Josef Jeřábek — továrna na uzenářské zboží
Josef Jeřábek – od uzenářství v Celetné k moderní továrně v Holešovicích
Praha bývala městem uzenářů. Výlohy byly plné šunek, salámů, párků, tlačenek a uzeného masa a mezi jednotlivými podniky se vedl tvrdý boj o zákazníka. Vedle slavných jmen, jako byli Antonín Chmel nebo Emanuel Maceška, patřil k významným pražským výrobcům také Josef Jeřábek. eho podnik postupně vyrostl z uzenářského obchodu v centru Prahy v moderní průmyslovou továrnu.
Začínal v Celetné ulici
Josef Jeřábek nejprve působil v Celetné ulici, jedné z nejrušnějších obchodních ulic tehdejší Prahy. Podle dochovaných vzpomínek převzal obchod po uzenáři Zvěřinovi. Právě zde začal budovat podnik, který se později zařadil mezi přední pražské uzenářské závody. Celetná byla pro prodej ideálním místem. Denně tudy procházely tisíce Pražanů i návštěvníků města a dobrá výloha byla jednou z nejúčinnějších reklam. U uzenáře navíc reklama začínala ještě dříve, než zákazník vstoupil dovnitř. Stačila vůně.
Z krámu se stala továrna
Jeřábkův podnik postupně přerostl možnosti tradičního uzenářství. Nová továrna vznikla v Holešovicích v Osadní ulici. A nešlo už o malou řemeslnou provozovnu. Byl to moderní průmyslový závod s parním pohonem a dokonce vlastní elektrárnou. Výroba byla přesunuta do Holešovic, zatímco prodejna v Celetné ulici zůstala zachována. Bylo to chytré rozdělení. V centru města reprezentativní obchod a kontakt se zákazníkem. V průmyslových Holešovicích prostor pro výrobu, stroje a logistiku. Model, který dnes považujeme za samozřejmý, byl tehdy symbolem přechodu od řemesla k potravinářskému průmyslu.
Holešovice jako tovární čtvrť
Výběr Holešovic nebyl náhodný. Na přelomu 19. a 20. století se tato část Prahy rychle měnila v jednu z významných průmyslových oblastí města. Vznikaly zde továrny, sklady a další výrobní provozy. Jeřábkova továrna na uzeniny v Osadní ulici patřila právě do tohoto světa. Městská knihovna v Praze ji dodnes eviduje mezi významnými historickými průmyslovými objekty Holešovic jako „Továrnu na uzeniny J. Jeřábek“.
Uzenářství se mění v průmysl
Jeřábkův podnik je dobrým příkladem velké proměny českého potravinářství. Po zrušení cechů v roce 1859 začaly tradiční řeznické a uzenářské dílny postupně nahrazovat větší provozy. Uzenáři patřili mezi první potravinářské výrobce, kteří ve větší míře zaváděli stroje. Stroje umožňovaly vyrábět rychleji, ve větším množství a levněji. Národní zemědělské muzeum řadí Josefa Jeřábka přímo mezi přední uzenářské závody této éry společně s Antonínem Chmelem, Emanuelem Maceškou, Janem Satrapou, Josefem Beránkem nebo bratry Pejskarovými. Jeřábek tedy nebyl obyčejným lokálním uzenářem. Patřil k výrazným představitelům rodícího se českého masného průmyslu.
Praha milovala uzeniny
Dobové uzenářství bylo trochu jiným světem než dnešní supermarket. Na pultech stávaly připravené mísy s nakrájeným pražským salámem, šunkou nebo tlačenkou. Velké množství se prodávalo také uzeného vařeného masa. Zákazník často nakupoval jen deset deka. To znamenalo neustálý pohyb lidí, rychlé krájení, vážení, balení a další zákazník. Dobře vedený uzenářský obchod byl živé divadlo. A jeho výloha byla reklamní plocha.
Konkurence byla obrovská
Pražský zákazník měl z čeho vybírat. K nejvýznamnějším konkurentům patřil například Antonín Chmel na Královských Vinohradech. Právě Chmel bývá označován za jeden z pilířů moderního pražského uzenářství a dobové vzpomínky staví Jeřábka hned vedle něj. Silná konkurence měla jeden důležitý důsledek. Nestačilo vyrábět dobré párky. Bylo potřeba mít jméno. A právě osobní jména výrobců – Chmel, Jeřábek, Maceška – postupně začala fungovat podobně jako dnešní obchodní značky.
Když jméno ručilo za šunku
Na staré reklamě proto často dominuje jednoduché označení: Josef Jeřábek. Pro tehdejšího zákazníka mělo takové jméno mnohem větší význam než dnes. Výrobce za kvalitu zboží ručil osobně svou pověstí. Špatný salám nebyl anonymní výrobek z regálu. Byl to špatný salám od Jeřábka, Chmela nebo jiného konkrétního uzenáře. Dobré jméno tak mělo skutečnou obchodní hodnotu. A reklama ho pomáhala budovat.
Od řeznického nože k továrně
Příběh Josefa Jeřábka dobře ukazuje proměnu českého podnikání na přelomu 19. a 20. století. Na začátku stojí tradiční uzenářský obchod. Na konci moderní továrna s parním pohonem a vlastní elektrárnou. Mezi tím je růst města, industrializace, nové výrobní technologie – a také reklama. Proto jsou staré reklamy Josefa Jeřábka zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. Nejsou jen reklamou na šunku nebo salám. Jsou dokumentem okamžiku, kdy se z tradičního pražského uzenáře stával moderní průmyslník.
Zdroje
Národní zemědělské muzeum – Prameny a studie 72 | Městská knihovna v Praze – historické Holešovice, Továrna na uzeniny J. Jeřábek | J. Radoš – Řezníci a uzenáři ve světle věků / Řezníci a uzenáři – významné události v čase
