Jekra

Když se polévka začala vyrábět v továrně

Polévka byla po staletí jedním z nejběžnějších jídel české domácnosti, její chuť však dlouho vznikala výhradně v kuchyni – z masa, zeleniny, koření a zkušenosti hospodyně. Teprve rozvoj potravinářského průmyslu na přelomu 19. a 20. století přinesl výrobky, které dokázaly část této práce nahradit. Na trhu se začaly objevovat masové extrakty, bujóny, polévkové kostky a tekutá polévková koření. Vedle velkých zahraničních značek postupně vznikali také domácí výrobci, kteří se snažili nabídnout československému zákazníkovi vlastní alternativu.

Jedním z nich byla pražská JEKRA, dnes téměř zapomenutá značka, která vyráběla polévkové koření a další potravinářské výrobky. O její nejstarší historii zatím mnoho nevíme. Na konci třicátých let už však šlo o skutečný výrobní podnik s pražským obchodním sídlem, vlastní továrnou a reklamou, která značku představovala překvapivě moderním způsobem.

Polévkové koření přítomnosti. Polévkové koření budoucnosti.

Jedna z nejzajímavějších dochovaných reklam JEKRY pochází z roku 1938. Firma v ní svůj výrobek nepředstavovala dlouhým vysvětlováním jeho složení ani obrázkem rodiny sedící nad talířem polévky. Reklama byla mnohem jednodušší a sebevědomější. Vedle názvu JEKRA stálo heslo „polévkové koření přítomnosti“, které vzápětí doplňovalo ještě ambicióznější „polévkové koření budoucnosti“.

Na konci třicátých let to bylo velmi moderní reklamní sdělení. Z obyčejného kuchyňského dochucovadla vytvářelo výrobek nové doby. JEKRA se nesnažila zákazníkovi říkat pouze to, že jeho polévka bude chutnější. Nabízela mu pohodlí, rychlost a moderní způsob vaření. Přesně na těchto principech se tehdy začínala rodit nová kultura průmyslově vyráběných potravin, která během následujících desetiletí zásadně změnila evropskou kuchyni.

Z Havlíčkova náměstí do Nových Vysočan

Reklama z roku 1938 zachycuje také důležité údaje o samotné firmě. Podnik tehdy vystupoval jako „JEKRA, společnost pro výrobu poživatin s r. o.“ a obchodní sídlo měl v Praze II. na Havlíčkově náměstí 34. Samotná výroba se však odehrávala jinde – továrna byla uvedena na adrese Praha–Nové Vysočany čp. 283.

JEKRA tedy nebyla pouze obchodní značkou nebo distributorem cizího výrobku. Měla vlastní výrobní provoz a v dobových pramenech je opakovaně charakterizována jako výrobce potravinářského zboží. Už následujícího roku zachycuje protektorátní adresář firmu pod přesnějším názvem „JEKRA, společnost pro výrobu polévkového koření a konserv s r. o.“. Obchodní sídlo se mezitím uvádí na Senovážné 8 v Praze II.

Právě označení „polévkové koření a konservy“ naznačuje, že sortiment podniku nebyl omezen pouze na jedinou lahvičku dochucovadla. JEKRA patřila do širšího světa tehdejšího potravinářského průmyslu, který nabízel stále více trvanlivých a předem připravených výrobků určených k usnadnění práce v domácnosti.

Za značkou se objevuje Jan Krahulec

Na začátku čtyřicátých let se v pramenech vedle názvu JEKRA objevuje také jméno Jan Krahulec. Odborná publikace věnovaná konzervaci ovoce a zeleniny z roku 1941 uvádí přímo „Firma JEKRA – Jan Krahulec, Praha II, Senovážná 8“. Německý průmyslový adresář z roku 1942 zaznamenává podnik jako „Jekra, Johann Krahulec, Suppenerzeugnisse“, tedy JEKRA, Jan Krahulec, výroba polévkových produktů.

Dobový tisk z téhož roku už používá spojení „firma Jekra, Jan Krahulec, továrna na poživatiny v Kyjích-Hostavicích“. Během několika let se tedy v dokumentech mění nejen právní označení podniku, ale také místo uváděné jako jeho výrobní základna. Z původně doložené továrny v Nových Vysočanech se výroba přesunula nebo rozšířila směrem do tehdejšího východního předměstí Prahy.

U samotného Jana Krahulce je však třeba ponechat určitou opatrnost. Archivní pobytové přihlášky nabízejí možnou stopu k muži stejného jména narozenému roku 1884 v Litomyšli, který později žil v Praze a vystřídal několik povolání včetně továrnického. Bez dalšího přímého dokladu ale zatím nelze s jistotou tvrdit, že jde právě o majitele JEKRY.

Továrna na Jahodnici

Za války je JEKRA stále pevněji spojována s oblastí Kyjí, Hostavic a Jahodnice. Nešlo přitom o malou kancelářskou firmu. Prameny hovoří přímo o továrně na poživatiny a její existence se později propsala i do vzpomínek na dramatické události května 1945.

Při Pražském povstání sehrála továrna JEKRA malou, ale konkrétní roli. Pozdější kronikářský záznam o průběhu povstání v Kyjích uvádí, že bylo v továrně na Jahodnici zajištěno 200 litrů nafty a 200 litrů benzínu. Pohonné hmoty byly využity při dopravě bojovníků, zásobování a převozu raněných a padlých. Z továrny na polévkové koření se tak na několik květnových dnů stalo místo, které pomohlo místnímu povstání zcela jiným způsobem, než k jakému byl její provoz určen.

Je to drobný detail, ale právě podobné zprávy dávají historii zapomenutého podniku konkrétní rozměr. JEKRA nebyla jen názvem vytištěným na etiketě. Byla skutečnou továrnou, zaměstnávala lidi, měla zásoby, stroje, sklady a byla součástí života tehdejšího východního okraje Prahy.

JEKRA přežila i válku

Konec okupace neznamenal okamžitý konec podniku. Ještě 27. dubna 1946 se ve Svobodném slově objevil pracovní inzerát firmy „Jekra, továrna na poživatiny, Kyje, Jahodnice“. Podnik hledal topiče k parnímu stroji a montéra pro údržbu strojního zařízení. Takový inzerát je současně zajímavým svědectvím o velikosti a charakteru provozu. JEKRA nebyla pouze malou výrobnou, kde se několik lidí věnovalo míchání koření – provozovala technologické zařízení vyžadující parní stroj a vlastní strojní údržbu.

Firma tedy bezprostředně po válce pokračovala ve výrobě. Co přesně následovalo v dalších letech a jakým způsobem její samostatná existence skončila, zatím dostupné prameny neumožňují bezpečně rekonstruovat. Nabízí se souvislost s poválečnou koncentrací a následným znárodňováním československého potravinářského průmyslu, konkrétní nástupnický podnik JEKRY však zatím není doložen natolik, aby jej bylo možné uvést jako jistotu.

Malá značka proti velkým jménům

JEKRA vstupovala na trh, na kterém už existovali velmi silní soupeři. Průmyslově vyráběné polévkové přípravky a koření nebyly ve třicátých letech žádnou novinkou a československý zákazník znal domácí i zahraniční značky. Menší výrobce proto potřeboval především výrazné jméno a reklamu, která dokázala zaujmout.

A právě zde byla JEKRA překvapivě sebevědomá. Heslo „polévkové koření přítomnosti – polévkové koření budoucnosti“ neprodávalo tradici ani staré rodinné receptury. Prodávalo naopak modernost. JEKRA zákazníkovi říkala, že budoucnost kuchyně nebude spočívat jen v dlouhém vaření vývarů a složité přípravě surovin, ale také v hotových výrobcích, které práci urychlí a zároveň zajistí stále stejnou chuť.

Z dnešního pohledu je na tom něco téměř prorockého. Bujóny, tekutá dochucovadla, instantní polévky a nejrůznější směsi se během druhé poloviny 20. století skutečně staly samozřejmou součástí milionů evropských domácností. JEKRA tedy ve své reklamě z roku 1938 možná používala nadsázku, ale směr vývoje odhadla velmi přesně.

Zapomenutá chuť staré Prahy

Dnes patří JEKRA mezi značky, po kterých zůstalo jen málo stop. Nemá slavný příběh velkých potravinářských podniků, její výrobky už dávno neleží v obchodech a přesnou historii firmy zatím nedokážeme poskládat rok po roce. O to cennější jsou dochované reklamní cedule, inzeráty, adresáře a několik nenápadných zmínek v dobovém tisku.

Dohromady však vytvářejí překvapivě plastický obraz. Vidíme JEKRU na Havlíčkově náměstí, továrnu v Nových Vysočanech, pozdější sídlo na Senovážném náměstí, výrobu spojenou s Janem Krahulcem a nakonec továrnu na poživatiny na Jahodnici, která přežila válku a ještě roku 1946 hledala nové zaměstnance.

A nad tím vším zůstává reklamní heslo z roku 1938. JEKRA – polévkové koření přítomnosti. JEKRA – polévkové koření budoucnosti. Pro značku, na kterou se dnes téměř zapomnělo, je to možná nejkrásnější dochovaná připomínka doby, kdy i obyčejná lahvička polévkového koření mohla být symbolem moderního světa.

ZDROJE

Zdravotnická ročenka Československé republiky 1938 – reklama JEKRA, společnost pro výrobu poživatin s r. o., Praha II.; továrna Praha–Nové Vysočany čp. 283.
Adresář Protektorátu Čechy a Morava, 1939 – JEKRA, společnost pro výrobu polévkového koření a konserv s r. o., Praha II., Senovážná 8.
Karel Kamenický: Konservace ovoce a zeleniny, Praha 1941 – „Firma JEKRA – Jan Krahulec“.
Die Industrie in Böhmen und Mähren, Praha 1942 – JEKRA, Johann Krahulec, výroba polévkových produktů.
Venkov, 19. 6. 1942 – JEKRA, Jan Krahulec, továrna na poživatiny v Kyjích-Hostavicích.
Svobodné slovo, 27. 4. 1946 – JEKRA, továrna na poživatiny, Kyje-Jahodnice.
Kyjský zpravodaj, květen 1980 – vzpomínky na průběh květnového povstání 1945 a továrnu JEKRA na Jahodnici.