Seilerova vlna
Seilerova vlna – příběh chebské přádelny, která začínala znovu třikrát
Z Chebu do českých domácností
„Rolník miluje svou půdu rodnou, selka zase ráda plete vlnou Seilerovou.“ Veršovaný slogan na barevné reklamě dnes působí skoro jako obrázek z dětské knížky. Usměvavý hospodář se vrací s kosou z pole, před domem sedí jeho žena s pletením, na stole stojí konvice pod pleteným návlekem a vedle celé idylické scény se objevuje to nejdůležitější – trojúhelníková značka s ovcí a písmenem S. Spodní nápis pak zákazníkovi vysvětluje, co má v obchodě hledat: „Kvalitní vlněná příze se značkou ‚Ovce v trojúhelníku‘.“
Za touto na první pohled prostou reklamou se však skrývá překvapivě velký průmyslový příběh. Seilerova vlna nebyla výrobkem nějaké malé pletařské dílny, ale pocházela z jedné z významných textilních továren na Chebsku – z podniku R. Seiler & Co. v Chebu, tehdejším Egeru. Dochované firemní dokumenty označují podnik jako „Egerländer Kammwollen-Strickgarnfabrik“, tedy chebskou továrnu na česanou vlněnou pletací přízi. Aukční katalog například eviduje originální firemní účet R. Seiler & Co. z roku 1931, na němž byla výrazná ochranná známka. A existence českého obchodního označení není založena jen na naší reklamě – dochovaly se také účtenky přímo označené „Seilerova vlna“.
Robert Seiler a továrna založená roku 1904
Počátek firmy sahá do roku 1904, kdy Robert Seiler založil v Chebu společně s obchodním přítelem podnik na výrobu česané příze. Začátek nebyl nijak oslnivý. Podle historie rodiny, kterou později připomínal Robertův syn Otto Seiler, museli zakladatelé překonávat mimořádné hospodářské potíže a Robert nakonec podnik převzal sám. První světová válka další rozvoj přerušila a část toho, co se podařilo vybudovat, byla ztracena. Ve dvacátých letech však Robert společně se syny Ottou a Alfredem podnik znovu pozvedl a právě tehdy začala cesta Seilerovy přádelny mezi velké chebské průmyslové závody. Kolem roku 1930 zaměstnávala přibližně 500 lidí.
Vývoj firmy lze dodnes číst i z její architektury. První velká část továrního komplexu vznikla již roku 1913 jako třípodlažní trojtraktová budova se schodišťovou věží, kotelnou a strojovnou. Postupně následovaly další objekty, včetně železobetonových konstrukcí odpovídajících modernímu průmyslovému stavitelství. Roku 1932, tedy v období největšího rozmachu firmy, přibyla šestipodlažní tovární budova navržená stavební společností Pittel & Brausewetter.
A podařilo se dohledat i místo. Seilerův závod stál především v tehdejší Gabelsbergerstrasse, dnešní Pekařské ulici v Chebu. Odborná práce věnovaná chebské architektuře přímo uvádí, že v této ulici stály továrny na zpracování vlněné příze firmy Seiler a přádelny Neumann. K Seilerovu komplexu navíc náležela velká pětipodlažní tovární budova v tehdejší Dammgasse, dnešní ulici Na Hrázi. Tohle už tedy není přibližná lokalizace – máme konkrétní část Chebu, v níž Seilerova vlna skutečně vznikala.
Továrník, který si nechal vlnu vytesat na vlastní dům
Robert Seiler nebyl pouze majitelem továrny. Úspěch podniku promítl i do svého soukromého života a zanechal po sobě jednu pozoruhodnou architektonickou stopu. V roce 1925 si nechal v dnešní Sadové ulici v Chebu navrhnout rodinnou vilu č. p. 1731. Autorem projektu byl významný karlovarský architekt Karl Ernstberger, žák vídeňského Otto Wagnera a spolupracovník Leopolda Bauera.
Na fasádě vily se objevily kruhové reliéfy se symboly Seilerova podnikání: beran, kolovrat, zpracování vlny a součásti textilních strojů. Továrník si tedy své povolání nechal doslova vepsat do domu. Pro náš reklamní předmět je to nádherná souvislost – na reklamě máme ovci jako symbol Seilerovy příze a na vile zakladatele společnosti se objevuje beran a další motivy zpracování vlny. Robert dokončení domu už nezažil. Roku 1926 zemřel a dohled nad stavbou převzal jeho syn Otto.
Otto a Alfred Seilerovi
Po Robertově smrti pokračovala rodinná tradice. V chebském adresáři z roku 1943 nacházíme oba syny stále jako továrníky: Alfred Seiler je uveden na Gabelsbergerstrasse 3, tedy přímo v ulici továrního areálu, zatímco Otto Seilerbydlel v Opitzstrasse 31. To je pěkný drobný doklad toho, že ještě za druhé světové války zůstával podnik pevně spojen s rodinou Seilerových.
Zajímavé je také geografické rozšíření odbytu. Dochovala se například reklamní korespondenční karta, kterou firma Seiler & Co. odeslala 28. září 1937 z Chebu do Nové Bystřice a propagovala na ní své vlněné příze. A ještě z roku 1940existují obchodní dokumenty firmy Seiler & Co. spojené s Českými Budějovicemi. Seilerova příze tedy nebyla uzavřeným chebským výrobkem, ale měla distribuční síť sahající hluboko do českých zemí.
Právě sem podle mě patří i naše reklama. Její text není mechanickým překladem německého inzerátu. Reklama je vystavěna kolem idealizované české venkovské domácnosti a používá český rým „půdu rodnou – vlnou Seilerovou“. Ukazuje, že firma uměla svou německy pojmenovanou značku přizpůsobit českému zákazníkovi a prodávat ji jako snadno zapamatovatelnou Seilerovu vlnu. Přesné datum této konkrétní reklamy zatím doložené nemáme; podle jejího kontextu a existence obdobných firemních materiálů ji lze pracovně řadit do meziválečného období, ale přesnější rok bych bez dalšího dokladu na Reclamare netvrdil.
Ovce v trojúhelníku
Nejzajímavějším detailem reklamy je ochranná značka. Ovce uvnitř trojúhelníku nebyla pouhou ilustrací. Samotný český text spotřebitele výslovně nabádá, aby hledal přízi se značkou „Ovce v trojúhelníku“. V době, kdy se zboží často prodávalo prostřednictvím galanterií a obchodníků a dnešní systém barevných obalů a masové značkové komunikace teprve vznikal, představoval jednoduchý obrazový symbol ideální způsob, jak výrobek identifikovat.
Máme navíc nezávislý doklad, že na firemním účtu R. Seiler & Co. z roku 1931 byla dominantním grafickým prvkem velká Schutzmarke, tedy ochranná značka. Z dostupného textového záznamu katalogu však nelze bezpečně určit její podobu, a proto zatím nechávám otevřené, zda jde právě o naši ovci v trojúhelníku. Registrační číslo ani datum zápisu této konkrétní známky jsem v dostupných digitalizovaných pramenech nedohledal. Spojení symbolu s výrobky Seiler je z reklamy zřejmé; právní historii známky bych ale bez registru nepřikrášloval.
Válka, odsun a továrna bez Seilerů
Konec druhé světové války znamenal pro rodinu zásadní zlom. Seilerovi byli jako německá rodina z Československa odsunuti, továrna však na rozdíl od některých dalších chebských průmyslových podniků nezanikla. Odborná literatura uvádí, že zatímco sousední Neumannova přádelna byla při bombardování roku 1945 zničena, Seilerův provoz se podařilo zachovat. Roku 1949 byl začleněn jako pobočný závod národního podniku se sídlem v Nejdku.
A máme dokonce velmi konkrétní obrázek prvních poválečných let. V roce 1946 pracovalo v bývalém Seilerově závodě 230 zaměstnanců, z toho 206 žen. Přechod továrny na české pracovní síly se podařil natolik, že odsun původního německého obyvatelstva výrobu zásadně neochromil. Později v areálu působil Vlnap a textilní výroba zde skončila až roku 1998. Část původních Seilerových továrních budov se dochovala.
Seilerovi začínají potřetí
Rodinný příběh ovšem v Chebu nekončí. Otto a Alfred Seilerovi se po odsunu dostali do Bavorska a rozhodli se udělat něco, co jejich otec udělal před téměř půlstoletím – postavit přádelnu znovu.
Dne 21. srpna 1950 začala na dnešní Frontenhausener Straße ve městě Vilsbiburg stavba nového závodu. Stal se tehdy největším průmyslovým podnikem města. Když firma roku 1954 slavila padesát let od svého založení v Chebu, Otto Seiler připomínal, že rodina dostávala podnik ze „šlamastyky“ už potřetí: poprvé po obtížných začátcích, podruhé po první světové válce a potřetí po ztrátě chebského závodu a odsunu.
A právě tady musím opravit jeden údaj, který se objevuje v české diplomové práci: ta uvádí ukončení závodu již v 70. letech. Podrobnější historie Heimatmuseum Vilsbiburg však dokládá další fungování firmy a její krizi až v polovině 80. let. Pokus o spojení s Ramie AG z Emmendingenu podnik nezachránil a definitivní konec společnosti zaznamenal obchodní rejstřík 15. února 1992. Bavorský hlavní státní archiv navíc eviduje materiály k firmě „Seiler Gebrüder, Kammgarnspinnerei, Färberei und Strickwarenfabrik, Vilsbiburg“ ještě z roku 1969.
Klubko vlny jako svědek zmizelého světa
A tím se vracíme k té zdánlivě bezvýznamné barevné reklamě. Selka plete, hospodář se vrací z pole, nad stolem kvetou růže a vedle nich stojí ovce v trojúhelníku. Za několika veselými tahy kreslíře se ale skrývá téměř celé 20. století: průmyslový rozmach Chebu, rodinné podnikání Roberta Seilera a jeho synů, první světová válka, první republika, český i německý trh jednoho pohraničního podniku, moderní tovární architektura, druhá světová válka, odsun, znárodnění a nakonec nový začátek rodiny v Bavorsku.
Seilerova vlna tak není jen zapomenutou značkou příze. Je pozůstatkem firmy, která vznikla roku 1904 v Chebu, kolem roku 1930 dávala práci zhruba pěti stovkám lidí a jejíž zakladatel si význam vlny pro svůj život nechal zvěčnit beranem a kolovratem přímo na fasádě vlastní vily. Česká reklama s půvabně naivním rýmem je zároveň důkazem, jak přirozeně dokázal chebský podnik překračovat jazykovou hranici tehdejšího Československa. Německý továrník Robert Seiler vybudoval v Chebu přádelnu, jeho synové Otto a Alfred ji dovedli k největšímu rozmachu – a někde mezi továrními stroji v Pekařské ulici vznikala klubka, která se v českých obchodech prodávala pod prostým a dobře zapamatovatelným jménem Seilerova vlna.
A poznala se snadno. Podle ovce v trojúhelníku.
Místo vzniku: Cheb – tovární areál R. Seiler & Co., dnešní Pekařská ulice / Na Hrázi.
Výrobce: R. Seiler & Co., Egerländer Kammwollen-Strickgarnfabrik.
Založení firmy: 1904, Robert Seiler a společník; později rodinný podnik Roberta, Otty a Alfreda Seilerových.
Datace reklamy: pravděpodobně meziválečné období; přesný rok zatím nedoložen.
Autor reklamy: zatím nezjištěn.
Ochranná značka: ovce v trojúhelníku; registrační číslo a datum zápisu zatím nedoloženy.
Zdroje: Encyklopedie Chebu / odborné práce o architektuře a poválečném Chebsku; ČVUT FA – Konverze bývalé továrny Premier v Chebu; Heimatmuseum Vilsbiburg – historie Kammgarnspinnerei Seiler; Papierania – firemní účet R. Seiler & Co. z roku 1931; dobový Adressbuch Eger 1943; Deutsche Digitale Bibliothek / Bayerisches Hauptstaatsarchiv; dochované reklamní a účetní materiály Seiler & Co.
