Svoboda a Hinais

Pánové Svoboda a Hinais byli v době naší první republiky majiteli významné firmy s celorepublikovou působností a ústřednami v Praze a Brně. Firma prodávala a rozvážela uhlí, koks a antracit pro průmysl i maloodběratele – pro domácnosti např. i v padesátikilových plombovaných pytlích. Jeden takový – opatřený plombou s pečetí a propletenými iniciálami S a H – je k vidění i na připojené reklamní ceduli. Pytel zde má na zádech jakýsi bosý uhlíř, vzhledem spíše připomínající slovenského Jánošíka. Pytel je odnášen kupodivu nikoli dolů do sklepa, ale opačným směrem nahoru…

Tříbarevná cedule je zajímavá svým minimalistickým pojetím, zobrazenou postavu uhlíře používala firma jako své logo i na firemních tiskovinách a reklamních inzerátech.

Svoboda a Hinais – uhlí, koks a Slovák s pytlem na zádech

Na první pohled je to vlastně velmi prostá reklama. Několik barev, velké jméno firmy a bosý muž, který si přes rameno nese těžký pytel uhlí. Žádné kouřící tovární komíny, hornické věže, lokomotivy naložené uhlím ani složité reklamní slogany. Přesto právě tato jednoduchost dělá z cedule firmy Svoboda a Hinais jednu z vizuálně nejzajímavějších reklam československého obchodu s palivy. Postava s pytlem totiž nebyla nahodilou ilustrací. Stala se skutečným poznávacím znamením firmy a provázela ji na tiskovinách, reklamách i poštovních zásilkách.

Firma starší než republika

Svoboda a Hinais bývá spojována především s obdobím první Československé republiky, kdy patřila mezi významné velkoobchodníky s uhlím. Její historie je však očividně starší. Dochovala se firemní dopisnice odeslaná 2. července 1918, tedy ještě několik měsíců před zánikem Rakouska-Uherska. Ještě zajímavější stopu nabízí studie věnovaná historickým vyobrazením Českého Šternberka. Ta uvádí barevnou litografii hradu vydanou pro firmu Svoboda a Hinais s reklamou na uhlí, koks, brikety a antracit; z kontextu studie vyplývá, že šlo o tisk z přelomu let 1899–1900. Pokud je toto datování správné, fungovala firma už kolem roku 1900 a její historie tak zasahuje hluboko do doby monarchie.

Je to pozoruhodné i z hlediska dějin reklamy. Uhlí nebylo zbožím, které by samo nabízelo příliš mnoho možností pro atraktivní propagaci. Jednotliví obchodníci navíc často prodávali podobné palivo ze stejných revírů. Rozhodující proto byla důvěra v dodavatele, správná váha, kvalita, cena a především spolehlivý rozvoz. Svoboda a Hinais si velmi brzy uvědomili, že i obchod s něčím tak obyčejným, jako je uhlí, může mít vlastní značku a vlastní vizuální jazyk.

Mezi velkými obchodníky s uhlím

Jak silné postavení firma získala, ukazuje dokument z počátku 20. let. Při jednáních kolem vytvoření Československé uhelné dovozní a vývozní společnosti, která měla obchodovat mimo jiné se slezským uhlím a koksem, je Svoboda & Hinais výslovně jmenována mezi několika pražskými velkoobchodnickými firmami přizvanými k projektu. Nešlo tedy o malý lokální uhelný sklad zásobující několik ulic, ale o firmu pohybující se ve velkoobchodních strukturách československého uhelného trhu.

Její nabídka zahrnovala především uhlí, koks a antracit, v některých starších reklamách také brikety. Dobový inzerát z roku 1934 je až stroze účelný: „UHLÍ – KOKS – ANTRACIT, Svoboda a Hinais, Praha II., Vodičkova ul.“ Žádné básnění. Kdo potřeboval topit, věděl, kam se obrátit.

Pražské ústředí firmy je ve 20. letech doloženo na adrese Vodičkova 18. Vedle obchodních kanceláří měla firma samozřejmě také sklady a vlastní distribuční zázemí. Mimořádně pěkné svědectví se dochovalo díky projektu Paměť národa. Zdeňka Děrdová vzpomínala na svého otce, který byl u Svobody a Hinaise zaměstnán prakticky celý život. V rodinném archivu se zachovaly dokonce fotografie skladů na Zlíchově i rozvozu uhlí po Praze ve 30. letech. Tím dostává stará reklamní cedule docela konkrétní pokračování: pytel z obrázku se mění ve skutečné povozy, sklady, zaměstnance a pražské domácnosti čekající na palivo před zimou.

Uhlí po padesáti kilech

Velkoobchodní charakter firmy neznamenal, že by Svoboda a Hinais dodávali pouze vagony uhlí průmyslovým podnikům. Firma se obracela i na domácnosti a menší odběratele. Zvlášť zajímavým způsobem prodeje bylo uhlí dodávané v plombovaných pytlích o hmotnosti 50 kilogramů. Pro zákazníka to mělo jasnou výhodu: nekupoval anonymní hromadu uhlí shozenou z vozu na chodník, ale přesně odvážené a firemně označené množství.

Právě takový pytel je hlavním motivem dochované reklamní cedule. Je zavázán a opatřen plombou s propletenými iniciálami S a H, takže samotný obal funguje skoro stejně jako dnešní značkové balení. Na zboží, které bylo svou podstatou špinavé, sypké a prakticky bezejmenné, firma přenesla princip značkového výrobku. Uhlí přestalo být jednoduše „uhlím od uhlíře“ a stávalo se uhlím od Svobody a Hinaise.

A právě zde začíná být grafika cedule mimořádně zajímavá.

Bosý Slovák, který se stal logem

Muž s pytlem nevypadá příliš jako havíř. Nemá hornickou uniformu, přilbu ani nářadí. Je bosý, ve volných kalhotách a košili a svým vzhledem skutečně připomíná spíše romantizovanou postavu slovenského horala či Jánošíka. A tentokrát nejde pouze o naši dnešní interpretaci obrazu.

Firma stejnou postavu používala také ve svém strojovém poštovním výplatním otisku. Povolení k jeho používání bylo zveřejněno na konci roku 1927 a první známý otisk pochází z 19. ledna 1928. Specializovaný katalog poštovní historie motiv výslovně označuje jako „Slovák nesoucí pytel uhlí“. V kruhu mezi datumovým a výplatním razítkem tak šel do světa na každém firemním dopise tentýž muž, kterého známe z reklamy.

To už není pouhá ilustrace, ale skutečné firemní logo. A na svou dobu docela promyšlené. Uhlí samo o sobě se od konkurence vizuálně odlišit nedá. Firma proto nevytvořila symbol produktu, ale symbol služby – silného člověka, který náklad vezme na záda a odnese jej zákazníkovi. Postava současně působí lidově, důvěryhodně a snadno se pamatuje. V záplavě dobových reklam plných textu a ozdob musel jednoduchý siluetový motiv fungovat velmi dobře.

Z dnešního pohledu je na ceduli navíc půvabný jeden detail: uhlíř či slovenský nosič nese pytel nahoru. Každý, kdo někdy sledoval pražské uhlíře při práci, by přitom čekal přesně opačný směr – uhlí se obvykle sypalo nebo snášelo dolů do sklepa. Reklamní hrdina Svobody a Hinaise ovšem zdolává schody vzhůru. Možná proto, že grafická kompozice potřebovala dynamickou stoupající figuru, možná proto, že symbolizovala samotnou donášku zboží. Každopádně je to detail, který dodává reklamě skoro filmový pohyb.

Od pohlednic až k firemnímu razítku

Svoboda a Hinais patřili očividně k podnikům, které reklamu nepovažovaly za zbytečný výdaj. Už kolem roku 1900 se jejich jméno objevovalo na obrazových pohlednicích, ve 20. letech existovaly firemní dopisnice a reklamní tiskoviny a ve 30. letech nacházíme firemní inzerci v časopisech. Motiv Slováka s pytlem se dostal dokonce na poštovní výplatní otisk. Dochovaná korespondence firmy z let 1928–1929 je evidována také ve fondech Národní knihovny a další firemní písemnosti z roku 1938 v Národním technickém muzeu.

Význam firmy potvrzuje také osoba Bohuslava Svobody, narozeného roku 1889 v Praze, kterého Encyklopedie dějin města Brna uvádí jako ředitele firmy Svoboda a Hinais a současně jako předsedu sekce obchodníků uhlím při Obchodním gremiu. Zatím však nemáme dostatečný podklad k tomu, abychom jej ztotožnili s původním zakladatelem či se „Svobodou“ z názvu firmy; vzhledem k tomu, že firma existovala už kolem přelomu století, mohl patřit až k další generaci jejího vedení.

Podnik přežil hospodářské otřesy první republiky i její konec. Ještě pro rok 1940 je Svoboda a Hinais evidována mezi obchodními partnery Sternberských kamenouhelných dolů v Břasích. Příběh firmy tak nepokrývá několik reklamních sezon, ale přinejmenším několik desetiletí českého obchodu s uhlím.

Reklama na něco, co bylo černé a špinavé

Právě v tom je tato cedule tak dobrá. Prodává jeden z nejméně fotogenických výrobků, jaké si lze představit – černé uhlí. A přesto nepotřebuje ukazovat důl ani vysvětlovat kalorickou hodnotu. Stačí muž, pytel, jednoduchá barevnost a jméno Svoboda a Hinais.

Pytel s plombou říká zákazníkovi, že dostane správné množství. Iniciály S a H potvrzují, kdo za zboží ručí. A bosý slovenský nosič mění obyčejnou dodávku paliva v zapamatovatelný obraz. To je vlastně velmi moderní princip značky: místo dlouhého vysvětlování jeden symbol, který si člověk spojí s firmou.

A že jde muž s padesáti kilogramy uhlí do schodů nahoru? Nechme mu to. Po sto letech už si tu cestu rozhodně zasloužil.

Zdroje

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR – dobový sněmovní tisk k československému uhelnému hospodářství a zmínka o firmě Svoboda & Hinais.

Paměť národa – vzpomínky Zdeňky Děrdové, fotografie skladů ve Zlíchově a rozvozu uhlí firmy Svoboda & Hinais.

Encyklopedie dějin města Brna – Bohuslav Svoboda, ředitel firmy Svoboda a Hinais.

Historia Postalis – poštovní výplatní otisk firmy Svoboda a Hinais a motiv „Slovák nesoucí pytel uhlí“, Vodičkova 18, Praha II.

Posázaví o.p.s. – ikonografie Českého Šternberka a reklamní litografie firmy Svoboda a Hinais z přelomu 19. a 20. století.

Český horolezecký svaz – časopis z roku 1934 s inzercí „Uhlí – koks – antracit, Svoboda a Hinais“.

Národní knihovna ČR – archivní evidence korespondence firmy Svoboda a Hinais z let 1928–1929.

Státní oblastní archiv v Plzni – fond Sternberské kamenouhelné doly, firma Svoboda a Hinais doložena roku 1940.