Ostroměřská cikorka I.
Ostroměřská cikorka – lev, který voněl po pražené čekance
Když ráno nevoněla jen káva
Ještě dávno předtím, než české domácnosti zaplavily instantní kávy, kapsle a espresso z automatů, měla ranní kuchyně úplně jinou vůni. Na plotně stála konvice, v hrnku se mísila trocha skutečné kávy s praženým obilím nebo čekankou a hospodyně dobře věděla, po které krabičce sáhnout. Cikorka tehdy nebyla žádným podřadným nouzovým zbožím schovaným někde vzadu v polici. Byla běžnou součástí domácnosti, měla své značky, obaly, reklamní slogany i věrné zákazníky. V českých zemích existovaly desítky výrobců, kteří mezi sebou tvrdě soutěžili, a jedním z nich byla také značka, kterou nebylo možné přehlédnout – Ostroměřská cikorka se lvem.
Za jejím příběhem nestála anonymní továrna, nýbrž rodina Lefnarů, jejíž jméno bylo s výrobou čekanky a kávových náhražek spojeno po několik generací. Byla to rodina podnikatelů, kteří dokázali z obyčejného kořene čekanky vybudovat skutečný průmyslový podnik a z regionální výroby značku, kterou poznával zákazník podle jediného symbolu – lva.
Lefnarové a svět čekanky
Počátky podnikání Lefnarů sahají do druhé poloviny 19. století. Rodinné prameny uvádějí rok 1867, kdy se rod začal ve větší míře zabývat zpracováním čekanky ve Smiřicích. Samotná výroba měla tehdy velmi praktický smysl. Pravá káva byla drahá a pro řadu domácností představovala luxus, který nebylo možné dopřávat každý den. Čekanka naopak rostla doma, dala se poměrně snadno zpracovat a po usušení a upražení poskytovala tmavý aromatický základ pro nápoj, který se kávě barvou a chutí alespoň částečně podobal.
Výroba nebyla úplně jednoduchá. Kořen čekanky se musel sklidit, očistit, nakrájet, usušit, správně upražit a teprve potom rozemlít. Výsledná chuť závisela na kvalitě suroviny, způsobu pražení i zkušenosti výrobce. Právě proto se jednotlivé značky snažily přesvědčit zákazníky, že jejich cikorka je voňavější, silnější, čistší nebo prostě lepší než výrobek konkurence.
Lefnarové začali v tomto oboru postupně růst. Ze Smiřic se jejich podnikatelské aktivity rozšiřovaly dále a rodina se dostala také do Pardubic a Ostroměře. Z původně menšího provozu se stávala síť výroben, která už nefungovala jen pro nejbližší okolí, ale pro širší obchodní trh.
Oldřich Lefnar přichází do Ostroměře
Klíčovou postavou ostroměřského příběhu se stal Oldřich Lefnar, narozený roku 1880. Vyrůstal přímo v prostředí výroby a obchodu, takže svět čekanky, obilné kávy a kávových náhražek znal od dětství. Nebyl to člověk, který by do oboru vstupoval náhodou nebo hledal rychlou podnikatelskou příležitost. Navazoval na zkušenosti své rodiny, na existující výrobu i na obchodní kontakty.
Roku 1910 odkoupil provoz v Ostroměři a začal zde rozvíjet vlastní podnik. Právě tento okamžik můžeme považovat za skutečný začátek Ostroměřské cikorky jako samostatného příběhu.
Ostroměř pro podobný podnik nebyla zvolena náhodou. Ležela na důležité železniční trase, nacházela se v zemědělském kraji a měla dobré spojení s okolními městy. Továrna měla dokonce vlastní železniční vlečku, což o velikosti a ambicích podniku říká možná víc než jakýkoli reklamní slogan. Surovina mohla přijíždět přímo do areálu a hotové zboží odtud zase putovalo dál k obchodníkům.
Nebyla to malá rodinná dílna ukrytá někde za domem. Byla to skutečná továrna.
Lev, kterého si každý zapamatoval
Ani dobrý výrobek ale nemohl na přeplněném trhu uspět bez výrazné značky. A tady se zrodil nejsilnější symbol celé Ostroměřské cikorky – lev.
Na obalech a reklamních tabulích se začalo objevovat označení „Ostroměřská cikorka se lvem“. Z dnešního pohledu může podobný symbol působit jako jednoduchý obrázek, ale tehdy představoval mimořádně účinný způsob, jak dostat značku zákazníkovi do hlavy.
Část zákazníků se při nákupu orientovala právě podle obrazových symbolů. Nemusela si pamatovat celé jméno výrobce ani přesný název produktu. Stačilo vědět, že doma kupují cikorku s určitým obrázkem. Lev byl proto ideální. Výrazný, sebevědomý a snadno zapamatovatelný.
Podle rodinného podání měl navíc souviset se samotným jménem Lefnar. Jestli šlo o vědomou slovní hříčku od počátku, nebo o vysvětlení, které vzniklo až později, dnes už nelze s jistotou určit. Z reklamního hlediska však fungoval dokonale. Lev znamenal sílu, kvalitu a spolehlivost a na ceduli mezi desítkami jiných výrobků jej bylo možné okamžitě rozeznat.
Zákazník možná ani neříkal: „Dejte mi Ostroměřskou cikorku od Lefnara.“
Úplně stačilo říci: „Tu se lvem.“
Prvotřídní český výrobek
Dochované reklamy ukazují, že si Lefnarova továrna na své značce zakládala. Nápisy zdůrazňovaly, že jde o „prvotřídní český výrobek vysoké hodnoty“. Takové sdělení dnes může působit poněkud vznešeně vzhledem k obyčejné cikorce, ale v dobovém kontextu dává dokonalý smysl.
Po vzniku Československa se totiž domácí původ výrobků stal silným obchodním argumentem. Nová republika budovala vlastní průmyslovou identitu a řada zákazníků chtěla podporovat domácí podniky. Označení český výrobek proto nebylo jen zeměpisnou poznámkou. Bylo součástí marketingu.
Stejně zajímavé je zdůrazňování hygieny a odborného dohledu při výrobě. Dnes podobné věci považujeme za samozřejmost, jenže v první polovině 20. století představovaly velmi silný prodejní argument. Potravinářská výroba se rychle měnila z řemeslné na průmyslovou a zákazník měl získat pocit, že výrobek nevzniká někde v pochybné zadní místnosti, ale v moderní továrně podle přesně stanovených postupů.
Reklama tak neprodávala jen cikorku. Prodávala také důvěru.
Továrna, která musela být cítit široko daleko
Pražení čekanky je výrazně aromatický proces. Když se k tomu přidá pražení obilí a další výroba kávových náhražek, lze si docela dobře představit, jak specifickou vůni muselo mít okolí továrny.
Vagon přivezl surovinu. Uvnitř provozu se čekanka zpracovávala, sušila a pražila. Stroje běžely, z komína stoupal kouř a z výroby vycházely balíčky připravené k expedici. Ostroměř tak musela mít v některých dnech vlastní nezaměnitelnou vůni – směs pražené čekanky, obilí a továrního provozu.
A právě z této továrny pak putovaly do obchodů krabičky a balíčky s charakteristickým lvem.
Nejen cikorka
Lefnarův sortiment nebyl omezený jen na jediný výrobek. Vedle Ostroměřské cikorky se objevovala také například cikorka Milka a žitná káva.
Žitná káva byla tehdy velmi rozšířenou součástí jídelníčku. Pražené obilí poskytovalo tmavý nápoj s výraznou chutí a používalo se samostatně nebo ve směsi s cikorkou či skutečnou kávou. Každá domácnost měla trochu jiné preference a často i vlastní poměr jednotlivých složek.
Z dnešního pohledu je ještě zajímavější, že pod Lefnarovým jménem se objevovala také mentolová francovka Mikádo. Spojení cikorky a francovky nám dnes může připadat zvláštní, ale tehdejší podnikatelská logika byla jednoduchá. Pokud firma měla obchodní kontakty a distribuční síť, snažila se ji využít i pro další výrobky.
Malé a středně velké podniky proto často vyráběly překvapivě pestrý sortiment.
Rodina, která měla cikorku v krvi
Ostroměřská továrna nebyla osamoceným podnikem. Lefnarové měli dlouhou tradici ve Smiřicích a jejich podnikání zasahovalo také do Pardubic. Už na konci 19. století se objevují doklady spojené s tamní sušárnou čekanky a ve dvacátých letech byla smiřická firma Josefa Lefnara stále významným výrobcem kávových náhražek.
Podnik zaměstnával několik desítek lidí a své výrobky distribuoval po Československu.
Oldřich Lefnar tedy nestavěl svůj podnik na zelené louce. Navazoval na rodinné zkušenosti, znalosti výroby i obchodní kontakty, které se vytvářely po několik desetiletí.
Právě tato rodinná kontinuita dává příběhu Ostroměřské cikorky další rozměr. Nebyla to jen jedna značka. Byla to jedna větev širšího podnikatelského rodu.
Zlaté časy první republiky
Nejlepší léta značky přišla za první republiky.
Obchody tehdy vypadaly úplně jinak než dnes. Stěny koloniálů pokrývaly reklamní cedule, kartony a plakáty. Výrobci bojovali o každý kousek výlohy a o každý centimetr nad pultem. Smaltované a plechové reklamy, které dnes vnímáme jako krásné sběratelské předměty, byly tehdy především pracovními nástroji.
Měly jediný úkol: přimět zákazníka, aby si vybral právě tento výrobek.
A konkurence v oblasti kávovin byla obrovská. Existovaly desítky cikorek, sladových káv, obilných káv a různých směsí. Některé vyráběly malé regionální firmy, jiné velké průmyslové podniky s celostátní distribucí.
V tomto hlučném reklamním světě stál ostroměřský lev a bojoval o své místo.
Právě proto je dnes dochovaná reklamní cedule mnohem zajímavější než pouhý dekorativní předmět. Je stopou skutečného obchodního zápasu.
Krize a válka
Rodinným podnikům však dvacáté století mnoho klidu nedopřálo.
Ve třicátých letech přišla hospodářská krize. Lidé začali více šetřit, obchodníci tlačili ceny dolů a velcí výrobci dokázali využívat úspor z rozsahu, větší distribuce a silnější reklamy. Menší podniky jako Lefnarova cikorkárna se dostávaly pod stále větší tlak.
A potom přišla válka.
Nedostatek surovin, přídělové hospodářství, omezení výroby a zásahy státu do běžného obchodování změnily podmínky prakticky přes noc. Mnoho menších podniků podobnou situaci nepřežilo.
Lefnarova výroba v Ostroměři nakonec během válečných let skončila.
Firma, která začala svou cestu ještě před první světovou válkou a největší rozkvět zažila během první republiky, nepřežila druhý velký evropský konflikt.
Konec továrny, ne konec příběhu
Oldřich Lefnar Ostroměř později opustil a s rodinou se přestěhoval do vily Anežka v Butovsi u Jičína. Zemřel roku 1958.
V té době už svět soukromých rodinných továren první republiky prakticky neexistoval. Po roce 1948 nastoupil úplně jiný hospodářský systém a podobné soukromé podnikání nemělo v nových poměrech místo.
Přesto po Lefnarovi něco zůstalo.
Budovy bývalé cikorkárny přežily. Zůstaly části továrního areálu, stopy po vlečce a ještě dlouho také nápisy připomínající původního výrobce.
A zůstala reklama.
Lev, který přežil svou továrnu
Právě reklamní cedule nakonec přežila to, co propagovala.
Továrna přestala vyrábět. Zaměstnanci odešli. Vlečka ztratila svůj význam. Balíčky cikorky zmizely z obchodů a jméno Lefnar se postupně vytratilo z běžné paměti.
Ale lev zůstal.
Na kusu plechu nebo smaltu stále stojí vedle názvu Ostroměř a sebevědomě hlásá, že jde o prvotřídní český výrobek vysoké hodnoty.
Kdysi měla taková cedule jednoduchý úkol – přesvědčit zákazníka, aby v koloniálu sáhl právě po Lefnarově výrobku.
Dnes dělá něco úplně jiného.
Vrací nám svět, v němž měla i obyčejná cikorka svou továrnu, rodinnou dynastii, železniční vlečku, obchodní síť, reklamní strategii a vlastní grafický symbol. Svět, kde bylo možné vytvořit značku z praženého kořene čekanky a nechat ji přežít celé století.
A někde mezi Smiřicemi, Ostroměří a starým regálem koloniálu dodnes stojí lev, který hlídal vůni pražené čekanky.
Zdroje: obec Ostroměř – historie obce; rodinné a archivní materiály k rodině Lefnarů publikované na smirice.eu; dochované dobové reklamy, obaly a reklamní cedule firmy O. Lefnar; dokumentace bývalé Lefnarovy cikorkárny v Ostroměři.
