Valenta

Ondřej Valenta – továrna na mýdlo v Brně-Nových Černovicích

Továrna, která zůstala ve stínu velkého průmyslového Brna

Brno první poloviny 20. století si dnes spojujeme především s textilními továrnami, strojírenstvím a velkými podniky, jejichž jména se objevují v hospodářských dějinách města dodnes. Vedle nich však existovaly desítky menších výrobců, kteří zásobovali každodenní život obyvatel výrobky, bez nichž se neobešla žádná domácnost. Jedním z nich byl Ondřej Valenta a jeho továrna na mýdlo v Brně-Nových Černovicích.

Existence podniku není založena pouze na dochované reklamní účtence. Továrnu Ondřeje Valenty připomíná také odborná literatura věnovaná historii Černovic. V práci zabývající se vývojem této části Brna je mezi významnými místními podniky výslovně uvedena „továrna na mýdlo Ondřeje Valenty“, vedle korkového průmyslu firmy Aloise Gally, železáren, výrobny hudebních nástrojů či podniku Brünner Expressbeton. Autor práce přitom vychází mimo jiné z místopisné publikace Tomáše Sedláčka Černovice 1304–2004. Valenta tedy nebyl pouze drobným obchodníkem, který si nechal vytisknout honosnou reklamu – jeho mydlárna patřila k podnikům, které se skutečně zapsaly do průmyslových dějin čtvrti.

Nové Černovice – místo, kde vznikaly továrny i nové domy

Pro umístění mydlárny si Ondřej Valenta zvolil prostředí, které bylo pro podobný podnik logické. Nové Černovicevznikaly severně od původní zemědělské obce už od druhé poloviny 19. století a jejich další vývoj stále výrazněji určoval průmysl. Zástavba se rozšiřovala v okolí strojírenských provozů a s rostoucím počtem zaměstnanců přibývaly nové domy, obchody i menší výrobní podniky. Roku 1919 byly Černovice připojeny k Brnu a v roce 1925 byla dokončena souvislá zástavba Charbulovy ulice, která se stala hlavní osou nové čtvrti.

Právě v tomto prostředí fungovala Valentova továrna. Bohužel se zatím nepodařilo bezpečně doložit její přesnou adresu ani rok založení. Stejně tak neznáme datum, kdy výroba skončila. Dochované prameny však potvrzují, že podnik nebyl pozdější sběratelskou legendou ani chybným čtením reklamního materiálu. Ondřej Valenta v Nových Černovicích mýdlo skutečně vyráběl.

Terpentinové mýdlo – výrobek každodenní domácnosti

Nejcennějším svědkem Valentovy výroby je dochovaná reklamní účtenka. Její grafika ukazuje zabalené kusy mýdla a nese zcela jednoznačné označení:

ONDŘEJ VALENTA
TOVÁRNA NA MÝDLO
BRNO-NOVÉ ČERNOVICE

Na jednom z vyobrazených obalů se objevují slova SAPONE – VALENTA – TERPENTINA. Italské sapone znamená mýdlo a terpentina terpentýn, takže není důvod pokládat výraz SAPONE za samostatnou značku. Jde spíše o cizojazyčnou stylizaci obalu zdůrazňující druh výrobku – Valentovo terpentinové mýdlo.

Terpentinové mýdlo bylo v tehdejší domácnosti běžným a užitečným zbožím. Používalo se především k praní a odstraňování mastných a odolných nečistot. Nebyl to žádný Valentův výstřelek: obdobné výrobky nabízely i další významné československé mydlárny. Dobová literatura například doporučovala Pilnáčkovo terpentinové a salmiak-terpentinové mýdlo k praní silně znečištěných utěrek. Terpentinové mýdlo tedy představovalo samostatnou a zákazníkům dobře známou skupinu pracích prostředků.

Z dnešního pohledu je zajímavé, jak důležitým výrobkem obyčejné mýdlo bylo. Praní neprobíhalo v automatické pračce s přesně nadávkovaným prostředkem. Mýdlo se strouhalo, rozpouštělo, prádlo se namáčelo, vyvářelo a pralo ručně. Kvalita mýdla, jeho tvrdost, pěnivost a schopnost rozpouštět mastnotu proto nebyly abstraktní reklamní vlastnosti, ale něco, co hospodyně při každém praní skutečně poznala.

Fakír a exotika na obalu

Na dalším vyobrazeném balení Valentova mýdla se objevuje motiv lidské hlavy a označení, které lze číst jako FAKIR. Je velmi pravděpodobné, že šlo o obchodní název nebo značkové označení jednoho z Valentových výrobků. Zatím však nebyl nalezen zápis ochranné známky ani jiný úřední dokument, který by dovoloval tuto interpretaci označit za definitivně prokázanou. Proto je přesnější říci, že FAKIR je doložen na reklamním vyobrazení Valentova výrobku, jeho právní status jako registrované značky ale zatím potvrzen není.

Volba exotického motivu by přitom do meziválečné reklamy velmi dobře zapadala. Výrobci běžného spotřebního zboží často hledali názvy a obrazy, které bylo možné snadno zapamatovat. Mýdlo samo o sobě bylo obyčejný výrobek; jméno, výrazný obal a obrázek mu mohly dát osobnost. A právě v tom je Valentova dochovaná reklama zajímavá – nesděluje pouze, že v Nových Černovicích existovala mydlárna, ale ukazuje i snahu malého regionálního výrobce vytvořit kolem svého zboží vlastní vizuální svět.

Reklama z Červeného Kostelce

Důležitý detail se skrývá také na spodním okraji reklamního tisku. Je zde uvedeno „JOS. DOLEŽAL, ČERV. KOSTELEC“. Jde o grafický a tiskařský podnik Josefa Doležala v Červeném Kostelci. Tiskárnu založil litograf Josef Doležal roku 1910 a postupně z ní vybudoval významný grafický závod. Později k tiskárně přibylo také nakladatelství a podnik fungoval až do poválečného znárodnění.

To je hezký detail také proto, že ukazuje, jak fungovala reklama menších československých výrobců. Brněnský mydlář nemusel objednávat reklamní tisk v Brně. Specializované grafické závody nabízely obchodníkům a továrníkům barevné účtenky, etikety, reklamní kartony a další tiskoviny a své zákazníky měly po celé republice. Valentova reklama tak spojuje malou brněnskou továrnu s grafickým podnikem vzdáleným více než sto kilometrů.

Přesný rok vytištění účtenky zatím doložen není. Vzhledem k existenci Doležalova grafického závodu, podobě reklamy a období největšího rozvoje Nových Černovic je rozumné řadit ji do období první Československé republiky, avšak užší dataci bez dalšího dokladu zatím nelze považovat za prokázanou.

Ondřej Valenta jako součást zapomenutého Brna

O samotném Ondřeji Valentovi zatím víme překvapivě málo. Neznáme bezpečně jeho datum narození, rodinné zázemí ani okolnosti, za kterých továrnu založil. Právě zde je třeba být opatrný, protože jméno Ondřej Valenta se v historických pramenech vyskytuje vícekrát a bez přímého spojení s Novými Černovicemi není možné jednotlivé osoby automaticky ztotožňovat.

Jisté je však něco jiného. V Nových Černovicích existovala továrna na mýdlo Ondřeje Valenty, kterou jako součást zdejšího průmyslu připomíná i literatura o historii čtvrti. Podnik vyráběl a propagoval vlastní mýdla a minimálně jeden z dochovaných reklamních tisků ukazuje terpentinové mýdlo prodávané pod Valentovým jménem. Reklamu vytvořil renomovaný grafický závod Josefa Doležala v Červeném Kostelci.

A právě takové podniky tvořily druhou, dnes téměř zapomenutou vrstvu průmyslového Brna. Nebyly tak velké jako První brněnská strojírna, neměly stovky či tisíce zaměstnanců a jejich jména většinou zmizela společně s výrobou. Přesto jejich zboží stálo na pultech obchodů a vstupovalo každý den do domácností. Valentovo mýdlo se spotřebovalo, obal se zahodil a továrna nakonec zmizela. Zůstala však reklamní účtenka – malý kus potištěného papíru, který po desetiletích dokáže vrátit do historie jméno jednoho brněnského výrobce.

Prameny a zdroje:
Kučera, diplomová práce k problematice Brna-Černovic – zmínka o „továrně na mýdlo Ondřeje Valenty“.
Sedláček, Tomáš: Černovice 1304–2004, Statutární město Brno, 2004.
Městská část Brno-Černovice: Stručná historie Černovic.
Památník národního písemnictví: Josef Doležal – tiskárna a nakladatelství, Červený Kostelec.
Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové: dobová Úsporná kuchařka – používání terpentinového mýdla při praní.