Obchodní družstvo v Plzni

Obchodní družstvo v Plzni – když se kupci spojili proti velkoobchodu i konzumům

Kupci, kteří pochopili, že sami budou příliš slabí

Na začátku 20. století se svět drobného obchodu rychle měnil. Tradiční kupec, který znal své zákazníky jménem, nakupoval zboží od velkoobchodníka a prodával je ve vlastním krámě, začínal čelit konkurenci, proti níž se jednotlivě prosazovalo stále obtížněji. Rostla velká spotřební družstva, vznikaly konzumní prodejny a obchod se postupně koncentroval. Malý obchodník s několika pytli mouky, několika bednami kávy a zásobou koloniálního zboží neměl při nákupu stejné podmínky jako velký odběratel. Rozdíl v ceně mohl rozhodovat o tom, zda se jeho obchod udrží, nebo zmizí.

Právě z této situace vzniklo roku 1902 Obchodní družstvo v Plzni. Jeho princip byl jednoduchý a v té době velmi moderní: jednotliví obchodníci zůstanou samostatnými podnikateli, ale při nákupu se spojí. Namísto desítek malých objednávek vznikne jeden velký odběratel, schopný vyjednávat lepší ceny, zajišťovat zásobování a do určité míry se obejít bez tradičních velkoobchodních prostředníků.

Nebyl to tedy konzumní spolek určený zákazníkům. Právě naopak. Obchodní družstvo vzniklo jako organizace samotných kupců.

Plzeň, srpen 1902

Ustavující valná hromada se konala 15. srpna 1902. Předsedal jí plzeňský obchodník Josef Pravda a sešlo se třiatřicet kupců, kteří upsali celkem 168 členských podílů po padesáti korunách. Počáteční kapitál tak činil 8 400 korun, což nebyla na začátku století zanedbatelná částka.

Mezi zakládajícími členy se objevují jména plzeňských obchodníků, mezi nimi například lahůdkář Antonín Svoboda. Dne 3. září 1902 bylo družstvo zapsáno do rejstříku společenstev Krajského soudu v Plzni a ještě téhož měsíce se jeho vznik objevil v městských záznamech pod plným názvem Obchodní družstvo pro obvod obchodní a živnostenské komory plzeňské.

Podle dochovaných archivních materiálů šlo dokonce o první kupecké družstvo tohoto typu v Čechách a o jeden z vůbec prvních podobných podniků v českých zemích. Starší byla pouze brněnská Obchodní zádruha založená roku 1898.

To už Obchodní družstvo posouvá z kategorie regionálního obchodního podniku mezi zajímavé instituce hospodářských dějin českých zemí.

Proti konzumům i velkoobchodníkům

Smysl družstva vycházel z velmi praktické potřeby. Drobní obchodníci chtěli být schopni nakupovat podobně výhodně jako velké podniky. Společným nákupem získávali lepší ceny, mohli objednávat větší objemy a rozdělit je mezi jednotlivé členy.

Významnou roli hrálo především potravinářské a koloniální zboží. Tehdejší pojem koloniální zboží zahrnoval široký svět výrobků, které dnes bereme jako samozřejmost, ale tehdy se do střední Evropy dovážely často přes složité obchodní řetězce – káva, čaj, kakao, koření, rýže, jižní ovoce a další produkty.

Čím větší odběr, tím lepší vyjednávací pozice.

Družstvo tak vytvořilo něco, co bychom dnes mohli označit za společnou nákupní centrálu. Každý obchodník si ponechal svůj obchod, své jméno i své zákazníky, ale za jeho zásobováním stála větší organizace.

Byla to odpověď na ekonomickou změnu doby.

Na jedné straně stála spotřební družstva a konzumy, které nabízely zákazníkům zboží přímo a částečně obcházely soukromé obchodníky. Na druhé straně stáli velcí velkoobchodníci, na nichž byli drobní kupci při zásobování závislí.

Obchodní družstvo se pokoušelo vytvořit třetí cestu.

Družstvo jako obrana českého obchodu

V prostředí rakousko-uherské monarchie měl celý projekt ještě další rozměr. Obchod nebyl pouze otázkou ceny. Do hospodářského života silně vstupovala také národnostní otázka.

České obchodnické organizace se snažily posilovat vlastní distribuční sítě, vytvářet český velkoobchod a omezovat závislost na firmách spojených s německy mluvícím podnikatelským prostředím.

Obchodní družstvo v Plzni tak nebylo pouze skladem potravin nebo účetní organizací. Bylo součástí širšího procesu, během něhož se české hospodářství snažilo vybudovat vlastní finanční, průmyslové a obchodní instituce.

Stejnou logiku můžeme na přelomu 19. a 20. století pozorovat u bank, záložen, výrobních družstev i obchodních organizací.

Česká společnost se hospodářsky emancipovala.

Ladislav Lábek mezi plzeňskými hokynáři

Jedna z nejzajímavějších osobních stop vede k Ladislavu Lábkovi, který je dnes znám především jako významný plzeňský historik, muzeolog a národopisec.

Než se jeho jméno začalo spojovat především s historií Plzně, působil také v Obchodním družstvu.

Pracoval zde v letech 1905 až 1907 a znovu několik měsíců roku 1909. V této době družstvo sídlilo na Palackého náměstí.

Lábkova práce byla velmi konkrétní. Chodil mezi jednotlivé obchodníky, zapisoval jejich objednávky, požadavky i stížnosti. Plzeň měl rozdělenou na několik pracovních okruhů a pravidelně obcházel členské obchody.

Právě díky této drobnosti si lze každodenní fungování družstva představit mnohem živěji.

Za názvem Obchodní družstvo totiž nebyla pouze kancelář, sklad a účetní knihy. Byla tam síť stovek osobních vztahů. Obchodníci hlásili, co potřebují, co se dobře prodává, co chybí nebo s čím nejsou spokojeni. Družstvo podle toho sestavovalo objednávky a organizovalo zásobování.

V době bez počítačových skladových systémů a elektronických objednávek bylo právě toto každodenní obcházení obchodů informačním systémem celého podniku.

Z Plzně do velké části západních Čech

Podnik nezůstal dlouho omezen pouze na samotnou Plzeň.

Postupně si vytvořil rozsáhlejší distribuční síť a jeho působnost zasahovala hluboko do západních a jihozápadních Čech. V parlamentní debatě z roku 1946 se uvádělo, že Obchodní družstvo zásobovalo oblast přibližně patnácti až dvaceti okresů.

To už nebyla malá regionální organizace.

Za více než čtyři desetiletí existence se z původního sdružení několika desítek kupců stala významná velkoobchodní instituce, schopná zásobovat rozsáhlé území.

Její význam spočíval právě v tom, že dovolovala samostatným obchodníkům využívat výhod velké organizace, aniž by se museli vzdát vlastní obchodní identity.

V každém městě mohl dál fungovat malý obchod se jménem svého majitele nad dveřmi. Za jeho regály však už mohla stát rozsáhlá distribuční síť.

Plzeňské obchodní zprávy

Družstvo si postupně vytvořilo také vlastní komunikační prostředí.

Vydávalo periodikum nazvané Plzeňské obchodní zprávy, které sloužilo nejen jako praktický informační nástroj pro členy, ale dnes představuje pozoruhodný historický pramen.

Právě podobné podnikové časopisy často zachycují každodenní hospodářský život mnohem lépe než velké dějiny průmyslu.

Dozvídáme se z nich, jaké výrobky se prodávaly, jaké problémy obchodníci řešili, jak reagovali na změny cen, daní nebo zásobování a jak intenzivní byl jejich konflikt se spotřebními družstvy.

Dochované materiály Obchodního družstva tak nejsou pouze historií jednoho podniku. Jsou vlastně kronikou světa českého maloobchodu první poloviny 20. století.

Svět, který zmizel

První republika představovala pro družstvo období, kdy mohl jeho model fungovat velmi přirozeně.

Soukromý maloobchod tvořily tisíce obchodníků a obchodníčků rozptýlených po městech i vesnicích. Mnozí provozovali jediný obchod, někdy přímo v přízemí vlastního domu.

Družstvo jim umožňovalo přežít ve světě, který už začínal směřovat k větším distribučním systémům.

Pak přišla válka.

Řízené hospodářství, přídělový systém a omezení obchodu zásadně změnily fungování trhu. Po roce 1945 se sice Obchodní družstvo znovu pokoušelo navázat na svou předválečnou činnost, politické a ekonomické prostředí se však měnilo ještě rychleji než předtím.

A tentokrát změna mířila přímo proti samotnému principu, na němž podnik vznikl.

Rok 1948 – konec světa soukromého kupce

Podstatou Obchodního družstva byli samostatní obchodníci.

Po únoru 1948 se však československá ekonomika vydala opačným směrem. Soukromý obchod byl postupně vytlačován a nahrazován státními a družstevními strukturami řízenými centrálně.

Už nové stanovy přijaté roku 1947 naznačovaly, že se původní charakter družstva začíná měnit.

Po komunistickém převratu už pro organizaci založenou jako společná nákupní základna soukromých kupců prakticky neexistovalo místo.

Historie podniku se proto uzavírá kolem roku 1948, i když administrativní a likvidační dokumenty pokračují ještě několik následujících let.

Dochovaný archivní fond dnes nese časové vymezení 1902–1948, s pozdějšími písemnostmi až do roku 1952.

Půl století českého obchodnického družstevnictví skončilo.

Reklama jako svědek obchodní sítě

Dochované reklamní materiály Obchodního družstva v Plzni dnes připomínají instituci, kterou by současný člověk podle názvu mohl snadno zaměnit za běžný konzumní podnik.

Ve skutečnosti šlo o pravý opak.

Obchodní družstvo nevzniklo proto, aby malé obchodníky nahradilo, ale aby je zachránilo.

Jeho členové pochopili něco, co je v obchodě platné dodnes: malý podnik může zůstat malý navenek, pokud dokáže být dostatečně velký při nákupu, logistice a vyjednávání.

Za každým nápisem Obchodní družstvo proto stojí stovky konkrétních krámů, skladišť, pytlů s kávou, beden s koloniálním zbožím, faktur, objednávek a obchodníků, kteří se snažili obstát ve světě, jenž se kolem nich rychle měnil.

A právě tím je jeho příběh zajímavý.

Není to pouze historie jedné plzeňské firmy.

Je to příběh chvíle, kdy český kupec pochopil, že pokud chce zůstat samostatný, musí se nejprve naučit spolupracovat.

Zdroje

Státní oblastní archiv v Plzni – fond Obchodní družstvo, s. r. o., Plzeň 1902–1948 (1952), EL NAD 10267.
Archivní inventář fondu Obchodní družstvo v Plzni, SOA Plzeň.
Parlament Československé republiky, stenografický protokol, 1946 – zmínky o rozsahu činnosti Obchodního družstva v Plzni.
Prameny k životu Ladislava Lábka a jeho zaměstnání v Obchodním družstvu v Plzni.
Plzeňské obchodní zprávy – podnikové periodikum Obchodního družstva.