Kulík lahůdky
Kulík – od vůně kávy k lahůdkám v Hybernské
Lahůdky v jednom z nejrušnějších míst Prahy
Na staré účtence zůstalo jen několik slov: „Kulík – Hybernská 11“. Na první pohled obyčejná obchodní tiskovina, jakých vznikaly v meziválečné Praze statisíce. Jenže za touto stručnou adresou se skrývá příběh jednoho z nejzajímavějších českých obchodníků s potravinami první poloviny 20. století a zároveň připomínka doby, kdy nákup kávy, čaje nebo dobré lahůdky nebyl anonymní návštěvou supermarketu, ale součástí městského života.
Adresa Hybernská 11 měla navíc mimořádnou polohu. Šlo o přízemí Lannova paláce, čp. 1030, stojícího na rohu Hybernské a dnešní Havlíčkovy ulice jen několik kroků od Masarykova nádraží. Každý den tudy proudily tisíce lidí – úředníci, obchodní cestující, návštěvníci Prahy i obyvatelé okolních ulic. Pro prodejnu potravin a lahůdek to bylo místo téměř ideální. Člověk mohl cestou z nádraží koupit kávu, něco dobrého domů nebo zboží, které ještě o několik desetiletí dříve patřilo mezi exotické koloniální speciality.
Dochovaná účtenka skutečně potvrzuje existenci provozovny Kulík na adrese Hybernská 11 a je řazena do období první republiky. Samotný doklad sice neuvádí celé jméno majitele, ale širší souvislosti velmi přesvědčivě ukazují k rozsáhlé obchodní síti Karla Kulíka, jednoho z průkopníků českého obchodu s kávou. Právě v této době už Kulík dávno nebyl majitelem jediného krámku. Jeho jméno se objevovalo na prodejnách v Praze i dalších československých městech a sortiment firmy se postupně rozšiřoval od kávy a čaje ke koloniálnímu a potravinářskému zboží.
Karel Kulík a nápad prodávat především kávu
Karel Kulík se narodil roku 1861 v Plzni a původně vyrůstal v tradičním kupeckém prostředí. Právě z něj ale dokázal vystoupit. Na konci 19. století se přestěhoval do Prahy a roku 1899 otevřel na Ovocném trhu odborný obchod s kávou. V době, kdy většina kupců nabízela pod jednou střechou téměř všechno od mouky přes petrolej až po mýdlo, šlo o poměrně odvážnou myšlenku. Kulík vsadil na specializaci, kvalitu a výraznou obchodní značku.
Káva tehdy zároveň procházela velkou proměnou. Z někdejšího luxusního zboží se postupně stávala součást každodenního života širších vrstev obyvatelstva. Stále ovšem existoval obrovský trh s cikorkou, obilnou kávou a dalšími náhražkami. Kulík svůj sortiment postavil právě kolem ranního stolu. Vedle pravé kávy nabízel čaj, kakao, cukr, cikorku a další kávoviny – tedy zboží, které dobová reklama charakterizovala jako vše potřebné ke snídani.
Úspěch prvního specializovaného obchodu vedl k dalšímu rozšiřování firmy. Prodejna se později objevila na Václavském náměstí a přibývaly filiálky na Malé Straně, v Karlíně, na Žižkově a Vinohradech. Postupně následovala další česká a slovenská města. Ve třicátých letech už byla firma Karel Kulík známou československou obchodní značkou. Dochované reklamní materiály uvádějí například filiálky v Plzni, Hradci Králové, Pardubicích, Kolíně, Poděbradech, Táboře či Chrudimi a současně připomínají prodejny v pražských předměstích.
Obchodník, který pochopil sílu reklamy
Kulíkův úspěch však nestál pouze na kávě. Na svou dobu mimořádně dobře pochopil něco, co dnes považujeme za samozřejmou součást marketingu: dobrý výrobek potřebuje rozpoznatelné jméno, obal a příběh.
Reklamu používal systematicky už v době, kdy mnoho obchodníků spoléhalo především na vývěsní štít a dobrou pověst mezi zákazníky. Inzeroval v novinách, vydával vlastní tiskoviny, používal reklamní pohlednice a nechával vyrábět výrazné obaly na kávu. Známé jsou dekorované plechové dózy s jeho jménem, které měly praktickou funkci, ale zároveň udržovaly značku Kulík každé ráno přímo před očima zákazníka.
Mimořádně chytrým reklamním nástrojem se stal Kulíkův veselý kalendář. Firma jej rozdávala zákazníkům a postupně vznikaly také jazykové varianty určené pro další části Československa. Nebyla to reklama, která by člověka oslovila na několik sekund. Kalendář mohl viset nebo ležet v domácnosti celý rok. Kulíkovo jméno tak nebylo pouze na výloze obchodu – dostalo se přímo do kuchyní a domácností.
Právě tato schopnost budovat značku vysvětluje, proč se jméno Kulík udržovalo v některých městech ještě dlouho poté, co samotná soukromá firma přestala existovat. Zákazníci si nepamatovali pouze kávu. Pamatovali si „Kulíka“ jako obchod.
Od kávy ke koloniálu a lahůdkám
S růstem firmy se měnil také její charakter. Původní jednoduchá koncepce obchodu zaměřeného na kávu a snídaňové potřeby postupně přerůstala ve větší potravinářský podnik. Z dobového tisku například víme, že když firma roku 1932 otevírala filiálku v Českých Budějovicích, byla již označována jako odborný velkoobchod kávou, čajem a koloniálním zbožím.
Pojem koloniální zboží tehdy zahrnoval značně široký svět potravin, které se do střední Evropy dovážely z větší vzdálenosti nebo se s exotickým původem tradičně spojovaly. Vedle kávy a čaje sem patřilo kakao, koření, rýže, jižní ovoce a řada dalších výrobků. Moderní koloniál proto postupně přestával být pouze místem pro nákup několika luxusních surovin a měnil se v obchod, kde bylo možné vybavit značnou část domácí spíže.
A právě tady začínají do Kulíkova příběhu přirozeně vstupovat lahůdky. Z dalších filiálek víme, že sortiment firmy byl později rozšiřován také o uzenářské a další potravinářské výrobky. Obchodník, který začal kávou, tak postupně reagoval na proměnu městského způsobu nakupování. Zákazník už nechtěl navštěvovat zvláštní krám pro každý druh potraviny. Očekával širší nabídku, kvalitní zboží a rychlou obsluhu.
Označení „lahůdky“ u Kulíkovy prodejny v Hybernské proto nepůsobí jako odbočka od původního podnikání, ale jako jeho logické pokračování. Káva zůstávala produktem, na němž Kulík vybudoval své jméno, zatímco samotné prodejny se měnily v modernější obchody s širším potravinářským sortimentem.
Hybernská 11 – obchod mezi městem a nádražím
Právě provozovna v Hybernské musela mít zvláštní atmosféru. Na jedné straně reprezentační centrum Prahy, nedaleko Příkopů a Václavského náměstí, na druhé straně nádraží a neustálý pohyb lidí přijíždějících do hlavního města. Lannův palác, ve kterém se obchod nacházel, patřil k výrazným stavbám této části Nového Města a jeho přízemí bylo přirozeným místem pro obchodní provoz.
Představit si tehdejší prodejnu neznamená představovat si dnešní samoobsluhu. Zákazník vstoupil do prostoru s pultem a prodavači, zboží bylo vystaveno ve vitrínách, policích, zásuvkách a dózách. Káva se prodávala jako výrobek, u něhož hrála mimořádnou roli vůně, čerstvost a důvěra v obchodníka. Vedle ní mohly stát čaje, kakao, cukrovinky, konzervované výrobky a další potraviny. Jestliže byla prodejna označována přímo jako lahůdkářská, dá se očekávat i sortiment odpovídající tehdejšímu pojetí delikates – přesné složení nabídky Hybernské 11 však zatím z dochovaných pramenů neznáme a nebylo by správné si je domýšlet.
Právě v tom je stará účtenka zajímavá. Nepřipomíná pouze nákup několika korun a haléřů. Zachycuje okamžik, kdy se tradiční české kupectví měnilo v moderní značkový maloobchod. Na jedné straně stále stojí prodavač za pultem, na druhé už existuje síť filiálek, jednotné jméno, reklama, vlastní tiskoviny, obaly a obchodní komunikace. Svým způsobem je Kulík jedním z předchůdců toho, čemu bychom dnes říkali maloobchodní řetězec.
Konec soukromého Kulíka
Karel Kulík zemřel roku 1944, ale podnik pokračoval dál. Ještě po druhé světové válce nacházíme firmu v úředních dokumentech se sídlem Praha VIII, Drahobejlova 1073. Její existence však skončila stejně jako existence řady dalších velkých soukromých obchodních domů a potravinářských sítí po únoru 1948.
V oficiálním seznamu znárodněných podniků je uveden také Karel Kulík, Praha VIII., Drahobejlova 1073. Ze znárodněných potravinářských obchodů, mezi nimiž byly vedle Kulíka například provozy Julia Meinla, A. Vomáčky a dalších firem, následně vznikala státní obchodní síť Pramen. Ta převzala obchod se smíšeným, koloniálním a lahůdkářským zbožím a spolu s ním také řadu obchodů, které předtím nesly jména svých původních majitelů.
Nápisy se změnily, soukromé značky zmizely a někdejší síť Karla Kulíka se rozpustila ve státním obchodě. Paměť zákazníků však bývá vytrvalejší než úřední rozhodnutí. V Českých Budějovicích se například bývalému obchodu firmy ještě dlouho říkalo „U Kulíků“, přestože Karel Kulík už s jeho provozem neměl nic společného. Je to možná nejpřesvědčivější doklad síly značky, kterou vybudoval.
Malá účtenka po velkém obchodníkovi
Dochovaná účtenka Kulík, Hybernská 11 tak není jen drobnou papírovou památkou po zaniklém pražském obchodě. Připomíná éru, kdy se v českých zemích rodil moderní maloobchod a kdy někteří schopní obchodníci začali chápat, že nestačí pouze něco prodávat – zákazník si musí zapamatovat také od koho to kupuje.
Karel Kulík začal s kávou. Vybudoval kolem ní značku, naučil se pracovat s reklamou, zakládal filiálky a postupně rozšiřoval nabídku směrem ke koloniálnímu a potravinářskému zboží. Lahůdky v Hybernské 11 představují jeden střípek z této mnohem větší obchodní historie.
A právě takové střípky bývají nejzajímavější. Velké firmy po sobě zanechávají továrny, budovy a archivní fondy. Obchod někdy zanechá jen reklamní plechovku, kalendář nebo malou účtenku. Na ní je několik slov: Kulík – Hybernská 11. Když je ale zasadíme zpátky do jejich doby, objeví se za nimi vůně pražené kávy, výlohy prvorepublikové Prahy a příběh člověka, který pochopil moderní obchod dříve než mnozí jeho současníci.
Zdroje
Artalk – Kapitoly z koloniálního dějepisu umění. Konstantin, koloniál, Kulík, Kofila a Kristián – údaje o Karlu Kulíkovi, vzniku odborného obchodu roku 1899, sortimentu a reklamě.
Múzeum obchodu – Kávopriemysel – odborný obchod Karla Kulíka na Ovocném trhu, reklamní činnost a postavení firmy na československém trhu.
Aukro – dochovaná účtenka „Kulík, Hybernská 11“, zařazená do období první republiky.
Věstník Klubu Za starou Prahu – místní rejstřík potvrzující Lannův palác, čp. 1030, Hybernská 11 / Havlíčkova.
Budějcká Drbna – dobová zpráva z roku 1932 o firmě Karel Kulík jako odborném velkoobchodu kávou, čajem a koloniálním zbožím; informace o pozdějším rozšíření sortimentu.
Dochovaný reklamní materiál firmy Karel Kulík – centrála Praha VIII, Drahobejlova 1073, pražské prodejny a filiálky v českých městech.
e-Sbírka – úřední seznam znárodněných podniků uvádějící Karla Kulíka, Praha VIII., Drahobejlova 1073.
Univerzita Karlova – práce o státním potravinářském obchodu a vzniku národního podniku Pramen ze znárodněných obchodních firem včetně Karla Kulíka.
