Prokopec

Z chudých poměrů mezi české průmyslníky

Jan Prokopec (1824–1895) patřil ke generaci českých podnikatelů, která během druhé poloviny 19. století zásadně proměnila hospodářskou tvář Prahy a jejího okolí. Jeho životní cesta přitom nezačínala v prostředí kapitálu ani zavedené rodinné firmy. Pocházel z velmi skromných poměrů a své postavení si postupně vybudoval vlastní prací, technickým nadáním a podnikatelskou odvahou. Právě takové osobnosti později dostaly označení gründerská generace – lidé, kteří využili prudkého rozvoje průmyslu, železnice a moderního strojírenství a během několika desetiletí dokázali vybudovat podniky, jaké v českých zemích předtím téměř neexistovaly.

Prokopec se prosadil především ve strojírenství. Ve věku pouhých třiceti let založil v Praze vlastní podnik zaměřený na výrobu mlýnských strojů a dalšího technického zařízení. Byla to mimořádně příhodná doba. Staré řemeslné mlýny se měnily v moderní provozy vybavené složitými převody, transmisemi a mechanickým zařízením a rostla poptávka po výrobcích domácích strojírenských továren. Prokopec tuto příležitost dokázal využít a svůj podnik postupně rozšiřoval. Továrnu vedl až do konce života a vybudoval z ní firmu se značně širokým výrobním programem.

Továrna na stroje všeho druhu

Základem Prokopcovy výroby byla zařízení pro mlýny, postupně se však sortiment továrny rozrostl daleko za hranice jednoho oboru. Právě dochovaná reklamní cedule krásně ukazuje, jak široké technické možnosti chtěla firma svým zákazníkům představit. Nejde jen o jednoduchou reklamu se jménem výrobce. Cedule je vlastně malým obrazovým katalogem průmyslového podniku, na němž jsou vedle textu vyobrazeny jednotlivé stroje a zařízení, které továrna dokázala dodat.

Z dnešního pohledu je obzvlášť půvabný jeden z výrobků uvedených na reklamě – výtahy, pro něž cedule používá tehdejší české označení „vytahovadla“. Podobná slova jsou krásným svědectvím doby, kdy česká technická terminologie teprve vznikala. Průmyslová revoluce přinášela stále nové stroje a technologie a spolu s nimi bylo třeba vytvořit česká pojmenování pro věci, které ještě několik desetiletí předtím vůbec neexistovaly. Některá se ujala, jiná, jako právě „vytahovadlo“, nakonec ustoupila výrazům, které používáme dodnes.

Vinohrady ještě nebyly jen elegantní čtvrtí

Prokopcova továrna byla spojena s Královskými Vinohrady, jejichž podoba se tehdy dramaticky měnila. Dnešní Vinohrady si spojujeme především s činžovními domy, kavárnami, parky a velkoměstskou architekturou konce 19. století. V Prokopcově době však byly také místem průmyslových provozů, dílen a továren. Praha se rychle rozrůstala za své historické hranice a kolem ní vznikala samostatná města, která s hlavním městem ekonomicky i stavebně postupně splývala.

Jedním z nich byly právě Královské Vinohrady, které se během několika desetiletí proměnily v jedno z nejrychleji rostoucích českých měst. A právě zde měl Prokopec nejen svůj podnik, ale později také významné veřejné postavení. Továrník se postupně stal jednou z osobností, které se nepodílely pouze na hospodářském životě místa, ale také na jeho politickém a komunálním rozvoji.

Za zdí voněla čokoláda

K historii Prokopcova podniku patří také jedna pěkná pražská souvislost. Jeho výrobní areál přímo sousedil s Maršnerovou továrnou, z níž později vyrostla slavná čokoládovna Orion. Vedle sebe tak existovaly dva naprosto odlišné průmyslové světy. U Prokopce vznikaly stroje, převody, mlýnská zařízení a další technické konstrukce, zatímco u sousedů se vyráběly cukrovinky a později čokoláda.

Dnes působí tahle kombinace skoro poeticky – na jedné straně rachot strojírenské továrny, na druhé vůně kakaa a čokolády. Především však dobře ukazuje, jak pestrý byl průmyslový život tehdejších Vinohrad a jejich okolí. Vedle velkých známých podniků existovala řada dalších továren a dílen, jejichž jména postupně zmizela spolu s průmyslovými areály, které ustoupily nové městské zástavbě.

Továrník vstupuje do politiky

Jan Prokopec však nepatřil k podnikatelům, kteří by svůj život omezili pouze na továrnu. Podobně jako řada významných českých průmyslníků 19. století spojoval hospodářský úspěch s veřejnou a politickou činností. Aktivně se účastnil českého veřejného života a angažoval se v prosazování českých národních zájmů v době, kdy byla otázka postavení českého jazyka, školství a českého podnikání jedním z ústředních témat společnosti.

Jeho politická kariéra jej přivedla až do Českého zemského sněmu, kde působil jako poslanec. Ještě významnější byla jeho role přímo na Královských Vinohradech. Roku 1892 se stal jejich starostou. V té době nešlo o pražskou městskou čtvrť, ale o samostatné a velmi sebevědomé město, které mělo vlastní správu a rychle rostoucí počet obyvatel. Prokopec se tak na sklonku života dostal do čela obce, s jejímž průmyslovým a hospodářským rozvojem byl sám dlouhá léta spojen.

Reklamní cedule jako katalog průmyslového věku

Dochovaná reklamní cedule firmy Jana Prokopce pochází ještě z období rakousko-uherské monarchie a dnes představuje mimořádně zajímavý dokument své doby. Reklama průmyslových podniků tehdy fungovala jinak než reklama spotřebního zboží. Nemusela zákazníka svádět barevným obrázkem krásné ženy, exotikou nebo příslibem životního stylu. Potenciálním zákazníkem byl majitel mlýna, továrník nebo podnikatel, který chtěl především vědět, co firma dokáže vyrobit.

Proto Prokopcova cedule ukazuje prakticky celý výrobní program továrny. Stroje nejsou jen vyjmenovány, ale také vyobrazeny. Reklama tím současně demonstruje technickou vyspělost podniku. Byla vizitkou továrny v době, kdy schopnost vyrábět složité stroje představovala jeden ze symbolů hospodářského pokroku a kdy české strojírenství stále sebevědoměji soupeřilo se zavedenými rakouskými a německými výrobci.

Konec života jednoho z českých gründrů

Jan Prokopec zemřel roku 1895, pouhé tři roky poté, co se stal starostou Královských Vinohrad. Za sebou zanechal nejen strojírenský podnik vybudovaný během několika desetiletí, ale také příběh charakteristický pro první velkou generaci českých průmyslníků. Byli to lidé, kteří často začínali jako řemeslníci nebo technici, postupně budovali vlastní továrny a s rostoucím hospodářským postavením vstupovali také do veřejného života, komunální politiky a českého národního hnutí.

Z továrního světa Jana Prokopce dnes zůstaly především historické dokumenty, dobové zprávy a reklamy. Právě reklamní cedule však dokáže tento svět připomenout mimořádně názorně. Stačí se podívat na řadu vyobrazených strojů a přečíst dnes už téměř zapomenuté slovo „vytahovadla“. Za jediným kusem staré reklamy se najednou objeví celé období, kdy na Vinohradech vedle sebe stály strojírenské továrny a čokoládovna, město rostlo závratným tempem a český průmysl si začínal budovat vlastní sebevědomí.

ZDROJE

Archiv hlavního města Prahy – dějiny a představitelé Královských Vinohrad.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky – databáze poslanců Českého zemského sněmu.
Národní technické muzeum – prameny k dějinám českého strojírenství a mlýnské techniky.
Dobové adresáře Prahy a Královských Vinohrad – Jan Prokopec a strojírenský podnik.
Dobová reklamní cedule firmy Jan Prokopec – výrobní program továrny.