Kimi I.

KIMI – polévkové koření z Poděbrad

Výborné do poslední kapky

Na staré reklamní účtence z třicátých let se objevuje jednoduché jméno, které dnes většině lidí už nic neřekne: KIMI. Doprovází je heslo „Výborné do poslední kapky“ a nenápadný obrázek lahvičky polévkového koření. Na první pohled jeden z desítek výrobků, které ve své době soupeřily o místo v československé kuchyni. Jenže za KIMI se skrývá překvapivě zajímavý příběh. Výrobek nevznikal v některém z velkých pražských potravinářských koncernů, ale v Poděbradech, v továrně poživatin Delikat, spol. s r. o. A osudy této továrny se propletly s dvěma významnými podnikatelskými rodinami první republiky – Kerhartovými a Zikmundovými.

Přímé dobové prameny nenechávají o výrobci pochybnosti. Ve Zdravotnické ročence Československé republiky z roku 1938 je mezi výrobci kořenidel uvedena společnost „Delikat“ spol. s r. o., Lázně Poděbrady a na samostatné reklamní ploše se objevuje přímo označení „POLÉVKOVÉ KOŘENÍ KIMI – ‚Delikat‘ spol. s r. o., Lázně Poděbrady“. KIMI je tedy bezpečně doloženou poděbradskou značkou. V témže adresáři jsou mezi výrobci kořenidel například Maggi, Ilsa, Alo nebo Jekra, což dobře ukazuje, v jak konkurenčním prostředí se Delikat pohyboval.

Dochované reklamní materiály posouvají historii výrobku nejméně do první poloviny třicátých let. Odborná práce věnovaná historickým lahvím na polévkové koření reprodukuje reklamu KIMI z třicátých let a další reklamní tiskovinu datovanou rokem 1934. Popisuje také dochovanou stolní lahvičku: měla čtvercovou základnu, hranaté tělo se zkosenými hranami, dlouhé hrdlo a korkový uzávěr. KIMI tedy nebylo práškové koření v sáčku, ale tekuté dochucovadlo určené k dávkování z lahvičky podobně jako konkurenční Maggi.

Delikat – poděbradská továrna poživatin

Podnik Delikat patřil k rodinnému hospodářskému zázemí Kerhartových, výrazné poděbradské podnikatelské rodiny. Jejím významným představitelem byl Vojtěch Kerhart starší, narozený roku 1863, muž, jehož život byl úzce spjat s hospodářským i veřejným rozvojem Poděbrad. Kerhartova rodina podnikala ve městě už od 19. století. Vojtěchův otec Jan Kerhart provozoval obchod se stavebními potřebami a roku 1873 založil cementárnu. Vojtěch Kerhart se později stal podnikatelem, dlouholetým okresním starostou, významným členem Sokola a člověkem, který se podílel na rozvoji lázeňského města. Zemřel roku 1924.

Právě rok 1924 se stal pro Delikat důležitým mezníkem. Vojtěchova dcera Věra Kerhartová se totiž roku 1920 provdala za podnikatele Oldřicha Zikmunda. Zikmund patřil do úplně jiného podnikatelského světa. Spolu se svým bratrem Rudolfem založil roku 1920 firmu Bratří Zikmundové, zkráceně BZ, zaměřenou na obchod s benzinem a minerálními oleji. Oldřich měl zkušenosti ze Spojených států, kde pracoval v rafinerii Canfield Oil v Clevelandu, naučil se dobře anglicky, španělsky i portugalsky a poznal moderní americký obchod. Bratři Zikmundové dokázali během několika let vybudovat jednu z nejvýznamnějších československých sítí distribuce pohonných hmot; Oldřichovi je připisováno rovněž vytvoření názvu známého motorového oleje Mogul.

Po smrti Vojtěcha Kerharta však bylo podle poděbradských historických pramenů potřeba rodinné podnikání Kerhartových zachránit. Oldřich Zikmund proto roku 1924 prodal svůj podíl ve firmě Bratří Zikmundové a převzal péči o potravinářskou továrnu Delikat. Právě Poděbradské osudy charakterizují Delikat jako podnik, který byl ve své době známý především polévkovým kořením Kimi.

A zde se příběh KIMI stává zajímavějším. Za nenápadnou lahvičkou polévkového koření totiž stál muž, který předtím obchodoval s ropnými produkty na mezinárodním trhu a pomáhal budovat jednu z nejdynamičtějších československých firem své doby. Přímý doklad, že právě Zikmund osobně vytvořil značku KIMI nebo její recepturu, zatím nemáme. Můžeme však bezpečně říci, že v době, kdy se KIMI objevuje v reklamách třicátých let, patřil Oldřich Zikmund ke klíčovým lidem poděbradského Delikatu.

KIMI na stole první republiky

Polévkové koření bylo v meziválečném Československu mnohem významnější kategorií, než by se podle dnešního pohledu mohlo zdát. Moderní městská domácnost hledala způsoby, jak připravit jídlo rychleji, dosáhnout stále stejné chuti a obejít se bez dlouhého vaření silných masových vývarů. Tekutá dochucovadla proto představovala moderní průmyslový výrobek své doby. Nejznámější bylo samozřejmě Maggi, ale vedle něj existovala celá řada domácích značek – Ilsa, Alo, Jekra, Afra, KIMI a další. Zdravotnická ročenka z roku 1938 je skutečně uvádí ve stejné skupině „kořenidel“.

Delikat proto musel KIMI nejen vyrobit, ale především naučit zákazníky jeho jméno. Dochovaná reklama ukazuje, že to dělal poměrně systematicky. Setkáváme se s heslem „KIMI – výborné do poslední kapky“, ale také s jednoduchým reklamním panelem, kde mezi slovy „Polévkové koření“ a „Delikat Poděbrady“ dominuje obrovské jméno KIMI. Taková grafika byla pro meziválečnou reklamu typická: značka musela být čitelná během několika sekund a postupně se vtisknout zákazníkovi do paměti. Dochovaný výstavní či obchodní materiál s nápisem „Polévkové koření – KIMI – Delikát Poděbrady“ potvrzuje, že podnik jméno KIMI používal jako hlavní identifikátor výrobku.

Velmi půvabným dokladem marketingu značky jsou reklamní účtenky. Nešlo pouze o kus papíru potvrzující nákup. Zadní nebo volná část účtenky představovala lacinou a mimořádně účinnou reklamní plochu, kterou si zákazník odnášel přímo domů. Dochoval se exemplář s textem „KIMI POLÉVKOVÉ KOŘENÍ – VÝBORNÉ DO POSLEDNÍ KAPKY“, vytištěný firmou Holeček & Moučka v Hradci Králové. Tuto tiskárnu je důležité nezaměňovat s výrobcem: Holeček & Moučka reklamní účtenku vytiskli, zatímco KIMI vyráběl Delikat v Poděbradech.

Reklama však šla ještě dál. Dochovala se dokonce drobná čtyřstránková reklamní pohádka „Poklad“, jejímž účelem byla propagace polévkového koření KIMI. Takové tiskoviny bývaly určeny rodinám a dětem: reklamní sdělení nebylo podáváno jako suchý inzerát, ale ukryto do krátkého příběhu. Dítě si přineslo obrázkovou pohádku domů a značka se dostala přímo do rodinného prostředí, kde se rozhodovalo o každodenních nákupech.

Lahvička, která přežila značku

Z KIMI se dochovaly také samotné lahvičky. Jednu podobu dokumentuje specializovaná práce o historických nádobách na polévková koření: KIMI mělo hranatou hnědou skleněnou láhev vysokou přibližně 165 mm, se základnou kolem 70 × 70 mm, zkosenými hranami a korkovým uzávěrem. Samotné sklo podle popsaného exempláře neneslo reliéfní značku, takže rozhodující byla papírová etiketa.

Právě proto bývá dnes identifikace těchto lahví obtížná. Jakmile etiketa zmizela, zůstala pouze poměrně nenápadná skleněná nádoba. Přesto se KIMI mezi sběrateli dochovalo. Český rozhlas například při reportáži o rozsáhlé sbírce historických lahví Jiřího Kotláře jmenuje KIMI mezi známými prvorepublikovými potravinářskými značkami společně s Ilsou, Grafem či výrobky tehdejších pražských mlékáren.

Je to zároveň pěkný příklad toho, jak snadno může značku přežít její obal nebo reklama. KIMI se z běžného spotřebního výrobku změnilo ve sběratelský předmět. Původně stála lahvička někde na kuchyňské polici nebo přímo na jídelním stole a její obsah končil po kapkách v polévce. O devadesát let později právě lahvička, reklamní účtenka nebo drobná papírová pohádka umožňují rekonstruovat historii společnosti, která by jinak téměř zmizela.

Konec Delikatu a konec jednoho podnikatelského světa

Oldřich Zikmund dokázal Delikat udržet v provozu i během druhé světové války. Po válce se však poměry rychle změnily a po komunistickém převratu přišel definitivní zlom. V roce 1948 byl Delikat znárodněn. Znárodnění poděbradského podniku potvrzují jak regionální historické prameny, tak odborná práce věnovaná poválečnému vývoji Poděbrad, která Delikat uvádí mezi místními podniky postiženými zestátněním.

Pro Oldřicha Zikmunda znamenal rok 1948 konec podnikatelského života. Přišel o své postavení i majetek a ocitl se mimo nový hospodářský systém. Čelil také obvinění z kolaborace kvůli události z roku 1944; podle pozdějšího popisu poděbradského historického projektu byla jeho bezúhonnost potvrzena zaměstnanci a spolupracovníky a případ byl složitým způsobem znovu otevírán po únoru 1948. Zikmund nakonec žil velmi skromně a přivydělával si výukou angličtiny a italštiny, zatímco jeho žena Věra pracovala pro družstvo Drutěva. Zemřel roku 1964 a byl pochován v rodinném hrobě Kerhartových na hřbitově v Kluku.

S Delikatem postupně zmizelo z běžného povědomí i jméno KIMI. Přesný okamžik ukončení výroby této značky zatím doložen nemáme a nebylo by poctivé jej domýšlet. Jisté je, že KIMI patřilo k významným výrobkům Delikatu už v meziválečném období, bezpečně je doloženo v reklamě roku 1934 a oficiálním adresáři roku 1938 a historie poděbradského podniku jej zpětně označuje za jeden z jeho nejznámějších produktů.

Malá značka s nečekaně velkým příběhem

Na KIMI je nakonec nejzajímavější právě rozdíl mezi obyčejností výrobku a neobyčejností lidí, kteří za ním stáli. Bylo to polévkové koření, spotřební zboží určené pro každodenní vaření. Za jeho výrobou však stojí příběh průmyslových Poděbrad, rodiny Kerhartových a Oldřicha Zikmunda – muže, který prošel americkou rafinerií, spoluzakládal firmu Bratří Zikmundové, pomohl budovat jednu z největších československých sítí distribuce pohonných hmot a je spojován se vznikem jména Mogul, aby nakonec převzal rodinnou továrnu poživatin a spojil další část svého života s lahvičkou koření KIMI.

Dochované reklamní účtenky, lahvičky, reklamní pohádky a tištěné inzeráty dnes připomínají svět, v němž se o přízeň československé hospodyně přetahovaly značky, z nichž některé přežily celé století a jiné téměř zmizely. KIMI patří k těm druhým. Přesto jeho příběh není slepou uličkou české reklamní historie. Naopak. Je ukázkou toho, jak překvapivě bohatý příběh lze objevit za jediným slovem na staré účtence a jednoduchým sloganem:

KIMI – výborné do poslední kapky.

Zdroje

Poděbradské osudy – Zikmund Oldřich (1891–1964), životopis a historie společnosti Delikat.
Poděbradské osudy – Kerhart Vojtěch st. (1863–1924), historie rodiny Kerhartových.
Zdravotnická ročenka Československé republiky 1938 – seznam výrobců kořenidel a reklama „Polévkové koření KIMI, Delikat, Lázně Poděbrady“.
Hartmann: práce o historických lahvích na polévková koření a masové extrakty – KIMI, reklama z roku 1934 a popis lahvičky.
University of Chicago Library – digitalizovaný dobový tisk s reklamou „Polévkové koření KIMI – Delikát Poděbrady“.
Aukro – dochovaná reklamní účtenka „KIMI – výborné do poslední kapky“, tisk Holeček & Moučka, Hradec Králové.
Antikvariát Pražský Almanach – reklamní pohádka Poklad, KIMI polévkové koření.
Český rozhlas Střední Čechy – reportáž o sbírce historických lahví, mezi dochovanými značkami uvedeno KIMI.
Univerzita Karlova – práce k dějinám Poděbrad, informace o znárodnění podniku Delikat v roce 1948.