Kubias I.
Šunky z Vamberka, které putovaly do světa
Od hostince k uzenářskému podniku
Příběh firmy Jindřicha Kubiase začíná roku 1873 ve Vamberku, městě, které si většina lidí spojuje především s krajkou a textilní výrobou. Právě tady se však zrodil také jeden z pozoruhodných českých uzenářských podniků. Jeho zakladatel Jindřich Kubias starší se narodil 24. března 1850 ve Vamberku. Řemeslu se nevyučil doma – uzenářství poznával v Olomouci a další zkušenosti získal ve Vídni, tedy v prostředí, kde mělo zpracování masa, výroba šunek, párků a trvanlivých uzenin už tehdy vysokou úroveň.
Po návratu do rodného města začal roku 1873 provozovat uzenářskou živnost v malém hostinci svého otce. O šest let později, roku 1879, hostinec převzal a podnik začal rychle růst. Nebyl to přitom jen pozdější rodinný výklad úspěšného podnikání. Už cestopisný popis Vamberka z roku 1891 mluví o Kubiasově provozu jako o rozsáhlém uzenářském závodě, jehož výrobky byly známé i za hranicemi regionu, a připomíná také jeho filiálky v okolních městech, například v Rychnově nad Kněžnou a Kostelci nad Orlicí.
Během necelých dvaceti let se tedy řemeslník, který začínal v hostinci, dostal mezi významné průmyslové podnikatele východních Čech.
Pivovar se mění v parní továrnu
Rozhodující krok přišel roku 1885. Kubias koupil ve Vamberku bývalý panský pivovar a začal jej přestavovat na moderní uzenářský závod. Tady už končí obraz řezníka s několika pomocníky za krámem. Kubias budoval skutečnou továrnu.
Zařízení závodu byla poháněna parou. Výroba masa a uzenin se tak mohla postupně mechanizovat a především výrazně zvětšovat. Tovární způsob práce umožňoval zpracovávat větší množství suroviny, sjednotit kvalitu výrobků a zásobovat vzdálenější odběratele.
V areálu se poráželo a zpracovávalo maso, připravovaly se uzeniny, šunky a sádlo a později také konzervované výrobky. Na dochovaných firemních tiskovinách se firma představovala velmi sebevědomě jako „Jindřich Kubias – továrna na šunky, uzeniny a konservy“.
Jiné reklamní materiály uváděly „Továrna na uzenářské zboží a sádlo – vývoz šunek“ a nabízely zákazníkům „znamenité vamberecké a pražské párky“ a uzenářské výrobky „proslulé jakosti“.
To už nebyl lokální řeznický krám.
Byla to značka.
Vamberecký párek a Pražská šunka
Největší síla Kubiasovy firmy spočívala v kvalitě výrobků, které bylo možné prodávat pod jasně rozpoznatelným jménem. Mezi výrobky, které se s podnikem dodnes spojují, patřil především Vamberecký párek a samozřejmě Pražská šunka. Městské prameny přímo připomínají, že právě tyto výrobky se staly známými doma i v zahraničí.
Pražská šunka byla v té době mimořádným českým exportním artiklem. Nebyla názvem jediné konkrétní firmy, ale typem výrobku, který proslavilo několik významných českých uzenářů. Kubias se zařadil mezi podniky, které tuto tradici dokázaly využít ve velkém průmyslovém měřítku.
Dochované Kubiasovy reklamy proto zdůrazňují „vývoz šunek“. Slovo vývoz nebylo dekorací. Pro výrobce z malého podorlického města představovala schopnost posílat trvanlivé masné výrobky na vzdálené trhy jednu z podmínek dalšího růstu.
Kubiasovy výrobky se postupně dostávaly daleko za hranice Vamberka a dobové i regionální prameny později připomínaly, že firma šířila jméno města až za oceán.
Kubias pochopil, že potřebuje železnici
Jedním z nejzajímavějších rysů Jindřicha Kubiase staršího bylo, že neuvažoval pouze o vlastní továrně. Chápal, že průmysl potřebuje infrastrukturu.
Vamberk ležel mimo hlavní železniční tepny a pro podnikatele, který chtěl dovážet suroviny a expedovat šunky, párky a konzervy do vzdálených měst, představovala železnice zásadní konkurenční výhodu. Kubias se proto aktivně zapojil do jednání o železničním spojení a stal se předsedou železničního odboru.
Když byla roku 1906 otevřena trať do Rokytnice v Orlických horách, Kubiasova továrna se stala podle místních historických pramenů podnikem, který železniční dopravu ve Vamberku využíval nejintenzivněji.
Je to téměř učebnicový příklad průmyslníka své doby. Nestačilo postavit továrnu. Bylo třeba zajistit dopravu, obchodní spojení, prodejní místa a odbytiště.
Teprve potom mohl vamberecký párek cestovat daleko za hranice Podorlicka.
Z Vamberka do Hradce a Prahy
Kubias postupně budoval také vlastní obchodní síť. Už v 19. století jsou doloženy jeho filiálky v okolních městech. Roku 1911 otevřel prodejnu uzenin v Hradci Králové.
Ještě významnější krok přišel za první světové války. Roku 1916 koupila firma továrnu na uzenářské výrobky v Praze. Na pozdějších firemních reklamách se objevuje formulace:
„Odbočka: První pražská továrna na uzenářské zboží, Praha I., Betlémské náměstí 6.“
To je pro pochopení Kubiasovy velikosti důležité. Firma už nebyla jen továrnou ve Vamberku, která posílala zboží do Prahy. Měla v hlavním městě vlastní výrobní a obchodní základnu.
Spojení Vamberka a Prahy navíc dávalo smysl i pro sortiment. Kubias mohl stavět vedle sebe dva silné pojmy: vamberecké párky jako vlastní regionální specialitu a Pražskou šunku, výrobek s mezinárodně známým jménem.
Na reklamních účtenkách, hlavičkových papírech a dalších tiskovinách se proto firma prezentovala jako moderní velkouzenářský podnik schopný nabídnout široký sortiment masa, šunek, uzenin, sádla a konzerv.
Podnikatel, který změnil i své město
Jindřich Kubias starší však nezanechal stopu pouze v masném průmyslu.
Patřil k lidem, kteří výrazně ovlivňovali veřejný život Vamberka. Působil v obecním zastupitelstvu a městské radě a podílel se na vzniku místního Sokola. Už roku 1885 založil fond určený ke zřízení chudinského ústavu; pozdější místní prameny připomínají, že Kubiasovi poskytovali potřebným také jídlo.
Mimořádně důležitá byla jeho role při vzniku krajkářské školy.
Na jednání vambereckého obecního zastupitelstva 1. května 1887 právě Kubias naléhavě upozorňoval, že založení odborné krajkářské školy může pomoci zmírnit místní chudobu. Byl zvolen do výboru, který měl její vznik připravit, a roku 1889 byla škola skutečně otevřena.
To je pozoruhodné spojení dvou na první pohled vzdálených světů.
Muž, jehož továrna vyráběla šunky a párky, pomáhal současně zachránit a profesionalizovat tradici, díky níž dnes známe Vamberk především jako město krajky.
Za své zásluhy získal Kubias už roku 1888 medaili císaře Františka Josefa I. a roku **1917 jej Vamberk jmenoval čestným občanem.
Druhá generace – Jindřich Kubias mladší
Rodinný podnik měl pokračovatele. Nejstarší syn zakladatele, Jindřich Kubias mladší, se narodil 20. srpna 1880 ve Vamberku. Stejně jako jeho otec nezůstal pouze doma. Zkušenosti získával v zahraničí a ještě před první světovou válkou převzal vedení prosperujícího velkouzenářského podniku.
Právě druhá generace už přebírala úplně jinou firmu, než jakou otec roku 1873 založil.
Jindřich Kubias starší začínal v malém hostinci.
Jeho syn řídil továrnu.
Měl značku známou za hranicemi regionu, obchodní síť, pražskou odbočku, železniční spojení a zavedený export. Rodinné jméno KUBIAS se mezitím stalo součástí firemní identity a objevovalo se velkými písmeny na reklamách, účtech, obalech a korespondenci.
Zakladatel firmy zemřel 15. září 1930 ve Vamberku, ve věku osmdesáti let. Podnik, který po sobě zanechal, měl za sebou téměř šest desetiletí existence.
Vila jako symbol úspěchu druhé generace
Úspěch rodiny se ve Vamberku propsal také do architektury. Roku 1923 vznikla pro Jindřicha Kubiase vila v dnešní Tyršově ulici.
A nebyla to obyčejná továrnická rezidence.
Projekt vypracoval Oldřich Liska, významný architekt spojený s moderní architekturou východních Čech. Dům je dnes charakterizován jako stavba individualistické moderny a roku 2008 byl prohlášen kulturní památkou.
Vila je zajímavým protějškem továrny.
Na jedné straně stál průmyslový areál, komíny, udírny, výrobní prostory a expedice. Na druhé straně moderní rodinný dům navržený respektovaným architektem.
Obojí vypovídalo o stejné věci: z malého uzenářství se během dvou generací stal významný průmyslový podnik.
Rodinná firma pokračuje
Jindřich Kubias mladší zemřel 4. srpna 1936. Podnik však zůstal v rodinných rukou a jeho historie pokračovala další generací.
Právě s ní je spojen jeden neobyčejný detail Kubiasova příběhu. Jeden z mladších Jindřichů Kubiasů podnikl před druhou světovou válkou s cestovatelem Jaroslavem Procházkou rozsáhlou cestu přes Asii a Severní Ameriku. Po návratu do Vamberka jej čekala tragická zpráva – pouhé tři dny po jeho návratu zemřel jeho otec a mladý Jindřich převzal rodinný podnik. Městské prameny připomínají, že cestu uskutečnili Kubias s Procházkou jedenáct let před slavnou cestou Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky.
Rodina tak vstupovala do třetí generace.
Pak ale přišla válka a po ní úplně jiný politický svět.
Rok 1948 – konec rodinné firmy
Po druhé světové válce se Kubiasův podnik ještě vrátil k běžnému provozu. Dochována je například firemní korespondence a účetní materiál z konce čtyřicátých let. Na dokumentech stále stálo jméno Jindřich Kubias a označení továrny na šunky, uzeniny a konzervy.
Roku 1948 však byl podnik znárodněn.
Tím skončila pětasedmdesátiletá historie firmy jako soukromého rodinného podniku.
Pro Kubiasovy to nebyla jen změna názvu na tovární bráně. Rodina ztratila podnik, který tři generace budovaly od malé uzenářské živnosti až po průmyslový závod s pražskou větví a rozsáhlým odbytem.
Státní masný průmysl však vambereckou výrobu nezrušil. Továrna pokračovala dál pod novými organizačními strukturami.
A právě díky tomu přežila ve Vamberku tradice masné výroby neuvěřitelně dlouho.
Od Kubiase k Masně – až do roku 2003
Historie masného průmyslu ve Vamberku se nakonec uzavřela až roku 2003.
Místní historici proto připomínají celé období symbolickým rozmezím:
1873–2003.
Sto třicet let.
Začalo Jindřichem Kubiasem v malém hostinci a skončilo o více než století později v úplně jiném ekonomickém světě.
Mezitím se vystřídala monarchie, Československá republika, okupace, poválečná republika, komunistické Československo i obnovené tržní hospodářství. Změnily se stroje, receptury, obaly, způsob dopravy i vlastnické vztahy.
Jedna věc však zůstala pozoruhodně dlouho stejná:
ve Vamberku se stále zpracovávalo maso.
Jméno, které bylo zárukou výrobku
Staré reklamní materiály firmy Kubias dnes ukazují ještě něco dalšího. V době, kdy neexistovala televize ani internet a značkové potraviny teprve získávaly dnešní význam, fungovalo jako hlavní značka především jméno majitele.
JINDŘICH KUBIAS.
Pod ním následovalo VAMBERK.
A teprve potom výrobek.
Šunky. Uzeniny. Konservy. Sádlo. Vamberecké párky. Pražské párky.
Jméno výrobce bylo zárukou. Pokud zákazník jednou koupil dobrou Kubiasovu šunku, měl příště hledat stejné jméno. Proto je na dochovaných reklamách KUBIAS často graficky výraznější než samotný druh výrobku.
Firma přitom pracovala s tím, co dnes nazýváme regionální značkou. Vamberecký párek spojoval výrobek přímo s městem. Vamberk už nebyl pouze údajem v adrese továrny. Stal se součástí produktu.
Stejně důležité bylo slovo „vývoz“.
V době první republiky představovala schopnost exportovat známku velikosti a důvěryhodnosti. Reklama zákazníkovi vlastně říkala: naše šunky jsou tak dobré, že je chtějí i za hranicemi.
Od řeznického nože k továrnímu komínu
Na Kubiasově příběhu je nejzajímavější rychlost proměny.
Roku 1873 začal mladý vyučený uzenář prodávat své výrobky v otcově hostinci.
O dvanáct let později koupil bývalý pivovar a přestavoval jej na parní továrnu.
Na počátku devadesátých let 19. století už dobový cestopis popisoval jeho závod jako rozsáhlý podnik známý za hranicemi regionu.
Následovaly filiálky, železnice, Hradec Králové, Praha, export, další generace rodiny a moderní Kubiasova vila.
To všechno vzniklo během jediného lidského života.
Jindřich Kubias starší začínal jako uzenář.
Když roku 1930 zemřel, odcházel jako průmyslník a čestný občan města, jehož podnik nesl jméno Vamberka daleko za jeho hranice.
A právě proto stará reklamní cedule nebo účet firmy Jindřich Kubias nepřipomínají jen dávno zmizelé párky a šunky.
Připomínají dobu, kdy se z řemeslnických dílen rodil český potravinářský průmysl. Dobu, kdy dobrá receptura, odvaha koupit starý pivovar, parní stroj, železniční vagón a vlastní jméno na reklamě dokázaly proměnit malou živnost v továrnu známou daleko za hranicemi svého města.
A ve Vamberku ten příběh vydržel 130 let.
ZÁKLADNÍ ÚDAJE PRO RECLAMARE
FIRMA: Jindřich Kubias
OBOR: továrna na šunky, uzeniny a konservy
MÍSTO VZNIKU: Vamberk
ZALOŽENO: 1873
ZAKLADATEL: Jindřich Kubias starší
NAROZEN: 24. 3. 1850, Vamberk
ZEMŘEL: 15. 9. 1930, Vamberk
VYUČENÍ A PRAXE: Olomouc, následně Vídeň
ZAČÁTEK PODNIKÁNÍ: uzenářská živnost v otcově hostinci
VLASTNÍ PODNIK: od roku 1879
TOVÁRNÍ AREÁL: bývalý panský pivovar zakoupený roku 1885
POHON: parní
VÝROBKY: šunky, uzeniny, konservy, sádlo, Vamberecké párky, Pražské párky a Pražská šunka
HRADEC KRÁLOVÉ: prodejna od roku 1911
PRAHA: továrna zakoupena roku 1916
PRAŽSKÁ ADRESA UVÁDĚNÁ V REKLAMĚ: Praha I., Betlémské náměstí 6
DRUHÁ GENERACE: Jindřich Kubias ml., narozen 20. 8. 1880 ve Vamberku, zemřel 4. 8. 1936
KUBIASOVA VILA: Vamberk, Tyršova čp. 25; 1923; architekt Oldřich Liska
ZNÁRODNĚNÍ: 1948
MASNÝ PRŮMYSL VE VAMBERKU: tradice 1873–2003
PRO MAPU RECLAMARE: Vamberk, okres Rychnov nad Kněžnou
ZDROJE
Město Vamberk / Vamberecký zpravodaj: historie rodiny Kubiasů, výročí osobností, uzenářský závod a publikace 130 let masného průmyslu ve Vamberku 1873–2003.
Spolek přátel historie Vamberka – Miroslav Berger: Jindřich Kubias st., vznik podniku, parní továrna, železnice, veřejná činnost a čestné občanství.
Vamberecký zpravodaj / Muzeum krajky Vamberk: historické materiály firmy, Vamberecký párek, Pražská šunka a dobová reklama.
Ministerstvo kultury ČR / NPÚ: Kubiasova vila čp. 25 ve Vamberku a její památková ochrana.
Atlas české architektury: Kubiasova vila, architekt Oldřich Liska, 1923, individualistická moderna.
Státní oblastní archiv v Hradci Králové: fond Jindřich Kubias a spol., Vamberk, 1870–1948 (1950).
Národní zemědělské muzeum: dějiny českého řeznictví, uzenářství a masného průmyslu.
Dobové firemní tiskoviny Jindřich Kubias: „Továrna na šunky, uzeniny a konservy“, „Vývoz šunek“, Vamberecké a Pražské párky, pražská odbočka Betlémské náměstí 6.
