Semelino
Semelino – tekutý vosk z Mnichova Hradiště
Značka, která patřila do velké rodiny Poláčka a Brilla
Název Semelino dnes působí téměř záhadně. Na staré reklamě se objevuje ve spojení s tekutými vosky, ale samotné jméno už současnému zákazníkovi nic neřekne. Ve skutečnosti patřilo k rozsáhlému sortimentu jedné z výrazných českých chemických továren první poloviny 20. století – podniku, který založili Hugo Poláček a Jindřich Brill a který se proslavil především krémy na obuv Armada a Ino.
Dochované prameny řadí Semelino přímo mezi obchodní značky této továrny. Vedle ní se objevovaly názvy Armal, Amanda, Amadol, Arma, Agra či Eno. Nešlo tedy o samostatného výrobce, ale o produktovou značku chemického závodu, který měl výrobu v Mnichově Hradišti a později také významné zázemí v Praze.
Poláček a Brill – od malé firmy k chemické továrně
Historie podniku začala 15. srpna 1897, kdy Hugo Poláček a Jindřich Brill založili veřejnou obchodní společnost. Firma se postupně zaměřila na chemické přípravky určené pro domácnost a péči o obuv, především na krémy, leštidla a voskové výrobky. Právě tento obor na přelomu 19. a 20. století rychle rostl. Městská domácnost potřebovala přípravky na podlahy, nábytek, kůži i obuv a chemické továrny začaly nahrazovat domácí směsi standardizovanými značkovými produkty.
Roku 1919 prošla společnost zásadní organizační proměnou. Od 3. června toho roku nesla název Mnichovohradištská lučební továrna J. Poláček, přičemž hlavní závod byl tehdy uváděn v Mnichově Hradišti a pobočný závod v Praze VIII. Už 12. prosince 1919 došlo k obrácení tohoto uspořádání a pražský závod se stal hlavním sídlem, zatímco Mnichovo Hradiště bylo uváděno jako pobočka.
Tato proměna dobře ukazuje, jak rychle podnik rostl. Z původní společnosti Poláček a Brill se stala průmyslová chemická firma s širším odbytem a množstvím samostatně budovaných značek.
Semelino mezi Armadou a Inem
Největší slávu továrně přinesly krémy na boty Armada a Ino. Právě ty patřily k jejím nejznámějším výrobkům a byly propagovány prostřednictvím výrazných plechových a smaltovaných reklam. Semelino stálo ve stejné produktové rodině, ale představovalo jiný typ přípravku – tekutý vosk.
To je důležitý rozdíl. Klasický tuhý vosk nebo pasta se musely mechanicky roztírat a následně leštit. Tekutá forma umožňovala nanést přípravek rychleji a rovnoměrněji. V domácnosti, kde se pravidelně ošetřovaly dřevěné podlahy, linoleum nebo další povrchy, to znamenalo výraznou úsporu práce.
Přesné chemické složení Semelina zatím nebylo v dohledaných pramenech nalezeno. Není proto správné tvrdit, zda šlo konkrétně o směs karnaubského, včelího nebo parafínového vosku či jaké rozpouštědlo výrobce používal. Z označení tekutý vosk však vyplývá, že pevná vosková složka musela být rozpuštěna nebo rozptýlena v tekutém nosiči tak, aby bylo možné přípravek snadno nanášet.
Vosk jako běžná součást domácnosti
Ve dvacátých a třicátých letech měl vosk v domácnosti mnohem větší význam než dnes. Podlahy nebyly pokryté laminátem nebo moderními plastovými krytinami. V bytech se běžně používaly parkety, prkenné podlahy nebo linoleum a jejich vzhled i životnost závisely na pravidelném čištění a leštění.
Nanesená vosková vrstva měla několik funkcí. Povrch získal lesk, méně přijímal špínu a zároveň byl do určité míry chráněn před vlhkostí a mechanickým opotřebením. Podlahu bylo potom možné znovu rozleštit a obnovit její vzhled bez broušení nebo jiného zásadního zásahu.
Právě proto byly přípravky tohoto typu běžnou položkou v drogeriích. Vedle mýdla, pracích prostředků, krému na boty, leštidla na kov nebo prostředků na nábytek stály lahve s tekutými vosky.
Semelino patřilo přesně do tohoto světa.
Chemická továrna pro moderní domácnost
Sortiment Poláčkovy továrny ukazuje, jak se během první poloviny 20. století měnila každodenní domácnost. Činnosti, které se dříve prováděly pomocí doma připravovaných směsí, se postupně přesouvaly k průmyslově vyráběným přípravkům.
Zákazník už nemusel rozpouštět vosk, míchat jej s dalšími složkami nebo hledat vlastní recept. Koupil hotový produkt se značkou, návodem a reklamním příslibem výsledku.
Právě tento proces vytvořil prostor pro firmy, jako byla Mnichovohradištská lučební továrna. Nestačilo už jen vyrobit chemickou směs. Bylo potřeba jí dát jméno.
Armada.
Ino.
Semelino.
Každý výrobek měl vlastní značku a zákazník si ji měl zapamatovat.
Proč právě název Semelino
Původ samotného názvu Semelino zatím není bezpečně doložen. Bylo by lákavé hledat v něm odkaz na lněné semeno či lněný olej, protože podobně znějící výraz semelino se v románských jazycích historicky pojí se semenem lnu. Pro československou obchodní značku Poláčkovy továrny však zatím nebyl nalezen firemní dokument, který by takový výklad potvrzoval.
Proto je lepší považovat Semelino především za obchodní název vytvořený výrobcem, stejně jako další značky Armada, Amanda nebo Amadol.
Právě chemický průmysl první poloviny 20. století podobné názvy miloval. Musely znít krátce, moderně a trochu mezinárodně. Zákazník si neměl pamatovat chemické složení. Měl si pamatovat značku.
Reklama jako hlavní zbraň
Poláček a Brill patřili k výrobcům, kteří velmi dobře chápali význam reklamy. Dochované reklamní cedule jejich výrobků dnes patří mezi atraktivní sběratelské předměty. Nejznámější jsou reklamy na Armadu a Ino, ale seznam obchodních značek ukazuje, že firma vytvářela mnohem širší reklamní svět.
Značka Semelino je v tomto ohledu zvlášť zajímavá. Tekutý vosk je velmi obyčejný výrobek. Nemá eleganci parfému, exotiku kávy ani barevnost potravinové reklamy. Právě proto musela reklama vytvořit jeho hodnotu jiným způsobem – slibem čistoty, pohodlí a dokonale naleštěného povrchu.
Typická zákaznice neměla koupit vosk jako chemickou směs. Kupovala si představu domácnosti, ve které se podlaha leskne a úklid zabere méně práce.
Období mezi válkami
Dochované informace o dalších značkách Poláčkovy továrny a reklamách Armada umožňují zařadit nejvýraznější reklamní aktivitu firmy především do období první republiky a třicátých let. U jedné z reklam značky Armada je například uváděna datace přibližně 1930–1940.
U konkrétní reklamy Semelino však nelze bez samotného předmětu nebo dalšího pramene bezpečně určit přesný rok. Pokud má dochovaný reklamní předmět grafiku, výrobní značku nebo firemní adresu, lze dataci zpřesnit podle toho, zda je na něm ještě uvedeno Poláček a Brill, Mnichovohradištská lučební továrna, Praha VIII nebo Mnichovo Hradiště jako hlavní závod.
Právě změny firemních označení z roku 1919 jsou pro datování podobných reklam velmi užitečné.
Semelino jako malý kus historie české chemie
Dnes zůstávají z továren první republiky často především nejznámější značky. Armada a Ino se ještě objevují ve sběratelských katalozích, na burzách a ve starých reklamách. Menší výrobky jako Semelino snadno mizí z paměti.
Právě ony ale ukazují skutečný rozsah výroby lépe než slavné značky.
Poláčkova továrna nebyla pouze výrobcem jednoho úspěšného krému na boty. Budovala celé portfolio chemických prostředků pro každodenní domácnost. V jedné továrně vznikaly přípravky na obuv, vosky, leštidla a další chemické speciality a každý z nich mohl mít vlastní obchodní název.
Semelino tak představuje drobný, ale velmi charakteristický výrobek své doby.
Tekutý vosk, který přežil v reklamě
Je paradoxní, že samotný obsah lahve Semelino dávno zmizel. Spotřeboval se přesně tak, jak výrobce očekával – rozetřel se po podlaze, zaschl a byl během dalších týdnů postupně setřen chůzí a úklidem.
Přežila ale reklama.
A díky ní se dá po desítkách let znovu rekonstruovat svět, ve kterém měla naleštěná podlaha vlastní chemii, vlastní značku a vlastní reklamní jazyk.
Za názvem Semelino tak nestojí žádná velká legenda ani převratný vynález. Stojí za ním něco možná ještě zajímavějšího – obyčejná každodennost československé domácnosti mezi válkami a továrna, která dokázala z obyčejného vosku vytvořit značkový výrobek.
Zdroje
Stará reklama – Armada I.; historie společnosti Hugo Poláček a Jindřich Brill, založení 15. srpna 1897, změny firemního názvu roku 1919 a přehled obchodních značek včetně Semelina.
Stará reklama – Armada I.; Mnichovohradištská lučební továrna J. Poláček, značky Armada, Ino, Armal, Amanda, Semelino, Amadol, Arma, Agra a Eno; reklamní předmět datovaný přibližně do let 1930–1940.
Poznámka k pramenům: přesné složení tekutého vosku Semelino ani jednoznačný výklad původu jeho obchodního názvu se zatím nepodařilo doložit primárním firemním pramenem; tyto údaje proto nejsou v textu vydávány za fakta.
