Václav Karel

Václav Karel – vůně kávy ze starého Smíchova

Obchod, do kterého se chodilo za vůní kávy

„Aromatickou, chutnou a levnou kávu…“ Tak začínala reklama obchodníka Václava Karla ze Zborovské ulice na pražském Smíchově. Několik slov, která dnes působí skoro obyčejně, ale ve třicátých letech dokázala vyvolat docela konkrétní představu: otevřené dveře koloniálu, dřevěný pult, zásuvky a dózy s různými druhy zboží, papírové sáčky, vůni čerstvě mleté kávy, koření, ovoce, sýry a uzeniny. Karel přitom neprodával jen kávu. Jeho reklama pokračuje nabídkou „veškerého koloniálního a lahůdkářského zboží“ a pod jeho jménem se hrdě objevují lahůdky, vína, sýry, salámy, sardinky a ovoce. Byl to tedy typ obchodu, který stál někde mezi klasickým koloniálem a specializovaným lahůdkářstvím – podnik, kam člověk mohl přijít pro každodenní nákup, ale také pro něco, co mělo nádech dálky, městského pohodlí a malého luxusu.

Právě káva byla pro takové obchody mimořádně důležitým zbožím. Samotný pojem koloniál vznikl z obchodování se zbožím přicházejícím z dalekých zemí – s kávou, kakaem, čajem, kořením, jižním ovocem a dalšími výrobky, které se ve střední Evropě nevyráběly. Káva proto nebyla jen jednou položkou v regálu. Byla symbolem moderního městského života a zároveň výborným prostředkem, jak zákazníka dostat do obchodu. Karlova reklama to dělá dokonale: nejprve slibuje kávu „aromatickou, chutnou a levnou“ a teprve potom připomíná, že zákazník může při jedné návštěvě koupit prakticky celý sortiment lepšího potravinářského obchodu.

Zborovská – rušná tepna prvorepublikového Smíchova

Václav Karel měl svůj obchod na adrese Praha-Smíchov, Zborovská 60. Nejde přitom jen o údaj převzatý z reklamního předmětu. V dobovém tisku z roku 1939, který se podařilo při pátrání dohledat v digitalizovaném archivu deníku Venkov, se objevuje Václav Karel právě jako obchodník s koloniálním zbožím na Zborovské 60. Jméno, obor i adresa se tedy vzájemně potvrzují a z reklamy vystupuje skutečný smíchovský živnostník, nikoli anonymní značka.

Smíchov byl v té době jednou z nejživějších pražských čtvrtí. Bývalé průmyslové město, připojené roku 1922 k Velké Praze, spojovalo továrny, činžovní domy, kanceláře, kavárny, restaurace a hustou síť drobných obchodů. Zborovská ulice vedla právě takovým prostředím. Jen několik kroků od ní se soustřeďoval společenský život kolem dnešního náměstí 14. října a monumentálního Národního domu na Smíchově, vystavěného v letech 1906–1908 podle návrhu architekta Aloise Čenského. V jeho prostorách byly restaurace, kavárna, společenské sály, kulečník, spolkové místnosti i další provozy. Byl to jeden z přirozených orientačních bodů čtvrti.

Není proto náhodou, že si jej Karel přibral přímo do své reklamy. Za adresou následuje jednoduché: „Proti nár. domu.“V době bez navigací, internetových map a světelných poutačů byl takový údaj účinnější než složité vysvětlování. Zákazník nemusel znát číslo domu. Stačilo vědět, kde stojí Národní dům.

Právě tady ovšem reklama schovává malou historickou záhadu.

Záhada domu číslo 60

Dnešní boční strana Národního domu směřující do Zborovské nese adresu Zborovská 7. Naproti tomu dnešní adresa Zborovská 84/60 leží výrazně severněji. Číslo 60 přitom není moderní novotvar – historické prameny dokládají, že za okupace existovala na tehdy přejmenované ulici Matyáše Brauna skutečně adresa s orientačním číslem 60. Jednoduché vysvětlení, že se domy později pouze přečíslovaly, proto zatím nestačí.

Může zde být skryta dobová zvláštnost v označování provozovny, jiný způsob chápání pojmu „proti Národnímu domu“, případně další adresní souvislost, kterou se dosud nepodařilo nalézt. Byla by škoda tuto nesrovnalost násilně uhladit. Právě takové drobné rozpory jsou při práci se starou reklamou cenné – připomínají, že město není neměnná mapa a že adresy, názvy ulic i význam jednotlivých míst se v průběhu desetiletí proměňovaly.

Zajímavou pomůckou pro datování je samotný název Zborovská. Za okupace byla ulice přejmenována na třídu Matyáše Brauna. Pamětník Otto Musil vzpomíná, že ještě v květnu 1945 nesla označení Matyáš Braun Straße a jméno Zborovská se vrátilo až po válce. Pokud tedy Karlova reklama skutečně pochází z období jeho doloženého podnikání kolem roku 1939, nejlépe zapadá do posledních let první republiky nebo bezprostředně navazujícího období před úplným prosazením protektorátních názvů. Nejpravděpodobnější datací je proto konec třicátých let, přesný rok však zatím doložen není.

Káva, sardinky a kus světa za výlohou

Na Karlově reklamě je krásně vidět také proměna městského nakupování. Vedle sebe zde stojí potraviny z velmi různých světů. Káva přicházela z tropických oblastí, sardinky připomínaly moře a dálkový obchod, víno a sýry patřily k tradičnímu lahůdkářskému sortimentu, zatímco salámy a ovoce představovaly zboží každodennější. Pro zákazníka ale nebylo důležité, odkud přesně jednotlivé položky pocházejí. Podstatné bylo, že je najde pohromadě u obchodníka, kterého zná jménem.

A právě jméno je na reklamě výrazné: VÁCLAV KAREL. Prvorepublikový maloobchod byl stále do značné míry osobní. Obchod nebyl anonymním článkem řetězce. Nesl jméno majitele a s ním také jeho pověst. Když reklama tvrdila, že zde zákazník nakoupí „nejvýhodněji“, nebyla za tím marketingová centrála, ale konkrétní živnostník, jehož obchod sousedé znali a kolem jehož výlohy denně chodili. Jeden špatný nákup se nevyřizoval prostřednictvím zákaznické linky – o několik hodin později o něm mohla vědět půlka ulice. Dobrá pověst proto měla doslova obchodní hodnotu.

Z dnešního pohledu je zajímavý také telefon 40508, který reklama uvádí. Telefonní spojení nebylo ve třicátých letech samozřejmostí každé drobné prodejny a jeho otištění v reklamě působilo současně prakticky i moderně. Zákazník či restauratér mohl objednávku vyřídit bez osobní návštěvy a obchod se tím hlásil k tehdejšímu městskému standardu. Přímé nezávislé potvrzení, že číslo 40508 skutečně patřilo Václavu Karlovi, se však zatím v dostupných telefonních seznamech nepodařilo najít, a proto jej známe pouze z dochované reklamy.

Malý obchod, který přežil na papíře

O samotném Václavu Karlovi zatím víme překvapivě málo. Víme, že na Smíchově obchodoval, známe jeho jméno, adresu a sortiment. Nemáme však zatím bezpečně určené datum narození, rodinné poměry ani dobu, po kterou obchod provozoval. V pražských pramenech se objevují další lidé stejného jména, ale bez přímého dokumentu by bylo nepoctivé některého z nich s obchodníkem ze Zborovské automaticky ztotožnit. Stejně tak nemá nic společného se známým malířem a ilustrátorem Václavem Karlem narozeným roku 1902, který žil a pracoval na jiné pražské adrese.

Možná právě proto je tato drobná reklama tak působivá. Velké firmy po sobě zanechaly továrny, ochranné známky, výroční publikace a rozsáhlé archivy. Po malém obchodníkovi někdy zůstane jen několik řádků na kartonu nebo účtence. Přesto z nich lze po téměř devadesáti letech znovu sestavit malou scénu: rušný Smíchov, tramvaje v ulicích, Národní dům plný společenského života, výlohu potravinářského obchodu a za ní Václava Karla, který Pražanům nabízí kávu, víno, sýry, salámy, sardinky a ovoce.

Reklama přitom neslibuje žádný zázrak. Jen dobrou, voňavou a levnou kávu a jistotu, že další nákup lze udělat na stejném místě. Právě v té obyčejnosti je její kouzlo. Není svědectvím o velkém průmyslu ani slavné značce, ale o každodenním městském životě – o jednom z tisíců obchodů, z nichž byla Praha první republiky složená.

A zatímco samotný krám Václava Karla už z města zmizel, jeho nabídka zůstala zachycena na staré reklamě. Stačí ji přečíst a ze Zborovské jako by se na okamžik znovu linula vůně čerstvě namleté kávy.

Datace předmětu: pravděpodobně konec 30. let 20. století, přesný rok zatím neurčen.
Firma: Václav Karel, koloniální a lahůdkářské zboží.
Místo: Praha-Smíchov, Zborovská 60.
Telefon: 40508 – doložen na reklamě, zatím nepotvrzen v dalším nezávislém prameni.

Zdroje

Venkov, 1939 – digitalizovaný dobový tisk, záznam „Václav Karel, koloniál, Zborovská 60“, databáze Arcanum.

Pamatky.cz – Národní dům na Smíchově; historie stavby, architekt Alois Čenský a umístění objektu.

Paměť národa – vzpomínky Otto Musila na válečné označení Zborovské ulice jako třídy Matyáše Brauna.

Wikidata / Památkový katalog – Národní dům na Smíchově, čp. 82, boční adresa Zborovská 7.

Historické a současné adresní záznamy – Zborovská 84/60, Praha.

Encyklopedie Prahy 2 – Václav Karel, malíř a ilustrátor, pro odlišení od smíchovského obchodníka.