Grégr

Jan Gregr – inzertní kancelář v Jindřišské ulici

Na přelomu 19. a 20. století se reklama začala měnit v samostatné podnikání. Nestačilo už vytisknout oznámení a zanést je do jedněch novin. Obchodníci, továrníci, banky i lidé hledající zaměstnance chtěli oslovovat čtenáře v různých městech, zemích a jazycích a mezi zadavatelem a redakcemi se tak objevil nový prostředník – inzertní kancelář. Jednu takovou provozoval v samém centru Prahy Jan Gregr, jehož adresa Praha II, Jindřišská 19 se na počátku 20. století objevovala v inzerátech daleko za hranicemi českých zemí. Nebyla to tedy jen malá kancelář obstarávající místní anonce. Dochované stopy ukazují podnik, který dokázal pracovat s českým, německým, polským i maďarským tiskovým prostředím a fungoval způsobem nápadně připomínajícím předchůdce dnešních mediálních a reklamních agentur.

Jeden z nejstarších konkrétních dokladů jsme našli v polském tisku. 27. září 1903 otiskl lvovský Dziennik Polskiobchodní inzerát, v němž se zájemci neměli obracet přímo na zadavatele, ale posílat své odpovědi pod heslem „Merkur 1539“ Janu Gregrovi v Praze, Jindřišská 19. Právě tato drobnost krásně ukazuje, co inzertní kanceláře tehdy dělaly. Gregr nebyl pouhým prodejcem novinové plochy. Kancelář fungovala také jako prostředník mezi anonymním zadavatelem a veřejností, přijímala korespondenci pod značkami či hesly a teprve následně ji předávala klientovi. Dnešní člověk napíše na anonymizovaný e-mail nebo odpoví přes pracovní portál; před sto dvaceti lety napsal na obálku „Merkur 1539“ a dopis putoval do Jindřišské ulice.

Ještě překvapivější je doklad z následujícího roku. V americkém odborném časopise Paper Trade Journal z října 1904 se objevuje adresa „Messrs. Gregr & Company, 19 Heinrichsgasse, Prague, Bohemia, Austria“. Heinrichsgasse byl německý název Jindřišské ulice. Inzerát se týkal obchodu v papírenském průmyslu a odpovědi pod značkou měly být zasílány právě prostřednictvím společnosti Gregr & Company. Je to cenný doklad rozsahu Gregrovy činnosti: pražská kancelář byla schopna fungovat jako kontaktní místo i pro inzerci zveřejňovanou v odborném angloamerickém tisku. V době, kdy nebyl internet, fax ani běžné mezinárodní telefonní spojení, byly právě takové kanceláře uzly obchodních informací. Zadavatel jim svěřil text a korespondenci a ony znaly noviny, jejich náklady, inzertní sazby, termíny uzávěrek i způsob, jak dostat nabídku ke správnému publiku.

Kancelář přitom rozhodně nezmizela po několika letech. V lednu 1921 nacházíme tutéž adresu v maďarském tisku. List Komáromi Lapok vyzýval zájemce, aby své nabídky pod heslem „Legionär“ zasílali do „Grégr hirdetési iroda, Prága II., Jindrisska 19“ – tedy doslova do Grégrovy inzertní kanceláře v Praze II, Jindřišské 19. Mezi prvním polským dokladem z roku 1903 a tímto maďarským záznamem leží osmnáct let. Kancelář tedy přežila zásadní proměnu Evropy: konec Rakouska-Uherska, první světovou válku i vznik Československa. Z adresy, která byla před válkou uváděna jako „Prag, Bohemia, Austria“, se stala adresa v hlavním městě nového státu, ale obchodní značka Grégr zůstala.

A potom přichází skoro nejlepší důkaz toho, jak známou institucí kancelář musela být. Karel Čapek ji použil ve svém románu Krakatit, vydaném roku 1924, naprosto samozřejmě a bez jakéhokoli vysvětlování. Prokop při pátrání po neznámé ženě zadává do novin oznámení se značkou „do inz. k. Grégr“ a následně si v inzertní kanceláři chodí vyzvednout došlou korespondenci. To je pro historii reklamy možná ještě výmluvnější než obchodní adresář. Čapek mohl tuto zkratku použít jen tehdy, pokud čtenář věděl, co znamená. „Inz. k. Grégr“ tedy nebyl nějaký obskurní podnik ukrytý ve dvoře. Jméno se zřejmě stalo natolik známým pojmem, že jej bylo možné zasadit do románového děje stejně samozřejmě jako poštu, banku nebo nádraží.

Jindřišská 19 má navíc vlastní pozoruhodný příběh. V domě, který tehdy nesl německou adresu Heinrichsgasse 19, se 4. prosince 1875 narodil Rainer Maria Rilke. Odborná rilkovská literatura potvrzuje, že jeho rodný dům stál právě zde a že byl v roce 1924 zbořen. Německá odborná literatura jde dokonce dál a uvádí, že dům od druhé poloviny 19. století náležel českému vydavatelskému podnikání spojovanému se jménem Jan Grégr. Tuhle informaci bych však formuloval opatrně, protože se mi ji zatím nepodařilo potvrdit nezávislým pražským pozemkovým nebo obchodním pramenem. Jisté je něco jiného: adresa Gregrovy kanceláře a Rilkeho rodného domu je totožná a starý dům zmizel právě v době, kdy Čapek vydával Krakatit. Jedna pražská adresa tak nečekaně spojuje dějiny evropské poezie, české literatury a rané reklamy.

Nad Gregrovou kanceláří se navíc vznáší ještě jedna lákavá otázka. Jméno Grégr bylo v pražském novinovém a inzertním podnikání slavné dávno před rokem 1903. Novinář a politik Julius Grégr, majitel Národních listů, pochopil význam inzerce velmi brzy. Roku 1883 získal koncesi na Všeobecnou inzertní kancelář v Praze, která sídlila Na Příkopě, zprostředkovávala inzerci a zároveň přijímala předplatné novin. Na první pohled se proto nabízí jednoduchý příběh: Jan Gregr převzal nebo pokračoval v inzertním podnikání slavné grégrovské rodiny. Jenže tady je nutné zabrzdit. Dochované údaje o rodinách Julia a jeho bratra Eduarda jejich děti poměrně dobře vyjmenovávají a žádný syn Jan mezi nimi není. Julius měl z prvního a druhého manželství mimo jiné syny Prokopa, Slavoje, Radomila a Odolena; Eduardovi dospělí synové se jmenovali Vladimír, Břetislav, Zdislav a Vítězslav. Jan tedy podle současného stavu pátrání nebyl synem ani jednoho ze slavných bratrů Grégrů. Mohl patřit k širšímu příbuzenstvu, mohl být obchodním pokračovatelem jejich inzertní tradice nebo mohlo jít o shodu příjmení. Přímý důkaz zatím nemáme a bylo by chybou si ho domyslet.

Právě tím je ale Jan Gregr zajímavý. Z člověka, o němž dnes téměř nic nevíme, zůstala velmi zřetelná stopa jeho podnikání. Jeho jméno putovalo v novinách ze Lvova přes Prahu až do anglicky psaného odborného tisku a do maďarského Komárna. Jeho kancelář přebírala anonymní odpovědi, zprostředkovávala inzerci a podle všeho pracovala s rozsáhlou sítí periodik. A nakonec pronikla dokonce do české literatury. To všechno jsou znaky profese, z níž později vyrostly moderní reklamní agentury: znalost médií, nákup inzertního prostoru, práce s klientem, distribuce sdělení a administrace reakcí publika. Jan Gregr tak patří k nenápadným průkopníkům českého reklamního podnikání – k lidem, kteří dělali mediální agenturu dávno předtím, než se tomuto oboru začalo říkat mediální agentura.

A právě starý reklamní nebo firemní předmět s nápisem „Jan Gregr, inzertní kancelář, Praha II., Jindřišská 19“ je díky tomu něco víc než pouhá adresa. Je to drobný pozůstatek instituce fungující nejméně od počátku 20. století do prvních let republiky, kanceláře s doloženými zahraničními kontakty a jména, které znal ještě Čapkův čtenář. V jediné řádce se tu potkává historie reklamy, novin, mezinárodního obchodu i staré Prahy – a v pozadí navíc stojí dům, v němž přišel na svět jeden z nejslavnějších evropských básníků.

Zdroje:
Dziennik Polski, Lvov, 27. 9. 1903 – Jan Gregr, Praha, Jindřišská 19, značka „Merkur 1539“. 
Paper Trade Journal, 6. 10. 1904 – Gregr & Company, 19 Heinrichsgasse, Prague. 
Komáromi Lapok, 8. 1. 1921 – „Grégr hirdetési iroda“, Praha II, Jindřišská 19. 
Karel Čapek: Krakatit – zmínka „do inz. k. Grégr“ a návštěva inzertní kanceláře. 
UK, práce o Národních listech – založení Všeobecné inzertní kanceláře Julia Grégra roku 1883. 
Suhrkamp, Rilke Chronik – Rilkeho narození v Heinrichsgasse 19 a zboření domu roku 1924.

Za mě je tohle už verze použitelná na web. A hlavně jsme se vyhnuli největší pasti: netvrdíme, že Jan byl synem Julia Grégra jen proto, že by to udělalo hezčí příběh. Ten příběh je dost dobrý i bez toho.