Vysočanská mlékárna
Vysočanská mlékárna – Freyův podnik, který vozil mléko po celé Praze
Z jediné místnosti vyrostla jedna z nejznámějších pražských mlékáren
Na starých lahvích, povozech a reklamních materiálech se objevoval nápis „Vysočanská mlékárna B. r. Frey“. Dnes už po jejím původním areálu téměř nic nezůstalo, přesto šlo ve své době o jeden z nejvýznamnějších mlékárenských podniků v Praze. Jeho historie je zároveň historií rodiny Freyových, která se výrazně zapsala do průmyslového rozvoje Vysočan. Podnik začínal skromně: v roce 1889 nechal Bedřich Frey mladší ve stodole rodinného statku čp. 26 zřídit primitivní mlékárnu, která se vešla do jediné místnosti. O několik desetiletí později už firma zpracovávala 15 000 litrů mléka denně, měla kolem sedmdesáti vlastních prodejen v Praze a provozovala mléčný bar přímo na Václavském náměstí.
Vysočanská mlékárna tak představuje krásný příklad proměny pražského předměstí. Na začátku stojí zemědělský dvůr a několik krav, na konci moderní potravinářský podnik zásobující velkoměsto. A mezi tím desítky bílých vozů, koně se zvonky, skleněné lahve a generace Pražanů, pro něž byl Freyův nápis na mléce stejně samozřejmý jako později názvy velkých socialistických mlékárenských podniků.
Freyovi – rodina, která změnila Vysočany
Historie mlékárny vyrůstá ze starší průmyslové tradice rodiny Freyových. Bedřich Frey starší byl magistrem farmacie a vlastnil pražskou lékárnu U bílého jednorožce na Staroměstském náměstí. Vedle farmacie se věnoval zemědělství a technice a už roku 1835 založil ve Vysočanech cukrovar. Právě tento závod se stal jedním z prvních významných průmyslových podniků tehdy ještě převážně venkovské obce.
Jeho syn Bedřich Frey mladší zdědil nejen podnikatelského ducha, ale také mimořádný zájem o technické novinky. Spolu s chemikem a technikem Hugem Jelínkem se roku 1863 podílel na zavedení nové metody čištění cukerné šťávy, později známé jako Frey-Jelínkova saturace. Vedle cukrovarnictví však začal rozvíjet také rodinný statek a právě zde vznikla mlékárna.
Frey mladší byl navíc významnou osobností veřejného života. Dvacet let zastával funkci starosty Vysočan a rodina měla výrazný vliv na hospodářský i společenský život obce. Vysočany se během několika desetiletí měnily ze zemědělské vsi v průmyslové město, k čemuž přispěla železnice, cukrovar, později továrny Českomoravské, Kolbenovy závody a řada dalších podniků.
První mlékárna ve stodole
Impulsem ke vzniku mlékárny byla podle podrobné historie Prahy 9 návštěva německých parních mlékárenských závodů. Bedřicha Freye zaujala možnost moderního průmyslového zpracování mléka natolik, že se rozhodl podobný provoz vybudovat ve Vysočanech.
Začátek byl na dnešní poměry téměř neuvěřitelně jednoduchý. Provoz zahájený roku 1889 měl jednu místnost. Před stodolou stála lokomobila původně určená k mlátičce, uvnitř byly dvě dánské odstředivky, máselnice, nádrž a dřevěná vana. Přesto to byl základ skutečné průmyslové mlékárny.
Některé stručnější moderní texty uvádějí jako vznik Vysočanské mlékárny rok 1896, ale podrobná vlastivědná práce Prahy 9 klade zahájení prvního provozu už do roku 1889 a zásadní rozšíření do roku 1895. Rozdíl zřejmě vychází z toho, zda je za začátek považován první jednoduchý provoz, nebo až plně vybavená parní mlékárna.
Roku 1895 vzniká skutečná parní mlékárna
Pouhých šest let po zahájení výroby přišel velký skok. Roku 1895 byla mlékárna rozšířena o nové budovy a moderní technické zařízení. Kotelna dostala dva parní kotle a v areálu vznikla odstřeďovna, umývárna lahví, máslárna, sýrárna a výpravna mléka. Teprve od této chvíle šlo skutečně o moderní parní mlékárenský provoz schopný zásobovat velké množství zákazníků.
Mlékárna stála v areálu starého Freyova statku poblíž dnešního křížení Freyovy a Sokolovské ulice, v prostoru dnešního obchodního centra Fénix a hotelu Clarion. Starý statek a někdejší vysočanská tvrz tak dostaly zcela novou průmyslovou funkci.
Na přelomu století šlo už o podnik, který patřil mezi nejvýznamnější pražské producenty mléka. Dobové vzpomínky řadí Vysočanskou mlékárnu vedle Radlické a Trojské mlékárny mezi hlavní značky, které Pražané znali z lahví i rozvážkových vozů.
Padesát bílých vozů a sto párů koní
Jedním z nejpůsobivějších obrazů historie mlékárny je její rozvoz.
Až do konce první světové války provozovala firma vlastní koňskou dopravu. Sto párů koní se střídalo u padesáti bílých vozů, na jejichž bocích byl nápis „Vysočanská mlékárna, B. r. Frey“.
Nešlo pouze o dopravu objednaného mléka ke stálým zákazníkům. Vůz fungoval zároveň jako pojízdná prodejna. Na určených zastávkách z něj dvě bíle oblečené ženy prodávaly mléko lidem, kteří přišli se svými nádobami. Dobové vzpomínky zmiňují také zvonečky na koních, jejichž zvuk oznamoval příjezd mléka do ulice.
Je těžké najít lepší obraz tehdejšího zásobování Prahy. Dnes přijede chladírenský kamion k supermarketu a zákazník celý distribuční systém vůbec nevidí. Tehdy každé ráno projížděl ulicí bílý vůz označený jménem konkrétní mlékárny. Značka nebyla schovaná někde na etiketě. Jezdila Prahou tažená koňmi.
Mléko ve skleněné lahvi jako reklamní médium
Vysočanská mlékárna patřila k podnikům, které velmi brzy pochopily sílu značky. Nápis Vysočanská mlékárna B. Freyse objevoval na lahvích a rozvážkových vozech a firma budovala vlastní síť prodejen.
Skleněná mléčná láhev byla přitom ideálním reklamním předmětem. Putovala z mlékárny do domácnosti a po spotřebování mléka se vracela k dalšímu použití. Značka tak byla každé ráno přímo na kuchyňském stole.
To je pro historii reklamy důležitý detail. Moderní obalový marketing nevznikl až s barevnými kartony a plastovými lahvemi. Už obyčejná vratná skleněná nádoba mohla velmi účinně vytvářet známost výrobce.
Ve Vysočanech navíc značka používala jméno rodiny, která byla ve městě známá z cukrovaru, veřejného života i komunální politiky. Frey tedy nebyl pouze podpis výrobce. Byl místním rodinným jménem s dlouhou průmyslovou tradicí.
Bedřich Eduard Strohmayer-Frey
Protože Bedřich Frey mladší neměl vlastní děti, osvojil roku 1886 osiřelého Bedřicha Eduarda Strohmayera, který začal používat jméno Strohmayer-Frey. Právě on později převzal rodinný podnik a výrazně jej rozvinul.
Freyovým byl roku 1888 obnoven rytířský stav a predikát von Freyenfels, později však vyšlo najevo, že žádost byla založena na nepravých genealogických listinách. Bedřich Eduard Strohmayer-Frey si nicméně mohl svůj šlechtický titul ponechat a později používal označení Freiherr Frey von Freyenfels.
Přestože tato rodinná epizoda působí téměř jako námět románu, pro historii mlékárny je podstatnější, že Strohmayer-Frey vedl podnik velmi úspěšně. Po převzetí pokračoval v modernizaci a rozšiřování firmy a dovedl ji do období největšího rozmachu mezi světovými válkami.
Ema Destinnová ve Vysočanech
Freyův statek nebyl pouze místem výroby. Rodina žila přímo v areálu a udržovala široké kulturní kontakty.
Bedřich Eduard Strohmayer-Frey se oženil s Jindřiškou Kittlovou, sestrou slavné operní pěvkyně Emy Destinnové. V rodinném sídle stávalo koncertní křídlo značky Bechstein a podle vysočanské historie na něj při svých návštěvách hrávala právě Ema Destinnová.
Je to krásná drobnost v jinak ryze průmyslovém příběhu: pár metrů od odstředivek, kotlů a lahví s mlékem stál klavír, u něhož sedávala jedna z nejslavnějších českých pěvkyň své doby.
Sedmdesát prodejen po celé Praze
Zásadní změny přišly roku 1933. Mlékárna koupila zařízení na tavení sýra a původní rodinný podnik byl přeměněn na akciovou společnost. Od té doby nesl oficiální název „Vysočanská mlékárna B. Frey, a. s.“ Bedřich Eduard Strohmayer-Frey se stal předsedou společnosti a řídil ji až do konce druhé světové války.
Rozsah podniku byl už tehdy mimořádný.
Roku 1935 mlékárna denně zpracovávala kolem 15 000 litrů mléka a na území Velké Prahy měla asi 70 vlastních prodejen. Prakticky tak zásobovala celé město.
Pro srovnání – už roku 1912 měla pouze na území dnešní Prahy 7 dvě vlastní prodejny. V téže části města měla Radlická mlékárna pět prodejních míst a vedle nich zde působila Trojská mlékárna a další producenti. Pražský mlékárenský trh tedy rozhodně nebyl bez konkurence.
Přesto se Freyovu podniku podařilo vybudovat síť, která z Vysočan udělala skutečné centrum zásobování hlavního města mlékem.
Mléčný bar na Václavském náměstí
Roku 1935 udělala Vysočanská mlékárna další reklamně i obchodně velmi chytrý krok. Otevřela vlastní mléčný bar na Václavském náměstí, v domě U Šenfluků čp. 824/29.
Bylo to v jistém smyslu výkladní okno celé firmy. Mlékárna už nebyla jen anonymním dodavatelem potraviny rozvážené za úsvitu po domácnostech. Mohla své produkty nabídnout přímo v samotném centru Prahy.
Mléčné bary patřily k fenoménům moderního městského stravování. Nabízely mléko, kysané výrobky, sýry a jednoduché občerstvení a vytvářely obraz zdravého, rychlého a moderního životního stylu.
Pro Vysočanskou mlékárnu mělo umístění na Václavském náměstí mimořádnou reklamní hodnotu. Z podniku na tehdejším pražském předměstí se značka dostala přímo na nejvýznamnější obchodní třídu republiky.
Válka zlomila rodinnou tradici
Druhá světová válka znamenala konec rodinné éry.
Při spojeneckém náletu na průmyslové Vysočany na konci války byl těžce poškozen Freyův areál. Rodinný dům vzniklý přestavbou staré vysočanské tvrze byl zničen a poškození utrpěla také samotná mlékárna.
Po válce byla na podnik uvalena národní správa. Bedřich Eduard Strohmayer-Frey se hlásil k německé národnosti a musel Československo opustit. Dožil v Rakousku, kde roku 1958 zemřel.
Tím skončilo více než půlstoletí přímého spojení mlékárny s rodinou Freyových.
1. ledna 1948: znárodnění
Dne 1. ledna 1948 byl podnik znárodněn. Následovala rozsáhlá rekonstrukce a podle historie Prahy 9 se výrobní výkon závodu poté zvýšil přibližně desetinásobně.
Zajímavé je, že mlékárna tedy nezanikla okamžitě se soukromou firmou. Nový stát její výrobní kapacitu naopak využil a rozšířil.
Od 1. července 1955 se bývalý Freyův závod stal součástí národního podniku Vysočanské mlékárny jako závod 03. Později byl provoz přesunut k Harfě do Českomoravské ulice, kde se nacházela ústřední výroba podniku.
Roku 1963 se Vysočanské mlékárny spojily s Pražským mlékárenským průmyslem a vznikl národní podnik Laktos. Tím definitivně zmizelo jméno Frey z průmyslové identity mlékárenského závodu.
Továrna mizí z mapy
Stejně postupně jako zmizelo jméno, mizely i původní budovy.
Při přestavbě tehdejší Klímovy, dnešní Freyovy ulice byl roku 1956 původní objekt mlékárny zbořen. Zbytky starého statku přežívaly déle, ale definitivně zanikly při velké přestavbě centra Vysočan a budování stanice metra Vysočanská kolem roku 1993.
Na místě, kde kdysi stály kravíny, odstředivky, máslárna a desítky mléčných vozů, je dnes úplně jiné město.
Z původního světa Freyových se zachovalo jen minimum. Symbolickou památkou se stala socha Piety, která bývala umístěna nad vstupní branou do dvora a později byla uložena ve správě městské části Praha 9.
Jedna ze tří mlékáren, které znala celá Praha
Pamětníci z Vysočan vzpomínali, že Praha měla několik skutečně známých velkých mlékáren: Radlickou, Trojskou a Vysočanskou. Freyovo jméno bylo vidět na lahvích a na rozvážkových vozech po celém městě.
Právě v tom spočívá význam Vysočanské mlékárny pro historii reklamy.
Nevytvořila jeden slavný plakát, který by dodnes visel v muzeích. Vybudovala něco možná účinnějšího: každodenní přítomnost značky.
Každé ráno přijel bílý vůz.
Na něm stálo jméno mlékárny.
Zákazník dostal mléko ve značkové lahvi.
Po cestě do práce mohl projít kolem jedné z desítek firemních prodejen.
A pokud se ocitl na Václavském náměstí, mohl zajít přímo do Freyova mléčného baru.
To už nebyla jen výroba mléka. To byl na svou dobu velmi vyspělý systém distribuce a značkového prodeje.
Od dřevěné vany k patnácti tisícům litrů denně
Příběh Vysočanské mlékárny lze shrnout několika čísly.
1889: jedna místnost, dvě odstředivky, máselnice, nádrž a dřevěná vana.
1895: parní kotle, odstřeďovna, umývárna lahví, máslárna, sýrárna a výpravna.
Před první světovou válkou: padesát rozvážkových vozů a sto párů koní.
1935: patnáct tisíc litrů mléka denně, asi sedmdesát pražských prodejen a mléčný bar na Václavském náměstí.
Za necelého půlstoletí vyrostla z jedné místnosti ve stodole jedna z nejznámějších pražských mlékáren.
A právě proto jsou dnes staré lahve, účtenky nebo reklamy s nápisem Vysočanská mlékárna B. Frey mnohem víc než jen dekorativní předměty.
Připomínají podnik, který každé ráno vstupoval do tisíců pražských domácností – a který zmizel z města tak dokonale, že na místě jeho původní továrny dnes většina lidí ani netuší, že nějaká mlékárna kdy stála.
Zdroje
Městská část Praha 9 – Vysočanské fragmenty, 2010; historie Freyovy rodiny a Vysočanské mlékárny, zahájení provozu roku 1889, modernizace roku 1895, koňský rozvoz, akcionování roku 1933, produkce roku 1935, síť prodejen, znárodnění a zánik původního areálu.
Městská část Praha 9 – Nejen pradávná minulost; vzpomínky na Freyovu mlékárnu, její postavení vedle Radlické a Trojské mlékárny a označení na lahvích a rozvážkových vozech.
Městská část Praha 9 – Vysočanské proměny; industrializace Vysočan a širší historický kontext místního průmyslu.
Praha 7 – Trojská mlékárna; údaje o pražském mlékárenském trhu a vlastních prodejnách Vysočanské mlékárny v roce 1912.
Česká televize – Z metropole: Historie mlékáren, 27. února 2016; Vysočanská a Radlická mlékárna jako velké pražské mlékárenské provozy konce 19. století.
Městská část Praha 9 / časopis Devítka – článek Vysočanská mlékárna; historie Freyova velkostatku, mlékárny a rodiny.
