Solis – Josef Linhart

SOLIS – zapomenutá chemická značka Josefa Linharta z Uherského Hradiště

Když se v Hradišti začaly vyrábět krémy, cídidla a pasty

Na počátku třicátých let nebylo Uherské Hradiště pouze správním a obchodním centrem Slovácka. Vedle obchodů, řemeslnických provozoven a tradičních podniků zde existovala také menší průmyslová výroba, jejíž jména dnes zůstávají známá téměř jen historikům a sběratelům. Jedním z takových podniků byla firma Josef Linhart a spol., chemická továrna, jejíž výrobky se prodávaly pod vlastními obchodními značkami. Jednou z nich byl také SOLIS.

Příběh firmy začíná v roce 1931, tedy v době, která pro založení nového podniku rozhodně nebyla jednoduchá. Československo začínalo naplno pociťovat důsledky světové hospodářské krize, nezaměstnanost rostla a spotřebitelé velmi pečlivě zvažovali, za co utratí peníze. Přesto právě tehdy Josef Linhart vstoupil do výroby zboží, které mělo jednu podstatnou výhodu: bylo potřeba prakticky v každé domácnosti. Krém na boty, cídidlo nebo čisticí pasta nebyly luxusem. Boty se tehdy nevyhazovaly po jedné sezoně, ale opravovaly, podrážely, čistily a leštily, zatímco kovové a další předměty v domácnosti vyžadovaly pravidelnou údržbu.

Z Jarošovy dílny vzniká chemická výrobna

Linhart nezačínal stavbou velké továrny na zelené louce. Roku 1931 si firma Josef Linhart a spol. pronajala část průmyslového areálu firmy Alois Jaroš a spol., konkrétně někdejší kovářskou a zámečnickou dílnu. Objekt byl upraven pro nový účel a vznikly zde kanceláře a výrobní prostory pro chemické zboží.

Podnik sídlil na tehdejší třídě Maršála Malinovského, čp. 222 v Uherském Hradišti. Dnešní návštěvník města by však původní továrnu podle čísla popisného hledal marně. Historická budova zanikla a číslo 222 bylo později přeneseno na jiný objekt. Místo, které kdysi naplňovala výroba krémů, past a cídidel, tak z dnešního města prakticky zmizelo.

Firma však zjevně prosperovala natolik, že nezůstala pouhým nájemcem. V roce 1935 původní majitel areálu Alois Jaroš objekt Linhartovi prodal. Během pouhých čtyř let se tak z pronajaté výrobny stal vlastní podnikový majetek. Pro malou regionální chemickou firmu je to zajímavý doklad toho, že její začátky nebyly bezvýznamnou epizodou.

Sortiment byl překvapivě široký. Městské historické prameny uvádějí krémy na obuv, cídidla, pasty a dezinfekční prostředky. Josef Linhart se tedy pohyboval v segmentu domácí chemie, kde v meziválečném Československu panovala velmi silná konkurence. Vedle velkých továren existovaly desítky menších výrobců, kteří se snažili zákazníka získat nejen cenou a kvalitou, ale také vlastními názvy, obaly a reklamou.

SOLIS – značka, která měla zazářit

Právě do tohoto prostředí patří značka SOLIS. Její jméno je pozoruhodně dobře zvolené. Latinské sol znamená slunce a solis je jeho druhý pád – „slunce“. Pro výrobek určený k čištění, leštění či dosažení lesklého povrchu bylo takové pojmenování reklamně velmi působivé. Evokovalo jas, lesk a záři, tedy přesně vlastnosti, které chtěl výrobce čisticího prostředku zákazníkovi slíbit.

Zatím ovšem neznáme celý sortiment, který jméno SOLIS nesl, ani nemáme dohledanou původní registraci ochranné známky. Spojení značky s Linhartovou firmou dokládá dochovaný reklamní předmět, zatímco nezávislé historické prameny potvrzují samotného výrobce, místo jeho působení a druhy chemického zboží, které vyráběl. Není proto správné doplňovat konkrétní recepturu nebo vlastnosti výrobku tam, kde je prameny neznáme.

O to zajímavější je samotná existence značky. Linhart nechtěl své zboží prodávat pouze jako anonymní „krém na obuv“ nebo „cídidlo“. Dal mu jméno. SOLIS měl být zapamatovatelný výrobek, který zákazník při příštím nákupu pozná a vyžádá si znovu. Přesně v tomto období se československý trh stále více zaplňoval značkami, jejichž výrobci pochopili, že dobré jméno a výrazná reklama mohou být stejně důležité jako samotný obsah krabičky nebo plechovky.

Boty se neleštily pro parádu

Dnes se může zdát krém na boty jako nepodstatná drobnost, ale v meziválečné domácnosti měl úplně jiné postavení. Kvalitní kožené boty představovaly poměrně značnou investici a jejich životnost se počítala na roky. Pravidelné čištění, impregnace a leštění proto nebyly pouze otázkou vzhledu, ale také způsobem, jak drahou obuv chránit.

Navíc existovala společenská stránka celé věci. Čisté a vyleštěné boty patřily k upravenému vzhledu stejně jako vyžehlená košile nebo čistý límec. Reklamy na krémy na obuv proto často neprodávaly pouze lesk. Prodávaly pořádek, upravenost a společenskou důstojnost.

Podobné to bylo s cídidly. Mosazné kliky, kování, nádobí a další kovové předměty byly běžnou součástí domácností a obchodů a bylo třeba je pravidelně čistit. Chemické továrny jako Linhartova tak stály za drobnými každodenními rituály, které dnes už téměř zmizely.

Továrna před válkou mění majitele

Roku 1938 se v historii areálu objevuje zajímavý zlom. Do té doby je jako jeho vlastník uváděna firma Josef Linhart a spol., následně přešlo vlastnictví na Banku československých legií v Praze. Samotná změna vlastníka nemovitosti však neznamenala okamžitý konec Linhartovy výroby.

Naopak máme důkaz, že firma přežila nejen konec první republiky, ale také většinu německé okupace. Dochoval se firemní tiskopis firmy Linhart a spol. z Uherského Hradiště datovaný 23. listopadu 1944. Je to malý, ale velmi důležitý dokument. Ukazuje, že jméno Linhart a spol. bylo v obchodním styku používáno ještě několik měsíců před koncem druhé světové války.

To je na příběhu malé regionální firmy možná nejzajímavější. Podnik založený uprostřed hospodářské krize roku 1931 dokázal projít dramatickými třicátými lety, zánikem Československa i téměř celou okupací.

Poslední roky Josefa Linharta

Městská historická databáze vymezuje působení firmy Josef Linhart a spol. lety 1931–1947. Právě rok 1947 je proto zatím posledním pevným bodem jejího příběhu. Co přesně způsobilo ukončení výroby a jaký byl další osobní osud Josefa Linharta, zatím nemáme dostatečně doloženo a bylo by lákavé, ale chybné automaticky celý příběh uzavřít znárodněním po únoru 1948. Podle dostupného městského pramene totiž firma končí už o rok dříve.

A právě zde zůstává otevřená část pátrání. Byla firma prodána? Zanikla z hospodářských důvodů? Přešla její výroba nebo některé značky na jiný podnik? A co se stalo se samotným Josefem Linhartem? Na tyto otázky zatím odpověď nemáme.

Máme však něco jiného: téměř kompletní obrys podniku, který existoval pouhých šestnáct let, ale přežil jedno z nejdramatičtějších období československých dějin.

Zapomenutý SOLIS z Uherského Hradiště

Když dnes narazíme na reklamu SOLIS – Josef Linhart, Uherské Hradiště, otevírá před námi svět, který z města téměř beze stopy zmizel. Původní výrobna už nestojí, číslo popisné bylo přeneseno jinam, firma dávno neexistuje a jméno SOLIS v běžné paměti nepřežilo.

Právě reklamní předměty jsou proto někdy posledním hmatatelným dokladem existence podobných značek. To, co bylo ve třicátých letech obyčejnou reklamou na spotřební výrobek, se po téměř století mění v historický dokument.

Za jménem SOLIS se skrývá Josef Linhart, pronajatá bývalá kovářská dílna roku 1931, vlastní tovární objekt od roku 1935, výroba krémů na boty, cídidel, past a dezinfekčních prostředků, válečná léta a nakonec tiché zmizení firmy v roce 1947. Je to vlastně typický příběh stovek menších československých podniků, které nebyly dost velké na to, aby se dostaly do učebnic hospodářských dějin, ale byly dost významné na to, aby jejich výrobky stály v tisících domácností.

A právě proto stojí SOLIS za připomenutí. Slunce, které mělo podle svého jména přinášet lesk, nakonec zhaslo – ale jedna stará reklama dokázala po téměř sto letech jeho příběh znovu rozsvítit.

Firma: Josef Linhart a spol.
Značka: SOLIS
Místo: Uherské Hradiště, tehdejší tř. Maršála Malinovského, čp. 222
Činnost firmy: 1931–1947
Sortiment: krémy na obuv, cídidla, pasty a dezinfekční prostředky
Autor reklamní grafiky: neznámý

Zdroje: Encyklopedie dějin města Uherské Hradiště – historie objektu čp. 222 a firmy Josef Linhart a spol.
Philashop – dochovaný firemní tiskopis Linhart a spol., Uherské Hradiště, 23. 11. 1944.
Reklamní předmět SOLIS – Josef Linhart, Uherské Hradiště, sbírka Reclamare.