Reinhard

Jako příklad toho, že malební trpaslíci u staré reklamy často představovali oblíbený motiv, uvádíme mezi sběrateli žádanou plechovou reklamu s pěti rozdováděnými trpaslíky, z nichž jeden je vyobrazený za lahví tak, aby vznikl optický dojem, že je v láhvi uvězněný.

Reinhard & Comp. – pražský král sodovky, který předběhl Zátku

Dávno předtím, než se jméno doktora Františka Zátky stalo v Praze téměř synonymem pro sodovou vodu a limonádu, působil ve městě podnik, který zdejší trh ovládal v měřítku, jaké si dnes jen těžko představíme. Firma Reinhard & Comp., později uváděná také jako Reinhard a spol., patřila k průkopníkům průmyslové výroby nealkoholických sycených nápojů v českých zemích a ve druhé polovině 19. století se vypracovala mezi nejvýznamnější výrobce sodové a minerální vody v celé habsburské monarchii. Zakladatelem podniku byl Günther Reinhard, narozený roku 1834 v německém Allendorfu, který se usadil v Praze a roku 1861 zde založil vlastní firmu. Reinhard nebyl úplně prvním člověkem, který v českých zemích vyráběl sodovou vodu. Ta se objevovala už dříve především v lékárnách a menších specializovaných provozech. Jeho význam však spočíval v něčem jiném: dokázal výrobu sodovky převést z téměř laboratorního a řemeslného prostředí do skutečně průmyslového měřítka. Firma sama se proto označovala za „první českou továrnu na výrobu šumivých nápojů“. Z dnešního pohledu je vhodné toto tvrzení chápat spíše jako dobovou reklamu než doslovný nárok na absolutní prvenství, ale podstata sdělení nebyla nijak přehnaná. Reinhard skutečně stál u počátků velkovýroby sodové vody na našem území a na pražském trhu si vybudoval téměř monopolní postavení.

Počátky podniku jsou spojeny s centrem Prahy, zejména s Truhlářskou ulicí, kde je Reinhardův provoz doložen v domě č. 14. Firma určitou dobu působila také v Karlíně a postupně měnila své výrobní zázemí podle toho, jak rostl objem výroby. Právě zde je dobře vidět, jak se v 19. století proměňovala podoba města. Továrny tehdy nebyly oddělené od obytných čtvrtí tak jako dnes. Výroba, sklady, obchody, hostince i byty existovaly často jen několik domů od sebe. Reinhard patřil přesně do tohoto světa rychle rostoucí metropole, v níž se nové průmyslové výrobky dostávaly přímo do každodenního života obyvatel. Sodová voda byla v té době moderním a do jisté míry technickým výrobkem. Její příprava vyžadovala zařízení schopné nasytit vodu oxidem uhličitým pod tlakem a následně ji bezpečně uchovat v lahvích, které musely zvýšenému tlaku odolat. Původně byla sodovka úzce spojena s lékárenstvím a s představou zdravotně prospěšných minerálních vod, postupně se však stala běžným občerstvovacím nápojem a přidáváním sirupů a ovocných příchutí se z ní vyvinuly limonády v podobě, jakou známe dnes.

Reinhard pochopil možnosti tohoto trhu velmi brzy a dokázal vytvořit nejen výrobu, ale i účinnou prodejní síť. Firma provozovala vlastní nalévárny, tedy místa, kde se sodová voda prodávala a podávala přímo zákazníkům. Roku 1872 je v Praze doloženo šest takových provozoven. Pro podnik to byla mimořádná výhoda. Reinhard nemusel spoléhat jen na prostředníky a obchodníky, ale mohl svou značku dostávat přímo k zákazníkovi. Sodovka se tak stala součástí městského života, objevovala se v restauracích, kavárnách, hostincích i specializovaných prodejnách. Její obliba rychle rostla a Reinhard & Comp. se dostala do pozice, kdy v Praze prakticky neměla vážnou konkurenci. Dobové prameny dokonce řadí podnik mezi největší výrobce minerálních vod v celé monarchii. A Reinhardovy ambice rozhodně nekončily hranicemi Prahy. Dochované lahve nesou nápisy „REINHARD & COMP. WIEN – PRAG – PESTH“, tedy Vídeň, Praha a Pešť, a firma skutečně působila ve více významných městech Rakouska-Uherska. Nešlo tedy o malou místní sodovkárnu, ale o podnik s výrazně širším záběrem, který se snažil využít rostoucí poptávku po sycených nápojích v celém středoevropském prostoru.

Významným zlomem se stal až příchod Dr. Františka Zátky, který na přelomu 60. a 70. let 19. století vstoupil do stejného oboru a postupně vybudoval jednu z nejznámějších pražských sodovkáren. Do té doby byl Reinhard téměř bez konkurence, ale Zátka přinesl na trh nový tlak, modernější výrobu, ambiciózní distribuci a silnou značku. Rivalita obou podniků je zároveň krásným příkladem toho, jak se z původně technické novinky stal masový spotřební výrobek. Jakmile bylo zřejmé, že zákazníci sodovou vodu a limonády chtějí, začala rozhodovat cena, kvalita, dostupnost, reklama i schopnost dostat zboží do co největšího počtu hospod, obchodů a domácností. Reinhard však z trhu nezmizel. Firma přežila konkurenci, Rakousko-Uhersko, první světovou válku i vznik Československa. Dochované lahve zároveň ukazují, jak se v čase měnilo označení podniku: od německého Reinhard & Comp. přes Reinhard & Co. až po českou podobu Reinhard a spol. Praha. Samotné lahve jsou tak velmi přesným svědkem proměn nejen jedné firmy, ale i celé země.

Ve 30. letech 20. století se podnik přestěhoval do Vysočan, které už tehdy patřily mezi hlavní průmyslové oblasti Prahy. Přesun z historického centra na městský okraj byl logickým krokem. Výroba potřebovala více prostoru, lepší dopravní napojení, sklady i modernější technické zázemí, které už bylo v centru stále obtížnější získat. Vysočany se v té době rychle zaplňovaly továrnami, dílnami a sklady a Reinhard se tak zařadil mezi řadu pražských podniků, které opustily starší městské provozy a přesunuly se do nové průmyslové zóny. Z této etapy se dochovaly také lahve označené „Reinhard a spol. Vysočany“, které přesun firmy velmi dobře dokumentují. Výroba zde pokračovala i během první republiky a válečných let, až přišel zásadní zlom po druhé světové válce. Roku 1948 byl podnik v rámci komunistického znárodňování soukromých firem zestátněn. Tím skončila téměř devadesátiletá historie společnosti, která provázela pražský nápojový průmysl od jeho průkopnických počátků až do období centrálně řízeného hospodářství.

Dnes jméno Reinhard většina lidí nezná. V kolektivní paměti mnohem silněji přežil Zátka a další značky, jejichž jména se používala ještě v druhé polovině 20. století. Přesto mají dochované Reinhardovy lahve, sifony, etikety či reklamní předměty mimořádnou historickou hodnotu. Jednotlivé varianty dokážou velmi přesně zachytit různé etapy existence firmy. Nápis Wien – Prag – Pesth připomíná její nadnárodní ambice v době monarchie, české označení Reinhard a spol. Praha patří k pozdější etapě a jméno Vysočany zase připomíná poslední velké období existence společnosti. Každá z těchto lahví je proto malým historickým dokumentem. Nevypráví jen příběh jedné limonády nebo jedné sodovkárny, ale ukazuje proměnu spotřebního průmyslu, růst Prahy, nástup masové výroby i počátky moderní reklamy a distribuce.

Je trochu paradoxní, že když dnes řekneme „stará pražská sodovka“, většina lidí si vybaví především Zátku. Ve skutečnosti byl však Günther Reinhard na trhu dříve a v době, kdy Zátka teprve hledal své místo, měl Reinhard už rozjetou velkovýrobu, vlastní prodejní síť a podnik s působností ve Vídni, Praze a Pešti. Reinhard & Comp. tak patří mezi skutečné zakladatele moderního nápojového průmyslu v českých zemích. Stará láhev nebo reklamní cedule se jménem Reinhard proto není jen připomínkou zapomenuté limonády. Je to pozůstatek firmy, která pomáhala měnit způsob, jakým se v druhé polovině 19. století v Praze vyráběly, prodávaly a pily nealkoholické nápoje.

Zdroje: Muzeum cenných papírů, Věstník MCP 10/2015 – historie sodovkáren Reinhard & Comp. a Dr. F. Zátka.
Petrské listy – historie Petrské čtvrti a provozu Reinhard a spol. v Truhlářské ulici.
Stare-lahve.cz – historie výroby sodové vody a sbírkové varianty lahví Reinhard & Comp., Praha, Vídeň, Pešť a Vysočany.