Semler a Hirsch

S. Semler – R. Hirsch: když se spojily dvě plzeňské drátovny

Reklama na plot, za níž stojí dva velké průmyslové příběhy

Na první pohled jde o prostou reklamní korespondenční kartu. Usměvavý muž v pracovní zástěře ukazuje na oplocenou zahradu a nad ním stojí sebevědomé německé heslo „Drahtgitter – feuerverzinkt – unverwüstlich“, tedy drátěné pletivo, žárově pozinkované a prakticky nezničitelné. Ve spodní části se však objevuje údaj, který z nenápadné reklamy dělá mimořádně zajímavý doklad plzeňské průmyslové historie: „Drahtgeflechte S. Semler – R. Hirsch, Pilsen“.

Nejde přitom o jednu firmu se dvěma jmény. Za reklamou stojí dva samostatné významné plzeňské podniky, které se zabývaly zpracováním drátu a které ve třicátých letech prokazatelně vystupovaly při prodeji drátěných pletiv společně. Přesnou právní podobu tohoto spojení zatím neznáme, ale dostupné doklady ukazují, že nešlo o náhodné uvedení dvou výrobců na jedné kartě. Byla to skutečná obchodní spolupráce.

Richard Hirsch – plzeňská drátovna s kořeny v roce 1872

Starší z obou podniků vyrůstal z firmy Richarda Hirsche. Ten se v Plzni usadil jako obchodník a roku 1872 založil společně s Carlem Tuschnerem podnik zaměřený na výrobu drátu a hřebíků. Po několika změnách společníků vznikla roku 1884 firma Hirsch und Eisenschimmel a od roku 1891 podnik nesl jednoduše jméno Richard Hirsch.

Hirschova továrna patřila k technologicky zajímavým podnikům svého oboru. Již roku 1887 zavedla podle odborných pramenů jako první v Čechách výrobu pozinkovaných telegrafních drátů. Po smrti zakladatele zůstalo jeho jméno zachováno jako obchodní označení firmy a vedení postupně převzala další generace rodiny. Sortiment se rozšiřoval o ostnatý drát, pletiva a další drátěné výrobky.

Právě zkušenost s pozinkovaným drátem dobře vysvětluje hlavní argument dochované reklamy. Výraz „feuerverzinkt“, tedy žárově pozinkováno, nebyl jen líbivým heslem. Šlo o důležité technické sdělení. Vrstva zinku chránila železný drát proti korozi a výrazně prodlužovala životnost plotu vystaveného dešti, sněhu a vlhkosti.

Šimon Semler – od obchodu k výrobě drátěného zboží

Druhou polovinu společného označení představovala firma S. Semler, založená Šimonem, německy Simonem, Semlerem. Patřil k výrazným plzeňským podnikatelům přelomu 19. a 20. století. Po obchodních začátcích se postupně zaměřil na kovové výrobky a roku 1902 zahájil výrobu drátěného zboží v bývalém Červeném mlýně u Vochova nedaleko Plzně.

Do rodinné firmy postupně vstoupili také jeho synové. Hugo Semler se stal roku 1905 prokuristou a roku 1911 se spolu s bratrem Oskarem stal otcovým společníkem. Po Šimonově odchodu na odpočinek na začátku dvacátých let převzala podnik další generace.

Semlerova firma je dnes připomínána především díky známým gramofonovým jehlám SEM, jejichž výrobu zahájila roku 1927. Její program však byl podstatně širší. Vyráběla také kancelářské sponky, drátěnky do postelí a další výrobky z drátu, mezi nimi právě drátěná pletiva.

Dvě firmy, které se znaly dávno před společnou reklamou

Semlerovi a Hirschovi nepůsobili jen ve stejném městě a stejném průmyslovém oboru. Jejich podnikatelské dráhy se prokazatelně protínaly již před první světovou válkou. Roku 1914 se firmy Richard Hirsch a Simon Semler spolu s dalšími producenty drátěného zboží podílely na vzniku Rakouské ocelářské společnosti v Mostě.

Když se tedy o necelých dvacet let později objevuje označení S. Semler – R. Hirsch, nešlo o náhlé spojení dvou cizích firem. Oba podniky se dlouho znaly, pracovaly ve stejném odvětví a byly součástí relativně úzkého průmyslového prostředí západních Čech.

Pro společné vystupování navíc existuje velmi konkrétní doklad. V německém československém deníku Sozialdemokratvyšel 4. června 1933 inzerát nadepsaný jednoduše „DRAHTGEFLECHTE“ a přímo pod ním společné označení „S. SEMLER – R. HIRSCH, PILSEN“. Uvedena byla adresa Cvokařská 1.

To je důležitý objev. Společnou obchodní nabídku Semlera a Hirsche při prodeji pletiva tak máme doloženu přímo dobovým tiskem a zároveň přesně datovanou.

Dvě adresy a jedno společné obchodní vystupování

Dochovaná reklamní karta uvádí plzeňskou adresu spojenou se Semlerovým podnikem. Dům dnešní Klatovské třídy 19koupili Šimon a Bertha Semlerovi již roku 1897 a v jeho přízemí se nacházely kanceláře rodinné firmy. Objekt později zdědili jejich synové Hugo, Oskar a Robert Semlerovi.

V novinovém inzerátu z roku 1933 se naproti tomu u společného označení Semler–Hirsch objevuje Cvokařská 1, tedy adresa spojená s Hirschovým podnikem.

Právě střídání adres je zajímavé. Ukazuje, že společná nabídka nebyla navázána pouze na jednu prodejnu nebo jednu kancelář. Obě firmy zřejmě využívaly při prodeji společného sortimentu vlastní obchodní zázemí.

Z dochovaných pramenů však zatím nelze tvrdit, že Semler a Hirsch založili novou samostatnou společnost nebo že jejich firmy právně splynuly. Pozdější dokumenty totiž oba podniky stále uvádějí odděleně. Nejbezpečnější je proto hovořit o společném obchodním či odbytovém vystupování v segmentu drátěných pletiv.

Zda za ním stála formální smlouva, společný odbyt, rozdělení výrobních kvót nebo jiný typ dohody, by mohl definitivně objasnit až firemní spis nebo dochovaná podniková korespondence.

Reklama, která neprodává drát, ale hotový plot

Samotná karta je dobrým příkladem jednoduché a účinné meziválečné reklamy. Nezobrazuje tovární halu, stroj ani svitek drátu. Ukazuje výsledek.

Muž v pracovní zástěře stojí před oploceným pozemkem a rukou ukazuje na hotový plot. Zákazník tedy neviděl polotovar, ale představu vlastní zahrady, domu nebo hospodářství po dokončení práce.

Hlavní heslo je krátké a technicky srozumitelné: drátěné pletivo je žárově pozinkované a mimořádně trvanlivé. Reklama nepotřebuje dlouhý text ani tabulku rozměrů. Výtvarná část zabírá pouze jednu stranu karty, zatímco druhá zůstává připravena pro obchodní korespondenci.

Karta tak mohla sloužit současně jako reklamní tiskovina i jako praktický firemní prostředek používaný při komunikaci se zákazníky, obchodníky, staviteli nebo majiteli pozemků.

Ed. Strache ve Varnsdorfu – výrobce reklamní karty

Ve spodním okraji tisku se nachází drobný údaj „Ed. Strache, Warnsdorf“. Karta tedy vznikla ve Varnsdorfu v jednom z významných severočeských grafických závodů.

Počátky zdejší tiskárny sahaly do druhé poloviny 19. století. Pod vedením Eduarda Stracheho se postupně rozrostla v rozsáhlý podnik vybavený knihtiskem, kamenotiskem, barevnou litografií, světlotiskem, fotografickým provozem i knihařstvím. Firma vyráběla široké spektrum obchodních a reklamních tiskovin.

Pro podniky typu Semler a Hirsch byl takový výrobce logickou volbou. Karta byla jednoduchá, barevně výrazná, dobře čitelná a zároveň dostatečně reprezentativní pro rozesílání obchodním partnerům.

Datace: nejspíše kolem roku 1933

Přesný rok vytištění na samotné kartě uveden není. Datování přibližně do roku 1933 je však velmi dobře podložené.

Nejsilnějším vodítkem je dobový inzerát z 4. června 1933, který nabízí stejný druh zboží – drátěná pletiva – a používá totožnou dvojici firemních jmen S. Semler – R. Hirsch.

Bez dalšího přímého dokladu by nebylo správné tvrdit, že karta byla vytištěna právě v roce 1933. Pro sbírkový popis je proto nejbezpečnější formulace:

S. Semler – R. Hirsch, reklamní korespondenční karta na žárově pozinkované drátěné pletivo, Plzeň, kolem roku 1933.

Případně lze použít širší dataci počátek až první polovina třicátých let. Rok 1933 však zůstává nejsilnějším doloženým bodem.

Rok 1939 přinesl konec rodinných podniků

Osudy obou firem se dramaticky změnily po rozbití Československa a nástupu nacistické moci. Semlerovi i Hirschovi pocházeli z židovských rodin a jejich podniky se dostaly pod tlak arizačních opatření.

Semlerova firma byla roku 1939 převedena na Pražskou železářskou společnost. Ve stejném období přešel pod Pražskou železářskou společnost také podnik Richard Hirsch.

Prameny z této doby nadále uvádějí obě firmy samostatně jako Richard Hirsch, Plzeň a Šimon Semler, Plzeň. Právě to je další argument proti představě, že by společné označení na reklamní kartě znamenalo úplné sloučení obou podniků.

Pražská železářská společnost jejich převzetím získala významné kapacity v oblasti zpracování drátu a výroby drátěného zboží. Éra samostatných rodinných podniků Hirsch a Semler tím fakticky skončila.

Malá pomlčka mezi dvěma velkými jmény

Dochovaná reklamní karta je proto mnohem víc než půvabnou reklamou na zahradní plot. Zachycuje okamžik, kdy při prodeji jednoho výrobku společně vystupovala jména dvou významných plzeňských drátoven, jejichž kořeny sahaly hluboko do období průmyslového rozvoje monarchie.

Hirsch přinášel zkušenost firmy vyrábějící drát již od sedmdesátých let 19. století a patřící k průkopníkům pozinkovaného drátu v Čechách. Semler vybudoval vlastní výrobu drátěného zboží a ve dvacátých a třicátých letech rozvinul široký sortiment od pletiv a drobného drátěného zboží až po známé gramofonové jehly SEM.

Oba podniky se pohybovaly ve stejném průmyslovém světě po několik desetiletí a roku 1933 už máme jejich společnou nabídku Drahtgeflechte – drátěného pletiva bezpečně doloženou.

Proto má nenápadná pomlčka mezi jmény S. SEMLER – R. HIRSCH větší význam, než se na první pohled zdá. Je malou stopou po obchodním spojení dvou významných plzeňských podnikatelských rodin – spojení, které existovalo jen několik let před tím, než politické události roku 1939 jejich rodinnému podnikání definitivně změnily osud.

Zdroje

Biografický slovník českých zemí, Historický ústav AV ČR – heslo věnované rodině Hirschových a plzeňské továrně na drát a drátěné zboží.

Západočeská galerie v Plzni, Semlerova rezidence – materiály k historii rodiny Šimona, Huga a Oskara Semlerových a podniku S. Semler.

Sozialdemokrat, 4. června 1933 – dobový inzerát „Drahtgeflechte – S. Semler – R. Hirsch, Pilsen“.

Böhmische Verlagsgeschichte 1919–1945 – historie grafického závodu Ed. Strache ve Varnsdorfu.

Materiály k dějinám Pražské železářské společnosti – údaje o převzetí firem Richard Hirsch a Šimon Semler v roce 1939.

Pilsen Architecture Manual a dokumentace plzeňských domů rodin Semlerových a Hirschových.