Webrovka

Všechno začalo vodou pod bělírnou

Příběh Webrovky nezačíná v továrně ani v obchodní kanceláři, ale u obyčejné studny. Ve Vratislavicích nad Nisou, tehdejším Maffersdorfu, si roku 1862 nechal Karl Skollauda u svého domu a bělírny vyhloubit studnu. Voda, která se v ní objevila, však chutnala podivně nakysle. Skollauda se nejprve domníval, že za zvláštní příchutí stojí nová pumpa nebo snad zbytky střelného prachu použitého při hloubení. Chuť ale nezmizela. Pozdější rozbor ukázal, že příčina je mnohem zajímavější – pod Vratislavicemi se nachází přírodní minerální voda.

To, co začalo jako problém se studnou, se postupně změnilo v podnikatelskou příležitost. Místní pramen získával pověst a kolem minerální vody začal vznikat provoz, který měl nakonec proměnit nenápadné místo u Lužické Nisy v malé lázeňské centrum.

Když Vratislavice dostaly své lázně

Druhá polovina 19. století byla zlatým věkem lázeňství a minerálních vod. Kyselky se pily nejen pro chuť a osvěžení, ale byly považovány také za prostředek vhodný při nejrůznějších zdravotních obtížích. Lázeňská místa rostla po celé monarchii a také Vratislavice chtěly svůj pramen využít naplno.

Vznikly zde malé lázně, jejichž další vývoj ale nebyl jednoduchý. Starší lázeňský provoz neprosperoval a roku 1888 jej zasáhl požár. Tím však příběh zdejší kyselky neskončil. Naopak. V devadesátých letech 19. století přišel nový rozmach a roku 1894 zde stál reprezentativní lázeňský komplex s restaurací, parkem a vodotryskem. Hostům byly nabízeny minerální, rašelinové i parní koupele a součástí areálu byl lázeňský dům.

Vratislavice tak získaly svůj vlastní malý lázeňský svět. Lidé sem nepřicházeli pouze napít se vody. Přijížděli za pobytem, koupelí a odpočinkem. Minerální pramen se stal součástí místní identity.

Jenže právě tento svět měla první světová válka zásadně změnit.

Přichází Josef Weber

Po válce se lázním nedařilo a stagnující podnik změnil majitele. Kyselku koupil Josef Weber, který měl zkušenosti z nedalekých Lázní Libverda. A právě s jeho příchodem začíná kapitola, která je pro historii staré reklamy nejzajímavější.

Weber se rozhodl, že budoucnost podniku nebude stát především na lázeňských hostech. Lázeňský provoz zrušil, prameny nechal vyčistit a svou pozornost obrátil ke stáčení a prodeji minerální vody.

Byla to zásadní změna. Zákazník už nemusel přijet za kyselkou do Vratislavic. Vratislavická kyselka měla přijet za zákazníkem.

Voda se začala prodávat pod jménem Weber Quelle – Weberova kyselka. A z Weberova jména se postupně zrodilo mnohem lidovější a zapamatovatelnější označení:

Webrovka.

Z minerální vody vzniká značka

Právě v meziválečném období se z vratislavického pramene stává skutečný značkový výrobek. Na reklamách se objevovalo označení WEBROVKA VRATISLAVICKÁ a pod ním výrazný nápis „léčivá přírodní KYSELKA“. Dobová grafika ukazuje láhev nalévající minerální vodu do sklenice a pracuje s názvem Webrovka jako s hlavním poznávacím znamením výrobku.

Je to pěkný příklad proměny minerální vody v moderní spotřební značku. Původní německý název Weber Quelle jasně odkazoval na majitele, česká Webrovka ale zněla přirozeně, domácky a velmi snadno se pamatovala. Nebylo už potřeba dlouze vysvětlovat, odkud voda pochází. Stačilo říct Webrovka.

A reklama se postarala o zbytek.

„Na chřipku je tutovka…“

Reklama Webrovky dokázala být na svou dobu překvapivě hravá. Z historie Vratislavic se dochoval slogan:

„Na chřipku je tutovka – horké mléko a Webrovka!“

Je to přesně ten typ reklamního verše, který měl zákazníkovi zůstat v hlavě ještě dlouho poté, co kolem plakátu nebo cedule prošel.

Jiné reklamy byly mnohem vážnější. Weberova kyselka byla propagována jako přírodní léčebná voda a dobová inzerce jí připisovala příznivé působení při širokém spektru zdravotních potíží. Dochovaný inzerát z roku 1925 například doporučoval vratislavickou kyselku jako domácí kúru a spojoval ji s obtížemi močových cest, dnou, revmatismem, chudokrevností, chřipkou či katary. Zmiňoval také kombinaci minerální vody s teplým mlékem.

Taková tvrzení samozřejmě patří do světa tehdejší reklamy a medicíny a nelze je přebírat jako dnešní lékařská doporučení. Pro historii značky jsou ale nesmírně zajímavá. Ukazují totiž, že Webrovka nebyla prezentována jako obyčejná stolní voda. Prodávala se s příběhem přírodního pramene a zdraví.

Láhev místo lázeňského domu

Na Webrovce je krásně vidět jedna velká změna, kterou na přelomu 19. a 20. století procházelo celé evropské lázeňství. Dříve musel člověk cestovat k prameni. Rozvoj stáčíren, železnice a obchodní distribuce ale umožnil obrátit celý princip naruby – minerální voda mohla cestovat za člověkem.

Láhev se stala jakousi malou přenosnou verzí lázní.

A s ní začala být stále důležitější značka. Zákazník musel mezi mnoha kyselkami poznat právě tu svoji. Název pramene, etiketa, láhev a reklamní cedule proto získávaly téměř stejný význam jako samotná voda.

Webrovka měla v tomto směru obrovskou výhodu. Její jméno bylo krátké, osobité a nezaměnitelné.

Konec Webrovky, pokračování kyselky

Po druhé světové válce skončila éra soukromého podniku spojeného s Weberovým jménem. Areál byl zestátněn a minerální voda se dál vyráběla jako Vratislavická kyselka. Webrovka jako prvorepubliková obchodní značka postupně zmizela, samotný pramen však přežil.

Po roce 1989 vznikla společnost Vratislavická kyselka a výroba dosáhla značného rozsahu. Podle dobových údajů se ze stáčírny expedovalo kolem 100 000 lahví denně. Historický areál byl opraven a výrazná budova s věžičkou znovu připomínala někdejší lázeňskou minulost.

Pak přišel další úpadek. V roce 2004 byla výroba zastavena, areál měnil majitele a postupně chátral. Několik pokusů o jeho oživení neuspělo a místo, které kdysi zásobovalo minerální vodou široké okolí, se změnilo v opuštěný průmyslový areál.

Návrat vody po více než století

Příběh ale překvapivě nekončí ruinou.

V roce 2018 získala areál společnost Kitl a začala pracovat na jeho obnově. Byly obnoveny vrty i technologie a při příležitosti 160 let od objevení pramene se Vratislavická kyselka znovu začala stáčet. Současná minerální voda je přírodně perlivá díky přirozeně obsaženému oxidu uhličitému a vedle čisté varianty se vrátily také tradiční ochucené verze.

Je to neobvyklé završení příběhu, který začal roku 1862 jednou podivně nakyslou studnou.

Mezitím vznikly a zanikly lázně, přišel Josef Weber, z Weber Quelle se stala Webrovka, první republiku vystřídala válka, zestátnění a později privatizace. Stáčírna zavřela, areál chátral – a nakonec z něj minerální voda začala znovu vytékat do lahví.

Webrovka – jméno, které zůstalo

Ze staré reklamní cedule Webrovky se dnes může zdát, že jde jen o jednu z mnoha dávno zapomenutých značek minerálních vod. Za jednoduchým názvem se ale skrývá více než století historie jednoho pramene.

Je v něm příběh člověka, který chtěl pouze vykopat studnu. Příběh malých vratislavických lázní, jejich požáru a opětovného vzestupu. Příběh Josefa Webera, který pochopil, že budoucností pramene nemusí být lázeňský host, ale láhev minerální vody poslaná k zákazníkovi.

A nakonec také příběh reklamy, která dokázala z obyčejného příjmení vytvořit značku, jež zněla skoro jako přezdívka starého známého.

Webrovka.

Jméno zmizelo z obchodů, ale pramen, z něhož vzniklo, teče ve Vratislavicích dodnes.

ZDROJE: Marek Řeháček: Obrázky z Vratislavic nad Nisou, Městský obvod Liberec–Vratislavice nad Nisou | historická dobová inzerce Weberquelle / Weberova kyselka, 1925, reprodukovaná v Jabloneckém měsíčníku | Deník.cz – historie Vratislavické kyselky a areálu | Packaging Herald – Vratislavická kyselka opět teče | historické materiály a reklamní dokumentace Vratislavické kyselky