednoho z významných německých výrobců osvětlovací, topné a kuchyňské techniky. Za čtyřmi písmeny se skrývala společnost Hugo Schneider Aktiengesellschaft, jejíž dějiny začaly v Lipsku už v 19. století a během několika desetiletí se neobyčejně proměnily. Z malé výroby lamp vyrostl podnik zásobující domácnosti po celé Evropě, zatímco za druhé světové války se tentýž podnik změnil v jeden z největších zbrojních koncernů v Sasku. Lihový vařič HASAG je proto mnohem zajímavějším historickým předmětem, než na první pohled vypadá.

Počátky firmy sahají do roku 1863, kdy se obchodník Hugo Schneider spojil s lipským klempířským mistrem Ernstem Häckelem. Podnik známý jako Häckel & Schneider vyráběl především lampy a kovové zboží. Schneider roku 1871převzal podnik zcela do svých rukou a výroba rychle rostla. Z původní řemeslnické dílny se postupně stal průmyslový závod a roku 1899 vznikla akciová společnost Hugo Schneider AG, z jejíhož názvu vznikla obchodní zkratka HASAG. Firma vyráběla výrobky z mosazi, mědi a dalších kovů, lampy, topná a varná zařízení, smaltované zboží, termosky a později také automobilové osvětlení.

Pro takový podnik byl lihový vařič téměř logickým výrobkem. Firma dokonale ovládala zpracování plechu a mosazi, výrobu nádržek, trysek a hořáků a především technologii spalování kapalných paliv. HASAG tak nebyl výrobcem, který by k vařičům náhodou odskočil od úplně jiné produkce. Lampy, hořáky, ohřívače a vařiče tvořily jednu technologickou rodinu.

Když byl lihový vařič symbolem pokroku

Dnes působí malý lihový vařič jako turistická kuriozita. Na přelomu 19. a 20. století však znamenal něco úplně jiného. V domácnostech, které ještě neměly plynovou nebo elektrickou přípojku, představoval jednoduchý způsob, jak rychle ohřát vodu nebo připravit menší jídlo bez zatápění ve velkých kuchyňských kamnech. Hodil se do pokojů, dílen, kanceláří, na cesty i do letního bytu. Byl skladný a při správném použití také relativně čistý.

HASAG se tomuto segmentu věnoval velmi brzy. Dochoval se specializovaný firemní materiál pro Spiritusgeräte – lihové přístroje – přibližně z roku 1910, v němž firma nabízela lihová svítidla, vařiče i lihové žehličky. To potvrzuje, že lihové spotřebiče nebyly nějakým vedlejším experimentem, ale samostatnou částí výrobního programu.

Princip dokonalejších lihových vařičů byl chytřejší než obyčejné zapálení misky s lihem. Řada přístrojů využívala zplynovací hořák. Palivo bylo přivedeno k zahřívané části hořáku, kde se odpařovalo, vzniklé páry se smísily se vzduchem a spalovaly se modrým plamenem. Výsledkem byl koncentrovanější a účinnější zdroj tepla. U jednotlivých konstrukcí se používalo samospádové zásobování palivem, knot nebo tlakový systém; právě vývoj hořáků představoval jednu z hlavních technických disciplín tehdejších výrobců.

Amor – malý vařič s vlastním jménem

Jedním z nejhezčích dokladů toho, jak vážně HASAG své vařiče bral, je model Amor. Dochovala se samostatná reklamní brožura firmy věnovaná malému lihovému cestovnímu vařiči HASAG Amor, datovaná přibližně do let 1900–1910. Výrobce tedy už na samém začátku 20. století neprodával pouze anonymní „lihový vařič“, ale vytvářel konkrétní model s vlastním obchodním názvem a vlastní reklamou.

To je z hlediska dějin reklamy docela podstatný detail. Technický výrobek získává jméno, identitu a snadno zapamatovatelnou značku. Označení Amor navíc působí z dnešního pohledu skoro poeticky – zvlášť když si představíme malý mosazný přístroj, jehož hlavním úkolem bylo uvařit kávu nebo polévku.

Výrobní program se postupně výrazně rozšiřoval. Dochovaný katalog domácích potřeb z roku 1933 ukazuje několik konstrukcí lihových vařičů HASAG. Vedle Amoru se objevovaly malé i větší typy a cestovní provedení. HASAG tedy dokázal pokrýt rozpětí od jednoduchého přenosného vařiče až po přístroje určené k pravidelnému používání v domácnosti. Dochované exempláře dnes navíc ukazují, že firma používala různé konstrukce zplynovacích hořáků a své výrobky průběžně technicky měnila.

Právě tady začíná být starý HASAG zajímavý i jako designový předmět. Funkce určovala téměř všechno: nádržku na palivo, hořák, masivní držáky nádoby a regulační prvky. Přesto mají některé modely překvapivě elegantní proporce. Leštěná mosaz, niklované díly, litinové nebo plechové podstavce a výrazně umístěná značka výrobce vytvořily technickou estetiku, která dnes patří k půvabu těchto přístrojů.

HASAG v Československu

Pro českého sběratele je důležitá otázka, zda se HASAG skutečně prodával také na našem trhu. Tady už máme konkrétní stopu. V dochovaném souboru 36 reklamních letáků a ceníků z let 1920–1938, který prošel českým aukčním trhem, jsou mezi reklamními materiály výslovně uvedeny také „HASAG lihové vařiče“. Ve stejném souboru se objevují například výrobky Porkert, Maggi, Zátka nebo Bartelmus.

Samotný aukční záznam ještě nestačí k bezpečnému určení československého generálního dovozce nebo obchodního zastoupení HASAGu, a tady je lepší být přesný než si něco domýšlet. Je však velmi dobrým dokladem, že reklamní materiály k lihovým vařičům HASAG z meziválečného období existují i v českém sběratelském prostředí. Další stopu představují samotné vařiče dochované na území České republiky. K definitivnímu zmapování československého zastoupení bude potřeba projít ještě dobové železářské ceníky, obchodní adresáře a inzerci z první republiky.

Německý původ přitom československému odbytu nijak nepřekážel. Československý trh byl v meziválečném období plný německých a rakouských technických výrobků a obchodníci běžně nabízeli zahraniční lampy, vařiče, domácí stroje či nářadí vedle výrobků domácích firem. HASAG měl navíc za sebou velkou průmyslovou kapacitu a dlouhou zkušenost s exportem.

Značka, jejíž příběh se prudce změnil

Kdyby historie HASAGu skončila u lamp a vařičů, byl by to klasický příběh průmyslové revoluce: dílna, továrna, export, nové technologie a masová výroba. Jenže po roce 1933 se charakter firmy zásadně změnil. HASAG začal stále více získávat zbrojní zakázky a během nacistického období se proměnil v jeden z nejvýznamnějších zbrojních podniků v Sasku. Od roku 1939 se výroba podle dokumentace lipského památníku orientovala prakticky výhradně na potřeby Wehrmachtu. Podnik vyráběl munici a další vojenský materiál a podílel se také na vývoji a výrobě protitankové zbraně Panzerfaust.

S touto kapitolou je spojena i rozsáhlá nucená práce. Jen v hlavním lipském závodě pracovalo během války více než 10 000 civilních nuceně nasazených pracovníků, válečných zajatců a vězňů koncentračních táborů. V létě 1944 vznikl vedle továrního areálu největší ženský pobočný tábor koncentračního tábora Buchenwald s více než pěti tisíci vězeňkyněmi. Další tábory byly spojeny s ostatními závody HASAGu.

Je to drastický kontrast. Stejná značka, která ještě o několik desetiletí dříve nabízela malý cestovní vařič Amor a vybavení pro domácnosti, stála na konci své existence uprostřed válečné výroby a systému nucené práce. Po skončení druhé světové války už někdejší průmyslové impérium HASAG v původní podobě nepokračovalo.

Malý vařič jako svědek velkého průmyslového příběhu

Starý lihový vařič HASAG tak není jen pěknou technickou starožitností. Je připomínkou doby, kdy se každodenní domácnost začala rychle měnit. Lidé hledali menší, čistší a pohodlnější zdroje tepla, průmyslové podniky přenášely technologie z lamp do vařičů a z obyčejných užitkových předmětů postupně vznikalo značkové spotřební zboží.

Na jednom malém přístroji se přitom dá přečíst překvapivě velká část evropských dějin. Začíná u klempířské výroby a petrolejových lamp v Lipsku, pokračuje sériovou výrobou, exportem a elegantními lihovými vařiči Amor a končí prudkou a tragickou proměnou podniku během nacistického Německa.

A právě proto má značka HASAG ve sbírce staré reklamy své místo. Za jednoduchým nápisem na lihovém vařiči se skrývá více než osmdesát let průmyslového vývoje – od optimismu technického pokroku až po jednu z nejtemnějších kapitol evropského průmyslu.

Zdroje

Katalog der Leipziger Industriekultur – HASAG – Hugo Schneider Aktiengesellschaft, historie firmy a lipského závodu.

Stuga-Cabaña / Hytta – Der kleine Amor-Kocher von HASAG, dobová brožura HASAG Amor a katalog lihových vařičů z roku 1933.

Stuga-Cabaña / Hytta – archiv historických katalogů, HASAG Spezialpreisliste für Spiritusgeräte kolem roku 1910.

Lampenmaxe – historické vařiče HASAG a přehled konstrukčních principů zplynovacích vařičů.

Burda Auction – soubor reklamních letáků a ceníků z let 1920–1938 s položkou „HASAG lihové vařiče“.

Gedenkstätte für Zwangsarbeit Leipzig – historie HASAGu, zbrojní výroba a systém nucené práce.