Klepsch
Klepsch & Söhne – konzervárenská tradice z Ústí nad Labem
Od obchodu s ovocem k velké potravinářské značce
Na starých reklamách firmy Klepsch & Söhne se pravidelně objevuje hrdý údaj „založeno 1820“. Na první pohled by se mohlo zdát, že právě tehdy vznikla v Ústí nad Labem moderní továrna na konzervy. Skutečný příběh je ale zajímavější. Rok 1820 nejspíš označoval počátek rodinného podnikání Klepschů a tradici obchodu s ovocem, z níž se teprve později vyvinula průmyslová konzervárna.
Rodina Klepschů patřila už v první polovině 19. století k ústeckým obchodníkům s ovocem. Jejich podnikání mělo díky poloze města mimořádné podmínky. Ústí nad Labem bylo významným přístavem a Labe představovalo hlavní obchodní tepnu směrem do Saska, severního Německa a přístavů na Severním moři. Ovoce tak nebylo pouze místním zbožím. Mohlo putovat na velké vzdálenosti a právě doprava po řece pomohla Klepschům vybudovat obchod mnohem většího rozsahu, než by odpovídalo běžnému regionálnímu prodeji.
Už roku 1847 se v dějinách Ústí objevuje obchodník V. Klepsch, který měl během jediného roku nakoupit od zdejších loděnic přibližně padesát člunů. Takové číslo naznačuje, že rodinný podnik pracoval ve velkém měřítku dlouho předtím, než začaly vznikat tovární budovy a průmyslové výrobní linky.
Konzervárna v Předmostí
Skutečná průmyslová výroba konzerv přišla až na konci 19. století. Roku 1897 zahájila firma Klepsch & Söhne provoz konzervárny v ústeckém Předmostí, v oblasti dnešní Hrnčířské ulice.
Byl to logický krok. Firma, která po desetiletí obchodovala s ovocem, získala díky konzervaci možnost zpracovat i produkci, která by se jinak rychle zkazila. Konzervování prodlužovalo trvanlivost, usnadňovalo dopravu a zároveň dovolovalo z jedné suroviny vyrábět několik různých výrobků. Z čerstvého ovoce mohly vznikat kompoty, marmelády, džemy, šťávy a další produkty, které bylo možné prodávat po celý rok.
Klepsch tak představuje typický přechod od starého obchodnického podnikání k modernímu potravinářskému průmyslu. Rodinný obchod přešel postupně v tovární výrobu a jméno Klepsch se změnilo v obchodní značku.
Klepsch nebyla jedna konzerva, ale celý svět výrobků
Dobové reklamy ukazují, že sortiment firmy byl překvapivě široký. Klepsch nevyráběl pouze obyčejnou nakládanou zeleninu nebo kompoty. Značka nabízela několik samostatných produktových řad a své jméno dávala přímo do jejich názvu.
V reklamě z roku 1914 se objevují například Klepsch-Spargel, Klepsch-Kompottfrüchte, Klepsch-Gemüsekonserven, Klepsch-Marmeladen und Jams. V českých reklamách se stejné výrobky objevovaly jako Klepschovo kompotové ovoce, Klepschovy zeleninové konzervy nebo Klepschovy marmelády a jams.
Na jedné z reklam je uváděn také chřest a mimořádně zajímavý luxusní výrobek – Klepschova paštika z husích jater s lanýži, vyráběná podle původního francouzského způsobu.
Právě tato položka ukazuje, že Klepsch nechtěl působit pouze jako výrobce levných trvanlivých potravin. Firma se obracela také na zákazníky, kteří hledali delikatesy, luxus a zahraniční gastronomickou inspiraci. Francouzský způsob výroby, husí játra a lanýže byly tehdy symbolem vysoké kuchyně a firma tento obraz vědomě využívala.
Z Ústí až do lázeňských hotelů monarchie
Klepschovy výrobky nebyly určeny pouze pro severní Čechy. Reklama značky se objevovala daleko za hranicemi Ústí, například v lázeňském tisku na jadranských ostrovech Brioni.
V roce 1914 zde firma propagovala své konzervy sloganem určeným přímo labužníkům. To není zanedbatelný detail. Brioni byly místem bohaté mezinárodní klientely, luxusních hotelů, aristokracie a vyšších společenských vrstev celé monarchie.
Klepsch se tak prezentoval jako značka, která patří do stejného světa jako dobré restaurace, hotely, lázeňská kuchyně a dražší lahůdkářské zboží.
Firma současně pracovala s vlastním jménem velmi moderně. Klepsch nebyl jen výrobcem, ale přímo značkou. Spotřebitel neměl kupovat jakýkoli chřest nebo jakoukoli marmeládu. Měl chtít Klepschův chřest, Klepschovo ovoce a Klepschovu marmeládu.
Ovocné šťávy a nový svět nealkoholických nápojů
Na počátku 20. století se firma pustila také do výroby ovocných šťáv. Roku 1908 se Klepsch objevuje spolu s dalšími významnými podniky v jednání Českého zemského sněmu, kde výrobci upozorňovali na vysoké daňové zatížení nealkoholických ovocných nápojů.
Je to další důkaz, že Klepsch už tehdy nebyl malou místní konzervárnou. Firma patřila mezi průmyslové výrobce, kteří dokázali prosazovat společné zájmy celého oboru.
Výroba šťáv přitom opět logicky navazovala na původní obchod s ovocem. Klepschové dokázali zpracovat surovinu téměř beze zbytku. Nejlepší ovoce mohlo být prodáváno čerstvé, jiné šlo do kompotů a konzerv, přezrálé nebo méně vzhledné plody mohly být zpracovány na marmelády, džemy nebo šťávy.
Nová generace Klepschů
Na přelomu 19. a 20. století podnik postupně přecházel do rukou dalších generací rodiny. K majitelům firmy patřil Wilhelm Ludwig Klepsch, narozený roku 1869. Jeho syn Johann Christoph Klepsch, narozený v Ústí roku 1898, nastoupil po studiích obchodní akademie do rodinného podniku.
Vedení firmy měl v té době jeho strýc Otto Klepsch. Po jeho smrti roku 1923 převzal Christoph Klepsch vedoucí roli a stal se představitelem nové generace rodinného podniku.
Firma měla tehdy několik výrobních aktivit, vedle konzerv a ovocných šťáv se uvádí například také výroba umělého medu.
Stěhování do Předlic
Na přelomu dvacátých a třicátých let čekala firmu zásadní změna. Původní provoz v Předmostí se dostal do prostoru velké přestavby ústeckého dopravního uzlu a mostního předpolí.
Kolem roku 1930 proto Klepsch přesunul výrobu do Předlic, kde vznikl nový modernější závod v oblasti dnešní Textilní ulice.
Předlický podnik už představoval plně průmyslovou výrobu. Klepsch zde vykupoval ovoce od pěstitelů a rozděloval je podle kvality. Nejlepší kusy mohly putovat dál na export, zatímco méně vzhledné nebo rychle zrající ovoce se zpracovávalo na marmelády, džemy a další konzervované výrobky.
Část kvalitního ovoce byla přepravována do přístavu v Krásném Březně a odtud po Labi směrem k Hamburku. Kruhem se tak uzavíral příběh, který začal už o mnoho desetiletí dříve. Řeka, díky níž rodina Klepschů vybudovala obchod s ovocem, zůstávala důležitou součástí jejího podnikání i ve 20. století.
Klepsch za první republiky
Po vzniku Československa firma pokračovala pod německým názvem Klepsch & Söhne, ale používala také českou podobu Klepsch a synové.
Zachované archivní materiály dokazují, že podnik fungoval i ve třicátých letech jako společnost s ručením omezeným. Jméno Klepsch už tehdy mělo za sebou více než sto let obchodní tradice a několik desetiletí průmyslové výroby.
Za první republiky byla firma součástí pestrého světa severočeského průmyslu, v němž se přirozeně prolínala němčina a čeština. Stejné výrobky proto nacházíme v českých i německých reklamách a značka se obracela na zákazníky napříč celým Československem i zahraničím.
Válka, konec rodiny a pokračování továrny
Za druhé světové války podnik pokračoval jako Klepsch & Söhne Gesellschaft mit beschränkter Haftung. V roce 1940 měl podle obchodního rejstříku základní kapitál přepočtený na 264 000 říšských marek.
Po skončení války však přišel zásadní zlom. Německý majetek v Československu byl konfiskován a rodina Klepschů o podnik přišla. Christoph Klepsch opustil Československo roku 1946 a později žil v Rakousku.
Továrna však nezanikla společně s rodinou. Její výrobní tradice pokračovala v nových organizačních strukturách zestátněného československého potravinářského průmyslu. V pozdějších desetiletích byl areál spojen například s podnikem Fruta.
Jméno Klepsch postupně zmizelo z obalů, reklam a výloh. Samotná konzervárenská výroba ale přežila ještě dlouho poté.
Od člunů s ovocem k plechovce s lanýžovou paštikou
Příběh Klepschů je krásným příkladem toho, jak se během 19. století proměňovalo evropské podnikání. Na začátku stál obchodník s ovocem, řeka Labe a čluny plující směrem do Německa. O několik generací později už existovala moderní továrna, propracovaná obchodní značka a sortiment sahající od obyčejných zeleninových konzerv až k luxusní paštice z husích jater s lanýži.
Proto je údaj „založeno 1820“ na staré reklamě tak zajímavý. Neznamená jednoduše, že už roku 1820 stála v Ústí velká konzervárna. Vyjadřuje něco jiného – kontinuitu rodinného podnikání, které se během více než jednoho století dokázalo proměnit z obchodu s čerstvým ovocem v moderní potravinářskou značku.
A právě v tom byl Klepsch výjimečný. Nebyla to jen továrna na konzervy. Byla to jedna z nejstarších podnikatelských tradic svého oboru v českých zemích.
Zdroje: Národní zemědělské muzeum, Prameny a studie – dějiny konzervárenského průmyslu.
Zdroje: Město Ústí nad Labem, Dějiny města Ústí nad Labem – potravinářský průmysl a obchod.
Zdroje: Brioni-Insel-Zeitung, 1914, dobová reklama Klepsch & Söhne.
Zdroje: Český zemský sněm, stenografické protokoly, 1908.
Zdroje: Archiv města Ústí nad Labem, fond Klepsch & Söhne a fond ONV Ústí nad Labem.
Zdroje: Deutscher Reichsanzeiger, obchodní rejstřík společnosti Klepsch & Söhne, 1940.
