Pelikánova cikorka

Pelikánova cikorka – kávovina ze Lhoty pod Libčany

Pelikán ze Lhoty pod Libčany

Mezi značkami českých kávovin první poloviny 20. století se objevuje také Pelikán, výrobek firmy F. Pelikán, továrna na kávoviny, Lhota pod Libčany u Hradce Králové. Dnes jde o téměř zapomenuté jméno, ale dochovaný reklamní materiál ukazuje, že podnik měl vlastní značku, vlastní grafický symbol pelikána a nabízel nejméně kostkovou čekanku a sladovou žitnou kávu. Národní zemědělské muzeum uchovává reklamní leták, na němž je výslovně uvedena formulace „Dobrá káva z kostkové čekorky a sladové žitné kávy značky Pelikán“ a pod ní jméno výrobce F. Pelikán a sídlo továrny ve Lhotě pod Libčany.

Tento jediný leták říká překvapivě mnoho. Nešlo pouze o obchodníka, který by přeprodával cizí zboží, ale o podnik prezentovaný přímo jako továrna na kávoviny. A nebyla to značka založená jen na příjmení majitele. Pelikán se stal zároveň obrazovým symbolem výrobku. To bylo v době, kdy se kávoviny prodávaly pod desítkami nejrůznějších značek, velmi chytré řešení. Zákazník si nemusel pamatovat přesný název firmy ani adresu. Stačilo hledat pelikána.

F. Pelikán – pravděpodobně František Pelikán

Dobový reklamní materiál používá pouze zkratku F. Pelikán, proto by nebylo správné celé křestní jméno bez dalšího pramene automaticky doplňovat. Ve Lhotě pod Libčany je však v údajích vztahujících se k roku 1921 doložen F. Pelikánhned u dvou nemovitostí – čp. 15 a čp. 29. To velmi dobře odpovídá existenci místního podnikatele stejného jména právě v období, do něhož značku Pelikán řadí i dochované reklamní materiály.

Pozdější veřejné údaje navíc ve Lhotě pod Libčany zachycují příjmení Pelikán po další generace, ale z toho samozřejmě nelze bez genealogického pramene vytvářet přímou rodovou kontinuitu s výrobcem kávovin. Pevně lze říci jen tolik, že F. Pelikán byl ve Lhotě pod Libčany doložen už na počátku dvacátých let a ve stejné obci fungovala továrna nesoucí jeho jméno.

To už je velmi solidní základ pro lokalizaci výrobce. Nešlo o anonymní značku vytvořenou někde v Praze, ale o skutečný regionální potravinářský podnik ve vsi západně od Hradce Králové.

Cikorka – káva, která nebyla kávou

Abychom Pelikánovu značku správně pochopili, musíme se vrátit do doby, kdy slovo cikorka znala prakticky každá domácnost. Cikorka byla kávovina vyráběná z kořene čekanky obecné. Kořen se sklízel, čistil, sušil, pražil a mlel. Při pražení získával tmavou barvu a výraznou, lehce nahořklou chuť připomínající kávu.

Nešlo přitom pouze o nouzovou náhražku používanou v dobách nedostatku. Cikorka se během 19. století stala běžnou součástí středoevropského jídelníčku. Pravá káva byla drahá dovozová surovina a pro mnoho domácností představovala každodenní pití čisté kávy příliš vysoký výdaj. Kávoviny proto umožňovaly připravit velké množství levnějšího nápoje, případně se míchaly s pravou kávou.

Právě Československo mělo v meziválečném období rozsáhlý průmysl výroby čekanky a kávových náhražek. O významu tohoto oboru svědčí i odborná literatura, kterou shrnuje Národní zemědělské muzeum: problematice kávovin se věnoval Potravní kodex československý z roku 1936, odborný tisk i samostatné práce o žitné kávě a vývoji průmyslu sušené čekanky.

Pelikán tedy vstupoval na velký, ale zároveň velmi konkurenční trh.

Kostková čekanka

Zvlášť zajímavý je výraz „kostková čekorka“ na reklamě značky Pelikán. Čekanková kávovina se totiž neprodávala jen volně mletá. Výrobci zpracovávali připravenou směs také do lisovaných kostek či bloků. Spotřebitel potom potřebné množství odlomil nebo rozmělnil a použil při přípravě nápoje.

Kostková forma měla praktické výhody. Výrobek byl kompaktní, snadno se balil a v domácnosti nezabíral mnoho místa. Zároveň se méně rozsypával a dávkování bylo pro spotřebitele jednoduché.

A právě tady začínala soutěž mezi výrobci. Chemicky či technologicky se jednotlivé čekankové výrobky nemusely dramaticky lišit. Rozhodovat proto začalo jméno značky, obal a reklama.

Pelikán měl jednu velkou výhodu: jeho jméno bylo zároveň obrazem.

Sladová žitná káva

Firma F. Pelikána se neomezovala jen na čekanku. Reklamní leták Národního zemědělského muzea propaguje rovněž sladovou žitnou kávu.

Žitná káva byla další tradiční kávovinou. Vyráběla se z praženého žita, často předem upraveného způsobem připomínajícím sladování. Pražené obilí poskytovalo nápoji tmavou barvu, vůni a jemnější obilnou chuť. Čekanka naopak přinášela výraznější hořkost a barvu.

Obě složky se proto dobře doplňovaly.

Nápis z Pelikánovy reklamy „Dobrá káva z kostkové čekorky a sladové žitné kávy“ je vlastně malým návodem. Zákazník měl oba výrobky kombinovat a vytvořit nápoj, který se chutí a vzhledem přibližoval kávě a přitom byl podstatně levnější.

Taková směs byla součástí každodenního života mnoha rodin. Vařila se k snídani, dětem, pracovníkům i na venkově. Často se zalévala nebo vařila s mlékem. Pro několik generací nebyla „bílá káva“ z cikorky a obilné kávoviny žádnou náhražkou v pejorativním smyslu, ale běžným domácím nápojem.

Lhota pod Libčany jako místo výroby

Lhota pod Libčany leží několik kilometrů západně od Hradce Králové. Dnes by člověk na první pohled jen těžko očekával, že právě zde fungovala továrna na kávoviny se svou vlastní značkou.

Dobové údaje ale ukazují, že obec rozhodně nebyla od průmyslu odříznutá. Evidence vztahující se k roku 1921zaznamenává v obci mimo jiné samostatný objekt označený prostě jako „továrna“ v čp. 104, vedle řady dalších usedlostí a provozů. Současně je zde F. Pelikán doložen u domů čp. 15 a 29.

Bez přesnějšího archivního dokladu zatím není možné tvrdit, že továrna čp. 104 byla právě Pelikánovým podnikem. To by bylo lákavé, ale zatím nepodložené spojení. Jisté je pouze to, že v obci existovala průmyslová aktivita a současně zde působil Pelikánův závod na kávoviny.

Poloha nedaleko Hradce Králové byla pro potravinářský podnik výhodná. Východní Čechy patřily k významným zemědělským oblastem, takže výrobce měl relativně blízko ke zdrojům obilí i k rostoucímu městskému trhu.

Pelikán jako ochranný obraz značky

Na reklamním letáku není jméno Pelikán prezentováno jen textem. Doprovází jej také obraz ptáka.

Tento princip byl pro reklamní kulturu první poloviny 20. století typický. Výrobci kávovin velmi rádi používali výrazné názvy, symboly a obrázky, protože jejich produkty stály v obchodech vedle celé řady prakticky zaměnitelných konkurentů.

Obrazové značky měly ještě jeden důvod. Část zákazníků se lépe orientovala podle obrázku než podle drobného textu. Obchodník mohl doporučit „tu s pelikánem“ a zákazník okamžitě věděl, po čem sáhnout.

U F. Pelikána bylo spojení téměř ideální, protože příjmení výrobce poskytovalo značce automaticky hotový symbol. Nemusel vytvářet umělý název. Stačilo z vlastního jména udělat značku a ptáka umístit na obal a reklamu.

Reklama, která prodávala domácí pohodu

Dochovaná reklama značky Pelikán je zajímavá také svou atmosférou. Neprodává exotiku plantáží ani luxus skutečné kávy. Její poselství je mnohem praktičtější: z Pelikánovy kostkové čekanky a sladové žitné kávy lze připravit „dobrou kávu“.

To přesně odpovídá trhu kávovin. Výrobce neprodával přepych. Prodával každodenní dostupnost.

Dobrá reklama musela spotřebitelku přesvědčit, že levnější domácí nápoj není druhořadou náhradou, ale správnou a rozumnou součástí rodinného hospodaření. Proto se v reklamách na kávoviny tak často objevovaly šálky, konvice, rodinné snídaně, děti a motiv domácnosti.

Kávovinový průmysl velmi rychle pochopil, že jeho hlavním zákazníkem byla domácnost. Reklama proto nemluvila jazykem průmyslových parametrů. Mluvila jazykem chuti, vůně, zdraví, hospodárnosti a rodinného stolu.

Československo jako země cikorky

Pelikánova továrna nevznikla izolovaně. Výroba kávových náhražek měla v českých zemích dlouhou tradici a během první republiky šlo o skutečný průmyslový obor.

Národní zemědělské muzeum při zpracování historie kávovin odkazuje mimo jiné na studii „Vývoj průmyslu sušené čekanky a kávových náhražek“ z roku 1929, na Vilikovského práce o zemědělském průmyslu i na odborný potravinářský tisk dvacátých a třicátých let.

Na trhu působily velké firmy s celostátní distribucí i řada menších regionálních výrobců.

Právě ti druzí jsou dnes z historického hlediska mimořádně zajímaví. Velké podniky po sobě nechaly archivní fondy, tovární budovy a množství reklam. Malé továrny často zmizely téměř beze stopy.

F. Pelikán ze Lhoty pod Libčany patří právě k těm výrobcům, jejichž jméno dnes znovu vystupuje z několika dochovaných předmětů.

Východočeská stopa

Východní Čechy byly pro výrobu kávovin přirozeným regionem. Zemědělské zázemí poskytovalo obilí, cukrovku i další plodiny a nedaleký Hradec Králové představoval silné obchodní centrum.

Pelikánova továrna tak mohla využívat lokální suroviny a zároveň prodávat své výrobky širšímu okolí.

Zda měla značka Pelikán distribuci po celém Československu, zatím nelze z dostupných pramenů spolehlivě určit. Samotná existence tištěné reklamní kampaně a skutečnost, že její materiály skončily v archivu Národního zemědělského muzea, ale ukazují, že nešlo pouze o domácí výrobu pro několik okolních vesnic.

Firma vytvářela skutečnou obchodní značku.

Od kořene čekanky k plechové krabičce

Výroba cikorky byla překvapivě složitý proces. Kořen čekanky se nejprve sklízel a čistil. Následovalo dělení na menší části a sušení, při němž bylo nutné snížit obsah vody tak, aby surovinu bylo možné dlouhodobě skladovat.

Teprve potom přicházelo pražení.

Právě při něm vznikala charakteristická tmavá barva, vůně a hořkosladká chuť. Z pražené čekanky se potom vyráběla jemná drť, prášek nebo lisovaná kostková kávovina.

Podobně se zpracovávalo obilí. Žito se čistilo, podle receptury sladovalo či jinak upravovalo a následně pražilo.

Malá továrna na kávoviny proto nebyla jen místností s několika pytli obilí. Potřebovala pražicí zařízení, sušárny, mlýny, míchací aparaturu, lisy, balírnu a sklad.

Za jednoduchou krabičkou cikorky tak stál regulérní potravinářský provoz.

Proč cikorka téměř zmizela

Po druhé světové válce svět kávovin nezmizel okamžitě. Naopak, obilné a čekankové nápoje se v Československu vyráběly dál a mnoho lidí je zná ještě z poválečných desetiletí.

Postupně se ale změnila jejich role.

Pravá káva se stávala dostupnější a kávovina už nebyla nezbytnou každodenní náhradou. Část starých regionálních značek navíc zanikla v důsledku znárodnění a centralizace potravinářského průmyslu.

Desítky jmen, která mezi válkami soupeřila o zákazníka, zmizely. Zůstalo jen několik značek a samotný pojem cikorka postupně získal nádech starých časů.

Právě proto dnes může Pelikánova kávovina působit téměř exoticky, ačkoli ve své době představovala zcela obyčejné spotřební zboží.

Pelikán, který zůstal na papíře

Na historické reklamě je zvláštní jedna věc: často přežije továrnu i výrobek.

Přesně to se stalo značce Pelikán.

Neznáme zatím přesné datum založení továrny ani okamžik, kdy výroba skončila. Nemáme bezpečně doložený celý sortiment firmy ani její hospodářskou velikost. Zato máme něco jiného – dochovaný reklamní obraz.

Na něm stojí konvice a šálky a nad nimi značka Pelikán. Pod ní čteme jméno F. Pelikán, továrna na kávoviny, Lhota pod Libčany u Hradce Králové.

Po několika generacích právě těch několik slov vrací malou východočeskou továrnu zpět do historie.

Malá značka z velkého světa kávovin

Pelikánova cikorka je krásným příkladem toho, proč mají obyčejné reklamní předměty takovou historickou cenu. Na první pohled jde jen o reklamu na levnou náhražku kávy.

Ve skutečnosti vypráví mnohem širší příběh.

Příběh doby, kdy byla pravá káva luxusnější surovinou. Příběh českého pěstování čekanky a obilí. Příběh regionálních potravinářských továren. Příběh každodenních snídaní, při nichž se na kamnech vařila konvice bílé kávy pro celou rodinu. A také příběh reklamního trhu, kde už nestačilo něco pouze vyrobit – bylo potřeba dát výrobku jméno a tvář.

F. Pelikán měl v tomto směru štěstí.

Jeho vlastní příjmení mu nabídlo obojí.

Pelikán byl výrobce, značka i obraz, podle kterého si zákazník mohl výrobek zapamatovat.

A díky tomu dnes po více než století stále víme, že ve Lhotě pod Libčany u Hradce Králové existovala továrna, která posílala do českých domácností kostkovou čekanku a sladovou žitnou kávu se znakem pelikána.

Zdroje

Národní zemědělské muzeum – odborná studie k historii čekanky a kávových náhražek; obrazová příloha obsahující reklamní leták „Dobrá káva z kostkové čekorky a sladové žitné kávy značky Pelikán“ s označením „F. Pelikán, továrna na kávoviny, Lhota pod Libčany u Hradce Králové“.

Národní zemědělské muzeum – bibliografie k dějinám československého průmyslu kávovin: Potravní kodex československý II – kávoviny, chmel (1936), V. Vilikovský, Dějiny zemědělského průmyslu v Československu (1936), Vývoj průmyslu sušené čekanky a kávových náhražek (1929) a odborný časopis Průmysl potravinářský.

ADRESAR.cz – historická evidence Lhoty pod Libčany; údaje vztahující se k roku 1921 uvádějí F. Pelikána u čp. 15 a čp. 29 a samostatný objekt označený jako továrna v čp. 104. Spojení této konkrétní továrny s Pelikánovým podnikem však zatím není přímo doloženo.