Klösterle
Klösterle – minerálka z Klášterce, která se pila i na zaoceánských parnících
Z města porcelánu se stalo také město minerální vody
Když se řekne Klášterec nad Ohří, většina znalců starého českého průmyslu si vybaví především porcelán. Německé Klösterle an der Eger však na přelomu 19. a 20. století nabízelo ještě jeden výrobek, který měl ambice proniknout daleko za hranice severozápadních Čech – místní minerální vodu. Na starých reklamách a lahvích se objevovala prostě pod jménem Klösterle Sauerbrunn, tedy klášterecká kyselka.
Kraj pod Krušnými horami ostatně ležel nedaleko jednoho z nejslavnějších lázeňských území Evropy. Karlovy Vary, Františkovy Lázně, Mariánské Lázně, Kyselka a řada menších pramenů vytvořily během 19. století mimořádně prosperující svět založený na vodě, lázeňství, sklářství, dopravě a obchodu. Minerální voda už dávno nebyla záležitostí člověka, který si s hrnkem přišel k prameni. Plnila se do lahví, balila do beden, rozvážela po železnici a prodávala stovky kilometrů od místa, kde vyvěrala.
A právě do tohoto světa vstoupil Josef Weber.
Josef Weber a začátek velkého obchodu s kyselkou
Podle dochovaných regionálních pramenů si 1. března 1901 Josef Weber pronajal od města klášterecký městský pramen. Weber je v dobových a pozdějších materiálech uváděn jako obchodní rada a truhlářský mistr v Klösterle, ale jeho skutečnou předností byl zřejmě podnikatelský talent. Následně převzal také pramen Eugenie a společně se svým synem Josefem začal z místní kyselky budovat skutečný obchodní artikl.
Pod Weberovým vedením dostala voda jednoznačnou obchodní identitu: Klösterle Sauerbrunn. Nebylo třeba vymýšlet exotický název. Samotné jméno města fungovalo podobně jako u jiných slavných minerálek – zákazník si měl spojit místo původu přímo s kvalitou vody.
Na reklamě se objevovala formulace:
„Wohlschmeckender reinster natürl. Sauerbrunn, färbt den Wein nicht. Brunnen-Unternehmung Josef Weber in Klösterle.“
Volně přeloženo: „Lahodná, nejčistší přírodní kyselka, nezabarvuje víno. Pramenný podnik Josef Weber v Klášterci.“
Právě drobná věta „färbt den Wein nicht“ – „nezabarvuje víno“ je dnes možná půvabnější než všechny tehdejší zdravotní superlativy. Připomíná totiž způsob, jakým se minerální vody skutečně konzumovaly. Kyselka nebyla pouze nápojem sama o sobě, ale běžně se přilévala do vína. Výrobce proto zákazníka ujišťoval, že jeho voda je čistá a nápoj po smíchání neznehodnotí. Z hlediska reklamy je to perfektní ukázka jednoduchého argumentu: zákazníkovi se nevysvětluje chemie pramene, ale odpovídá se na praktickou otázku, kterou řešil u stolu.
Klösterle vyráží na světovou výstavu
Jak vážně Josef Weber svůj podnik mínil, ukazuje světová výstava v belgickém Lutychu roku 1905. V oficiálním katalogu rakouské části výstavy se objevuje:
„Brunnenunternehmung Josef Weber, Klösterle a. d. Eger bei Karlsbad, Böhmen.“
Tedy Pramenný podnik Josef Weber, Klášterec nad Ohří u Karlových Varů, Čechy.
Vystavovaná voda je v katalogu označena jednoduše „Klösterle“ a charakterizována jako přírodní alkalická kyselka, plněná přirozeným způsobem, křišťálově čistá a trvanlivá. Reklamní text zdůrazňoval vysoký obsah lithia a sodíku a v duchu tehdejší lázeňské medicíny jí připisoval příznivé působení při celé řadě chorob. Podstatnější pro historii firmy je ale jiné číslo: stáčírna měla být zařízena na produkci více než tří milionů lahví ročně, zatímco vydatnost samotných pramenů měla podle katalogu odpovídat dokonce pěti až šesti milionům lahví.
Je samozřejmě třeba připomenout, že jde o údaje z prezentačního katalogu samotného podniku, a tedy současně o reklamní sdělení. Přesto ukazují měřítko Weberových ambicí. Tohle už nebyl člověk, který u pramene naplnil několik beden pro místní hostinec. Klösterle se chtělo zařadit mezi průmyslově stáčené minerální vody habsburské monarchie.
Z Klášterce až do Innsbrucku
Dobrým důkazem, že se to alespoň částečně podařilo, jsou dobové obchodní adresáře. V innsbruckém adresáři z roku 1907 je například mezi sklady minerálních vod uveden obchodník A. Flora, který nabízel právě „Klösterle Sauerbrunn“společně s přírodní hořkou vodou z Püllny, tedy dnešních Bylan u Mostu. Klášterecká voda se tak prokazatelně prodávala stovky kilometrů od svého pramene.
Ještě pozoruhodnější je, že název Klösterle nezmizel po několika sezonách. Také adresář Innsbrucku z roku 1931 stále uvádí obchod s Klösterle Sauerbrunn. To už sice dávno nebyla Weberova původní provozní etapa, ale značka nebo přinejmenším zeměpisné označení klášterecké kyselky si zjevně udrželo svou obchodní hodnotu.
Minerálka na parnících HAPAG
Pozdější regionální historické prameny připisují Weberovi mimořádný obchodní úspěch. Klášterecká kyselka se podle nich prodávala nejen v tuzemsku, ale také v zahraničí a měla být podávána dokonce na parnících společnosti HAPAG – Hamburg-Amerikanische Packetfahrt-Actien-Gesellschaft, jednoho z největších rejdařství tehdejšího světa.
Je to krásná představa. Voda vyvěrající u Klášterce nad Ohří putuje v bednách přes Evropu a nakonec se dostane na palubu německého zaoceánského parníku. Vedle vín, koňaků a luxusních potravin evropské provenience se na jídelním lístku objeví kyselka z malého města pod Krušnými horami.
U této informace je ale fér zachovat určitou opatrnost: údaj o HAPAG pochází z později publikovaného regionálního historického textu. Samotnou přítomnost vody na konkrétním jídelním lístku nebo lodním inventáři HAPAG zatím nemáme doloženou primárním lodním dokumentem. Příběh je tedy velmi pravděpodobný, ale zasloužil by ještě jedno archivní razítko.
Eugenie, městský pramen a rodící se lázně
Weberův příběh nebyl jen historií jedné lahve. Souvisel s větší snahou vytvořit z Klösterle skutečné lázeňské místo. K dispozici byly minerální prameny a kolem Eugeniina pramene vznikalo zázemí, které postupně získávalo lázeňský charakter.
Regionální pramen uvádí, že poté, co předchozí provozovatel se svým podnikem neuspěl, získalo město spolu se střeleckým spolkem Eugeniin pramen, budovy a park za 66 000 korun. Weber následně převzal také tento pramen do patnáctiletého nájmu. Jeho obchodní a organizační schopnosti měly společně se schopnostmi jeho syna přinést klášterecké kyselce výrazný vzestup.
Tady se velmi pěkně propojují dvě stránky tehdejšího podnikání s minerální vodou. Na jedné straně je pramen jako léčivé a společenské místo, kam lidé přijíždějí. Na druhé straně je pramen jako výrobní zdroj, od něhož odjíždějí miliony lahví zákazníkům, kteří Klášterec nikdy v životě nenavštíví.
Konec Weberovy éry
Weberovo období nebylo nekonečné. Podle dochovaného regionálního pramene převzalo 1. března 1917 nájem kyselky thunovské panství. Rozdíl v nájemném je pozoruhodný: zatímco Weber měl platit 7 000 korun ročně, Thunové údajně nabídli 35 000 korun. I kdybychom tato čísla četli s obvyklou opatrností vůči sekundárnímu historickému prameni, svědčí už samotný rozdíl o tom, jakou ekonomickou hodnotu podnik mezitím získal.
Další změna přišla 23. července 1923, kdy provoz převzali Ernst Höllt a Richard Hinke pod označením „Brunnenunternehmung Richard Hinke, Klösterle“.
Proto je reklamu nesoucí explicitní podpis „Brunnen-Unternehmung Josef Weber in Klösterle“ možné s poměrně vysokou jistotou zařadit do Weberovy provozní éry, přibližně mezi roky 1901 a 1917. Přesnější datování konkrétního reklamního předmětu by samozřejmě vyžadovalo jeho kompletní podobu, tiskárenskou značku nebo srovnání s dalšími dochovanými reklamami.
Klösterle, nikoli Klášterní
U českého sběratele svádí název Klösterle k představě, že značka mohla znít česky Klášterní. Tak tomu ale podle dosud nalezených dokladů nebylo.
Klösterle je německý historický název Klášterce nad Ohří. Dobové prameny používají pro minerálku označení Klösterle Sauerbrunn nebo jednoduše Klösterle. Proto je nejpřesnější mluvit česky o klášterecké kyselce Klösterle, nikoli o minerálce značky Klášterní.
A právě to dává staré reklamě další rozměr. Není na ní fantazijní značka vytvořená reklamním oddělením. Je na ní jméno města. Josef Weber prodával zákazníkovi nejen vodu, ale současně místo jejího původu.
„Nezabarvuje víno“
Ze všech vznešených dobových tvrzení o lithiu, alkalitě, čistotě a léčivých účincích nakonec možná nejlépe zestárla ta nejprostší věta:
„Färbt den Wein nicht.“
Nezabarvuje víno.
Je v ní celý svět restaurací a kaváren starého Rakouska-Uherska, stolů pokrytých bílým ubrusem, lahví vína a vedle nich charakteristické lahve kyselky. A zároveň je to překvapivě moderní reklama. Neříká pouze, jak je výrobek báječný. Říká zákazníkovi, k čemu je dobrý.
Za několika řádky na staré reklamě se tak skrývá mnohem větší příběh: Josef Weber, který roku 1901 převzal klášterecký pramen; kyselka Klösterle prezentovaná o čtyři roky později na světové výstavě v Lutychu; stáčírna plánovaná na miliony lahví; obchodní zastoupení daleko za hranicemi Čech a tradovaný export až na zaoceánské parníky.
Klášterec nad Ohří zůstal v českém průmyslovém povědomí především městem porcelánu. Na počátku 20. století však existovala chvíle, kdy se jeho jméno dostávalo do světa také na skleněné láhvi naplněné čirou kyselkou.
A na té láhvi stálo jednoduše:
KLÖSTERLE.
Prameny:
Offizieller Spezialkatalog der Österreichischen Abteilung, Weltausstellung Lüttich 1905 – záznam Brunnenunternehmung Josef Weber, Klösterle a. d. Eger.
Der Grenzgänger, č. 114 – historie kláštereckých minerálních pramenů, Josef Weber, Eugeniequelle, převzetí Thuny a Richardem Hinkem.
Adressbuch der Stadt Innsbruck 1907 – prodej „Klösterle Sauerbrunn“ u A. Flora.
Adressbuch Innsbruck 1931 – sklad „Klösterle Sauerbrunn“ a Püllnaer Naturbitterwasser.
