Tik-Tak II.
TIK-TAK – hodiny do každé rodiny
Josef Tesař a počátky brněnského hodinářského podniku
Příběh značky TIK-TAK začíná v Brně roku 1896, kdy Josef Tesař založil podnik, z něhož se během několika desetiletí stala jedna z nejvýznamnějších domácích hodinářských firem. Počátky přitom byly velmi skromné. Tesař začínal se třemi zaměstnanci a jeho podnik ještě nebyl továrnou v pozdějším slova smyslu. Hodiny kompletoval z nakupovaných součástí: hodinové stroje pocházely například od výrobců Gustav Becker a Schlenker & Kienzle, dřevěné skříně byly pořizovány od výrobců v Třešti na Jihlavsku a další součásti – lunety, ručky, závaží a hodinářské komponenty – se dovážely z Německa. Firma sídlila v Brně-Žabovřeskách, v tehdejší Palackého ulici č. p. 63.
Tento způsob výroby nebyl na přelomu 19. a 20. století ničím neobvyklým. Hodinářský průmysl byl už tehdy výrazně mezinárodní a jednotliví výrobci často kombinovali vlastní truhlářskou či montážní práci se strojky renomovaných německých a švýcarských továren. Tesařův úspěch proto zpočátku nestál na tom, že by vyráběl každý šroubek vlastního strojku, ale na schopnosti sestavit spolehlivé a cenově dostupné hodiny, vytvořit distribuční síť a postupně vybudovat jméno, které zákazník poznal. Právě z této obchodní strategie později vyrostla značka TIK-TAK.
Od dílny k továrně
Po první světové válce se podnik výrazně rozšířil. Josef Tesař vedle výroby rozvinul také velkoobchod s hodinářským zbožím a získal zastoupení významné německé hodinářské firmy Junghans ze Schrambergu. Pro malou brněnskou firmu to znamenalo výrazný krok vzhůru: Tesař už nebyl pouze výrobcem a kompletátorem vlastních hodin, ale stal se součástí širšího středoevropského hodinářského obchodu.
Ve dvacátých letech vstoupil do rodinného podniku Josef Tesař mladší. Nebyl pouze synem, kterému otec předal hotovou živnost. Vyučil se hodinářem a zkušenosti získával také praxí u německých a švýcarských hodinářských firem. Tím se do brněnského podniku dostávalo know-how z prostředí zemí, které tehdy představovaly evropskou hodinářskou špičku. V následujícím desetiletí se už Tesařův podnik proměnil ve skutečnou průmyslovou firmu. Technické muzeum v Brně uvádí, že ve 30. letech zaměstnával až sto pracovníků.
TIK-TAK – značka, kterou nebylo možné přeslechnout
Právě v meziválečném období se s Tesařovými hodinami pevně spojilo jméno TIK-TAK. Z marketingového hlediska šlo o mimořádně šťastnou značku. Byla krátká, snadno zapamatovatelná, srozumitelná bez vysvětlování a okamžitě evokovala zvuk hodinového mechanismu. Z obyčejného citoslovce se stalo obchodní označení, které mohlo fungovat na číselníku hodin stejně dobře jako na vývěsním štítu, reklamní ceduli nebo v novinovém inzerátu.
Firma používala několik identifikačních prvků. Na některých číselnících se objevoval přímo nápis TIK-TAK, jindy stylizované písmeno T uzavřené do linky připomínající štít. U budíků se používalo stylizované T vložené do šesticípé hvězdy. U pozdějších vlastních kyvadlových strojků se objevovalo označení ITE. Právě rozdílné značení je dnes důležité při určování dochovaných Tesařových výrobků, protože ne všechny hodiny nesly na číselníku výrazný název výrobce.
Kolem značky vznikl i výborný reklamní slogan „TIK-TAK – hodiny do každé rodiny“. Jeho síla spočívala v jednoduchosti. Hodiny už neměly být luxusním předmětem měšťanského salonu, ale běžnou součástí domácnosti. TIK-TAK tak mířil na nastupující masový spotřební trh první republiky – na rodinu, která chtěla praktický, spolehlivý a zároveň pěkný výrobek za dosažitelnou cenu. Sílu tohoto spojení dokládá i skutečnost, že právě slogan „TIK-TAK hodiny do každé rodiny“ použilo Technické muzeum v Brně jako název své novodobé prezentace historie Tesařovy firmy.
Hodiny jako součást moderní domácnosti
Sortiment Tesařova podniku byl široký. Dochované výrobky a muzejní sbírky zahrnují kuchyňské a nástěnné hodiny, budíky i náramkové hodinky. Technické muzeum v Brně dnes uchovává zejména předměty pocházející ze 30. až 50. let a část produkce se zachovala také v rodinné sbírce Tesařových.
Zvláštní kapitolu představovaly kuchyňské hodiny. Ty se v první polovině 20. století stávaly běžnou součástí moderní domácnosti a jejich vzhled proto podléhal módě podobně jako nábytek nebo kuchyňské vybavení. Dochované Tesařovy výrobky ukazují oblibu světlých krémových, žlutých a zelených odstínů. U pokojových hodin v dřevěných skříních firma používala například kanadskou břízu, jasan nebo kavkazský ořech. Hodiny tak nebyly pouze přístrojem k měření času. Byly součástí interiéru a firma musela sledovat dobový vkus stejně pozorně jako technický vývoj.
Od cizích strojků k vlastní konstrukci
Nejdůležitější technologický krok přišel ve druhé polovině třicátých let. Firma, která kdysi začínala kompletací hodin z nakupovaných strojků, dospěla k vlastní konstrukci hodinového mechanismu. Technické muzeum v Brně dokládá kyvadlový strojek označený původně T38, zavedený do výroby roku 1938 v První českomoravské továrně na hodiny Josef Tesař v Brně. Strojek nesl značku ITE.
T38 byl poctivě konstruovaný mechanický stroj. Soukolí bylo uloženo mezi dvěma platinami, kola a ložiska byly mosazné, zatímco pastorky a hřídele ocelové. Chod se reguloval změnou polohy čočky na kyvadle. Posunutím čočky níže se chod zpomaloval, posunutím výše zrychloval. Konstrukce byla robustní a měla dlouhou životnost – což nejlépe dokládá skutečnost, že přežila nejen svého původního výrobce, ale i zásadní politickou a hospodářskou změnu po roce 1948.
Vývoj vlastního strojku představoval pro Tesařovu firmu symbolické završení cesty od malé montážní dílny k opravdové hodinářské továrně. Podnik už nebyl závislý pouze na německých mechanismech, ale dokázal navrhnout a sériově vyrábět vlastní hodinový stroj.
Továrna v Žabovřeskách
Srdcem firmy zůstávaly Brno-Žabovřesky. Právě zde se odehrála cesta od malé Tesařovy dílny se třemi zaměstnanci až k podniku, který měl ve třicátých letech kolem stovky pracovníků. Žabovřesky byly tehdy rychle se proměňující částí Brna a Tesařův podnik patřil k firmám, které do původně příměstského prostředí přinášely moderní průmyslovou výrobu.
Význam továrny proto přesahuje samotné hodinářství. Je součástí příběhu průmyslového Brna – města známého především textilem, strojírenstvím a zbrojní výrobou, v němž však vznikala i řada menších specializovaných podniků schopných konkurovat dováženému spotřebnímu zboží. Tesařovy hodiny jsou dobrým příkladem výrobku, který spojoval brněnskou průmyslovou tradici s každodenním životem obyčejných domácností.
Znárodnění a vznik Chronotechny Brno
Rodinná historie podniku skončila po komunistickém převratu. V roce 1948 byla firma znárodněna a začleněna do podniku Chronotechna Brno. Technické muzeum tuto návaznost uvádí přímo v historii Tesařovy firmy. Název Josef Tesař z výroby zmizel, ale technologické dědictví podniku pokračovalo.
Nejlepším důkazem je právě strojek T38/ITE. Chronotechna jej vyráběla dál a montovala jej do kuchyňských hodin ze dřeva i dalších materiálů. Dokonce i označení ITE, pocházející ještě z Tesařovy éry, přežilo znárodnění a objevovalo se na mechanismech používaných v poválečných hodinách.
Výroba tohoto strojku pokračovala až do roku 1961, kdy byla výroba hodin v brněnské Chronotechně ukončena. Jedna konstrukce tak spojila dva naprosto rozdílné světy: prvorepublikovou soukromou továrnu rodiny Tesařových a poválečný státní hodinářský průmysl.
Reklama jako svědek zlaté éry TIK-TAK
Dochovaná reklama TIK-TAK dnes připomíná dobu, kdy se československý spotřební průmysl učil nejen vyrábět, ale také budovat značky. Josef Tesař pochopil, že zákazník nekupuje pouze mechanismus ukrytý v dřevěné skříni. Kupuje jméno, kterému věří. TIK-TAK bylo pro tento účel téměř ideální: jednoduché, zvukomalebné a použitelné prakticky v jakémkoli reklamním formátu.
Za několika písmeny na reklamě se proto skrývá podstatně větší příběh. Začíná roku 1896 malou dílnou se třemi zaměstnanci, pokračuje dovozem německých strojků, výrobou vlastních skříní a obchodem s hodinářským zbožím, přes nástup druhé generace Tesařových a rozvoj továrny se stovkou pracovníků až k vlastnímu československému strojku T38. Končí znárodněním rodinného podniku v roce 1948, ale jeho technické dědictví tiká ještě dalších třináct let v produkci Chronotechny.
A možná právě proto slogan „TIK-TAK – hodiny do každé rodiny“ funguje i po téměř století. Nebyl to jen reklamní rým. Docela přesně vystihoval ambici Josefa Tesaře: proměnit mechanické hodiny z dražšího hodinářského výrobku v běžnou a samozřejmou součást československé domácnosti. Skutečnost, že se Tesařovým hodinám dnes věnuje samostatná část expozice Technického muzea v Brně, ukazuje, že po firmě nezůstala jen značka na staré reklamě, ale skutečná kapitola historie československého hodinářství.
Identifikace
Značka: TIK-TAK
Výrobce: Josef Tesař, Brno
Místo výroby: Brno-Žabovřesky
Založení firmy: 1896
Obor: výroba a prodej hodin a hodinářského zboží
Vlastní hodinový strojek: T38 / značka ITE, ve výrobě od roku 1938
Počet zaměstnanců: ve 30. letech až přibližně 100
Znárodnění: 1948, následně Chronotechna Brno
Konec výroby původem Tesařova strojku v Brně: 1961
Autor reklamní grafiky: nezjištěn
Zdroje
Technické muzeum v Brně – Josef Tesař, Brno aneb TIK-TAK hodiny do každé rodiny.
Technické muzeum v Brně – tisková zpráva k expozici, 17. 4. 2025.
Technické muzeum v Brně – výroční zpráva, heslo k hodinám TIK-TAK a strojku T38/ITE.
Stará reklama – Tik-Tak, historie firmy Josef Tesař.
Libor Hovorka / AntikPrim – Továrna na hodiny Josef Tesař Brno-Žabovřesky, s odkazem na archiv Zdeňka Martínka a Dějiny československého hodinářského průmyslu.
