Kyselka Praga

Kyselka Praga – minerálka, která se nejmenovala podle místa, odkud pocházela

Podivuhodný pramen pod Břvany

Jméno Praga svádí k Praze. Člověk by čekal pražský podnik, velkoobchod nebo snad minerální vodu, která si vypůjčila jméno hlavního města. Ve skutečnosti však musíme z Prahy vyrazit téměř devadesát kilometrů na severozápad, do Břvan na Lounsku, malé obce na okraji Českého středohoří. Právě tady se pod zemí ukrývá silně mineralizovaná voda bohatá na přírodní oxid uhličitý, kterou místní lidé znali mnohem dříve, než se na lahvích objevilo elegantní jméno PRAGA. Starší podoba názvu obce zněla také Brzvany a v okolí se proto kyselce dodnes říkalo prostě „brzvanka“. Současné Ministerstvo zdravotnictví vede břvanské zdroje mezi přírodními minerálními vodami a pramen Praga II, vrt BV-1, charakterizuje jako silně mineralizovanou, uhličitou a studenou minerální vodu se zvýšeným obsahem fluoridů. Chemicky jde o vodu síranovo-hydrogenuhličitanovou s významným zastoupením vápníku, sodíku a hořčíku.

Vyprávění o břvanské kyselce sahá podle regionálních pramenů hluboko do minulosti, spolehlivější dokumentace však začíná až na počátku 20. století. Rozhodující okamžik přišel docela prozaicky. Místní občan Trautzl si nechal na svém pozemku vyhloubit studnu a místo obyčejné podzemní vody narazil na minerální pramen. Nový zdroj dostal německé označení Trautzelquelle. Regionální muzeum v Žatci uvádí objektivní dokumentaci využívání břvanských minerálních zdrojů od roku 1910, zatímco přehled českého lázeňství zaznamenává Trautzelquelle od roku 1913. To je období, kdy už voda přestávala být pouze místní zvláštností a začínala se měnit ve skutečný obchodní artikl.

Jedna voda, neuvěřitelné množství jmen

Historie břvanské kyselky je pozoruhodná tím, kolikrát se změnila její obchodní identita, přestože voda pod zemí zůstávala v zásadě tatáž. Úřední přehled uvádí postupně názvy Trautzelquelle roku 1913, Regina, Lenešická hořká a Regulátor roku 1914, Zita neboli Perla Břvanská roku 1917 a konečně Praga od roku 1922. Vedle nich se v historii objevují také názvy Bohemia a Santos. Je to krásná ukázka toho, jak ještě v prvních desetiletích 20. století nebyla značka minerální vody něčím nedotknutelným. Majitelé a provozovatelé hledali jméno, které bude zapamatovatelné, dobře se vyjímá na etiketě a pomůže místnímu prameni proniknout daleko za hranice kraje.

S rostoucím zájmem o minerálku přibývaly v okolí další pokusné vrty. Jenže příliš mnoho odběrných míst mohlo samotný minerální systém ohrozit. Podle Regionálního muzea K. A. Polánka v Žatci proto Zřídelní inspektorát v Karlových Varech doporučil sjednotit vrty pod správu schwarzenberských statků. A právě schwarzenberská správa zavedla roku 1922 pro břvanskou minerální vodu obchodní název PRAGA.

To je pro starou reklamu mimořádně důležitý bod. Reklama na břvanskou kyselku nesoucí jméno PRAGA nemůže ve své původní podobě pocházet z doby před rokem 1922. Teprve od tohoto roku můžeme značku bezpečně zasadit do historie. Pro přesnější datování konkrétní cedule nebo tiskoviny je ovšem nutné sledovat provedení písma, formulaci textu, výrobce reklamního předmětu a případně adresy či další údaje. Samotné slovo PRAGA dovoluje zatím stanovit pouze tuto spodní hranici.

Proč právě Praga?

Na první pohled se nabízí jednoduché vysvětlení: Praha byla symbolem Československa a mezinárodně srozumitelné latinské jméno Praga mohlo vodě dodat velkoměstský a exportní charakter. Taková úvaha dává marketingově smysl a ve dvacátých letech by nebyla ničím neobvyklým. Jenže dokud se nenajde dobový dokument schwarzenberské správy, ochranná známka nebo reklama, která důvod pojmenování výslovně vysvětluje, bylo by nepoctivé tuto interpretaci vydávat za skutečnost. Jisté je zatím pouze to, že název PRAGA byl pro břvanskou minerálku zaveden roku 1922. Proč byl z několika možných jmen vybrán právě tento, zůstává otevřenou otázkou.

Nová značka však měla proti starším názvům jednu obrovskou výhodu. Byla krátká, výrazná a dobře použitelná v reklamě. PRAGA se dala vysázet velkými písmeny na etiketu, bednu i smaltovanou ceduli a nepotřebovala žádné složité vysvětlování. V době první republiky, kdy se z minerálních vod stávalo stále běžnější balené zboží prodávané v restauracích, koloniálech i nádražních bufetech, byla právě taková vizuální jednoduchost velkou předností.

Hilda místo Pragy

Dějiny Československa se zvláštním způsobem propsaly i do názvu jediné minerální vody. Přehled Ministerstva pro místní rozvoj uvádí, že roku 1940, tedy již za Protektorátu Čechy a Morava, se břvanská voda prodávala pod názvem Hilda. Regionální muzeum v Žatci rovněž potvrzuje, že Hilda byla názvem používaným za okupace. Po válce se objevila také označení Santos a Bohemia, ale tato změť názvů neměla dlouhého trvání.

Roku 1948 přešly minerální zdroje do majetku Ministerstva zdravotnictví a vodě bylo znovu vráceno jméno PRAGA. Značka, která vznikla za schwarzenberské správy za první republiky, tak paradoxně přežila i znárodnění a socialistické hospodářství. To je podstatné také pro datování reklamních předmětů: nápis PRAGA sám o sobě neznamená automaticky první republiku. Může pocházet jak z období 1922 až do okupace, tak z doby po roce 1948. Právě grafická podoba konkrétní reklamy proto rozhoduje, do které éry předmět skutečně patří.

Z pramene se stává průmysl

Po válce se břvanská minerálka postupně změnila z regionálního provozu v modernější potravinářský podnik. V letech 1966–1969 byla vybudována nová stáčírna, která využívala dva vrty. Později byly vyhloubeny zdroje BV-1 a BV-5; dnešní státní evidence označuje BV-1 názvem Praga II. Právě existence tohoto úředního názvu je možná nejhezčím dokladem toho, jak hluboko se někdejší obchodní značka z roku 1922 zapsala do identity místa — Praga už není jen název na staré lahvi nebo reklamní ceduli, ale jméno samotného minerálního zdroje.

Po změně politických poměrů následovala roku 1992 privatizace a zdroje začala využívat akciová společnost Kyselka PRAGA Břvany. O tom, že se značka znovu stala významnou součástí podnikání, svědčí také ochranná známka KYSELKA PRAGA, přihlášená roku 1992 pro využívání minerálních zdrojů, čerpání, stáčení a související obchodní činnost.

Břvanský podnik vodu čerpal, stáčel, odželezňoval a podle potřeby sytil oxidem uhličitým. Praga se prodávala nejen jako klasická minerálka, ale v závěrečném období také v ochucených variantách. Jenže český trh balených vod se mezitím prudce proměnil, výroba se koncentrovala do několika velkých společností a malým či středním regionálním stáčírnám začal docházet prostor. V listopadu 2005 bylo stáčení Pragy ukončeno. Tím se po více než devadesáti letech uzavřela průmyslová kapitola břvanské minerálky.

Voda, která přežila svoji továrnu

Příběh Pragy má ale nezvykle poetický konec. Továrna přestala minerálku posílat do obchodů, pramen však samozřejmě nezmizel. Praga II je dodnes úředně evidovaným zdrojem přírodní minerální vody a před areálem někdejší stáčírny vzniklo odběrné místo, kde si lidé mohou břvanskou kyselku načepovat do vlastních nádob. Registr pramenů jej ještě v srpnu 2024 uváděl jako veřejně přístupný a využívaný.

A právě tím se Praga liší od stovek značek starého Československa, které známe už jen ze smaltovaných tabulí, účtenek nebo zažloutlých inzerátů. Tady reklama přežila firmu a pramen přežil reklamu. Značka prošla monarchií, první republikou, okupací, znárodněním, socialismem i privatizací. Jmenovala se Trautzelquelle, Regina, Regulátor, Zita, Perla Břvanská, Hilda, Santos či Bohemia, ale ze všech těchto názvů nakonec nejsilněji zakořenila právě PRAGA, jméno zavedené schwarzenberskou správou roku 1922.

Stará reklamní cedule na kyselku Praga proto není jen reklamou na dávno zapomenutý nápoj. Je připomínkou doby, kdy se obyčejný pramen objevený při hloubení studny mohl během několika desetiletí změnit v průmyslový výrobek se značkou známou daleko za hranicemi malé severočeské obce. A někde pod Břvany ta voda proudí dál — více než sto let poté, co ji člověk poprvé zachytil a rozhodl se nalít ji do lahve.

Datace značky PRAGA: nejdříve 1922. Za okupace se používal název Hilda, od roku 1948 se jméno PRAGA znovu vrátilo. U konkrétní reklamy je proto možné podle výtvarného provedení zpravidla rozlišovat mezi prvorepublikovou a poválečnou etapou.

Zdroje

Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci – historie pramene a kyselky ve Břvanech.
Ministerstvo zdravotnictví ČR – evidence přírodních minerálních vod, lokalita Břvany, Praga II.
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR – České lázně a lázeňství, chronologie názvů břvanské minerální vody.
Obec Břvany – obecní kronika a historické označení „brzvanka“.
Úřad průmyslového vlastnictví – ochranná známka KYSELKA PRAGA.
Národní registr pramenů a studánek – pramen Praga, Břvany.